● Téma týdne

PANU PREZIDENTOVI

20. prosince 2011 v 21:54 | Bylinka
Mé tváře smočily lítosti slzy,
když minutou ticha jsme památku uctili.
Upřímně přiznávám, že mě moc mrzí,
že největší národní klenot jsme ztratili.

Ač jsem polistopadové dítě,
vážím si svobody Tebou nám dané,
vždy budu ta, která ctí tě
skrz vzpomínky jinými zprostředkované.

Když se dnes setmělo, bez zraků lidí
pod sochu Masaryka jsem se odplížila,
abych Tvé oči, které už nesvítí
a své moře pocitů v plamenu utopila.

Blíž ke hvězdám :-)

3. února 2011 v 19:30 | Bylinka
Naprostá většina fantazijních cestovatelů hvězdným prachem provádí svá pozorování z povrchu zemského. Ale co takhle pozorovat noční oblohu přímo z nebe? A co třeba rovnou nad oceánem?:)

V následujících chvílích se budu pokoušet téměř o nemožné - najít ta správná slova pro jeden z nejzvláštnějších zážitků v mém životě. Snad více napoví a přiblíží mé okouzlení okamžikem trio fotografií. Někdy slova prostě nestačí.

Tenhle zážitek se zařadil do mé vzpomínkové databáze asi před dvěma a půl lety. Bylo pozdní odpoledne, když se naše letadlo odlepilo ze země poblíž New Yorku a zamířilo vstříc temnu. Ano, tenkrát jsme podnikli neobvyklou desetihodinovou vzdušnou cestu, během níž jsme minuli noc a zamířili bez použití obraceče skrz několik časových pásem.
:-)
Bylo zvláštní pozorovat skrz malinké okýnko, jak na jedné straně zapadá za americkým kontinentem slunce a na druhé se přibližuje jakési temné neohraničené něco...
A pak, pomalinku se rozsvěcující světýlka měst pod námi... Myslela jsem, že nic krásnějšího vidět už snad ani nemůžu, ale to jsem se pořádně mýlila!
:-)
Duhové spektrum nad obzorem, a pak...
:-)
... najednou jako by někdo na chvíli zhasnul svět. A vzápětí na nás začala pomrkávat chabá světýlka měnící se v souhvězdí, tak jiná, než jaká se zdála být viditelná ze země! A nebyla jen nad námi, ale všude okolo, tak blízko a daleko zároveň... Připadala jsem si jako ve snu.

Měla jsem to štěstí sedět u okýnka, a tudíž jsem jako zbavená smyslů zírala na tu pro mě neznámou a neopakovatelnou nádheru. A když jsem přeci jen odtrhla oči, zjistila jsem, že všichni okolo mě už spí. Přišlo mi naprosto nepochopitelné ignorovat a neprožívat tuhle chvíli stejně, jak jsem ji vnímala já!

Ani nevím, kdy jsem se já ponořila do říše snů, ale když jsem "nad ránem"* opět otevřela oči (* ono je nemístné škatulkovat denní doby, když cestujete proti času), nestačila jsem zírat. Byl to sen, nebyl? Nebo jsem se ve snu ocitla až teď??

:-)
 Východ slunce po nejkratším odloučení od slunečních paprsků v mém životě:))
:-)
... a na závěr pohádková peřinka z mraků:)

Bohužel, můj fotopřístroj nedokázal tuhle chvíli zvěčnit. Ale nevadí. V mé paměti zatím ostře září a jen tak nevyhasne. Těžce se popisují tyhlety pocity plesání duše, ale jestli se mi alespoň malinko podařilo slovy navnadit tu správnou atmosféru, budu ráda:)

:)

PROTŘEPAT - NEMÍCHAT!

19. ledna 2011 v 23:59 | Bylinka
Milovaná i nenáviděná. Opěvovaná i zatracovaná. Libozvučná i skřípavá. Vyhledávaná i obávaná. Snadná i nevyzpytatelná. Obrozená i utlačovaná. A v neposlední řadě taky plná nás, Čechů, tolik oblíbených - dvojsmyslů!

Smícháním všech výše zmíněných ingrediencí podle náležitých pokynů dohromady vzniká pestrobarevný koktejl uváděný v odborné literatuře nejčastěji pod názvem ČEŠTINA®. Je považována za český národní nápoj, avšak musíme s politováním konstatovat, že mezi samotnými vlastenci se v poslední době téměř nadzvukovou rychlostí šíří její nelegální padělek doprovázený zákeřnou virovou nákazou, tzv. CzsHťYnA!. Její dopady jsou v současné době předmětem studií mnoha významných institucí a již nyní je jisté, že nabývají katastrofických hodnot.

Známo je nepřeberné množství variant a obměn této delikatesy. Každý kuchař má svou vlastní originální recepturu. Podle nejaktuálnějších výzkumů je k dnešnímu dni na území České republiky registrováno celkem 10 526 685 kuchařů vlastnících autorská práva a licenci na produkci tohoto vyhledávaného nápoje. Licence se dědí z rodičů na potomky a je veřejným tajemstvím, že některé původní rukopisy byly během posledního desetiletí znehodnoceny a výsledné produkty tudíž postrádají vlastnosti, které jsou více než žádoucí. Toto poškození je ve většině případů nevratné.

Proto apeluji na vás všechny, kdo každý ve svém trezoru onen recept ukrýváte, abyste dbali zvýšené opatrnosti a ostražitosti v jeho aplikování. Zákeřný virus si nebere servítky a ničí, co se dá. Nenechme si tohle naše národní dědictví ukrást. Podle nepotvrzených studií prospívá přirozené obranyschopnosti receptů přidání vaší vlastní individuální ingredience. Účinek následně nabyté nesmrtelnosti receptu je v současné době ověřován v předních českých vědeckých laboratořích.

Pro asociaci češtinářských kuchtíků nadatlovala Bylinka,
studentka 1.ročníku královské české kuchařské aliance Olomoucké univerzity.
:)

Aktualizace: Tenhle článek byl zařazen mezi doporučené nejzajímavější články věnované tématu týdne Český jazyk :-) DĚKUJU!!

Milý Ježíšku,

17. prosince 2010 v 1:33 | Bylinka
vždycky jsem bývala náročné děvčátko, které si přálo pod stromečkem najít minimálně polovinu hračkářství. Rok co rok jsem ti psávala, čím bys mě nejvíce potěšil pod vánočním stromečkem a častokrát jsi má přání vyslyšel.

Jak magickým rituálem pro mě bylo pokládání nebeského psaníčka na okenní parapet spolu s kostkou cukru, která sloužila možná jen jako těžítko, aby dopis neulétl, nebo jsi taky možná mohl v téhle tradici rozpoznat první stádium úplatkářství:)

Vzpomínám se slzami zlosti v očích na ten den, kdy došla moje o rok starší sestra ze školy a nešlo si nevšimnout její zakaboněné tváře. Tenkrát jí spolužáci vzali špetku dětských ideálů a uvedli ji v realitu, že Ježíšek neexistuje. A byla to dvojnásobná tragédie. Nechtěla si tuhle křivdu nechat sama pro sebe, a tak i mně se sveřila s jejími novými poznatky. A rázem v místnosti stály zamračené obličejíky dva.

Ani tohle však neodradilo malinkou dívenku upustit od každoročního písmenkového zvyku. Z děvčátka se stala slečna a na žádost rodičů pokračovala v téhle milé tradici. Když o tom teď tak uvažuju, nebyl to špatný nápad. Byla to asi nejnenásilnější forma, jak ze mě vyloudit, co bych ráda:)

Taky jsem se ti chtěla omluvit. Jak víš - častokrát jsem šeptávala svá přání tvému zvonečku, kterým jsi oznamoval svoji připravenou štědrovečerní nadílku. Ano, tohleto děvčátko ti asi opravdu nedávalo spát, když i uprostřed léta tajně zvonívalo svá přání do nebe:)

Letos jsem ti dopis nenapsala. A nedovedu s jistotou říct, zda loni či předloni tomu bylo jinak. Opravdu nevím, kdy se naše tradice rozplynula. Stalo se ze mě oficiálně dospělé dítě a mnohé se změnilo.

Vždycky jsem měla díky utřizeným přáním na papíře alespoň malinkou představu o tom, co bys mi mohl naježit. Ale letos? Letos neočekávám nic. Doufám, že moje předchozí slova nevyzněla jako rezignace Vánoc. Naopak. Letošní Vánoce pro mě skrývají obrovské kouzlo překvapení a nevědomosti. Netuším, co by si na mě mohli jednotliví Ježíškové nachystat. Možná ani nemám žádná vánoční přání. Nebo ne ta hmatatelná. Rozebírat je? Není nač, klišé.

Těším se na vánoční den, kdy spousta přátel nedodrží svá předsevzetí, že opět nezapomenou na můj svátek:) Baví mě ty milé omluvy a nemám je nikomu za zlé, vánoční rozčarování je plně omlouvá. A věděli jste, že dopoledne slaví Adam a Eva až po obědě? Že ne? Naši mi to vždycky rádi tvrdili.

Jak ráda si opět tradičně pustím video, které oslaví svoji šestnáctou reprízu. Ano, kdo z mého okolí by ho neznal! Čtyřletý bumbrlíček barvitě líčí na kameru, jak viděl Ježíška, který skočil oknem dovnitř. Plížil se za ním, sledoval ho, jak zdobil stromeček... Krásná vzpomínka:)

Ježíšku, přijď i letos. I když nepíšu na papír. Doba pokročila, kdo by kdy řekl, že dopisy k tobě poputují elektronickou cestou? Trefíš k nám i tak? Uvidíme...
:)


Aktualizace: Tenhle článek byl zařazen mezi tipy na zajímavé články napsané na téma Co si přeji k Vánocům :-) DĚKUJU!!
 
 

Reklama