● Střípky každodenních nevšedností

Salámový horor a čerstvě upečený řidičák, dáte si? :)

7. března 2009 v 18:09 | Bylinka :)
Tak jsem se opět ocitla v roli řezníka - amatéra. Po několikaměsíční odmlce jsem se navrátila k brigádničení za masožroutským pultíkem v potravinách. A to bych nebyla já, abych zase něco nezvorala :-) Hned v první půlhodince se mi podařilo jednomu zákazníkovi přikrojit k salámu i kousek svého prstu, jaujau! Naštěstí za mě zaskočila na chvilku šéfová, a tak jsem si mohla obstarat první pomoc v podobě obrovského množství náplastí, které stejnak po půl minutě ztratily své poslání, protože se zbarvily doruda. Jsem to ale trdlo, asi jsem od prázdnin pozapomněla, jak že to bolí, když si člověk ukrojí kus prstu. Tenkrát to bylo na denním pořádku mého působení v ráji salámojedů :)
Ale ať tuhle situaci zveličuji, jak chci, prst mi neamputovali, a dokonce je i téměř stoprocentně funkční, a tudíž mám tu možnost Vám sem teď do klávesnice datlovat salámové nesmysly :)

Jinak i zbytek víkendu se u mě ponese ve znamení brigádničení, zítra mě opět čeká repete u salámů, a pak noční inventura v Tescu. Poctivě vydělané korunky si ušetřím na daleké červnové cestování - nejprve se sborem do Dánska, a poté se třídou do mé milované Barcelony, kde snad vyzkouším své španělskomluvní dovednosti :)
Kromě toho všeho si ještě v pondělí půjdu vyzvednout čerstvě upečený řidičák, a pokud tatínek dodrží své sliby, vyjedeme si posléze na krátkou projížďku, při které mu dokážu, že jsem se stala majitelkou tohohle dokladu opravdu jedním velkým omylem :P

Moje autoškolová stóry :)

13. února 2009 v 12:00 | Bylinka :)
Důvodem mojí několikadenní nečinnosti byly blížící se zkoušky z autoškoly, které připadly na dnešní den, pátek třináctého. Pokud Vás zajímá můj spletitý příběh vývoje z amatéra na řidiče, můžete číst dál, a třeba porovnat vaše zkušenosti s mými, nebo se inspirovat, pokud ho máte teprve před sebou :)

Abych vše hned na začátek uvedla na rovinu, nikdy jsem řidičák dělat nechtěla. Ale jak se tak všude okolo mihaly stoprocentně zaručené zprávy o tom, že se má od ledna autoškola výrazně zdražovat, musela jsem se přihlásit :(

Před prvníma jízdama jsem myslela, že se zhroutím, jaký jsem měla strach. Ale nakonec to dobře dopadlo, byla jsem dokonce pochválena, a tak tomu zůstalo i nadále - zlepšovala jsem se a řízení mi nad mé očekánání šlo hezky, a dokonce mě i začalo bavit! :)

Silničáři ta jak každý rok su překvapeni velice, že snih zasypal jim silnice.

31. ledna 2009 v 22:48 | Bylinka :)
Sněží. Teda - chtěla jsem říct - SNĚŽÍ! Zkusím to ještě jednou pro ty, co nepochopili - jakože SNĚĚĚŽÍÍÍ! A parádně!

Na téměř celém dni stráveném u prarodiču na rodinné oslavě babiččiných pětašedesátin byly skvělé hned dvě věci. Zaprvé to byl dáreček, který jsem jí věnovala - kvetoucí čaj - slyšela jsem o něm hodně, ale až teď jsem ho viděla v plné parádě. Hodíte do vroucí vody centimetrové semínko, ze kterého vám do pěti minut vykvete květinka v čaji :)

A za druhé to byla spousta sněhu, co napadla. Úplně jak zhypnotizovaná jsem neskutečnou dobu koukala z okna. Pravá ladovská zima, bych řekla :) Konečně! A to, že mám za necelé dva týdny zkoušky z autoškoly? Detáil, nou proublem :-)

Děkuju za milé komentáře u předchozího článku :) Nechtěla jsem svým sebevražedným blogovým výrokem rozpoutat vlnu přemlouvání, ať tu zůstanu, taková nejsu - ale děkuju, potěšilo :)

Střapaté vlasy mi nestačí, chci další změnu! Už mám doma koupenou jakousi osmitýdenní barvu na vlasy bez amoniaku. Pokud se vyplní to, co slibují na etiketě, bude ze mě zrzečka :) Mám trochu strach, jestli mi to moc chytne, budu fakt házet prasátka na míle daleko! Ale co, dva měsíce nejsou tak dlouhá doba. Jen ještě jedna zásadní věc mě děsí - jestli si budu umět sama barvu napatlat na vlasy - mamka totiž případnou spolupráci odmítla, s tímhle mým počinem zásadně nesouhlasí. Ale já si už nějak snad poradím, žejo.

A taky jsem se rozhodla, zítra se jdu projít s našim živým plyšáčkem. Někam, kde je moooc sněhu! On bude mít radost jak malé děcko, no a já na tom nebudu jinak. Dva šťastní tvorové jedním tahem! Tak trochu více než šťastný člověk jsem :-) Stačí mi opravdu málo!

Vyznamenaná střapka, která málem spáchala blogovou sebevraždu

29. ledna 2009 v 14:40 | Bylinka :)
Nechám se strhnout davem a pochlubím se Vám ciframi na tom školním papíře :-)
Nakonec všecko dopadlo mnohem líp, než jsem předpokládala, a tak jsem byla vyznamenána :-)
Vysvědčení mi "zkazily" jen čtyři dvojky :) Z fyziky ta mě ani rochu nebaví, biologie zcela zbytečně, dobře mi tak!, z anglického certifikátu a ze španělské konverzace :) A z matiky mám jedničkuuuu! historická událost! A z dějepisu taky! to mi udělalo opravdovou radost, strachovala jsem se, jestli mi dějepis nezkazí vyznamenání, měla jsem tam samé škaredé známky, ale paní profesorka se z neznámého důvodu smilovala a strašně moc mi nadržela! Večer to jdem s Verčou oslavit do kavárny, a pak do divadla :)
A taky jsem se byla včera ostříhat! viz kompromitující dvojfoto Chtěla jsem si nechat narůst dlouhé vlasy, ale nakonec jsem sama holičku poprosila, ať střihne trochu víc! Taťka můj účes okomentoval slovy "střapka!" Asi na tom bude něco pravdy. Dobře mi tak, zase se budu pachtit s ofinkou :-)

P.S. Díky předevčírejším problémům na blogu.cz tady ještě jsem a píšu. Měla jsem obrovskou chuť smazat blog a odstěhovat se do předalekých blogových krajin, a tam uzamknout své pisatelské království na klíč. No, ale blog.cz mi to nedovolil a pořád hlásil poruchu. Tak jsem tady. Ale stále přemýšlím nad tím, co dál, štvou mě tajemní špioni, co mi sem lezou :-) Nechci mít veřejný blog, ale zároveň taky nechci být anonymní a neupřímná. Toť dilema! Blogovou sebevraždu tedy zatím nepáchám. Zatím!

Příjemně nepříjemná změna

16. ledna 2009 v 14:47 | Bylinka :)
Jsem ráda, že už mám tenhle čtyřdenní hektický týden plný dopisování zameškaných písemek konečně za sebou! Ještě přežít ten přístí! Ale písemky nebyly tím nejhorším.

V úterý mě zastihla strašně nemilá záležitost. Stalo se totiž to, že naší třídě nesedla jedna profesorka, a tak nás čekaly nepříjemné tahanice, které souvisely s pololetní záměnou vyučujících. Speciální třídní schůzky. Ona profesorka, ředitel, naše třídní, rodiče a my, nespokojení studentíci. Nejprve jsem se nechtěla nebo spíš nemohla účastnit, ale ostatní mě přemluvili. Doufám, že nic podobného už nikdy nezažiju!

Jeden po druhém jsme byli tázáni, co nám na učebních metodách téhle profesorky vadí, co nás dovedlo k tak závažné stížnosti. Nebylo nic příjemného v takové sešlosti přednést své důvody. Když přišla řada na mě, zradil mě hlas už tak dost poznamenaný nemocí, klepala jsem se jako ratlík, ale i tak jsem se snažila vznést kloudná vysvětlení, proč vlastně jsem se uvolila petici podepsat.
Následná diskuze a výměna názorů nebyla určitě příjemná ani pro jednu stranu.. Nakonec rodiče naprostou většinou hlasů rozhodli o změně vyučujícího.

Bylo mi oné profesorky líto, z člověčího hlediska proti ní opravdu nic nemám, ale kdybychom se tímto způsobem neozvali, byla by maturita pro mnohé z nás daleko obtížnější. O to více na mě zapůsobilo, že paní profesorka se nám v pololetním hodnocení nepomstila, a ikdyž jsem měla nerozhodnou známku, přiklonila se bez dalšího zkoušení k lepší variantě.

Nechci se o téhle záležitosti více rozepisovat, ani uvádět jakákoli fakta. Kdo zná, ví, kdo nezná, nemusí vědět, o jaký předmět se vůbec jedná. Nepřijde mi totiž rozumné na internet vypisovat více. Jen jsem chtěla říct, že na mě tahle záležitost moc zapůsobila... Nikomu z vás nic podobného nepřeju.

Písmenkový projev vypraného mixéru

12. ledna 2009 v 11:26 | Bylinka :)
Poslušně hlásím, že krabička antibiotik je prázdná. To ale v mém případě bohužel neznamená znovunalezení mého vrtkavého zdraví, a tak dnes trávím ještě jeden bonusový? den v teple domova bez školních povinností koho by lákaly 3 písemky a 8 vyučovacích hodin?.

Popojedeme dále. Znáte ten pocit, když ve snu chcete vykřiknout, ale ono to nejde? Když se ozve jen takové to zachrčení? U mě je to totiž stále není sen, nýbrž realita, léky na hlasivky vůbec nezabírají.
Abych vše uvedla na pravou míru, v mém případě je dost těžké vydržet tolik času sama s sebou. Jediným vysvobozením jsou inteligentní monology, nebo falešné škrékání jak by nazval děda zpívání :) Po chvilce poslouchání cédéčka jsem si chtěla začít pobroukávat spolu s Chrisem Martinem. No, dopadlo to asi tak, že bych mohla dělat reklamu na vypraný mixér.

Zítra už se školičce ale ani náhodou nevyhnu, tak se musím s konečnou platností zahloubat do učení. Konkrétně do matiky. Ale těším se to mě po pár příkladech přejde, to se nebojte! A následující větou si vás asi všechny znepřátelím, tak pokud nemáte kladný vztak k matematice, radši nečtěte. Mě totiž letos matika vážně baví. varovala jsem vás! :)) Sice s ní trávím spoustu času a stojí mě obrovské množství nervů to nechtějte vidět!, výsledky ale stojí za to. Poprvé za mou gympláckou historii mi totiž vychází výborná. No, nechci předhánět, je ještě dost příležitostí, aby se tento stav změnil. Třeba zítra.
Ještěže mám u sebe tohohle rozmazleného plyšáčka. Ten mi aspoň neodporuje, když do něj celé dny hustím svoje niterní nesmysly.

Neprázdninuju. Salámuju. A skrbličím.

30. prosince 2008 v 19:29 | Bylinka :)
Neprázdninuju. Žiju krájením salámů a sýrů a spánkem. Zabydlela se u mě jakási extrémně veselá nálada, která se mě drží zuby nehty a i přes výkyvy nálad lidí okolo zůstává neměnná a nepošramocená :)

Tohle jsou doopravdy vánoční prázdniny zcela naruby! Ani v nejmenším se neopakuje každoroční stereotyp - sezení u pohádek, ládování se cukrovím a nicnedělání. A taky to vánoční bláto letos nahradil sníh a mráz. Nevím o jediném dni prázdnin, který bych prolenošila!

A co z toho všeho plyne? Budu strááášně moc bohatá!
Myslím, že každý, kdo někdy brigádničil, zná ten pocit skrbličení, když se rozhoduje nad nejvhodnější investicí svého jmění - zachází s ním mnohem opatrněji a rozvážněji, než s penězi, kterých se zmocní bez vlastního přičinění. Ale co, času na přemítání mám ještě spoustu, na účet přilítnou tyto cifry až v půli ledna!

A nakonec bych Vám všem, které už nestihnu v tomto stařičkém roce naživo potkat, chtěla popřát krásný nový rok! :) Ze silvestrovských nabídek u mě asi nakonec zvítězí ta nejobyčejnější a nejnečekanější. Myslím si, že zítra o půl třetí nasednu na autobus a pofrčím tam, kde je mi nejkrásněji! I když, kdo ví:)
:)

První jízdy (:

29. listopadu 2008 v 23:28 | Bylinka :)
Pominu řeči o tom, jak jsem se těsně před jízdami málem nervově zhroutila, a půjdu rovnou k věci :)
Starší sympatický instruktor mě nejprve zavezl na nedaleké cvičiště parkoviště náklaďáků, kde mě dosti podrobně seznámil s jednotlivými částmi auta nezbytnými pro řízení. Ale doopravdy se začalo něco dít, když mě vyzval k výměně našich míst a navedl mě svými pokyny k tomu, aby se auto pohnulo z místa.

Ze začátku to šlo velmi kostrbatě, ale po chvilce jsem se na stometrovém plácku střídavě rozjížděla a zastavovala, couvala jsem, a vrcholem mojí řidičské premiéry bylo nekonečné osmičkování s používáním blinkrů a nahlížením do bočních zrcátek, ve kterých už stejně nic nebylo vidět, jak se během pár okamžiků setmělo. Jediným zákeřným zpestřením byla změna směru.

Při tom všem jsme ještě stihli i konverzovat. Hned jsem si mu postěžovala, jaký mám z řízení strach a že to se mnou nebude mít lehké... Ale uklidnil mě slovy, že mi to jde moc hezky. A taky dodal, že si myslí, že mám řidičské nadání a že si troufá odhadnout, že bych mohla narozdíl od sestry, která měla dvakrát smůlu udělat řidičák hned napoprvé.

Tahle slova potěšila, ale neberu je nijak vážně, po prvních jízdách je podle mě moc předčasné něco takového říkat :) Ale dodalo mi to odvahu a sebevědomí, a dokonce se na další ježdění, které mě čeká hned příští týden, moc těším! Tentokrát už ale vyjedu do terénu - naštěstí ne přímo do víru městské dopravy, nejprve vyzkouším své řidičské (ne)umění za městem, kde není až takový provoz ;)

Boulování a další příznaky hypochondrie

19. listopadu 2008 v 19:13 | Bylinka :)
Musím se vypovídat ze své hypochondrie. Postěžovat si na doktory a na své prapodivné nepevné zdraví a příznaky všech možných i nemožných chorob.

Moje diagnóza by mohla znít "Poamerická psychohypochondrie". Všecky moje zdravotní komplikace svádím jen a jen na Ameriku, konkrétně na americké stravování, které mi v první řadě rozhodilo totálně metabolismus. Dva týdny po návratu z těchto krajů jsem se necítila dvakrát dobře po snězení čehokoliv. O hromadném vypadávání vlasů ani nemluvě! Pokud to půjde se stejnou intenzitou takhle nadále, do Vánoc budu plešatá!! :)

A druhou (vůbec ne méně podtatnou částí) mého marodění je boulování. Co si pod tímto pojmem představit? - Je normální, aby se člověku zničehonic na nějaké části těla udělala obrovská bolavá boule? No dobrá, mně se to stalo zatím "jenom" dvakrát. Prvním zasaženým místem bylo čelo, a to asi před 3 týdny. Prostě jsem se jednou ráno probudila s nateklým čelem, kořenem nosu a zapadlýma krysíma očkama. Krasavice na první pohled :) Proto jsem ihned navštívila kožní lékařku, která mi nasadila antibiotika a jakousi mast prapodivné barvy, vzhledu a ještě odpudivější vůně. Plus bonus obrovskou náplast přes celé čelo. Jako debílek, no fakt. Tři čtyři dny, než se vše dalo zase do pořádku, jsem se tohoto zkrášlovacího doplňku nezbavila.

Druhá boule mě přepadla před pár dny. Tentokrát si vyrostla v zadní části hlavy, pod vlasy. Nemůžu ležet, opřít se, zaklonit hlavu. Ta bolest! Při dnešní návštěvě praktické doktorky kvůli potvrzení mého zdraví pro řidičské oprávnění jsem využila situace a pozeptala se, zda-li je moje boule normální. Doktorka po důkladném prozkoumání postiženého místa prohlásila, že bude stačit obyčejná dezinfekce. S doporučením, že ji má důkladně ozkoušenou na svém psovi. Faaajn, tak to jsem klidná :)

To by stačilo, vedlejší příznaky nejsou až tak podstatné. Doufám, že jste si mě zprotivili minimálně tak, jako ti, kterým si stěžuju denodenně ve škole, doma... Jestli má slova vyzněla pesimisticky, nebyla tak myšlena. Naopak, tomuhle všemu se směju a ráda svůj prapodivný zdravotní stav rozebírám :)

Chtěla jsem Vám tu vložit jednu hezkou písničku, ale immem.com hlásí chybu, tak máte smůlu :)

Fejsbuk

29. října 2008 v 10:51 | Bylinka :)
Teprve nedávno jsem narazila na tuhle fajnou stránku, na FEJSBUK :) a od té chvíle jsem si ji zamilovala..

Nikdy jsem nebyla příznivkyní Líbímseti a podobných stránek, přišlo mi to jako ubohé předhánění se, kdo do databáze poukládá co nejvíc sebestředných fotek jen s účelem sebeukazování.. Už to, že měl někdo profil na Líbímseti, pro mě znamenalo jistý předsudek.. Ano, taky jsem tam měla chvíli svůj profil, to se musím přiznat - ale galerie byly hezky pozamykané, aby se tam jen tak někdo nepodíval. Nechci ale, aby to vyznělo tak, že opovrhuju pochybnými existencemi, které se prezentují na LST - i tam se totiž najdou fajní lidé ;)

Dlouho jsem se snažila vyzrát na MySpace, ale nikdy jsem si neuděla tolik času, abych přišla na všecky ty fígly v nastavení. Takže ani tenhle profil nesplnil své poslání. Snad.. někdy.

A pak přišel Facebook "fejsbuk". A ten má všechno, co si přeji. Galerie přístupné jen přátelům, hromada místa na pouzamykání všemožných fotek roztříděných do témat, místo pro vzkazy, komentování fotek... To je přesně to, co jsem potřebovala :) Zatím ale o tomhle fejsbukovém světě ví málo přátel, což je strašná škoda, to se musí napravit :) Takže, všeci, co to čtete - hybaj na fejsbuk zakládat profily a ukládat fotky!!

DOPORUČUJI!


Proč si dělat radost maličkostmi, když to jde rovnou i ve velkém? :)

13. října 2008 v 18:39 | Bylinka :)

A další víkend za námi. Já jsem ho vesměs prouklízela. Udělala jsem si pořádek ve spoustě věcí, vyházela jsem celou hromadu kdysi nezbytných dnes již zbytečností.. A mám radost. Konečné douklízení mého království se teď nejeví tak nereálně, jako ještě nedávno. Každou chvilku teď dumám nad tím, jak svůj pokojík více zútulnit a barevně rozsvítit. Je to vážně tvrdý oříšek, tak prostorný a zároveň nepřestavitelný pokoj snad nikdo jiný nemá! Ale já se nevzdám, dokud nebude vše podle mých představ!:)
Příjemnou tečkou za vesměs odpočinkovým víkendem bylo nedělní čajovničení s Pajuš. Znovu jsme probralydo detailů nedávný bezkonkurenční koncert Coldplay, a skvěle jsme si popovídaly; probraly jsme snad všechna možná témata, a přitom jsme popíjely vynikající sahleb, a později i jakýsi čaj, ve kterém plavaly arašídy divili byste se, ale chutnal výtečně! :)
Nakonec jsme spáchaly pár kompromitujících fotomomentek Pajuš snad promine, ale tahle jediná po vložení do počítače byla nerozostřená :D. Tak nás tady máte. Pajuš-Bylinka :)

Jak říkám, člověk si má dělat radost maličkostmi, ale není na škodu si jednou za čas udělat radost velkou, třeba jako já dneska. Navštívila jsem jeden fajný místní etnoshop, kde právě probíhá akce 1+1 zdarma. Už dlouho jsem toužila po barevném pleteném svetru a dlouhé etnokošili, tak proč toho nevyužít? Normálně bych si ani jednu z těchhle věcí tak draze nekoupila, ale v tak skvělé akci, no nekupte to! A tak mám za necelých šest stovek svetr i košili, plus náušnice a šátek do vlasů. To byl jednou zas dobrý kup! :)

Zítra k nám do školy má přijet Česká televize, aby s námi americkými zpěváky udělala nějaké rozhovory a další nezbytnosti, protože připravuje o naší pěvecké cestě do Ameriky krátký pořad, který brzy vypustí do éteru. Bohužel bohudík? se téhle akce nemusím zúčastnit, protože první hodinu píšem písemku z češtiny. Nejsem takový typ člověka, který by se vetřel, kam by mohl, a tudíž se mi velmi ulevilo při ujištění, že takhle se můžu hezky vyhnout případnému mluvení na kameru, uff.
A na závěr jedna milá příhoda, která se mi stala při dnešním běhání kolem řeky. To si takhle běžím, nijak nevnímám okolí lidi, jen se kochám barevnými stromy v parku, a najednou, když probíhám kolem skupinky mladých kluků, kteří posedávají na lavičce, jeden z nich se ke mně připojí a běží vedle mě, a jak to tak bývá na velkých závodech, nabízí mi osvěžení v podobě piva. Ten výraz v obličeji byl v tuhle chvíli naprosto dokonalý vykulené oči a nevinný kukuč, a tudíž jsem se začala smát, až jsem se při běhu málem zadusila. Nato to můj osvěžující zachránce po sto metrech radši vzdal, když viděl, jak je situace vážná, ale nezapomněl se rozloučit jakýmsi povzbuzujícím pokřikem, a nechal mě utíkat dále samotnou.. Pobaveného úšklebku na tváři už jsem se nezbavila :)

Diagnóza: Podzimní deprese. Zn.: Nakažlivá. P.S.: Mě ještě nedostala!

8. října 2008 v 18:19 | Bylinka :)
Čekám nějakou podzimní depresi, která je všude okolo a podle všeho je šíleně infekční a nakažlivá. Inkubační doba je proměnlivá, ale většinou pár zlomků sekundy postačí. A ona nikde. Díkybohu! Takovou koncentraci rozladěných a pesimistických lidí, jako teď, snad v žádné jiné roční době nepotkáte. Ale proč?! Všeci svalují tyhlety extrémně nepříjemné nálady na podzim a sychravé, uplakané počasí. Že jim to za to stojí - něco takového z úst vypustit. Chce to jen nadhled, rozluštit šifru, jak se radovat z maličkostí, a ať podzim nenávidíte sebevíc, přežijete ho s úsměvem. Tak!

Včera jsem strávila dlouhé tři hodiny nad studiem práva. Dneska mě totiž čekala písemka ze společenských věd, a nechtěla jsem nechat nic náhodě. Už minule nás někdo ze třídy podrazil a obeznámil profesorku, jak se u nás hromadně v tomhle předmětu tahákuje. Tenkrát kolem nás profesorka kroužila jako sup a při každém pohybu jsem byla zrentgenována, jestli náhodou nekuju nějaké tahákové pikle. Tenkrát mi nebylo zrovna nejlíp, protože zas tak nevinná jsem nebyla :P Tak proto tentokrát tak poctivá příprava.

Těsně před písemkou se roznesla po třídě bulvární kachna, že se jeden poctivě naučený spolužák šprt chystá něco takového opět provést. Já jsem byla vysmátá, ale zbytek třídy zas až tak ne. Nakonec se tak nestalo ještě že tak!. Ale profesorka se při procházení třídou nade mnou zastavila a asi minutu mi koukala na papír, jestli píšu z hlavy, nebo odněkud vylovím taháček. Nenachytala mě, jak by mohla! Mám ze sebe dobrý pocit, jsem tak poctivě naučené děvče, aspoň protentokrát.
Včera jsem si koupila nádherně barevné pouzdro. Věřili byste, jak dokáže rozsvítit obyčejný školní den? A navíc mi báječně ladí k přebarvičkovanému náramku. Co víc si přát? ;)


I´m in love with... autumn :-*

6. října 2008 v 16:09 | Bylinka :)

Miluju podzim stejně jako všechna ostatní roční období:). To nádherně zbarvené padající listí jeden přenádherný lístek jsem si donesla domů do svého království, sychravé uplakané počasí, ostrý studený protivítr, lidé schoulení do teplých kabátů a šálů, čistý vzduch s nádechem zimy, slunce ukryté v mlhavém oparu.. Nechápu ty, kteří na podzim jen nadávají. Já si každou chvilku venku užívám, ikdyž jich teď bohužel není mnoho kvůli spoustě učení, která se na mě hrne ze všech stran.

Mám za sebou první polovinu písemkového maratonu, který mi dává opravdu zabrat. Ale musím říct, že se do toho učení pomalu dostávám a začínám ho i vyhledávat! Na čtvrteční test z matiky jsem se učila víc než tři hodiny a podle intuice soudím, že se mi má píle vyplatí v podobě slušné známky!
Z občasného vynuceného studia se pro mě stává pravidelná a dobrovolně vykonávaná činnost! uau! Kdo by to byl řekl, že mě potěší nová kalkulačka? je naprosto dokonalá, polovinu věcí za mě vypočítá ona sama! :) Při tom všem ale rozhodně nezapomínám občas si jít zaběhat ikdyž málem v eskymáckém kulichu, nebo zabrnkat si na kytaru ;-)

Sobotu jsem strávila v rodinném kruhu za účelem oslavy mých a tatínkových narozenin. Dlouho jsem přemýšlela, čím mého drahého rodiče potěšit, ale nakonec jsem se rozhodla pro to, co mu určitě udělalo větší radost, než ponožky, košile, nebo trenky. A tak jsem místo obchodů s odíváním navštívila řeznictví a potraviny. A vida, dárek se líbil! → →

Moje maličkost taky zaplesala, kromě bankovek jsem totiž byla obdárována i stříbrným řetízkem, který se víc než hodí, protože můj "bývalý" :D se mi nedávno přetrhl vejpůl.. Tradiční vynikající dort od babičky byl letos ještě víc mňamózní! A uhlídat těch pár raubířů sestřenic a bratranců se mi podařilo bez jakékoli újmy. Stačilo navolit na mém i-podu složku "písničky z pohádek", zapojit bedničky, a bylo vystaráno.
Nemůžu se dočkat toho, až rtuť v teploměru klesne ještě o pár zarážek níž a budu moci schovat do mé milované obrovské šály. Moje dušička se tetelí blahem :) Přísahám, že jsem ten nejšťastnější člověk široko daleko!

Bráška má první narozeniny :)

27. srpna 2008 v 9:46 | Bylinka :)
Dneska je jeho velký den, ikdyž si to asi ani neuvědomuje :) Mohl by to poznat jen podle neobvykle velkého přísunu dobrot. Náš plyšový miláček dneska slaví své první narozeniny. A pořád vypadá tak krásně roztomile jako tehdy v říjnu, kdy jsme si ho vzali pod svoji ochranu. Při našich procházkách se ale stejně stále kolemjdoucí rozplývají nad tím, jaké je to "uoztomiuoucté kuásnoucté stenátto" :D

Topím se v optimismu :)

7. srpna 2008 v 22:16 | Bylinka :)
Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale najednou jsou na mě všichni milí, jako bych byla z medu :)
Vážně. Na brigádě se cítím jako porcelánová panenka, kterou chodí všichni kontrolovat, aby se jí nic nestalo. Tak rychle se všechno změnilo!! Dneska si se mnou v tom největším ranním shonu přišla šéfová na více než půlhodinku při práci popovídat. Smály jsme se, naprosto uvolněně si sdělovaly vlastní historky, přitom obsluhovaly masožroutské zákazníky.. A pak přišla s tím, že pro mě má překvapení, dáreček. Zůstala jsem na ni zírat jako puk, a pak donesla všemožné reklamní dárkové předměty, které hromadí od dodavatelů.. Nakonec mi pobalila do milionů tašek jakousi limitovanou edici skleniček Coca Coly, tácky a podobně.. :) Hodit se to může vždycky!
Všemi prodavačkami jsem byla vychválena málem do nebe, a šéfová mě dokonce poprosila, jestli bych nemohla semtam zaskočit pomoct i přes školní rok o víkendech, kdyby jim některá z prodavaček odpadla, nebo onemocněla. Samozřejmě, že jsem souhlasila!! Nějaká ta korunka se vždycky hodí, ne? :)
Všichni zákazníci se na mě dneska jen smáli - možná to bylo taky tím, že i já jsem jaksi zářila štěstím a skvělou náladou.. s některými z nich jsem si i mezi krájením salámů a sýrů hezky popovídala.. :) Ranní směna, na kterou jsem byla "povýšena", je mnohem lepší, než ta odpolední. Sice více lidí, více práce a ohánění se, ale zato těch 6 hodin rychleji uběhne a celé dlouhé odpoledne mám ve vlastní režii! Jen to vstávání - třeba dneska jsem zaspala. Vstávala jsem o půl šesté, na brigádě jsem se měla hlásit o tři čtvrtě. Na kole to mám deset minut do kopce. Světe, div se, stihla jsem to na minutu!;)
A přesně za týden mi brigáda končí a začínají prázdniny, není to krása? Hned v sobotu odjedu s našima na místo, které mám spjato s dětstvím, do Luhačovic. Neuvěřitelně moc se tam těším! Mám tam kousek své dětské duše, vždyť jsem tam strávila celé tři měsíce svého života! A už jen fotky známých míst na internetu mě dojaly..
A pak? Pár dní v domečku na vesnici u babči a dědy - na nejkrásnějším místě na světě..
Poslední týden mě čekají sborové zkoušky, a pak už frrrr do Ameriky! A od tohohle všeho už mě dělí jen týden, JEDEN TÝDEN! A bude nejspíš - jak je vidno - příjemně probrigádničený, zůstane-li vše ve starých kolejích!

Jsem řezník-vegetarián se sebevražednými sklony :P

31. července 2008 v 21:54 | Bylinka :)
To všecko jsem. Do posledního písmenka.
Pochopil někdo hned z nadpisu, že bude řeč zas a opět především o mém brigádničení za masožroutským pultíkem?

Tímhle vás chci navnadit na druhou polovinu článku. Pokud vás zajímá příběh Čachtické paní 21. století, která se topí ve vlastní krvi, čtěte dále :)
Abych řekla pravdu, můj život a denní řád je nyní velmi stereotypní. Ale přesto barvitý. Hlavně červený.
Takže hezky od začátku. Ráno vstanu po půlhodinovém otravování a oblizování našeho psího miláčka Brumlíka. Chytrý pejsek. Moc rychle si navykl tomu, že s ním chodím každé ráno hned po probuzení běhat. A nic mu nezabraňuje v tom, aby mě tímto způsobem nedočkavě nezačal popohnávat z postele. Vy byste měli to srdce zkazit mu tu radost, když na vás smutně kouká a natočí hlavičku na stranu? Tuším, že ví, jak je neodolatelný, mrška jeden. Zavařila jsem si to teda pořádně. Už kvůli němu se každé ráno vážně přinutím a jdu si zaběhnout kolečko kolem řeky. Ale nevím proč si tenhle můj chlupatý skoro bratříček taky zamiloval při tomhle ranním probouzení svalů a celého těla slalom mezi mýma běžícíma nohama... Musí na nás být opravdu pohled k popukání! :)

Chce to jen ÚSMĚV!

29. července 2008 v 14:14 | Bylinka :)
Při mém rentgenování starších fotek v notebooku jsem narazila na dvě, které mi vykouzlily úsměv na tváři, a proto je sem dávám. Fotili je nejspíš naši na jednom cyklovýletě.
Tenhle článek beze slov nese jediné poslání - úsměv :) Takže - zakoukejte se, přečtěte si pár řádků a - úsměv!
Splněno? :)

Utápím se ve vlastní hlouposti :)

10. července 2008 v 14:01 | Bylinka :)
Dobře mi tak.
Tenhle článek nenese žádné větší poslání, než si postěžovat na to, že jsem pro jednou neuposlechla dobrých rad svých rodičů. Ony se někdy vážně hodí :)
Představte si to. Skoro každý den se jedu projet na kolečkových bruslích, pokaždé si vezmu chrániče. Sice ne na všechny části těla, ale vždycky ty na zápěstí! Ale dneska jsem si je zrovna nevzala. Nevím proč, ne úmyslně, prostě jsem tuhle nezbytnou nutnost projednou zapomněla doma.
Celou hodinku ježdění se mi nic nestalo. Ani tehdy, když jsem projížděla rušnou křižovatkou, dokonce ani při mém kroužení po bruslařské stezce v parku. Po vypršení tohohle časového limitu jsem se usadila v parku do trávy pod strom a začetla se do jedné krásné knížky. Po půlhodině jsem to zabalila a rozhodla se jet zpátky domů.
Ale ejhle. Zapomněla jsem, že mám na sobě brusle. Jak jsem se rychle vyšvihla nahoru, podjely mi brusle, a já jsem se ocitla znovu na zemi. Ale pode mnou zůstala chudák levá ruka, která jediná zareagovala na balanc a snažila se situaci zachránit. Samozřejmě bez chráničů na zápěstí. Bolelo to teda pořádně!
Tak jsem dojela v křeči domů. Ale tam nenastalo žádné sebelitování, naopak. Našim jsem o tom samozřejmě říct nemohla, protože bych se jistojistě dočkala odpovědi typu
"My jsme ti to říkali, kdyby sis vzala chrániče..." :P

Tak se tvářím jakože nic, ikdyž to pekelně bolí... Ale není to naštěstí asi nic jiného, než pouhopouhá naraženina. Ta prý bolí mnohem víc, než zlomenina. Těžko soudit, já jsem nikdy nic zlomeného neměla, ale bolí to teda pořádně ;)

Tož se poučte z mé hlouposti a noste chrániče. Dneska si je už i já určitě vezmu!! :)

První "ulovená" myš :P

28. června 2008 v 9:24 | Bylinka :)
Ráno mě probudila mamka už v sedm hodin, prý, abych se šla na něco podívat :)
Vylezla jsem ze svého kutlochu na chodbu, kde si hrdě poléhávala naše kočičí královna Sofie, a všem vystavovala na obdiv svůj velký první úlovek - myšku! :)
Jenomže s tím rozdílem od ostatních jejich zvířecích kolegyní, že ona svoji kořist nezahubila. Donesla si ji před náš práh sice v zubech, ale né jako potravu, nýbrž jako hračku :)
To je poprvé v historii, kdy jakákoli naše kočka ulovila myš, vážně :) Městské kočky jsou totiž většinou na to líné. Jeden příklad za vše: Naše předchozí kočka, Micka, v životě neulovila myš. Chytala pouze motýly :P A když jí taťka jednou jednu myš ulovil a donesl ji až před ni, rychlostí blesku vystřelila pryč... :) Kočka, která se bojí myší... :D
Kdybyste viděli, jaké tanečky spolu kočka i myš prováděly... :P
A když ji po nějaké chvíli taťka i s myší vypoklonkoval na zahradu, neostýchala se vrátit druhou stranou přes terasu a znovu nám své dílko ukázat :)
Nevím přesně, jak to s myší dopadlo, ale myslím, že jí naše mírumilovná kočička nakonec stejně nezkřivila ani fousek :)
Bylinka

Materiální svět

22. června 2008 v 20:34 | Bylinka :)
Tak nějak si poslední dobou začínám uvědomovat opravdovou hodnotu peněz, a taky krutou pravdu, které jsem nechtěla až do teď věřit. Dnešní svět prostě JE o penězích :(
Jsem poslední dobou velmi náročná dcera, která - ač neúmyslně a nerada, tak přeci - způsobuje svým rodičům nemalé finanční výdaje. Jenže narozdíl od většiny ostatních vrstevníků mi to není ani trochu jedno. Chci s tím něco dělat, připadám si strašně hloupě, když za mě všechno naši zacvakají.

Ale teď konkrétně. Dneska jsem se vrátila ze soustředění se sborem, a nadešel čas zaplatit částku 15 000 Korun českých za chystaný zájezd do Ameriky. Cítila jsem se opravdu strašně, když jsem seděla vedle taťky, když zrovna přes internet prováděl převod peněz. Slíbila jsem, že až dostanu výplatu z brigády, všechno do posledního haléře mu vrátím. Bude to trvat velmi dlouho, než si na tohle vydělám..
Jenže to není bohužel všecko. Čeká mě řidičák, což je taky hodně nákladná záležitost, a od září má být ještě dražší. Ach jo. Ten ale asi o nějakou dobu odložím, protože při těchhle vysokých výdajích si to nemůžeme dovolit.

A taky, v neposlední řadě, koncert Coldplay, kam se chystáme v září společně s Pajuš. Bude to určitě úžasný zážitek na celý život, Coldplay - jedna z mých nejoblíbenějších skupin vůbec - poprvé u nás.. Ale za šíleně obrovskou sumu.. Každopádně ale - moc se těším! A možná... možná tam potkáme i Ashuleii, která bude sedět kousek od nás ;) Tohle bude světové! Jen těch peněz..
Tohle všechno zatím padlo z účtu rodičů, a není mi to ani trochu příjemné. Některým třeba nevadí, když rodiče za ně platí všechny výdaje, a naopak to vřele vítají. Jenže mně je to strašně líto. Doufám, že mi o prázdninách vyjde nějaká brigáda, abych mohla aspoň část těchto obrovských výdajů splatit. Nechci být takhle finančně závislá, nechci být ždímačkou na peníze. Už aby bylo září a s ním i mé osmnáctiny - a konečně více možnosti brigád o víkendech.. :) Zní to, jako bych se netěšila na prázdniny, že už přivolávám září - nene, těším se :) Ale v polovině září prostě odpadne to pod-osmnáctileté omezení..

Musela jsem se podělit o své současné pocity..

Pátek třináctého? Miluju knihovny.

13. června 2008 v 17:51 | Bylinka :)
Nesmyslný nadpis? Ne. Jen mám na jazyku hned dvě myšlenky ;)

Jste pověrčiví? Věříte, že se v pátek třináctého může udát jen vše nejhorší? Já ne. Je to den jako každý jiný. Ani dnes nebyl vyjímečný na katastrofy. Vraceli jsme se z cykloturisťáku lesem po spletitých cestičkách plných bahna, šutrů - a nikomu z nás se naštěstí nic nestalo :) A dokonce i počasí se nerozplakalo, ikdyž dlouho tomu vše nasvědčovalo :)

Po návratu domů mě popadla chuť zajít si do knihovny. Je to místo, kde vždycky strávím spoustu a spoustu času. Dneska tomu nebylo jinak. Odnesla jsem si slušnou hromádku knih, a doufám, že je stihnu všechny přečíst do konce půjčovní lhůty, nerada bych je vracela nepřečtené :) Jedna z nich - od Honzy Volfa - mi udělala opravdu obrovskou radost! Bude těžké ji po měsíci vrátit zpátky do knihovního regálu. Musím si ji pořídit! :) V knihovně je mi vždycky fajn. Ale nejlíp, když jsem tam sama. To mám více času projít si v klidu všechna oddělení a vybrat si ty největší klenoty. Prostě - kouzelné místo :) A vidíte, šla jsem přes hromady křižovatek, a nic se mi nestalo. Neříkal náhodou někdo něco o pátku třináctého? :)

Letos už se tohoto dne nedočkáme, ale příští rok nás potká hned několikrát, dokonce rovnou třikrát - v únoru, březnu a v listopadu.
Doufám, že i vy jste tenhle den prožili v pohodě, bez újmy na zdraví či se smůlou na patách :)

Ušárna U Dvou senilních hát & Pršavá story :)

7. června 2008 v 18:16 | Bylinka :)
Nedivte se názvu článku ;) Pokud chcete zjistit, co znamená, čtěte dále :) 2 (krátké) příběhy posledních dní.
Ušárna U Dvou senilních hát.
Bylo nebylo.

Pomalu jsem se po téměř třítýdenním postupném ohluchování začala loučit se svým sluchem... Lépe a přesněji řečeno - od poslední hodiny plavání, které je každý čtvrtek začátkem našeho školního dne, jsem začala mít problémy s ušima. Určitě znáte takový ten pocit, když vám po koupání zůstane voda v uších. Během pár potřepání hlavou většinou tenhle handicap zmizí - u mě se tak ale bohužel nestalo - ať jsem třepala hlavou, jak jsem chtěla, nic se nedělo :) Tenhle problém přetrvával celé tři týdny, a koncem tohohle školního týdne už se to opravdu nedalo vydržet. Vše vyvrcholilo tím, když jsem si povídala přes terasu se sousedkou, byly jsme od sebe metr a já ji prostě neslyšela! :P Nevěděla jsem, zda je to tou vodou, nebo jestli se mi tam náhodou nevkradl nějaký parazit - od kamarádky babičce prý takhle v uchu našli mouchu :D
Rozhodla jsem se tedy jednat, a v pátek jsem se vypravila hned po kompozici z matiky na ušní! Měla jsem tam být až v deset, ale shodou okolností se mi podařilo být tam o půl hodinu dříve. Ikdyž do telefonu sestra říkala, že mají plno a že můžu přijít až v 10, čekárna zela prázdnotou! Divný dům, divná čekárna - a ještě podivnější ordinace! Takovou spletitou cestu předsíněma jsem ještě nikdy neviděla, a ten nepořádek tam! Ale pak se ještě vyrojily ty dvě sudičky, sestra a doktorka! Obě dvě už byly v letech. Nejprve se mě asi desetkrát zeptaly na jméno, a když zjistily, že svoji výpověď nezměním, byly ochotny mi uvěřit. Řekla jsem jim, co že se mi stalo, a pak mezi sebou začaly švitořit latinskými výrazy pro moji chorobu.

Naše Šípková Růženka :)

26. května 2008 v 19:08 | Bylinka :)
Takhle nádherně usnul včera náš Brumla v mojí posteli - teda - v posteli... Já nespím na posteli, ale na matraci, nedivte se tomu, na postel máme, ale mně se prostě líp leží na zemi :)
Nemohla jsem odolat, popadla jsem foťák a fotila a fotila a musela jsem to sem prostě dát :)
No já ho prostě miluju :)
Moje největší zlatíčko :) Zrovna teď mi zase usnul u nohou :)

P.S.: kdyby někdo nepoznal, je to labrador křížený s jezevčíkem :) neptejte se mě, jak se jim to povedlo, sama to netuším ;-) ale už nám víc neporoste, takže je to vlastně trošku větší jezevčík s kůží labradora :) krásňoučký a miloučký :)

A UPOZORNĚNÍ NA ZÁVĚR:
Tohle není štěně, ale téměř dospělý pes, brzy oslaví první rok, a víc už neporoste, takhle milý a rozkošný zůstane... :) To je, co? :-)

Mých pět minut slávy :)

20. května 2008 v 17:49 | Bylinka :)
Tak pěkně od začátku. Dneska ráno na první hodinu matiky naklusala naše třídní - pěkně naštvaná, že prý si hned po ránu zkazila náladu opravou našich písemek. Už měla tři čtvrtiny opravené, a katastrofa, ani jedna jednička. Rozebírala to celou čtvrthodinu a opět nás hezky porovnala s našimi vrstevníky z druhé třídy, z čehož jsme my vítězně nevyšli :( Ale pak, když jsme ve fyzice psali přetěžkou písemku a já si dál nevěděla rady, co s rovnicemi podniknout, vzhlédla na mě třídní a divně se culila. Nechápala jsem, o co jde. Že by si libovala v mých v tu chvíli nefyzikálních znalostech?
Nene. Hned po vysbírání písemek před náma zamávala již doopravenýma písemkama z matiky a začala vychvalovat dva pilné studenty, kteří se nakonec našli v posledním zbytku hromádky a získali jedničku. Samozřejmě Předseda, naše nejchytřejší hlava, a pak - moje maličkost... :)
Zázraky se dějí. A tak se nedivte, že i naprosto nematickému člověku se jednou může zadařit ;) Jen se na to koukněte, no není to krása? :) Ale jsou to jen exponenciální rovnice, tohle učivo nepatří mezi nejtěžší a když se to tak vezme, patří mezi ty zábavnější látky... :)
Panejo, vychvalovala nás pěkných pár minut do nebes, až jsem nevěděla, co dělat, jak se tvářit, protože na takové chvály a ještě k tomu z matiky nejsem zvyklá... :) Ale pěkně jsem se začala nadouvat, to víte, takový pocit se musí pořádně prožít, obzvláště, když je to možná poprvé a naposled. A tak jsem nějak dospěla k názoru, že mám matiku přece jen ráda. Aspoň pro dnešek. Po nějaké další nepodařené písemce všechna tato slova ráda odvolám :-) Ale taková známka se hodí jako zlato, musím si zachránit dvojku na vysvědčení, a po nepodařené kompozici je to krásné drobné vylepšení :)
Akorát ta fyzika dopadne mnohem hůř. Včera jsem neměla na učení ani špetku chuti, a místo toho jsem popadla drátek, kamínek, kleště a udrátkovala po dlouhé době rybičku... ↓↓↓
A nakonec jsem se ji rozhodla dát ségře jako talisman, zítra maturuje... :) Mimochodem, z češtiny, angličtiny, španělštiny a z matiky (!!). Panebože, kde se to v naší rodině jen bere... :P
Taky jsem si uvědomila, jak mi drátkování tak chybí a zároveň mě strašně moc baví... Musím si na něj vyhradit více času, neuvěřitelně totiž uklidňuje... :)
Rozhodla jsem se, že zkusím zajít do jednoho místního obchůdku a pozeptat se, jestli by neměli zájem něco takového zahrnout do jejich sortimentu... Už jednou jsem od nich dostala nabídku, ale kvůli nedostatku času jsem ji propásla. A nikdy není na škodu přivydělat si nějakou tu korunku... Za zkoušku nic nedám :)
Tak držte mojí sestře pěsti, je strašně moc nervózní, ale podle mého se nemá čeho bát, doteď měla pokaždé vyznamenání, tak proč by neměla odmaturovat, že.. :) Jojo, mně je do smíchu, když mě to čeká (až, už?) za dva roky... :)

Pojedu do Ameriky...!!

17. května 2008 v 9:03 | Bylinka :)
...je to tak, sbormistr mě nakonec vybral mezi pouhých 36 šťastlivců ...
... a nemůžu tomu uvěřit...
... protože jsem s tím už ani nepočítala ...
... ještě to sice není na 100%, protože potřebujem sehnat nějaké granty ...
... ale splnila jsem si obrovský sen...
... poletím poprvé letadlem ...
... uvidím New York, Sochu Svobody, Washington ...
... kéž by to vyšlo ...
... oslavila bych osmnácté narozeniny v Americe :) ...
... ale hlavně tam byla se spoustou skvělých přátel
... takže už teď je jasné, že budu celé prázdniny makat na brigádě ...
... abych si co největší částku ze 17 000 KáČé mohla zaplatit ze svého ...
... ale za dva týdny v Americe to stojí, ne? ...
... držte prosím pěsti, ať nám to vyjde ...

A taky jsem si uvědomila, že Amerika pro mě není to nejdůležitější. Poslední dny jsem žila jen pro Ameriku, ale až teď jsem si uvědomila, co nebo kdo je pro mě mnohonásobně důlěžitější. Zdraví a život mých nejbližších přátel. Někdy stačí tak strašně málo a je všechno jinak...

Paní učitelka kytary

17. dubna 2008 v 20:01 | Bylinka :)
Tak nějak jsem dostala chuť přiblížit Vám jednu z osob, kterou mám moc ráda... :) Je to moje paní učitelka kytary. Chodím k ní už skoro tři roky, takže si troufám říct, že se docela navzájem známe... :)
Nechodím normálně do hudebky, ale soukromě. A... přijde mi to mnohem lepší, protože je to osobnější a uvolněnější... Paní učitelka je v invalidním důchodu, bydlí sama v jednom bytečku nedaleko centra města, kousek od nás. Její syn pracuje v Holandsku, dcera bydlí v jedné nedaleké vesničce. Ale zas tak sama paní učitelka není... Má dva papoušky (Pepu a Jerryho), kteří zvládají pár slov a psa Toma.. Z toho mám někdy teda pekelný strach, protože když se na mě vrhne, mám co dělat s tím, abych zachránila všecky části svého těla... :)
Troufám si říct, že kdybych chodila ke komukoli jinému, kytaru bych si nikdy tak neoblíbila... Asi proto, že si můžu sama vybrat, co se mi líbí a co chci hrát... A taky proto, že nemusím bez přestávky brnkat celou hodinu, ale v krátkých přestávkách si vždycky krásně povídáme... Jojo, paní učitelka je takový můj psycholog, který vyslechne, když potřebuju, vypráví mi příběhy, které prožila...
A je to všecko strašně fajn. Baví mě cvičit, do hudebky se těším... :) A je to zvláštní, když soustředěně hraju z not a na hlavě mi přistane papouch nebo si mi lehne na nohy pes :-)
A je to asi jediný člověk-kuřák, kterého mám fakt ráda. Nikdy jsem ji kouřit ale neviděla, kdybych mi to neřekla, ani by mě to nenapadlo... Nekouří až tak moc, přestává... Doma u ní to vždycky nádherně voní po vonných tyčinkách...
Nebudu Vám tady popisovat její těžký život, nechci prozradit nic z jejího soukromí... Paní učitelka je neuvěřitelně silná osobnost a vzhlížím k ní, strašně moc si jí vážím. Znám plno jejich tajemství a ona mých. Je to taková moje třetí babička ;)
Dala bych Vám sem fotku této milé a pro mě tak trošku i mystické bytosti, ale žádnou nemám... To je škoda, to musím napravit :) Tak aspoň fotka Anči a mě... No obě prostě žerem kytaru... :)
A co vy? Máte někoho takového mimo rodinu, koho si můžete doopravdy vážit...?

Do školy pomocí otisků prstů ;)

27. března 2008 v 18:27 | Bylinka :)
Dneska byl takový zvláštní den ve škole... Nevím, jestli to je tím, že zítra je den učitelů, nebo čím že to, ale všeci se dneska pěkně rozpovídali... ;) Vesměs šlo o kázání...

Začlo to ve fyzice, před kterou byli všeci nervózní, protože třídní vyhrožovala zkoušením... Místo toho začala povídat. Předem ale pohrozila, že nám má velkou chuť dát přepadovku. Začla povídat a my jsme ani nedutali, však víte, kdyby náhodou... :)

Dozvěděli jsme se, že v nejbližší době všichni podstoupíme snímání otisků prstů, a pak se pomocí otištění palce dostanem do školy, nijak jinak ;) To je modernizace, co? Jsem na to zvědavá... :) Ale určitě to bude přínosné ;) A ubyde podivných individuí, kteří semtam zavítali nezvaně do našeho ústavu...

Podobný systém už má i druhý opavský gympl, akorát s tím rozdílem, že oni mají karty místo otisků prstů... A ještě nám vysvětlila, jaké jsou to pro nás výhody, že kartu určitě někdo ztratí, a pak je pro nálezce škola otevřená... a otisky prstů nezapomenem doma na stole :) horší to bude, když někdo bude mít ruku v sádře nebo v dláze... jo a ještě - při každém sejmutí otisků nás to ještě nějak natočí nebo vyblejskne nebo co :)

No, jsem teda fakt zvědavá, kdy to začne ;)
Spousta děcek je naštvaná, protože to znamená, že nebudou moct bulat hodiny sezením v šatně, protože takhle bude kontrolován každý jejich pohyb do školy a ze školy ;-) A bylo by hodně podezřelé neodejít a chybět, že ;) nedaleká knihovna to jistí :-) Ale já jsem pilná studentka a né žádná bulačka, tak snad se mě to netýká ;)

Pak následoval ještě dotaz, kolik z nás je leváků, že je to do jakéhosi průzkumu a třídní se dost divila, že jen tři, že čekala, že tak půlka třídy... ;)

V dějepise tohle kázání pokračovalo a šlo opět o náš průměr, prý chodí na gympl čím dál tím línější studenti, rok od roku je to horší. Prý ne hloupější, jen líní :) (naprosto souhlasím! :-D) A že ať nechodíme na práva, že právníků jsou spousty, ať studujem fyziku, chemii, biologii...
Bla bla blah. Radši končím :)

Raz za štyry roky a raz za život (?)

29. února 2008 v 13:22 | Bylinka :)
29. únor... Tohle datum se mi úplně hodně líbí. Vyjímečný a zároveň zcela obyčejný den. Jednou za čtyři roky :) Strašně často jsem uvažovala nad tím, že musí být fajné mít narozeniny v tenhle den. To nikdy nezestárnete, a v osmdesáti můžete se vztyčenou hlavou tvrdit, že vám je 20, aniž byste lhali :-) A tak tady nemůže chybět devětadvacítko-únorový článek :) To se poštěstí jen jednou za čtyři roky ;-)

Dneska ten ojedinělý den nějak musíme oslavit, jedu se sborem na soustředění na celý víkend. Víte proč...? V záři se jede (teda spíš letí :-D) do AMERIKY!!! Ale tohle štěstí bude mít jen 36 lidí z celého sboru, což je hoodně stručný výběr... Tak zatím jen tajně doufám :) Není to taky nejlevnější, a tak jsem se s našima domluvila, že když budu v nominaci, polovinu ceny za zájezd si zaplatím sama a v létě si pořádně máknu někde na brigádě... Zajímá vás cena? 15 000 na dva týdny, a jsou v tom už noclehy, jídlo, letenky... Když se to tak vezme, tak to na tohle všechno zas až tak moc není... Ale když mají jet z jedné rodiny hned dvě zpívající dítka, je to malinko složitější... :) Tak mi držte pěsti, moc bych tam chtěla, protože taková šance se naskytne možná jen jednou za život :)

Rozvíjej se, poupátko... :)

12. února 2008 v 14:49 | Bylinka :)
Nejkrásnější pocit je radovat se z maličkostí ;-) A já mám zase o jeden důvod víc! :)
Zcela nečekaně mi na okně vykvetla kytička, kterou už opečovávám snad tři roky, a doteď jediným, co vždy vyrostlo, byly dlouhé listy...
Přes jarní prázdniny jsem si všimla, že konečně vyrostlo i "něco jiného", jakýsi dlouhý stonek... A opravdu, po pár dnech se objevil i květ, nádherný, obrovský, červený... :-)
Trošku znetvořeně upravená fotka pro představu :-)
Udělalo mi to strašnou radost, takový ten pocit, jako třeba když je první krásný teplý jarní den po dlouhé zimě... Úplně mi to připomnělo, že už za chvilku možná fakticky přijde jaro, huráá! :)
Buďte veselí :-)

Moje šaty do tanečních :)

5. prosince 2007 v 14:53 | Bylinka :)
Konečně mám šaty do tanečních na zítřejší kolonu (nebo, chcete-li závěrečnou nebo prodlouženou :)) Držte mi pěsti, ať to dobře dopadne, já si to hodlám užít :-) Ještě nemám vyrobený klobouk, tak snad to dneska večer stihnu, dneska máme ještě poslední taneční lekci... Šmankote, já se snad zblázním, myslela jsem si, že když odevzdám eko-zprávu, bude klid, ale ono... ne. V sobotu jedu na dva dny do Prahy na vyhodnocení eko-zpráv (snad to nebude tak zlé a dostanu atestaci), a v úterý jedu se sborem na týden do Německa!! Huráá...!!
A tady už jsou moje šaty... z Orsay :) Na té fotce asi nejdou moc dobře vidět, jsou na nich spirály, tu mašli budu mít ale vzadu a bez rukaviček... Snad mi nespadnou, musím si je pořádně přišpendlíkovat :-)
fotka: orsay.com

Znáte ten skvělý pocit...? :)

25. listopadu 2007 v 20:26 | Bylinka :)
Najednou mám strašnou spoustu času, když už mi neleží na krku eko-zpráva... :) Ale nemyslete si, že sedím doma a nudou si koušu nehty, naopak! Nabrala jsem si toho snad ještě víc než předtím, se všemi kroužky - břišníma tancema, tanečníma, sborem, volejbalem, kytarou atd atd...

No, tak teda o co jde... Prostě jsem si řekla, že je na čase taky udělat něco pro ostatní... A tak jsme se s kamarádkou přihlásily hned na dvě dobročinné akce. Příští týden budem pochodovat po Tescu a prodávat placky, jejichž výtěžek půjde na charitu... Už se tam těším :-* No, a pak ještě jedna akce, a to předčítání pohádek malým dětem v nemocnici :) Což je zatím nejisté, tak uvidíme:)

Na obojí se strašně moc těším, úplně mě naplňuje ten úžasný pocit, že můžu být něčím prospěšná... Kdybyste chtěli přispět na charitu (myslím, že na děti z dětských domovů), tak mám takový dojem že už od čtvrtka do neděle budou po Tescu chodit čtveřice človíčků s kasičkami... :) Nevím, jestli po celé republice, ale v Opavě určitě :-) Já určitě přispěju :-)

Brumla ♥

21. října 2007 v 20:10 | Bylinka :)
A je to tady, přichází ta úžasná chvíle, kdy Vám představím našeho nového člena rodiny ♥

Umřela nám Bettynka... :(

14. října 2007 v 18:56 | Bylinka :)
Nechci moc smutnit, chci to pojmout spíš vesele, zavzpomínat si formou tohohle článku na moji miloučkou Betulinku... Bude to těžké, když mám v očích slzy, ale zkusím to :)
Narodila se 23. června 1999, my jsme ji ale dostali až 11. srpna, zrovna ten den, kdy bylo zatmění Slunce. Byla to maličká pudličí slečna, která se vlezla do dlaně, a první co udělala, byla loužička :) Doma na zahradě se nám zamotala do hrášku... Všichni z ní byli nadšeni, bylo to takové malinkaté roztomilé stvořeníčko :) Betule rostla, babička ji rozmazlovala, taťka jí učil slušnému vychování... Normální krásný život... Bylo to naše zlatíčko, a ikdyž vždycky nebylo nejlíp, měli jsme ji moc rádi... Po pár letech začala mít problémy s ušima, ale nějak víc jsme to neřešili, protože nám veterinářka řekla, že je to u pudlů normální. Všecko zase bylo fajn, Betty laškovala s Mickou... Až loni o prázdninách se všecko zhoršilo... Betka měla epileptický záchvat, což byl pro mě docela šok, protože jsem zrovna s ní byla sama doma... Ale zvládli jsme to a další den by už nikdo nepoznal, že je něco v nepořádku. Ale problémy se začaly kupit, protože játra tak šlechtěného psa prostě nebyly uzpůsobeny na sladkosti, které jsme do ní ládovali, teda hlavně babička... Když jsme odjeli loni na dovolenou a babička byla zrovna v lázních, neměl se o Betku kdo starat, a tak jsme ji dali na pár dní do psího hotelu, bylo nám jasné, že se majitelé nevyspí, Betule byla na nás závislá a když zůstala doma jen chvilku sama, chudáci sousedi si mysleli, že ji snad mučíme, jaké spustila sirény :-D Když jsme se vrátili z dovolené, řekli nám, že tak vyváděla, až dostala další záchvat a museli jsme si ji vyzvednout na veterině, kde ležela na kapačkách... Za pár týdnů se zase uzdravila, akorát začala mít potíže se zrakem... oslepla na jedno oko. Tak to šlo dál, a poslední dobou už skoro neviděla. Naši ji chtěli zavést na injekci, ale já jsem jim bránila, za což jsem ráda. I přes to, že neviděla, byla šťastná ještě dalších několik měsíců... Umřela 12. října 2007 po tom, co si sama otevřela ledničku a snědla celý hrnec guláše, což jí způsobilo otravu krve. Už dlouho předtím měla šílené problémy, když snědla cokoli jiného, než granule... V pátek ráno ji taťka zavedl na veterinu, kde mu řekli, že by mohla ležet ještě pár dní na kapačkách, ale že by to stejně nepomohlo...
Je to smutné, no... Skoro to vypadá, jako by se Betka jen trápila, ale naopak! Měla krásný život!!! Nikdy na ni nezapomenu...
Nezapomenu nikdy na ty veselé chvíle, které jsme s ní zažili... Nikdy...
A moc děkuju, jestli jste dočetli až sem.

Babí léto? Podzim? Co to bude letos?

19. září 2007 v 21:57 | Bylinka :)
Kosa, kosa, kosa, déšť, kosa, kosa, kosa, semtam nějaká troška sluníčka, kosa, kosa, kosa... Máte rádi babí léto? Já ho přímo miluju! Akorát letos se mu to nějak vymyká z rukou...

Trochu mi chybí to loňské sluníčkové září, které ani trochu nepřipomínalo podzim, ale bylo to pravé nefalšované babí léto, teplo, slunko, všude malilinké pavučinky... A pak, vzpomínám na to krásné bezstarostné válení se v hromadě listí v našem parku, chudáci oranžoví panáčci z technických služeb si s hrabáním dali takovou práci a po našem útoku mohli začít nanovo...

Taky si vzpomínám, jak se málem loni ani nedostavil podzim.... Jak bylo teplo, a najednou během jednoho dne opadalo listí a přes noc napadl sníh... Ten pak strašně rychle roztál a až pak přišel ten pravý podzim...

Miluju barevné listí na stromech, mám ráda deštivé dny, ulice plné deštníků... Sama žádná nemám a po venku chodím zásadně bez deštníku. Ať prší sebevíc! Miluju kapky deště na tváři...
Prošla jsem parkem, kde už listí pomalu měnilo barvu, bylo to zrovna ten den, kdy u nás málem byla povodeň... Byl to stres, ale park mě uklidnil, a co víc, přímo vedle mě spadl kaštan ještě v obalu! Vzala jsem si ho pro štěstí a vystavila si ho na stůl... Úplně jsem na něj zapomněla, a teď... koukla jsem se na místo, kde jsem ho dala, a on byl nádherně rozevřený a uprostřed trůnily dva krsné kaštánky :)

Kdysi byl podzim mým nejneoblíbenějším obdobím... Ale teď? Nevím, co se změnilo, ale... mám ho prostě ráda... Miluju barvy podzimu. Není nad procházku spadaným listím za západu slunce... Vřele doporučuji!!

A co Vy? Máte rádi babí léto a podzim? ....

Prázdniny trochu jinak, nebo lépe řečeno úplně NARUBY :-)

22. srpna 2007 v 18:38 | Bylinka :)
Taky se Vám někdy stává, že máte jasnou představu o tom, co se bude o prázdninách dít a ono to pak dopadne nakonec úplně jinak...? Neříkám, že špatně, právě že... naopak!! Zatím všechny roky se mi zdály prázdniny hooodně podobné. Zájezd se sborem, pár dní u babi a dědy, dovolená s rodiči, jinak koupák, koupák, koupák.

Ale letos? Myslela jsem si, že to bude zase stejné, ale ono ne... Zájezd se sborem - se konal. Ale nebyl plánovaný jako obvykle, ze dne na den jsem se dozvěděla, že jedu... Potom - víkend u babči a dědy - nebylo to jako vždycky, protože v sobotu přijeli naši a jeli jsme společně kamsi na koupák, takže jsem vlastně s babi a s dědou nebyla ani den sama... Pak přišla brigáda, taky docela novinka, moje první brigáda, zato - setrvala jsem v ní měsíc, to je slušné! Mezitím jsem si užila i týden sama doma staráním se o zvěř a o babičku... Taky velká premiéra! Dovolená s rodinou...? Letos jen ve třech! A pak hlavně každý den s někým jiným, neustálé akce, srazy...
Fakt, srandy jsem si užila ažaž...

Prostě... letošní prázdniny mi toho hodně daly! Ať už pár vlastnoručně vydělaných korunek a zkušeností s prací, zesílení přátelských vztahů, další akce se spoustou srandy, samostatnost ve starání se o celý dům, zodpovědnost při vaření, hospodaření a chystání léků babičce... Už mě čeká jen posledních pár akcí, pouť, výlet do Ostravy a ještě jedna návštěva prarodičů, tentokrát na více dnů s třešničkou na závěr - budu asistovat při pečení dortu! :)

Prostě... všechno je jinak... A... já jsem za to strašně ráda! Tohle byly úžasné prázdniny a těch posledních dnů si budu užívat, jak je to půjde... A co vy? :)

Brigáda u archeologů

28. července 2007 v 13:24 | Bylinka
Dorazila jsem na místo konání autem s tatínkem asi o deset minut dříve, s kolem na vlečce, abych se měla jak vrátit :) Muselo to vypadat dost komicky, ale zatím tam nikdo nebyl... Kromě jednoho kluka, který stál až vzadu. Tatínek ihned zmizel a já jsem se tam musela sama dokodrcat... Strašně dlouho mi v hlavě šrotovalo, jestli je ten kluk brigádník, nebo šéf... Mohlo mu být tak kolem dvaceti a předtím mi říkali, že jsou tam jako šéfíci mladí lidé... Dobrý den nebo ahoj? Nakonec jsem zamumlala něco mezi tím :-D A ten kluk se začal chlamat a řekl mi čáááu! :)

Za 10 minut dorazili i ostatní, znala jsem tam akorát Tomáše. Rozdělila se práce, konečně jsem našla šéfa a ten mi dal na vyplnění nějaké papíry a ahoj. Netušila jsem, kam mám jít, co dělat a tak dále, a tak jsem jsem popadla kyblík a motyčku jako ostatní se přidala k jedné skupince...

Tam už mi naštěstí vysvětlili, co a jak :) Měla jsem překopávat hroudu hlíny a hledat v ní "poklady". "A moc to neprožívej, tam stejně nic moc nebude!" - To mě fakt rozesmálo!! :-D Ale nakonec jsem našla za 8 hodin 3 střepy nějaké vázy, dobrý, ne? :-)

Celých 8 hodin neuvěřitelně pralo slunko, ale měla jsem tílko, tak mi bylo dobře a opalovací krém to jistil. Na záda jsem kašlala, protože na mě stejně svítilo zepředu... A to se mi vymstilo! Když jsem dojela domů a chystala se do vany, spatřila jsem svoje červená záda... kdyby červená, rudáááá! Tmavě rudá! A začlo to pálet, bolet, štípat... (Jen tak pro zajímavost - tohle já neznám, já se nikdy předtím pořádně nespálila!!)

Jinak první den byl nudný, 8 hodin okopávat hlínu není moc zábavné, kdybyste aspoň semtam něco našli... A měla jsem obrovské puchýře na obou rukách z té motyčky. A spálená záda. A navíc ještě se mnou v té skupince byli samí divní člověkové, 2 barbíny v kraťoulinkých růžovoučkých kraťáskách, vršku od plavek, cigaretkou v jedné ruce, v druhé mobil a když už někdo prošel kolem, vzaly si na chvilku i motyčku... A ještě měly na mobilu zapnuté celou dobu nějaké disco remixy... :( Nebyla jsem teda moc nadšená...

Druhý den už jsem si provizorně vzala triko s rukávem, ale sluníčko už nepálilo tak jako den předtím. Bylo fajně, a navíc jsem tam objevila Terku, spolužačku a nej kámošku od ségry! To bylo vysvobození! Povídaly jsme si při práci, líp to šlo a rychleji ubíhalo... A později jsme se daly do řeči i s šéfíkem Jindrou... A já jsem se jen tak mimochodem zmínila, jak to se mnou bude, když mi není 18... A on vykulil oči a udiveně se zeptal: "Tobě není 18? Tak mazej dom!" Myslela jsem si, že mám padáka nebo tak něco, ale on řekl jen, že už je půl jedné a brigádníci pod 18 můžou pracovat podle zákona jen šest hodin, uff...:) A k mému překvapení jsem zjistila, že jsem tam jediná pod 18 let, nejmladší! Všichni byli přátelští, skamarádila jsem se tam s hodně lidma. Většinou to byli studenti archeologie na praxi...:)

A další dny? Zase se dělo to samé, okopávání hlíny, akorát na lepším místě, strašně moc jsme tam toho našli, obrovské kusy střepů nádob z neolitu! Tři plné kyblíky!! A kromě toho spoustu mazanic - to jsou takové červené kusy hlíny, které vypadají jako křída. Potkala jsem tam další známou tvář - mojeho bývalého spolužáka ze základky!

Jeden den byla naopak strašná zima, tak jsem musela volat tatínkovi, aby mi dovezl teplé oblečení. Zkusila jsem si taky sama vyhloubit kulovku - to je zas taková sonda (půloblouk) v zemi. Semtam musím odvézt těžká kolečka s hlínou, ale to se dá vydržet. Je to tam super, začíná mě to pořádně bavit!! :) Akorát z toho ze všeho bolí záda... a to pořádně!

Baví mě to u archeologů, je to celkem klidná a ne moc náročná brigáda (kromě těch zad!). Jediným problémem je to vstávání v pět a cesta na kole - 20 minut tam a 20 minut zpátky rychlou jízdou! Ale,... vydělám si nějaké ty penízky, tak to stojí za to! Doporučuju!

Slavnostní řeč k založení blogu :)

28. června 2007 v 19:06 | Bylinka :)
Slavnostně oznamuji,
že jsem se rozhodla založit si blog :) Už delší dobu s oblibou pročítám blogy mně neznámých pisatelů, ale doteď jsem se neodhodlala k vlasnímu písmenkování. No, uvidíme, jak mě to chytne a kudy se budou moje blogové cesty ubírat:)
Můj blog je tady pro všechny, kteří rádi čtou splácaniny deníčkové formy jedné šestnáctileté holky :)

Proč zrovna hierbezuela?
Je to nadlouho, ale budu se Vám to snažit stručně vysvětlit.  U nás ve třídě se objevila nová móda, a to vymýšlení indiánských jmen :) Vzaly si to na starost dvě holky a finta spočívala v tom, že si před Vás sedly, zhruba dvě minuty na vás upřeně koukaly a jedna z nich vymýšlela podstatné jméno a druhá přídavné jméno :) Posléze to daly dohromady a vznikl někdy velmi vtipný mišmaš alias Vaše nové indánské jméno. A mě pojmenovaly BYLINKA! Tohle jméno se mi zalíbilo, a tak jsem si z něj udělala blogovou přezdívku:)  A protože se řekne v mém nejoblíbenějším jazyce - španělštině - hierbezuela, adresa blogu zní takto :)

A ještě jedno malé předsevzetí na začátek - odmítám se zařadit mezi spoustu depresivních blogů, ten můj bude prosluněný optimismem a bude zaznamenávat všechny krásné chvíle mých dní:)

To by k úvodu snad stačilo, teď jen nezbývá nic jiného, než Vám popřát příjemné počteníčko a doufám, že se Vám tu bude alespoň malilinko líbit!
 
 

Reklama