● Střípky každodenních nevšedností

I ženy mají své dny :-)

8. srpna 2011 v 21:32 | Bylinka
Miluju spontánnost, nenucenost a upřímnost prchavých chvilek, které trávíte s někým, před kým není třeba použít ani špetku jakékoli přetvářky. Okamžiky, kdy jste z více než sta procent sami sebou, záříte dobrou náladou, explodujete štěstím a neřešíte nic jiného okolo, než to, že JSTE. Ač mám spoustu hodně dobrých přátel, jen hrstka z nich se může pyšnit titulem TI NEJLEPŠÍ. A k nim bez debat patří i Katka, moje pihovaté sluníčko, se kterou jsme si uspořádaly v neděli dámskou jízdu se vším všudy. Vínko, frisco, meloun, zmrzlina... a taky trocha nějakého toho parádění se za účelem fotodokumentace našich nejkrásnějších let mládí... Nevšední nápad vylézt na střechu a fotit právě tam.. A pak spousta nenucených úsměvů v hledáčku fotoaparátu a nádherné pocity uchované v nich :-)

Tóny mezi kapkami deště :)

6. srpna 2011 v 21:52 | Bylinka
I druhý festival letošního léta, kterého jsem se mohla účastnit, se neobešel bez dešťových kapek. Ba co naopak, po celé tři dny jsem pomalu nesundala gumáky. Nicméně ani to se nestalo překážkou k tomu, abych mohla jednoznačně letošní ročník Štěrkovna Open Music prohlásit zatím za ten vůbec nejvydařenější ze všech tří ročníků, které jsem absolvovala :)

Drama na volejbalovém hřišti :)

2. července 2011 v 22:06 | Bylinka
Není nic krásnějšího, než jít večer spát s vědomím, že jste uplynulý den něco dokázali. Semtam se ozve letmým pobolíváním nějaký ten sval na vašem těle, oči se vám klíží - a co na tom, že je noc ještě mladá! - a na tváři máte automaticky nahozenou grimasu blaženého úsměvu :)

4. narozeniny blogu :)

24. června 2011 v 19:40 | Bylinka
Volejte sláva a tři dny se radujte! Moje bylinkové chlubidlo už vás zásobuje svými optimistickými štěky a záchvaty radosti přesně čtyři roky! Kdo by to byl řekl, jak ten čas letí! Nač pronášet dlouhé oslavné proslovy - stručně bych shrnula své působení v Bylinkovém království tím, že absolutně nelituju dne, kdy jsem klikla na osudové "založit blog". Naopak. Jsem neskutečně ráda, že mě to napadlo a že jsem u tohoto milého koníčku vytrvala a pečlivě si zde uchovala spoustu nádherných vzpomínek a pocitů :) A taky vám můžu slíbit, že se mě ještě jen tak nezbavíte :-)

A protože jsem ráda štědrá a ráda dělám radost druhým, rozhodla jsem se, že narozeniny pojmu tím způsobem, že nebudu dárky dostávat, nýbrž rozdávat. A co jiného charakterizuje můj blog více, než již pověstná sluníčka v designu, která se pozvolna přetvářejí celé čtyři roky? Tak rovnou k věci. Na oslavu čtvrtého blogového výročí vypustím mezi čtyři z vás čtyři sluníčka z plsti!

Co stačí udělat pro to, aby jedno z nich mohlo být vaše? Jen se ozvat do komentářů s nějakými připomínkami, jaké zákoutí mého blogu má vaše největší sympatie, abyste mě mohli nasměrovat k tomu, čím vás v budoucnu můžu zahlcovat prostřednictvím dalších článků :)

A na závěr bych vás chtěla nalákat na shrnutí mých čtyř let na blogu, které se tady objeví v následujících dnech a které bude zahrnovat výčet článků, na kterých jsem si dala za celou tuhle dobu nejvíc záležet a třeba vám v minulosti unikly :)

Diagnóza: PŘEDÁVKOVÁNÍ OPTIMISMEM! :-)

13. června 2011 v 20:42 | Bylinka
Ač to mnozí z vás určitě netuší, zítřek je Dnem dárcovství krve :-) A tak jsme se dnes v časných ranních hodinách s mojí milou spolukolejničkou vydaly na transfuzní stanici olomoucké nemocnice, abychom i my již podruhé přispěly svou "kapkou do mlýna". Čekání bylo nekonečné a mně osobně se protáhlo více, než komukoli jinému, protože došlo k jakési záměně mých dat... A bohužel, jak se později ukázalo, naše návštěva zde byla marná, protože jsme obě v dnešní den nebyly shledány vhodnými dárkyněmi. Já z toho důvodu, že mi naměřili malou hodnotu červených krvinek a argumentovali tím, že jsem fyzicky moc vysílena a měla bych trochu zmírnit svoje sebedestruktivní sportovní sklony :-) Ale za dva měsíce snad už bude vše zase v pořádku a stanu se podruhé úspěšnou dárkyní :)


Nemůžu se vynaděkovat dosyta náhodě, která vede mé kroky k lidem, kteří donekonečna obohacují můj život a dělají ho tak skvělým, jakým je :-) I přes počáteční zklamání z toho, jak je naše zdraví nevypočitatelné a ne vždy člověk může udělat dobrý skutek, aniž by ublížil sám sobě, jsem prožila jeden z nejkrásnějších dní za poslední dobu :-) Právě přátelé dokáží naplno rozpumpovat můj optimismus do nekonečně pozitivních hodnot! Ještě teď těžím z každé dnešní vteřiny a myslím, že ještě dlouho budu :-) A třeba takový oběd namísto v útrobách vysokoškolské Menzy v trávě či popíjení vínka (samozřejmě na doplnění krvinek!) na stromě dokážou podtrhnout nekonečný vodopád spontánnosti :-)
Pokud se dá předávkovat optimismem, tak se tak v mém případě dnes stalo. Ale rozhodně mi nevolejte resustitační jednotku, nechci z tohohle nádherna vystřízlivět! :-)

Mimbral (slečna z klokaní kapsy) a Drobínek (Lenička Chmelička) ♥

Když potká sob soba, mají radost oba...

9. června 2011 v 22:02 | Bylinka
... když se sejdou tři sobi, tak se radost násobí :-)
Bylinka, Dreamy a Alouette :-)

Naprosto výstižný citát pro shrnutí jednoho milého setkání :) Moje milovaná Olomouc, nádherně prosluněný den, čajovna, rozlehlé sady... Ale v první řadě moc milá společnost. Naši olomouckou dvojku s Alenkou totiž přijela z dálky navštívit čerstvá maturantka Amálka :) ...půlden plný milého povídání, smání se, procházení se... Vzájemný doping optimismem a černá díra, která nás pronásledovala a nestydatě ukrádala vteřiny, minuty i hodiny, které jsme trávily pospolu... Právě takové chvíle jsou k nezaplacení a snad nikdy nepochopím, kam se vytrácí čas! Holky, děkuju!!! :)

Dále bych také poděkovala Vám všem, kteří jste si anšli chvilku času a hlasovali pro mě ve zmrzlinové soutěži! Udělali jste mi ooobrovskou radost!! A aby té nebylo radosti málo, nyní přichází chvíle, kdy udělám radost já jednomu z vás. S vaší obrovskou podporou se mi totiž podařilo dosáhnout na celkové suverénní 1. místo :-) A jak jsem slíbila, tak i plním - na jednoho z vás, kteří se do hlasování zapojili a zanechali po sobě stopu v komentářích, se bude v nejbližší době usmívat ve schránce obálka s mým dílkem, které jsem do soutěže vyrobila. Do soutěže jsem zařadila 16 komentářů napsaných v době trvání soutěže :) A vítězem se stává...

... komentář č. 6 psaný Žirafkou :) Gratuluji!! A co že jste mi to vypomohli společně vyhrát? Magický hrnek s potiskem mého výrobku:
Ještě jednou moc děkuju :-)

Vaše pravidelná dávka emocí :-)

25. května 2011 v 23:01 | Bylinka
Slzičky dojetí při posledním sbohem a objímání drahé spolukolejničky. Balení svých pěti švestek, obrovská hromada nesourodých věcí, která nevěští nic dobrého. Odstraňování obrázků ze zdí a proměňování dříve útulného kutlochu v neosobní kostku. Pokoj čekající na opuštění, jeho tříměsíční samota zdůrazněná kompromitujícími zrnky prachu. A na druhou stranu šťastná i nešťastná holka zároveň sedící uprostřed tohohle všeho, vzpomínající na nádherný rok, který prožila ve svém vysněném studentském městě. Podezřívání vteřin, že dopovaly zatím neznámou látku, aby ubíhaly rychleji, než je hezké. Telenovela jak vyšitá, nemyslíte?

Olomouc mi patrně přirostla k srdci více, než jsem byla ochotná jí dovolit, a to v něm měla už dlouho dopředu zamluvené to nejluxusnější apartmá! Ať už jsem si dávno pradávno vysnila svoji olomouckou pohádku skrz ty nejrůžovější brýle, jak nejlépe jsem uměla, realita tisíckrát předčila veškeré mé představy! Ne každý vám může upřímně říci, že kromě oboru, který ho neskutečně baví, našel ve svém studijním městě spoustu spřízněných duší... Já ano. Děkuji scénáristovi mých životních nitek za to, kam mě nasměroval. Zasloužil by Oscara minimálně za všechny herce vedlejších rolí, hudbu, efekty, kameru i střih. A herečka hlavní role je nejšťastnější i bez Oscara :-)

Poslední noc na kolejích, stovky nádherných chvílí uchovaných ve V.I.P. sekci mé paměti, velký kus mého srdce, který jsem tajně vdechla olomouckým zákoutím a který zde bude tiše vyčkávat na závěrečný happy-end neboli můj velkolepý zářijový návrat do říše snů.

Útěchou nechť mi je malá knížečka, kde stále zůstává pár volných chlívečků čekajících na kredity a která znamená ještě několikerý návrat do milovaného města do doby, než se naplno otevřou brány prázdnin :-)


Hokej!

9. května 2011 v 16:08 | Bylinka

Vážení sportovní nadšenci, vítejte u detailního shnutí první třetiny napínavého hokejového utkání plného zvratů a neočekávaných dramat! Ano ano, sledujete mistrovský zápas sezóny, finálový duel Bylinka versus zkouškové období!

RODIČE VÍ O MÉM BLOGU!

4. května 2011 v 10:49 | Bylinka
Nastala chvíle, které jsem se tak dlouho obávala.

Moji milí rodičové se při putování internetovým světem doplavili až do Bylinčina království.

Televizní hvězda :-)

25. dubna 2011 v 22:23 | Bylinka
Velikonoční pondělí, 25. duben roku 2011, časný podvečer, ČT 1, pořad Klus pro Kuře. Zopakování si úžasného živého zážitku díky televiznímu záznamu. A to s sebou nese i jisté riziko - objevit se v davu mezi publikem. Jenže, když už se objevíte na obrazovce během hodinového sestřihu více než desetkrát, začínáte trpět (nevím, jak vy, ale já se na sebe nerada koukám na videu). Pan kameraman si na mě zasedl a pánové ve střižně mu zdatně sekundovali. A tak snad není záběr do publika, kde bych se neobjevila! A to nemluvím o detailních záběrech, kdy se můj obličej roztahoval přes celou obrazovku, a to hned několikrát!

Ale já jsem na to přišla, může za to RŮŽOVÁ BARVA, která vládne světu!! Člověk si jednou na sebe navlíkne růžové triko a hned je středem pozornosti, na tom něco bude!! :-)

Těhotná paprika aneb Z deníku mistryně světa v pojídání zeleniny :)

21. dubna 2011 v 20:35 | Bylinka
Milí milovníci ovoce a zeleniny a nejen vy! Exkluzivně a jako první na světě k vám přicházím s informací, která otřese světovými dějinami. Dle věrohodného zdroje dochází na území Moravy a Slezska k nekalým událostem, které nemohou zůstat bez povšimnutí! Místní obchodníci nestačí doplňovat zásoby ovoce a zeleniny do regálů, jak mizí rychlostí světla. Odborníci se obávají, že brzy dojde ke světové zeleninové krizi, která bude mít nedozírné následky!

A za tímhle vším stojí s velkou pravděpodobností jistá zdejší slečna, která byla náhodnými svědky již několikrát přistižena při činu! Musíme podotknout, že obviněná má již jeden zápis v trestním rejstříku, a to díky závažnému přečinu, jakým není nic jiného, než bezostyšné a neomluvitelné odcizení barev duze! Podezřelá se mimo jiné vyznačuje také tím, že o sobě nerada mluví ve třetí osobě :-)

Facebookový APRÍL!

1. dubna 2011 v 17:53 | Bylinka
Můj fórek začíná posledního březnového odpoledne, kdy se šibalským úsměvem překlikávám ve svých osobních informacích na facebooku datum narození na 1. dubna 1905.

Moje kolejní doupě :)

31. března 2011 v 21:35 | Bylinka
Pokud jste vysokoškolskými studenty a bydlíte na kolejích, určitě to znáte. Přijedete zde poprvé a čekají na vás police plné prachu, holé zdi, prázdné šuplíky... Ale to bych nebyla já, abych se nedala do boje proti neútulnu a nějak si svůj koutek nevybarvila! A tak nejen vám, kteří netušíte, jak to na kolejích vlastně může vypadat, nabízím možnost nakouknout do mého království :-)

Ve zdravém těle zdravý puch!

28. března 2011 v 22:39 | Bylinka
No dobrá, všichni víme, že rčení z názvu článku zní v originální verzi malinko jinak, já jsem ale zvolila uvolněnou parodii, kterou ráda používá babička :)

Tak nějak netrpělivě očekávám jaro a když se ne a ne dostavit za okny, dopřávám ho sama sobě dle svého osobního receptu individuálně. Už třetí týden se krmím vším, co nám vyprodukovala naše matička země. Předávkovávám se ovocem a zeleninou, až v supermarketu málem nestačí doplňovat zásoby, jak po mém náletu mizí zboží ve velkém z regálů, prolívám se zeleným čajem, zobu müsli a to nejpodstatnější nakonec - už deset dní abstinuju od čokolády, což je v mém případě velmi krutý boj a téměř nadlidský výkon! Tolik k výčtu mého dopingu vitamínů.


Jak už jsem nastínila, závislost na čokoládě pomalinku odeznívá a vyměnila jsem ji za závislost na sebedestrukci. Vysvětlím! Spolu s prvními nesebevědomými slunečními paprsky se ve mě začínají kupit i hektolitry energie, které se derou ven všemi směry. A abych i jim vyhověla, dávám svému po zimě zlenivělému tělu pořádně zabrat. Tu je to plavání, jindy zase volejbal, nebo třeba taky nově jóga. Ale návštěvu posilování a protahování těla při svíčkách jsem nejspíš absolvovala poprvé a naposledy, zas tak zlá na své posléze bolavé svaly nebudu:) Zato na plavání nedám dopustit! Kdybych nebyla chudý student, dopřávala bych si jako správný vodní živel tuhle úžasnou činnost každým dnem, jenže zákeřná cena 49ti korun českých za hodinu vodních radovánek se mému rozpočtu moc nezamlouvá. Nemůžu se dočkat, až se trochu vyčasí a budu moct vyběhnout do sadů nebo oprášit brusle! :-)


Aby bylo jasno, jde jen o upřímné choutky mojeho organismu dychtícím po každičkém příznaku jara. A musím říct, že "moje jaro" mi dělá moc dobře a cítím se fyzicky snad nejlíp, co pamatuju :) Ta bolest po námaze zaplňuje tělo další a další energií :-) Takže, milí zlatí... u mě dobrý! :)

Rock´n´roll !

26. března 2011 v 17:35 | Bylinka
Páteční večer s datem pětadvacátého března. Nádherné zakončení plesové sezóny ve velkém stylu. Nejskvělejší ples, jaký znám. A ani letos nezklamal. Naopak! Rock´n´rollový ples tímto s neuvěřitelnou radostí korunuju na nejlepší ples všech dob, jakého jsem se kdy účastnila!!!

Fotomodel*

24. března 2011 v 21:49 | Bylinka
V naší domácnosti musí být fotopřístroj neustále ve střehu, protože s námi sdílí domovinu jistý fotomodel. Tak neodolatelný za každé situace! Tak profesionální pózy byste hledali kdekoli jinde těžko!!! A protože nejsem lakomá, podělím se s vámi s pár kousků ze supertajné fotoknihy tohoto neobjeveného topmodela a budu se snažit v následující chvilce vykouzlit vám minimálně jeden usměv na tváři :) To proto, že se mě v poslední době stále více z vás ptá na recept na optimismus. Tady máte jednu z jeho nejdůležitějších ingrediencí :)

Pohádkový ples :)

19. března 2011 v 20:03 | Bylinka
Tak i pro mě konečně začala plesová sezóna. Možná si říkáte, že trochu pozdě? Ne! Nejsem vymetačka plesů a každý rok navštívím jen tak dva, tři. Letos se ocitly v mém diáři plesy dva, ale zato jaké! První z nich jsem absolvovala včera, další mě čeká za týden.

Ples, kterému nyní věnuju ve fotoreportáži pár chvil mého i vašeho života, byl gymplácký. A ač už jsem absolventka, rozhodla jsem se ho letos navštívit. K tomuto rozhodnutí mě totiž vědlo hlavně místo, kde se měl konat. Narozdíl od tradičního kulturního domu, který se v tuhle chvíli opravuje, se konal ples v těsné blízkosti nedalekého zámku/hradu. Myslím, že fotka níže napoví víc :)

O čem si šeptají kapky deště :-)

17. března 2011 v 17:03 | Bylinka
Vzduch přesycený jarem, které tak ráda pouštím do svých plic s každým nádechem! Skoro k neuvěření, že po tak dlouhé a mrazivé zimě člověk může vylítnout ven jen ve svetru!! Hltám každičký sluneční paprsek a přímo úměrně s jejich množstvím narůstá moje vnitřní erupce radosti :-)

Výjimka potvrzuje pravidlo, že? Včera nádherně pršelo. Byl to takový ten první jarní déšť, teplý, osvěžující. Opravdu mě mrzelo, když jsem přelítla město z volejbalového tréninku na seminář z morfologie bez většího kontaktu s dešťovými kapkami...

Dobrá, musím přiznat, že se tohle moje neuspokojené nadšení ozvalo o to více později, když hodina skončila a znovu jsem vyběhla ven tančit mezi kapkami. Neodhadla jsem samou dychtivostí vzdálenost suchého ostrůvku mezi kalužemi a následně měla mokro v bačkůrkách.

Vtom mě napadla šílenost a v dobrém rozpoložení jsem ji jen tak mezi řečí nastínila kamarádce. K mému překvapení souhlasila, a tak jsme se společně rozběhly, vyskočily do vzduchu a dopadly přímo doprostřed nejbližší kaluže. Voda nás ošplíchnula až po pás, ale to nás nezastavilo. Jako šílené jsme takhle absolvovaly i zbytek cesty z univerzity ke kolejím, což činí sice jen nějakých sto metrů, ale nevěřili byste, kolik se dá na tak krátkém úseku potkat kaluží! Kolemjdoucí na nás nevěřícně zírali, auta přibržďovala, aby se řidiči mohli přesvědčit o tom, že je nešálí zrak a my jsme se kýčovitě jako v připitomělých amerických filmech nedaly ničím zastavit. Jako malé děti, jako puberťačky!

A víte, co na tom bylo nejkrásnější? Nekonečná spontánnost. Volnost. Bezstarostnost. To, že jsme v danou chvíli neřešily reakce okolí. Smích. Kdo ví co ještě, desítky pocitů. Jednou za čas by člověk měl odhodit svoji skořápku civilizovanosti a provést něco šíleného. Neskutečně se vám uleví a takové banality, jako oblečení na ždímání, jsou vedlejší a nepodstatné. Síla okamžiku zvítězila nad rozumem :-)

Miluju ráda, jen podotýkám

11. března 2011 v 0:21 | Bylinka
Štípněte mě někdo, ať vím, že nesním, ale žiju svůj sen!!

Možná se neustále dokola opakuju, možná jsou má slova v poslední době zabalená ve stereotypech, ale nemůžu se nabažit mého současného života. Stále ještě mě neopustila láska ke studentskému ráji alias Olomouci, ba naopak, každým týdnem je pro mě více a více třetím domovem!! Baví mě škola, kterou jsem si vybrala, ani chvíli se nenudím. Nejtěžším úkolem pro mě je rozhodování se, jak naložit s volným časem tak, abych podělila spravedlivě všechny přátele, kteří se mi ozývají s žádostmi o setkání :-) Jsem neskutečně vděčná jak za nově navázaná přátelství, tak za ta stará známá, která přežila velký třesk změn a vzešla z něj pevnější, než kdy dřív! :)

Jednoduše - čím dál líp! Každovečerní koukání na filmy a seriály s mojima spokukolejničkama jsou již tradicí, a co víc, MDŽ jsme oslavily více než stylově. Víno, Králova řeč s úžasným oscarovým Colinem Firthem, pizzerie a milé popovídání se skvělýma kamarádkama z gymplu:) Taky jsem od kamaráda dostala jen tak kytici růží a básničku, jen a jen pro mě ke Dni žen, milé! :-) A nesmím zapomenout zmínit půlnoční koukání se na jednu z mých nejoblíbenějších pohádek z dětství :) Ach, ta nekonečná melancholie! O středečním úžasném koncertním večeru vám pobásním zase příště, protože si zaslouží samostatný článek! :-)
Náš čtyřnohý plyšáček je velmi pokrokový. Ve své malinké kebuli má nastavený režim "Víkend = přijede Evka". Tohle tvrzení bylo experimentálně ověřeno předminulý víkend, kdy výjimka potvrdila pravidlo a já jsem domů nedorazila. Prý mě naše chlupaté stvořeníčko hledalo a bylo jako hromádka neštěstí. A proto jsem se rozhodla neplést mu hlavinku a jezdit zase hezky pravidelně domů, abychom mohli společně sdílet již zažité móresy a pokračovali v rozmazlovacím procesu. Myslím, že ani jeden z nás není ochoten vzdát se spaní pod jednou peřinou :-)

To láska k pravdě ze mně udělala lháře
O lásce k vám v mých verších ani zmínka
nesnesu vás a váš ustavičný nářek.
Miluji rád
jen podotýkám...
/Tomáš Klus/

T o t o * s e * l í b í * u ž i v a t e l i * B y l i n k a.

Čas utíká jako jelen, když je do prdele střelen :)

3. března 2011 v 9:19 | Bylinka
Poslední únorový víkend patřil návštěvě naší stověžaté matičky. Následující fotoreportáž a nadatlované postřehy se věnují z 99% právě jí. Zbývající procento bych věnovala jednomu milému človíčkovi, který zavítal do mého světa a odteď bude jeho nedílnou součástí:) Napovím, že tohle setkání se uskutečnilo jen a jen díky blogU, ale víc pro začátek neprozradím. Stačí se prokousat na samotný konec článku:) A teď už tedy... STOVĚŽATÁ OSOBNĚ! :-)

JSEM ŠŤASTNÁ!

18. února 2011 v 9:07 | Bylinka
Ač se přemáhám, jak nejvíc to jde, musím sem napsat větu, na kterou jsem alergická a vůči které jsem hodně skeptická, když ji čtu na jiných blozích - VÍM, O ČEM JE ŽIVOT. Možná v tuto chvíli kroutíte hlavou a říkáte si, co tak může taková mladá žába vědět o životě. Nemám to nejjednodušší, ale rozhodně se v tom nemíním utvrzovat pesimistickými vzlyky tady na blogu. Babiččina nemoc a její plné odkázání na naši péči je obrovský zápřah na sílu i psychiku. Když nad tím tak uvažuju, není to věc, která by mě okrádala o energii a optimismus. Naopak, posiluje mě. A dokonce jsem vděčná i za přehnanou starostlivost rodičů spojenou se spoustou omezení. Taky není na škodu, vážím si pak daleko více volných chvil a užívám si je naplno.

Kdysi dávno jsem napsala větu, za kterou si naprosto stojím - cítím, že můj blog je neútočnou parodií na černočerné blogy, jejichž autoři si stěžují na to, jak mají těžký život a jak se nachází v neřešitelné situaci, která jistojistě znamená hlubokou depresi. Nechci jejich stav zesměšňovat, zlehčovat či zpochybňovat, jen si myslím, že nic není tak černého, jak se na první pohled zdá. A nemyslím si, že jsou má předchozí slova odrazem naivity.

Prožívám jeden z nejkrásnějších týdnů života, který ještě zdaleka nekončí. Miluju chvíle s přáteli. Miluju své přátele. Miluju svůj život takový, jaký je. Zrovna teď si lítám na obláčku a culím se na celý zamračený svět. Je mi krásně.

:-)
foto: Jana Berková 

Jak zní tedy můj recept štěstí? Kdybyste si ho chtěli naordinovat přesně tak, jako já, museli byste v pondělí vyrazit s kamarádkou do čajovny a nádherně si popovídat, v úterý se nachomýtnout na úžasné angličtinářské akci uprostřed nejfajnějších spolužáků, opít se z mála a zopakovat si zásadní chybu, že víno a tequila se nemají dohromady rády. A následně zjistit, jak skvělé máte přátele, kteří vás v takové chvíli podrží a mají o vás starost. Ve středu byste překonali svoji lenost a zamířili za sportem - konkrétně za volejbalem a večer vyrazili s milou spolubydlící na koncert Blue Effect, na něž jste vyhráli lístky. A čtvrtek završíte návštěvou divadelního představení, na jehož realizaci se podílejí vaši rodičové a skončíte s přáteli na pizze u společenské hry. A ke skvělé atmosféře není třeba alkoholu, tak!

O čem je tedy život? O zdánlivě prchavých chvilkách, kdy vaše duše naplno plesá a všechny problémy jdou stranou. O mile vyřčených větách přátel, které zahřejí u srdce. (Prý kolem sebe vysílám veselou a optimistickou auru, říkal Honza :) To se krásně poslouchá, ne?) :) A třeba taky o dojetí, když vám kamarád podrží kabát a pomůže vám do něho vklouznout. Jako ve starém filmu! Gentlemani nevymřeli! A to ještě nemluvím o dnešním večeru, kdy mě čeká milé posezení nad pivem se dvěma bývalými spolužáky:)

Ano, jsem šťastná a chci to vykřičet do celého světa!
:)

Bylinka spadla do lásky s Olomoucí ♥

15. února 2011 v 14:31 | Bylinka

♥ Bylinka fell in love with Olomouc ♥

Ale to už dávno a vás, které krmím touhle pohádkou už přes rok, asi žádným zvratem v našem harmonickém, vyváženém a stoprocentně věrném vztahu nepřekvapím :-) No dobrá, příští týden zahnu své milované Olomouci s Prahou, ale to se nepočítá, bude to jen víkendová aférka, která nahradí moji stálou víkendovou milenku, Opavu :)

Jsem zpátky v nekonečném kolotoči, který si říká naoko tak nevinně - letní semestr. Musím přiznat, že mi Olomouc už strašně moc chyběla! A spolu s ní ti všichni moji milí lidé tady, školní stereotyp a v neposlední řadě také pestrý studentský život. A je to tady, dámy a pánové!

Aktivně jsem si nabrala spoustu céčkových předmětů, jako například Britskou hudbu, Historii reggae (obojí v angličtině s rodilým mluvčím!) a opět italštinu. Taky jsem si naordinovala dvakrát týdně volejbal a pokud se zadaří, vejde se mi do posledního zbytku volného času i plavání! Krásné vyhlídky, ne? :-) Stejně jsem šťastný člověk, protože jsem si vybrala vysokou, která mě vskutku baví! A všechny zvládnuté seminárky, zkoušky, zápočty i kolokvia jsou třešničkou na dortu! *

Jakožto těžký prokrastinátor (pro neznalé - člověk trpící chorobným odkládáním povinností na poslední možnou chvíli!) jsem si aktivně vybrala referát, který by se měl vyklubat na světlo světa do dvou týdnů, tak snad nad touhle svou zdánlivě neléčitelnou diagnózou vyhraju!

:-)
A... k naprostému štěstí bych si ještě prosila jednou jarní sluníčko. Takové, které bude mít nekonečnou dobu minimální trvanlivosti. Nebo aspoň tak dlouhou, než si našetřím na to, abych si došla do sámošky pro to letní. Děkuji.

:)

Kterak jsem si naordinovala optimismus! :-)

11. února 2011 v 14:01 | Bylinka
povinně!

Zrovna dneska mě takhle najednou přepadlo jakési smutnění. Možná za to mohlo to uplakané počasí? Přikláněla bych se ale spíš ke druhé z možností. Asi ve své hloupoučké naivitě nepochopím lidi, kteří chtějí vědomě ublížit, a tak řeší na zdech facebooku věci, které by mohli řešit soukromě. 

Tohleto moje nesmyslné depkování netrvalo déle než pár minut. Snažila jsem se naordinovat si pořádnou dávku veselých písniček, které mě zaručeně pokaždé znovu rozradostní a přepnout na režim "optimismus". To se tentokrát tak nějak nedařilo a nakonec mě v tu pravou chvíli z toho všeho dostala stručná zpráva od kamaráda: Hele, nechceš dneska zajít večer na jedno? A to už byla moje smuténka během chvilky za devatero horami a ještě dále :-) :-)

Jendoduše jsem došla k závěru, že mi nestojí tihleti "kamarádi" za to, abych se kvůli nim trápila. I když mlčení bolí. Jednu věc je nutné si uvědomit. Opravdoví přátelé jsou ti, kteří vám i ve chvíli, kdy to mezi váma není zrovna ideální, neublíží. A taky to, že všechno zlé je k něčemu dobré :)

Jinak další várkou (a pořádnou!) optimismu mě zavalilo plánování (jak už teď jistojistě vím) víkendu snů v Praze za dva týdny! Nejen, že po několika letech uvidím kamarády, s nimiž jsem v minulosti strávila spoustu krásných a nezapomenutelných chvil a se kterýma nás od sebe dělí mnohdy neskutečná dálka, ale také znovu navštívím roztančený muzikál, který je zaručenou pumpou optimismu do duše!! :-)

:-)

A už se taky neskutečně moc těším na začátek letního semestru. Chybí mi Olomouc, studentský život a všechno okolo. Hned v pondělí plánujeme dívčí valentýnskou párty, v úterý již tradiční angličtinářské popíjení vínka a ve středu? Jde se na koncert!! Nevím proč, ale štěstěna si mě v poslední době nějak podezřele oblíbila (jen ať to nezakřiknu!) a podařilo se mi vyhrát ve vědomostní rádiové soutěži dva lupeny na koncert Blue Effect v Olomouci :-)

Co víc si přát? ...
:)

Chodí štěstí dokola. Kam si sedne? Na vola.

26. ledna 2011 v 15:43 | Bylinka
Nemůžu uvěřit svému štěstí! Netuším, proč se mu u mě tak zalíbilo! Nijak mu nenadbíhám, nemá u mě zrovna posvícení. A pak, že štěstí přeje připraveným, to sotva! No ikdyž - výjimka potvrzuje pravidlo, to je taky pravda!! :-)


O co jde? Nějakou všemi silami světa nevysvětlitelnou náhodou se mi zadařilo v první půlce vůbec nejtěžší zkoušky mojeho historicky prvního zkouškového v životě. O to větší je to paranormální jev, protože jak se vás budu snažit v následujících chvílích přesvědčit (a vy mi to milerádi uvěříte) - rovnice přímé úměrnosti příprava=výsledek byla v tomto případě nevědecky zpochybněna.

Pokud jste měli to štěstí přečíst si nedávný článek o té líné holce, která ve dvě ráno místo učení se fonetiky lepila na kolejích na všechny dveře pátého patra vtipy o Chucku Norrisovi a učila se v intervalu od třetí do páté hodiny ranní, chápete moje překvapení. Jen blázen by na mě sázel, ale ONO TO PROSTĚ VYŠLO!!! :)

"I am writing to inform you that you passed. Congratulations."

:-)

fotka dokumentující moji "píli" při učení se na kolejích na danou zkoušku :D

O to trapněji mi bylo, když jsem se dozvěděla pro mě lichotivý verdikt, avšak pro naprostou většinu spolužáků, kteří narozdíl ode mě učení nepodcenili, byl bohužel opačný:( S úspěchem jsem nepočítala. V jednu chvíli jsem si dokonce PŘÁLA dělat retake /ˌriːˈteɪk/, neboli řitejk, jak opravnému testu lidově nadáváme:) Prostě jsem si to nezasloužila a moje paličatá hlavinka touží po těch vědomostech, které v hlavě u zkoušky neměla. No, nechci, aby můj proslov vyzněl jako falešně skromné cukrbliky, takže radši se vrhnu na přípravu na druhou polovinu zkoušky, ústní, která mě čeká příští týden a pokud i u té uspěju, otevře se přede mnou brána téměř dvoutýdenních vysokoškolských prázdnin:)

A VÍTE VY CO? BEZTAK TO NĚJAK ZAŘÍDIL TEN ČAK !!! :-)

:)
P.S.: Stále ještě se můžete účastnit soutěže o mnou udrátkovanou rybičku TADY:)

Chuck Norris rozbrečel cibuli! :)

11. ledna 2011 v 19:09 | Bylinka
Mám takový dojem, že mi mé předsevzetí vyřčené v předchozím článku až tak nevychází. Učení se na mě hrne ze všech možných stran, ale já tak obratně manévruju, že mu zatím s přehledem unikám :-) Co naplat, že z mého účtu na univerzitním portálu se na mě usmívá již 18, slovy osmnáct (!) splněných kreditů. Tak nějak se mě zhostil pocit zadostiučinění a s ním nabytá lenost. V následujících několika minutách se vám budu snažit dokázat své tvrzení v praxi.

Učebnicový příklad: Neděle večer. V pondělí ráno zkouška. Po náročném víkendu, kdy jsem se skript ani nedotkla, se snažím na poslední chvíli dohonit, co se dá. Moje líné já se mě začíná zmocňovat a odepíše si zkoušku. To druhé já, kterému zbyla ještě špetka ctižádosti, si ji znovu zapíše. A takhle se handrkují až do čtyř do rána. Zvítězilo první zmíněné. Nechtělo riskovat, že by pan profesor dal na test jiné otázky, než předchozí skupině, protože ty se nenaučilo. A dobře udělalo! Byly totiž naprosto rozdílné...
Mělo víc štěstí, než rozumu! :)

A o den později se scénář v mnohém lišil, a přitom zapadal do stejné škatulky, jako ten předchozí. Děj se odehrává od páté hodiny večerní do páté hodiny ranní. To takhle přijde slečnu Bylinkovou navštívit na pokoj kolejí spřízněná a stejným osudem poznamenaná spolužačka s původním záměrem UČIT SE SPOLEČNĚ. Hodiny ubíhají a děvčata si pouští všemožné hudební třešničky na /Jůtjůb/, /Strýmu/ a když jsou uprostřed sledování zákeřňáckých videjí, dostanou chuť taky provést nějaký ten šprým. A jelikož areál kolejí nenabízí tolik možností v mezích nočního klidu, musely se spokojit s málem a...

... tak ráno čekalo na obyvatele pátého patra překvapení v podobě lístečků s vtípky o nesmrtelném /Čakovi/ na každých dveřích:-) Nutno dodat, že jejich rozmisťování bylo velmi akční, neb nás stopovala místní kolejbába (nemyšleno hanlivě, tenhle výraz se mi prostě líbí!) a musela svoji minutku obchůzek jako naschvál sesynchronizovat s naší noční výpravou! Tak jen doufáme, že tohle naše večerní či časně ranní šprýmaření ráno aspoň někoho pobavilo:-)

:-)

Nezbývá, než dodat, že učení jsme se ani tak nevyhly a věnovaly jsme mu dvě hodiny našeho drahocenného času, a to konkrétně mezi třetí až pátou hodinou ranní. Nicméně - spánek by byl lepší varianta, poučení pro příště:) Bojovaly jsme statečně a ani jsme nakonec nepotřebovaly použít sirky mezi víčka, abychom udržely oči otevřené:) A jak že jsme dopadly? Kdo ví? My zatím nevíme:) Nač si dělat v tuto chvíli starosti, nejdříve musíme dohnat spánkový deficit a já jdu na něm za pár chvil zapracovat :)
:)

... a s tím, co přijde, mám chuť se rvát! :)

6. ledna 2011 v 13:40 | Bylinka
Chtěla bych být poctivá a svědomitá studentka. Přesně taková, za jakou mě všichni, kteří mě neznají blíže, považují. Už dávno vím, že nemá cenu jim vyvracet jejich nepravdy, nenechají si je vymluvit ani za nic! Správná definice mojeho učebního procesu by se dala vystihnout jedinou větou: Vynikám v nicnedělání a flákání se:)

Chtěla bych, aby jednou z mých silných stránek byl i učing a šprting. Chtěla bych zvládnout zkouškové levou zadní bez stresování se a dohánění učiva ve tři ráno v den zkoušky, jako tomu je doposud:-) Jakožto starší osobu mě to začíná dosti zmáhat:)

A když už nic nepomůže, možná by stačilo někde sehnat recept na chytrou kaši a pořádně se jí přejíst. Tak moc, abych nebyla schopná natáhnout ruku k notebooku a kliknout na to prokleté políčko Přihlásit. Určitě nemusím zmiňovat konkrétně onu ďábelskou stránku, které se moje předchozí tvrzení týká, všichni víme. 

Takže se pomalu prokousáváme k pointě tohoto nesmyslného článku, který slouží jen jako další zástěrka, jak oddálit otevření té strašidelné bichle, která se na mě hrozivě šklebí ze stolu přede mnou. Tato má výpověď nechť je předsevzetím a závazkem, že se nedám a nějaké zkoušky si na mě jen tak nepřijdou!! Všechny je přeperu a propluju do dalšího semestru s čistým štítem!!

Tak, a teď už se vážně nemám na co vymluvit, jde se na věc!! :-)

Kterak nám Měsíc ukousnul kousek Slunce aneb Úsměv na obloze:)

4. ledna 2011 v 10:28 | Bylinka
Miluju pomíjivé chvíle, pouhé imprese, které se stereotypně neopakují až omrzí. Miluju ty chvilky, kdy je všechno jinak a člověk se na chvilku zastaví, zpozorní a vnímá jindy běžné okamžiky odlišně. Jako třeba dnes ráno, kdy se nad naší částí republiky smilovalo počasí a dovolilo nám spatřit nenasytný Měsíc krmící se Sluncem:-) Avšak jasné počasí neznamenalo samozřejmost. Museli jsme se vyšplhat na půdu našeho domku a jen tak tak na nás za komínem vykukovalo na první pohled to staré známé Slunce. Ale stačilo si nasadit tatínkovu svářečskou kuklu a rázem se skrz vaše oči Slunce usmívalo. Nádherná podívaná, opravdu!!
:-)
Snažili jsme se tuhle neokoukanou krásu zvěčnit, ale náš prostý fotopřístroj se dosti bránil a neuměl vymyslet použitelný režim. A tak jsme zkoušeli naaranžovat mezi něj a zatmění Slunce svářečské sklíčko a jak to dopadlo, vidíte na fotce. Je tam úsměv, a dokonce trojnásobný! :) A my jsme se usmívali zpátky na oblohu čtyři! :)

Sama jsem byla svědkem i úplného zatmění v roce 1999, pokud se nepletu v datu. Tenkrát to byla ještě krásnější podívaná, ale jako malá jsem si neuvědomovala, čím to je a proč to tak je, a dokonce si pamatuju, že jsem se ho i bála:-)

Nezbývá než popřát spoustu úsměvů nejen na nebi a pokud vám nebylo počasí tak nakloněno, jako nám, nesmutněte, prý má být někdy kolem roku 2135 další úplné zatmění! A jestli je pravda, že smích prodlužuje život, třeba se toho dožijem:-) A když ne, v roce 2015 nastane další aspoň částečné:)

Melancholie na konci starého roku :)

30. prosince 2010 v 22:45 | Bylinka
Je podvečer předposledního dne v roce a mě jímá nostalgie a melancholie... tak milá a příjemná:) Avšak není to pouhopouhé klišé, mnou tolik omílané rok co rok - žádný horký voňavý čaj s medem, vonné tyčinky a Norah Jones, tentokrát ne. Poslouchám tu nejkrásnější písničku od pana umělce Nohavici a nejradši bych si nafackovala, že jsem ji doteď neznala! Ale všecko má svůj čas:) je mi krásně:) Vítejte u posledního článku s datem končícím nulou, taková chvíle se objeví zase až za deset let.

Chtěla bych se rozpovídat o velké změně, která se mi udála během letošního roku a otočila můj zažitý stereotyp vzhůru nohama. Dnes nesedím v pokoji, ve kterém jsem sedávala celých devatenáct let. Moje působiště se přemístilo o patro níž. Místnost zatím tak neosobní, tak cizí - bez barevných zdí, obrázků, jak jsem byla zvyklá. Ptáte se, co se stalo, že je všechno jinak, než tomu bylo doposud? Svůj pokoj jsem věnovala těžce nemocné babičce, která potřebuje být nablízku pomoci v podobě mých rodičů. Nedokáže se sama o sebe postarat, je zcela odkázána na druhé. A to by bylo hodně komplikované, kdyby bydlela v bytě pod tím naším, jako tom ubylo doposud.

Tuhle oběť jsem podstoupila ráda. Tolik toho pro mě udělala, byla jsem nejrozmazlovanější vnouče:) Snažím se ty krásné vzpomínky nevytratit, i když mi to současné starosti dosti znemožňují. Nejspíš by to měl být důvod k pesimismu, depresi a hroucení se? Ne. Všechno se dá zvládnout, když se chce. Ať to přináší mnohé nesnáze či smutnění. Posouvá mě to dál. Co na tom, že se ze Silvestra s přáteli vypařím krátce po půlnoci jako Popelka, abych vystřídala rodiče v péči o moji nemocnou babičku, aby i oni mohli vyrazit za přáteli? :)

Mějte co nejkrásnější nový rok, dejte si předsevzetí, jejichž plnění vám bude dělat radost:) Já už jich mám v hlavě nastřádáno nespočetně a jedním z nich je i zútulnění mojeho nového kutlochu. Bude mi tady určitě stejně krásně, jako v tom předchozím:)

A kdyby se někdo z vás na anděla ptal, tak mám jizvu na rtu, když při mně stál:-) Jarek Nohavica

:-)
A když už jsme u té melancholie... tuhle v létě mi na paraple pršely sluneční paprsky:)

:)

D v a t i s í c e d e s e t :)

27. prosince 2010 v 15:08 | Bylinka
Úžasný rok! Opovažuji se tvrdit, že to byl nejkrásnější rok mojeho života:) Vím, že tohle říkám na konci každého uplynulého kalendářního roku, ale když ono to jinak nejde!! Doufám, že i když je laťka nasazována čím dál výš ji i ten následující opět překoná. Tenhleten každoroční vzestup se mi totiž více než zamlouvá!:)

Rozhodla jsem se letošní rok shrnout za pomocí facebookových statusů a fotek, které snad vypoví nejvíc. Už proto, že většina z nich byla napsána v obrovské euforii z práve zažívaného:-) Byl to hodně zlomový rok. Maturita, přijímačky na výšku, první semestr... Však kdo se chce začíst a zahledět do mých vzpomínek, má k tomu jedinečnou možnost:)

A na závěr úvodu bych ráda dodala, že tenhle článek sobecky věnuji sobě samé, protože tak nějak nevěřím tomu, že by se někdo prokousal až k samému konci. Jestli by se tak však doopravdy stalo, máte můj obdiv!

Vítám Vás u nejdelšího článku v tří a půl -leté historii Bylinkového blogu:)

Zlatá léta vysokoškolská:)

17. října 2010 v 1:08 | Bylinka

Miluju vysokoškolský život! Nemůžu se ho nabažit!!

Ano, právě tohohle jsem se tak dlouho nemohla dočkat a plná očekávání jsem se před necelým měsícem vrhla do pro mě zcela nového života. A naplnil má očekávání, ba co víc - několikanásobně je předčil!

Nemůžu si stěžovat na nudu na kolejích. Jak taky, když mám tolik aktivit, že se tam sotva ukážu! Ano, tohle jsem si vždycky přála - obrovský zájem přátel, každý večer jiná akce a k tomu škola, která mě baví! A že mi trvalo, než jsem si to uvědomila! První tři týdny jsem o sobě coby o vysokoškolačce a budoucí paní učitelce dosti pochybovala, ale právě tento týden mě usvědčil v tom, že to je doopravdy to, co chci a za čím se budu hnát!

Mám za sebou první písemku, kterou provázel nehorázný stres. Jednak proto, že učiva bylo neskutečně moc a jednak proto, že jsem kvůli svým zájmům a naplánovaným akcím neměla pořádně čas se přes den učit... A třetím stresátorem bylo vědomí, že tady se se mnou nikdo nebude mazlit jako na střední a že jeden pokažený test dokáže pořádně zkomplikovat budoucí studium, ne-li zadělat na vyhazov... A vše se nakonec vyřešilo tím, že jsem se učila v noci a taky jsme si s kamarádkou koupily litr vína a společně nám šlo učení hned líp, doporučuju:-) Dokážete si představit moji radost, když jsem včera našla na třídním mailu výsledky testu a moje jméno s 91 procenty, přičemž na splnění limitu stačilo 70%? Neskutečná radost a úleva!! A taky nakopnutí k dalším podobným výkonům! A to ani nemluvím o těch nervech, kdy už jsem měla onen mail skoro otevřený a na deset minut mi spadl na kolejích net!! Jen škoda, že spoustě spolužáků to takhle hezky nevyšlo:(

Baví mě plnit spoustu zadaných úkolů, vyhledávat informace - i když mi nezbývá než přiznat, že si musím nakrádat čas i tam, kde to dělám opravdu nerada. Nebo se třeba taky cítím nesmírně důležitě, když na přednáškách datluju slůvko od slova do notebooku - nějaké sešity jsou totiž pro vysokoškoláky šíleně nepraktické a nedostačující - cítím se tak soběstačná, vyrovnaná, uspořádaná a... než plácat další podobné kraviny, radši ukončím svůj písmenkový monolog a vy určitě uvítáte nějakou tu vychloubačskou fotodokumentaci, viďte?:)

Ještěže se najdou takoví, kteří mají po ruce foťák či mobilátor, aby zdokumentovali ty hezké chvíle!!:) ↓

VYSOKOŠKOLAČKA

1. října 2010 v 0:16 | Bylinka
Obrovský skok do neznáma, tak bych snad nejlíp vystihla události posledních dvou hektických týdnů, kdy už si oficiálně můžu říkat SLEČNA VYSOKOŠKOLAČKA. Moje vysněná Olomouc je od poloviny září mým druhým domovem:-)

Sama nevím, co přesně jsem od vysoké školy očekávala. Myslím, že u mě převládalo spíš těšení se než uvažování nad tím, na co se to mám vlastně těšit. Viděla jsem před sebou krásné město plné milovaných přátel, osamostatnění se, větší volnost nebo snad taky jakési tajemné neznámo, nové tváře...

Zjištění, že na vysoké se s vámi už nikdo z vyučujících nemazlí, mi sice poposunulo růžové brýle z nosu, ale zároveň mě také nakoplo ke větší snaze něco dělat. Na střední jsem upřímně učení moc nedala, i přesto jsem však vždycky měla nádherné známky. Ale za jakou cenu - mou doménou bylo dělat vše na poslední možnou chvíli a ruku v ruce s tím jdoucí stresování se. A teď jsem si dala předsevzetí, že tohleto na sobě změním. A opravdu, baví mě to neustálé lítání po knihovnách, shánění informací, plnění úkolů... Cítím se tak důležitě!! :o) No dobrá, po tak krátké chvíli jsou taková tvrzení předčasná, řekneme si později:)

Bála jsem se, že budu vysedávat na kolejích a buď se nudit, nebo učit se učit se učit se. Místo toho se o mně zatím přetahují olomoučtí kamarádi a ani jediný den jsem nestrávila bez přítomnosti některého z nich:) Ale to jen než se naplno rozjede výuka:) A volejbalu tady mám taky více než dost tuhle se mě paní nová trenérka ptala, za jaký tým jsem hrála závodně - tak jsem jí rádoby skromně odpověděla, že nikdy za nic! Polechtala moje volejbalové ego, to si pište!:), vzali mě do sboru, zapsala jsem se na italštinu,... co víc si do začátku přát?

Jasněže jsem vystresovaná ze všech těch docentů, doktorů, profesorů a kandidátů věd, kteří si tolik potrpí na oslovování správnými tituly a kteří tak rádi dělají bububu na nebohé čerstvě vylíhnuté prváky. První zkouškové období je mou noční můrou, ale na druhou stranu - zvládli to jiní, proč ne já? Udělám pro to co nejvíc:)

Jsem tady šťastná, vážně. A miluju ten pocit těšení se domů, kam se vracím každý víkend:)
:)

A co když exploduju štěstím? Nehaste mě:)

10. července 2010 v 19:10 | Bylinka :)
Tak už snad tradičně špetka provokace namísto pozdravu. Odkudpak vám asi datluju v takovém překrásném počasí? Byl by hřích vysedávat doma, a tak mi společnost dělá vyhřáté lehátko na terase mezi stovkami květů, sluneční paprsky...

Slyšeli jste už o té nejšťastnější holce na světě? Že ne? Já jsem se zapomněla zmínit? :) Snad nepuknete závistí, to bych nerada. On je můj blog vlastně jedno velké chlubidlo, jak krásně se mám:)

létuju*

5. července 2010 v 20:55 | Bylinka :)
Pohodička, teplý podvečer, vysedávám na vyhřátých schodech naší terasy, notebook na klíně, pouštím si písničky Reginy Spektor a datluju:) Jsem příjemně unavená po náročném včerejšku, kdy jsem měla tu čest účastnit se volejbalového turnaje. Na tuhle akci jsem se těšila už dlouho dopředu, možná proto, že jsme měli sestavený hodně šikovný tým a měli jsme šanci zazářit.

Jenže ne vždycky je štěstí nakloněno, a tak jsme o jeden jediný bod zůstali za branami semifinále a skončili jsme na pátém místě z deseti zúčastněných týmů. Hráli jsme dobře, ale k postupu mezi čtyři nejlepší a následnému boji o finále nám chyběl právě jeden jediný míč... co se dá dělat, taková je hra:) Ale slova jednoho z rozhodčích, že o naší účasti mezi nejlepší čtveřicí nepochyboval a že jsme byli dobří, aspoň malinko zmírnila naše zklamání. Nu co, zkusíme to zase příští rok:-) Zahráli jsme si ale skvěle!

I tak jsme krásně zakončili volejbalové odpoledne. Utábořili jsme se v parku uprostřed města na trávě, otevřeli si víno, objednali pizzu a ve čtyřech jsme poléhavali pod tmavnoucím nebem a povídali si, neúspěšně jsme hledali v trávě ztracenou dvacetikorunu, dvakrát jsme vypravili posly pro další lahvinku a bylo moc dobře:-)

Hezky jsme s klukama zalitovali toho, že jsme se neznali dřív, když ještě chodili o dva ročníky výš k nám na gympl. A taky mi nasadili obrovského brouka do hlavy. Nebyli totiž první, kteří mi v poslední době mezi řečí sdělili, že jsem šílený extrovert a extrémně přátelský člověk. To by samo o sobě neznamenalo nic zlého, ale já si pod slovem extrovert vždycky představím rozežraného člověka, který musí být za každou cenu středem pozornosti, tak mě to označení malinko škádlí a bráním se mu:) Ale myslím si, že takhle je tomu mnohem líp, než tomu bylo dříve v dobách, kdy jsem byla zakřiknutý a nesebevědomý introvert. Ale, všechno má své meze a já slibuju, že ze své otevřenosti a upovídanosti malinko polevím, rozhodně to nebude na škodu:)

... nejšťastnější a ještě víc šťastná:)

25. června 2010 v 22:07 | Bylinka :)
Skoro se stydím za to, jak jsem se včera nechala unést euforií z přijetí na logopedii a mojeho nečekaně krásného umístění. Dneska je vše jinak. Zaplavila mě euforie několikanásobně větší. Věřte tomu nebo ne, přijali mě i na pajdák na obor Učitelství angličtiny a češtiny!! A o to větší radost mě ovládla po zjištění, že ze všech uchazečů o studium jsem se po vyhodnocení přijímacích zkoušek ocitla na prvním místě!!

Evička logopedička? :-)

24. června 2010 v 15:34 | Bylinka :)
Neskutečně moc štěstí. Naprostá euforie. Štěstí. Pýcha. Zadostiučinění. Úleva, oddych.
Moje pocity za uplynulých čtyřiadvacet hodin.

DOSTALA JSEM SE NA VÝŠKU!!!

:)

Olomoucké přijímačkování:)

16. června 2010 v 22:24 | Bylinka :)
Tři úžasné dny v tom nejkrásnějším studentském městě, jaké znám.
Tři dny přespávajíc načerno na kolejích. Tři dny žití s vědomím, že o mojí budoucnosti rozhodnou právě dva z nich. Tři dny v malinkém pokojíku ve čtvrtém patře s výhledem do oken sousedícím kolejníkům. Tři dny namlsání se studentské atmosféry. Tři dny ve snech...
Na tři dny jsem vplula do vysokoškolského světa a tuze se mi tam zalíbilo!

Test z angličtiny, který jsem musela napsat na víc než šedesát procent. Netuším, jestli jsem to zvládla. Testy studijních předpokladů, u kterých se mi vyplatilo pročtení si zadání z loňska - některé otázky byly totožné! A pak pohovor z logopedie, ze kterého mám příšerný pocit. Nemožnost přijetí na tenhle obor. Mým snem je pajdák, angličtina a čeština. Chci tam, chci chci chci! Nevím, co si počnu, jestli na mě za dva týdny z mojí internetové kolonky vyskočí "nepřijatá". Hrozivá představa. Nesmí se vyplnit!!

A taky uvolňující procházka s jednou z nejlepších kamarádek po olomouckých sadech a focení. Veget na kolejích, vysedávání u okna a sledování studentského života před kolejemi. Tohle všechno chci od září denodenně zažívat... Chci toho snad moc?

znovuobživlá

1. června 2010 v 9:40 | Bylinka :)
Jak rychle utekly ony tři měsíce, kdy jsem byla v blogovém světě považována za nezvěstnou!

Můžu se pochlubit, že minulým týdnem jsem ukončila nejzběsileji utíkající školní rok mojeho života a uspěla před maturitní komisí. Ať se člověk na začátku prváku směje jak chce výrokům typu "ani se nenadechnete a už bude před vámi maturita", až po vítězném boji si uvědomí, jak neskutečně se mýlil.:)

Kouzlo dávných časů :-)

18. února 2010 v 18:20 | Bylinka :)
Vrátila jsem se po třech dnech z mojeho ráje, kam se neuvěřitelně moc ráda vracím:) A tím je konkrétně malinká vesnička v podhůří Jeseníků, kde žili už moji dávní předkové:-) Nedokážu pochopit, jak si někteří mí vrstevníci můžou stěžovat na své prarodiče. Já naopak na ně nedám dopustit a neumím si představit jakékoli prázdniny bez návštěvy tohohle pohádkového kraje:) Tentokrát se moje návštěva nesla ve znamení vzpomínek, vyprávění a fotek, přesně jak jsem plánovala. Chtěla jsem se dozvědět co nejvíc o lidech, kteří tady žili před sto lety a jejichž krev ve mně tepe:-)

... tenhle domeček postavil vlastnoručně můj pradědeček:)

... volejbal, kluci a vysokoškoláci jsou stejně nejlepší!:)

31. ledna 2010 v 20:00 | Bylinka :)
Musím přiznat, že jednou z aktivit, která mi zaručeně pokaždé zvedne náladu o 100%, je volejbal. Ten, kdo mě v poslední době potká a má tu smůlu a dá se se mnou řeči, musí poslouchat samé ódy a postřehy mojí volejbalové kariéry:) Doteď jsem chodila hrát (když nepočítám gymplácké tělocviky, kde stojí volejbal za velké kulové!) dvakrát týdně, ale od tohohle týdne se moje volejbalová aktivita zvýšila o další dvouhodinu:)

Kamarád s kamarádkou totiž vynaložili obrovské úsilí a zorganizovali pravidelný co-dvou-týdenní volejbal:) Včera jsem se účastnila poprvé a ještě teď doznívá moje nadšení, čehož můžete být nyní svědky:) Sešlo se nás přesně 12 a ta úroveň, konečně pravý volejbal! (musím zmínit, že moji nesebevědomou volejbalovou dušičku nekonečně potěšilo, když se mě jeden z vynikajících přítomných volejbalistů optal, jestli nehraju závodně:)) Když už jsme u toho, vždycky jsem litovala toho, že jsem nezačla hrát závodně, ale na druhou stranu - když se rozhlídnu kolem, naprostá většina závodních volejbalistů, které znám, si neustálým trénováním volejbal naprosto zprotivila. Takže role šťastného amatéra mi víc než vyhovuje:)

Chvilky upřímného dojetí k nezaplacení:)

23. ledna 2010 v 22:06 | Bylinka :)
Bylinko, piš, piš. Jak je jen možné, že nejsem schopná vykouzlit ze své mysli počáteční slůvka článku? To blogové mlčení mi zřejmě neprospívá:)

Stužkovací cesta kolem světa:)

5. prosince 2009 v 21:52 | Bylinka :)
Minulý týden jsem se stala právoplatnou maturantkou:) Jakožto studenti posledního, čtvrtého, ročníku gymnázia jsme zorganizovali stužkovací večírek a myslím, že se nám hodně povedl :)

Ale to bych nebyla já, aby se to neobešlo bez nějakých těch komplikací, na tohle jsem expert! Když jsem si dvě hodiny před stužkovákem zkoušela svoje oblíbené a zároveň jediné šaty, zjistila jsem, že za ten půlrok, co jsem je neměla na sobě, jsem přibrala v hrudní oblasti, a tudíž je nedopnu :D Ještěže mám tak skvělého tatínka, který mě v téhle situaci hodně podržel a hned se mnou jel do Tesca, kde jsem podnikla rychlý výpad do Orsay a hodinu před stužkovákem jsem si koupila šaty nové ;-)
Na fotce naše čtveřice - "já a moje tři blondýny" :)

Pan přítel.

20. září 2009 v 15:57 | Bylinka :)
Miluju setkání po dlouhém čase odloučení. Poslední dobou jsou častější a častější.. A je docela jedno, jestli jde o dobrého přítele nebo o člověka, který se jen tak mihl ve vašem životě. Miluju ten adrenalin, to napětí a nervozitu z toho, jak se daná osoba změnila, obavy, zda si budem ještě vůbec rozumět... A jedno takovéto setkání mě včera potkalo :)

d e v a t e n á c t i l e t á :)

15. září 2009 v 20:03 | Bylinka :)
Před necelými dvěma hodinami to bylo přesně devatenáct let, co jsem spatřila světlo světa. Jak zvláštní. Mám před sebou poslední rok s jedničkou na začátku věku. Pokud bude minimálně tak krásný, jak ten uplynulý, tak už se na něj teď těším. Slečna Bylinka Osmnáctiletá totiž prožila nejšťastnější rok svého života..

Protože.

10. září 2009 v 19:33 | Bylinka :)
Děje se kolem mě spousta věcí, ale dnes se chci zmínit o jednom zásadním okamžiku.

V pátek jsem se účastnila koncertu sboru, ve kterém jsem zpívala na základní škole. Ne jako publikum, ale znovu po více než třech letech odloučení jako jeden ze zpěváčků :) Byl to koncert se známým anglickým sbormistrem, který s oním sborem spolupracuje už deset let. A tudíž to měl být koncert i pro bývalé sboristy. Myslela jsem, že se nás sejde strašně málo, ale nakonec to bylo údajně okolo osmdesáti! Zazpívali jsme pro početné publikum nejznámější sborové hity, několikrát mi přeběhl mráz po zádech a bránila jsem se dojetí... ale pak!

V přilehlé vinárně se konala afterparty zejména pro nás exsboristy.. Ti mladší se hned po koncertě vypařili a zůstala taková zdravá elita, kde jsem já patřila k nejmladším. Písničky, které zazněly, mi strašně moc připomněly dobu před sedmi lety, kdy jsem byla v šesté třídě a ve sboru jsem začínala.. krásná melancholie, vzpomínky na zájezdy do Francie, Německa, Španělska, Itálie... I nějaká ta slzička dojetí ukápla. Kdo nezažil, nemůže pochopit. V těch písničkách je mnohem víc, než si dovedete představit. Neutichající aplaus u zahraničního publika, celý sál tleskající a skandující vestoje, zpívání v moři, vůně cizích zemí a tváře hostitelských rodin.. Doufám, že něco podobného se bude brzy opakovat. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek :)
Na fotce je sbor složený jen z bývalých sboristů... to nás je, co? :)
  
Protože. Protože nejde zapomenout. Protože tomuhle sboru se žádný jiný v mém srdci nikdy nevyrovná. Protože.

Prvozářijové blábolení

1. září 2009 v 19:36 | Bylinka :)
Kdybych chtěla v několika větách zhodnotit letošní prázdniny, určitě bych to nedokázala. Pár vět nestačí zaznamenat všechny ty zážitky, které proměnily toto léto v mé zatím nejkrásnější. Ani desítky fotek neumí přiblížit můj blahobyt duše :) Ještě dlouho budu čerpat ze všech nádherných vzpomínek hektolitry optimismu!

Dneska při cestě do školy se ve mně usadil prapodivný pocit. Možná melancholie, možná smutek. Ne z toho, že končí prázdniny! Ale proto, že to dnešní první září je moje poslední první září. Pokud se zadaří a stane se ze mě vysokoškolačka, příští rok touhle dobou ještě budu hezky v prázdninování pokračovat :)

Při proslovu naši třídní jsem si uvědomila, jak je maturita najednou strašně blízko! A dala jsem si předsevzetí, že projednou poruším svoji zásadu dělat vše výhradně na poslední chvíli. Chci si svůj poslední středoškolský rok naplno užít bez zbytečného stresování se o svaťáku. No, povíme si za pár měsíců, moc ve vlastní nápravu v tomhle směru nevěřím :)

A pak jsem si taky uvědomila, jak moc jsem se během mých třech měsíců prázdnin změnila. Je vtipné, že jsem si to uvědomila až tehdy, kdy mi o tom řekla jedná blízká osoba z mého okolí s poznamenáním, že je to samozřejmě změna k lepšímu :) Nejsem schopná říct, čím že jsem to vlastně jiná, ale je mi v tom mojem novém duševním stavu nesmírně krásně..

Vendelín

27. srpna 2009 v 22:29 | Bylinka :)
Od pondělí je nás doma zase o jednoho víc :) Přibyl k nám ten nejkouzelnější šedomodrý králíček s ušima až na zem... Vendelín!

Směju se a užívám si prázdnin plnými doušky, kdo má víc? (:

4. července 2009 v 21:43 | Bylinka :)
Prázdniny ve znamení brigády, setkání s přáteli, které už jsem dlouho neviděla a taky nějaký ten sport - nemám si na co stěžovat, a to je teprve 4. červenec! :)

Sborová soutěž v Jihlavě (:

30. června 2009 v 10:57 | Bylinka :)
První prázdninový víkend jsem strávila v Jihlavě se sborem. Vyjeli jsme si sem na soutěž, konkrétně na 52. ročník Festivalu sborového umění.

Soutěžili jsme v kategorii s šesti dalšími sbory z celé republiky.
Zažila už jsem spoustu soutěží, ale tahle byla přece jen v něčem jiná! Už proto, že nás z celého sboru jelo jen 30 nejlepších! :) Na zkouškách se nám dařilo, ale i tak nás znervózňovala velká konkurence.. Pro mě bylo nejhorší asi to, že vzhledem k mému postavení na kraji sboru jsem musela vkročit na pódium jako první a celý sbor kráčel až za mnou... :D

Samotná soutěž byla skvělá. Dařilo se nám, všech 7 soutěžních písní jsme zazpívali se ctí, některé se víc než povedly! Narozdíl od dřívejších soutěží jsem si celou tu naši soutěžní čtvrthodinku maximálně užila.. Žádné nervy, strach, že něco pokazíme, jak tomu vždycky bývá. Naopak, každý tón mě bavil a měla jsem radost z toho, jak jsme zpívali čistě:)


V sobotu byl soutěžní den a o den později mělo dojít na vyhlašovací ceremoniál. Ale my jsme se už během sobotního odpoledne dozvěděli, že jsme se umístili na stupních vítězů, a tudíž jsme si museli na nedělní ráno připravit čtvrthodinový exhibiční program :)


Nakonec jsme se tedy umístili druzí, hned po Karlově univerzitě, a to ve zlatém pásmu! Nejspíš s velkým náskokem nad zbylými sbory, protože třetí místo nebylo vůbec uděleno :)) A jelikož vítězný sbor ještě před vyhlášením odcestoval na další soutěž, měli jsme zpívat jako poslední, nejlepší. To už byl pořádný závazek, kdyby se nám koncert nepovedl, mohli by si ostatní sbory říkat, že jsme se tak dobře umístili neprávem, že jsme si to nezasloužili..

Ale naše obavy se naštěstí nevyplnily, NAOPAK! Měly jsme ty největší ovace, jaké jsem kdy se sborem zažila!! Lidi byli úplně nadšení a po každé z našich písní jsme se dočkali neutichajícího aplausu.. museli jsme dát i přídavek :) A po koncertě jsme se v našem oranžovém oblečení cítili jako celebrity - "Odkud že vy vlastně jste? - Hmm, to je škoda, že z takový dálky, hned bychom přijeli na váš koncert!" "Byli jste skvělí!" A podobně. Lidé nás zastavovali v předsálí, aby nás pochválili, vyjádřili sympatie.. Moc příjemné :)

Naše cédéčka se prodala během malé chvíle, muselo se běžet do autobusu pro další.. Odnesli jsme si spoustu pozvání od ostatních sborů, mimo jiné i do Portugalska ;-)
  


  
A ještě po cestě zpátky jsme v autobuse zpívali všechny naše sborové hity a panovala skvělá atmosféra ... :)
  
A o tomhle to všechno vlastně je. Spousta lidí si pod pojmem sborový zpěv představí naškrobené zpěváčky seřazené do řad a zpívající naučené nudné písničky. Jenže takhle to není, aspoň u nás ne :)

Od poroty jsme ještě dostali zvláštní cenu za nápaditou dramaturgii a přesvědčivý projev. To znamená, že jsme měli skvěle uspořádaný soutěžní program. Zpívali jsme jak duchovní píseň, tak těžkou modernu, lidové písně, jazz i africký spirituál... :)

Je to krásný zážitek, na Jihlavu nikdy nezapomenu.. To je ten důvod, proč už 12 let zpívám ve sboru.. Jsem neuvěřitelně vděčná za to, jakými sbory jsem si prošla.. Měla jsem obrovské štěstí na ty nejlepší! :) Nikdo mi nevezme tu spoustu úžasných zážitků, cestování.. :)

Volejbalové dopoledne :)

13. května 2009 v 19:31 | Bylinka :)
Není nad to ulít ze jednou za čas ze školy. Není nad to ulít se ze školy, když se fotí! A není nad to ulít se ze školy takhle příjemně!!

Na vysvětlenou, dnešní dopoledne jsem se účastnila volejbalového trunaje tří škol - dvou konkurenčních opavských gymplů a hotelovky. Nebyl to typický volejbalový turnaj. V čem byl jiný? Měli na něj zákaz účasti volejbalistky, které hrají závodně. Konečně se tedy dostalo i na nás "amatéry" :)) Z našeho gymplu se účastnily hned dva týmy a já jsem měla to štěstí zařadit se mezi "A team" :) Samé výborné volejbalistky... a já:)


A tady už jsme kompletní sedmice! :)
Jak turnaj dopadl? VYHRÁLY JSME!
Bylo strašně fajn zahrát si v tak skvělém týmu! To byl konečně volejbal!! Nejdřív mi trvalo, než jsem se rozkoukala, ale pak už jsem si úžasně užívala ten pocit vítězství, neztratily jsme jediný set! A párkrát jsem na sebe byla i pyšná za odehraný balon :) Ale nejlepší na tom všem byl optimismus, který nás provázel.. Kdybych měla porovnat dnešní soutěž s těmi, kterých jsem se účastnila kdysi dávno na základce, dnešek by vyšel vítězně. A to díky té náladě v týmu, žádné hnaní se hlava nehlava za co nejlepším výsledkem, ale obrovská podpora a spojenectví :-) Radost ze hry!

Láska moje brumlíkovská ♥

12. března 2009 v 14:33 | Bylinka :)
Trdýlko moje chlupaté. Musím Vám o něm napsat jednu nedávnou veselou příhodu :)
Naše čtyřnohé zlatíčko (Brumla ♥) si totiž při návštěvě veterináře odneslo antibiotika a bylo prohlášeno za maroda. Co se vlastně stalo? :)
 
 

Reklama