● Střípky každodenních nevšedností

MISE: DIPLOMKA

20. května 2015 v 22:26 | Bylinka
Ani se mi nechce věřit, že těch 5 let tak rychle uteklo! Jako včera si pamatuju časy, kdy jsem usilovala o přijetí na vysokou školu do mnou vysněné Olomouce. Tehdy jsem všechny síly upínala k přijetí na jeden z oborů. Ten pocit štěstí, když mě přijali na logopedii. A ještě větší výbuch euforie, když jsem se dostala na učitelství angličtiny a češtiny! A to rovnou z prvního místa ze všech přihlášených :)

Těšení se na vysokoškolský život, bydlení na koleji, nové město, které jsem si při první návštěvě už někdy před deseti lety zamilovala... A úžasný pocit, kdy se mi tento sen spnil a já jsem se stala součástí tohoto nádherného města. První seznámení se spolužáky, navázání přátelství, která vydrží po zbytek života...

A nyní obrovská melancholie. Dopsaná diplomová práce, na kterou jsem sice neměla tolik času, kolik bych jí ráda věnovala, a přesto byla součástí mého života během posledních pěti měsíců. Ten krásný pocit, když ji držíte svázanou a nesete ji na studijní oddělení po splnění posledních zkoušek. A úžasný pocit zadostiučinění, když se na vás z posudku vedoucího diplomové práce i oponenta smějí dvě nádherná první písmenka abecedy :))


Státnice z angličtiny za sebou, obrovský stres a zodpovědnost, touha nezklamat lidi, kteří mi věří a podporují mě. A další dva důležité státnicové dny mě teprve čekají. Dny i noci strávené nad učením, pocity radosti i beznaděje. Vysokoškolské studium v cílové rovince.

A znovu zmíněná obrovská melancholie. Po pěti letech však milovanou Olomouc neopouštím. Naopak, stává se mým druhým domovem. Našla jsem zde nejen vzdělání, které mě přivede k vysněné práci paňčelky na základní škole, ale také lásku a přátele, za které bych dala ruku do ohně. Splněné sny, hrdost na sebe samu pokaždé, když dokážu překonat zdánlivě nepřekonatelné, sprintující čas a výhled na krásné budoucno. Ani ve snu mě nenapadlo, co vše mi vysokoškolská léta v Olomouci přichystají :)

Držte mi, prosím, pěsti, ať ještě překonám poslední překážky a ať je ze mě za dva týdny magistra :)

HOKEJOVÁ MÁNIE

8. března 2015 v 17:17 | Bylinka
Znáte to: mistrovství světa v ledním hokeji, na pár dní spojená republika v jeden velký fanouškovský tým, každý druhý si hraje na největšího hokejového odborníka a zkušeně hodnotí situaci :-) Hokejová mánie u televizních obrazovek, v hospůdkách nebo při troše štěstí přímo na stadionu. Jednou za rok zavítá do srdce správného hokejového fanouška jistá dávka napětí, očekávání a emocí!

Sama sebe považuju za velkého hokejového nadšence, pamatuju si, jak jsem ještě coby malé škvrně vstávala s tatínkem brzo ráno a koukali jsme na českou hokejovou symfonii v Naganu :) A od té doby mě tohle nadšení ani v nejmenším neopustilo. Pamatuju si třeba poslední zlaté české finále, kdy jsem namísto učení se na maturitu a na přijímačky na vysokou konající se následující den naplno fandila v jedné malé olomoucké hospůdce českým hokejistům :)


A letošní zimu jsem si přičichla k hokeji ještě z větší blízkosti: olomoucký hokejový tým se po mnoha letech probojoval do české extraligy a Olomouc začla naplno žít hokejovým šílenstvím. A i já jsem několikrát zavítala na hokejový stadion podpořit domácí hokejové hvězdy. A musím říct, že atmosféra na stadionu se nedá ani omylem srovnat s tou u televize! Naživo vše nabírá daleko větší obrátky a jste vtaženi do hry tak, že nevnímáte okolní svět.

KOČKAFÉ

19. února 2015 v 12:48 | Bylinka
Možná jste o něm už slyšeli, možná ne. A nemá cenu ani zdlouhavě vysvětlovat, o co jde. Název je více než výstižný! KOČKAFÉ - neboli Kočičí kavárna!

Pokud se nacházíte v Praze nebo sem plánujete jet, jste milovníci koček a dobrého kafe či něčeho sladkého na zub, neměla by Vám uniknout tato sympatická kavárnička ukrývající se v uličkách Žižkova :)

Sama za sebe můžu říct, že jsem obrovský milovník koček, takže když jsem poprvé slyšela o pražské kočičí kavárně, měla jsem jasno, že ji při příští návštěvě Prahy musím navštívit. A taky že ano, při návštěvě Prahy minulý týden jsme sem moc rádi zavítali a popíjeli jsme kafíčko v tomto kočičím království! :)


"Dort" pro tatínka :)

4. října 2013 v 19:22 | Bylinka
Dnes slaví narozeniny mužská polovina mého rodičovstva :-) A jelikož jsem dneska strávila den sama doma a nechtělo se mi jen tak sedět, rozhodla jsem se upéct mu "dort". A protože bych se tatínkovi nejspíš klasickým sladkým dortem nezavděčila, padla volba na jeho slanou variantu :) Tak jsem tedy přetvořila klasický listový závin do člověčí podoby. Sama jsem byla překvapená, jak mě těsto s náplní poslouchalo a vůbec neprotestovalo :) A tady je výsledek:

DRUHÁ MATURITA

11. září 2013 v 14:08 | Bylinka
Mám takovou radost, jako bych právě odmaturovala! A není to ani daleko pravdě, jen s tím rozdílem, že jsem svoji zkoušku dospělosti splnila už před třemi lety. A nyní jakoby napodruhé :) Uplynulé tři měsíce jsem totiž dvakrát týdně věnovala dvě hodiny doučování maturanta, který bohužel neměl u prvního pokusu didaktického testu z angličtiny potřebnou dávku štěstí a neuspěl.

Abych řekla pravdu, ze začátku jsem nevěděla, zda do toho jít, protože jsem do té doby doučovala pouze žáky ze základních škol a nebyla jsem si jistá, zda jej zvládnu pořádně připravit na tak důležitou zkoušku. Ale mám ráda výzvy, tak jsem přece jen kývla a šla do toho. A rozhodně jsem toho nelitovala! Už po první společné hodině jsem věděla, že to bude prospěšné nám oběma. Sedli jsme si lidsky, a to je už samo o sobě polovina úspěchu :)

Moje obavy, že půjde o kluka, který na školu kašle a nemá zájem, se naštěstí nenaplnily. Naopak. Tak snaživého studenta jsem jako doučovatelka ještě snad ani nepotkala! O to více jsem mu držela pěsti, když po třech měsících poctivé přípravy usedl ke svému druhému pokusu. A týden čekání na výsledky jsem prožívala, jako by šlo o mě samotnou! Právě dnes jsem se dozvěděla onen radostný verdikt - maturita splněna! A dokonce na 66%, což je od prvního pokusu zlepšení o skoro 50%!

Nemusím vám snad popisovat svoji radost! Ten pocit zadostiučinění je k nezaplacení! Úžasná odměna za vynaložené úsilí a hlavně pocit, že to, co dělám, má smysl... :-)

Začínají mi prázdniny! :)

5. září 2013 v 14:35 | Bylinka
Pondělním podvečerem jsem završila letošní prázdninové brigádničení. Brigádě v pekařství jsem zamávala už v pátek a abych na ni jen tak nezapomněla, užila jsem si poslední směnu plnou zmatků a adrenalinu. To by jeden neřekl, jak velkým problémem může být stávkující kasa! Nahradil ji kus papíru, tužka a kalkulačka. A ač tato varianta pro mě byla nejprve pořádným hororem, neboť zákon schválnosti (v podobě nekonečné řady zákazníků) zafungoval, nakonec mi díky této změně směna utekla ani nevím jak! :)


Druhá brigáda mi zaplnila uplynulé tři měsíce, kdy jsem pravidelně dvakrát týdně doučovala klučinu, kterému se bohužel nezadařilo u maturity z angličtiny. Je fajn, když doučujete člověka, se kterým si sednete také lidsky, což v tomto případě jednoznačně platilo a tím pádem jsem doučování nevnímala jako práci. A nějaká ta korunka navíc do prázdninového rozpočtu přišla určitě vhod :-) Nyní už je druhý pokus maturity "za námi" a čekáme na výsledky, tak držte pěsti! :)

Tak mi tedy začaly třítýdenní prázdniny :) Dost času mi zabírá plánování dovolené v cizím velkoměstě, kam se už za týden s přítelem chystáme. Ani jeden jsme tam nikdy dříve nebyli, takže to bude boj mezi Londýnem a našími orientačními smysly a plánovacími schopnostmi. Doufám, že změna hotelu na poslední chvíli byla dobrá volba, stejně jako výběr míst, která bychom rádi navštívili. Snad vše zvládnem bez jakýchkoli komplikací a dovolená bude stát za to, když už mě stála tolik nervů a musela jsem nastolit celoprázdninový šetřící režim :) Na samotnou třešničku našeho pobytu v Londýně se těším jako malé dítě, ale pochlubím se s ní až po návratu :).

Uspokojení adrenalinových buněk

11. srpna 2013 v 19:46 | Bylinka
Mám za sebou jeden z nejkrásnějších víkendů, jaký jsem kdy zažila :-) Po dlouhých třech týdnech jsem se vypravila do mé milované Olomouce, abych si tu užila pár volných dní mezi brigádničením :-)

Stihla jsem v knihovně vyměnit přečtené knížky za další, které bych ráda ještě přelouskala, než zavelí povinná četba, projít se krásným historickým centrem... Pouze plavání jsem musela kvůli doznívající nemoci přeložit na příště. Zato jsem si ale užila parádní jízdu na štangli kola přes půl města, při které jsem svým pištěním asi docela děsila náhodné kolemjdoucí :) S láskou uvařený kotel zeleninové polívky se setkal s obrovským ohlasem jedlíka, kterého jsem tímto kuchtěním moc ráda odměnila za krásné dárečkové překvápko :)

Sobota patřila pouti v nedaleké vesničce, která naprosto předčila má očekávání! A tak se mé buňky konečně dočkaly pořádné dávky adrenalinu a roztočili jsme to na spoustě kolotočů. Neskromně můžu dodat, že jako jediný přítomný ženský článek jsem trumfla mužskou část posádky a jako jediná jsem si užila atrakce bez jakékoli (byť chvilkové) újmy a střídání všemožných barev v obličeji :)

Pár úžasných dnů pak završila večerní grilovačka, skákání na trampolíně, ale bohužel také nepříjemný návrat nemoci. Ten mi však zpříjemnil můj milý, který se tak hezky staral o mé zdraví a plnil mi každé (i nevyřčené) přání, až mě dojal a v jeho objetí bacily braly rychle nohy na ramena :)






SVATEBNÍ

9. srpna 2013 v 11:41 | Bylinka
Na létě se mi mimo jiné líbí také to, že se to všude okolo jen hemží svatbami :-) Není snad sobota, kdy by člověk nezaslechl aspoň z dáli svatební troubení kolony aut nebo nezahlédl před kostelem svatebčany s nevěstou :) A já jsem měla uplynulou sobotu to štěstí, že jsem mohla v kostele přihlížet tomu, jak si jeden mladý a moc sympatický pár řekl po jedenácti letech lásky své ANO :-)


Na svatební obřad této zamilované dvojice jsem se těšila dlouho dopředu, už jen proto, že mám nevěstu i ženicha moc ráda :-) Můžu bez váhání říct, že to je nejkrásnější a nejmilejší pár, jaký vůbec znám :) A přitom to nejsou moji blízcí přátelé, nýbrž jen známí, které potkávám jen vzácně, ale zato vždy s úsměvem na tváři a moc ráda :)

Už se těším, až se roztrhne pytel se svatbami mezi mými nejbližšími přáteli, abych si mohla jejich svatbu užít se vším všudy, a tedy nejen obřad, ale i pořádné svatební veselí po něm :) Jen zatím nic nenasvědčuje tomu že by do toho chtěl v mém okolí někdo v nejbližší době praštit, což je ohromná škoda :)


Řekněte, kdo z vás se v takové chvíli aspoň na chvilku nezasní a nevžije do role nevěsty nebo ženicha? :-) A rozhodně není na škodu se jednou za čas pořádně načančat, hezky obléknout a namalovat a aspoň chvíli (než se vaše dílo nezačne v tropických teplotách po pár minutách roztékat) vyyhnat sebevědomí do trochu vyšších hodnot :-)

DÁRKOBRANÍ

7. srpna 2013 v 20:20 | Bylinka

Ráda dárečky vymýšlím a dávám a samozřejmě je i ráda dostávám. A nečekané obdarovávání potěší ještě možná malinko víc! :-) Abych vše uvedla na pravou míru, včera jsem dostala první narozeninový dáreček, a to dokonce s pětitýdenním předstihem! Proč? Protože moje spřízněná kamarádská duše mi za pár dní frkne daleko na sever, aby tam všem vytřela zrak svými chemickými znalostmi a užila si několik měsíců erasmáckého studia. A při všech těch stresech a zařizování před odjezdem mě nezapomněla navštívit a předat mi milé narozeninové překvápko :) Má mě za ta léta, co se známe, přečtenou skrz naskrz, takže se mi naprosto trefila do vkusu! Na stole mi nyní září obrovská slunečnice a vedle ní krásné sovičkové přání, v uších se mi houpou veliké korálkové náušnice a krk mi zdobí barevný šátek. A až mi to bacily dovolí, vyvětrám i novou síťovanou tašku a nakoupím si do ní spoustu ovocných vitamínů! :-)



A aby nebylo slečně obdarovatelce v Norsku smutno, dostala i ona ode mně malý dáreček :) Stačilo k tomu pár barevných papírů, několik společných fotek, nůžky a lepidlo a probudila jsem na pár okamžiků své básnické střevo. Po chvilce tvoření spatřilo světlo světa barevné leporelo poskládané z našich fotek a protkané krátkýma básničkama. Snad se dáreček taky líbil :-)


Snad nám to odloučení rychle uteče! :-)

Bc. Bylinka

11. července 2013 v 16:53 | Bylinka
Nemožné se stalo skutečností a téměř po roční absenci se mi zastesklo po blogovém světě a rozhodla jsem se v něm oživnout :-) Ani bych si netroufla odhadovat, že jsem se vypařila z virtuálna na tak dlouhou dobu! Uplynulý rok byl snad nejhektičtější a nejnáročnější ze všech, které jsem zažila. Čekalo mě psaní bakalářky a na samotném konci státnice. Už je to sice nějaký pátek, co jsem si od zkušební komise odnesla nad má očekávání sympatické trojnásobné Bčko (čeština, angličtina a bakalářka), ale tato skutečnost mi začíná docházet až nyní, když si mě otitulovali už i oficilně na promocích :)


Když teď ze mě vše opadlo a mám najdenou více času, vrhla jsem se na pročítání spousty blogů a nějak se mi zastesklo po tom mém... :)

Mistrovství světa handicapovaných atletů

13. srpna 2012 v 22:10 | Bylinka
I když téměř s měsíčním zpožděním (které bylo způsobeno reklamačním výletem mého notebooku po moravské vlasti), ráda bych vám přiblížila akci, ke které jsem se nachomýtla úplnou náhodou a která ve mně zanechala moc milé vzpomínky a úžasný pocit užitečnosti.

Musím se přiznat, že hned když na mě poprvé z internetu zablikala ikonka s náborem dobrovolníků pro chystané mistrovství světa v atletice handicapovaných sportovců, měla jsem o své účasti jasno! Měla jsem hned několik důvodů, proč se téhle sympaticky vyhlížející akci upsat! Prvním z důvodů byla odměna slíbená za spolupráci, a to týdenní ubytování v mé milované Olomouci zdarma a nějaký ten kus žvance k tomu. Druhým důvodem, který mě navnadil, byla samotná zajímavá zkušenost s tak velkou akcí korunovaná certifikátem, který se v životopise rozhodně neztratí! A třetím (avšak rozhodně ne posledním v pořadí!) důvodem pro mě jednoduše byla skutečnost, že strávím týden v přítomnosti mého milého-Olomoučáka:)


Byla jsem vybrána coby delegátka litevských sportovců, což byla naprostá výhra. Jednak přijeli pouze dva kluci s trenérem, což byla nejméně početná výprava na mistrovství (a tudíž i nejméně práce se staráním se o ně) a byli už na mistrovství konaném v Olomouci poněkolikáté, tudíž mi odpadla i povinnost všude je doprovázet, aby trefili - cestu dobře znali :-)

Celý týden jsem tedy strávila na atletickém stadionu v Olomouci, kde jsem fandila (nejen) mé litevské výpravě. A oba moji svěřenci se stali juniorskými mistry světa ve svých disciplínách! Donatas (vlevo) ve vrhu koulí a přidal ještě stříbro v hodu diskem a Darius v běhu na 100 metrů :-)


Bylo krásné pohybovat se v přítomnosti vrstevníků z celého světa, ke kterým byl život - aspoň co se zdraví týče - nespravedlivý, ale neutrpěla tím ani v nejmenším jejich chuť do života, všudypřítomná radost a nesmírné odhodlání překonávat sebe samotné.

Ale nebylo to jen o potkávání jiných národností a kultur na sportovním poli. Tahle milá akce mě svedla dohromady i s dalšíma úžasnýma lidma, se kterýma jsme se doteď míjeli v olomouckých ulicích. I mezi delegáty jiných zemí jsem si našla spřízněné duše. A tihle dva mi přirostli k srdci nejvíc! Není nad to po náročném delegátském dni skočit na višňové pivo nebo do čajovny a všechno náležitě probrat :-)

Jsem neskutečně vděčná za to, že jsem měla to štěstí spolupodílet se na téhle akci, ačkoliv můj podíl byl oproti organizátorům mravenčí. Radost však nekonečná! :-)

BEACH BOY!

3. července 2012 v 10:57 | Bylinka
Venku už několátý den v kuse nesnesitelná vedra, když nepočítám těch pár bouřek, které jen hodně opatrně polechtaly teploměr. Kam se hnete, lidé nadávají a klejí. Ale ono to nebude tak zlé. Představte si, že byste na sobě museli nosit v tomhle počasí 24 hodin denně kožich, to by teprve bylo! A koukněte, jak to náš miláček v kožichu s přehledem zvládá :-) Tak hlavu vzhůru a běžte si užívat tropů minimálně tak, jako já! :)


Co na tom, že při pohledu na teploměr máte pocit, že jste se teleportovali o několik set kilometrů jižněji! v sobotu jsem podstoupila s mými volejbalovými kamarády křest ohněm, a to téměř doslova - v těch největších vedrech jsme s nadšením pobíhali po hřišti na volejbalovém turnaji pod obrovskou palbou slunečních paprsků. A ač jsme se narozdíl od loňského roku neumístili na stupních vítězů, shodli jsme se na tom, že jsme hráli lépe a více jsme si hru užili, jen jsme tentokrát měli smůlu na rozlosování soupeřů ve skupině. Taky se raduju z bazénu, kterým nás rodiče překvapili a který jsem zatím nestihla vyzkoušet, protože moje plány mě zavály nejprve na jeden úžasný den k babičce a dědovi a den nato do Olomouce za účelem darování krve. Co na tom, že mi tentokrát darování krve nevyšlo kvůli nízkým hodnotám krvinek a železa - i tak si den v mé milované Olomouci hodlám užít a to si pište, že zítra už bazén vyzkouším! :-)

KRÁLOVSKÉ SESTRY

21. června 2012 v 20:01 | Bylinka
Dnes je významný den. Proč? Princ William slaví své narozeniny. Ale není jediný. Dnes si totiž připisuje další rok na svůj účet i moje milovaná sestřička, což je pro mě daleko důležitější tvor, než nějaké třicetileté princátko :) To by ale nebylo nic neobvyklého, řeknete si - den jako každý jiný :) Jenže, to bych si dneska nemohla dát jedna a jedna dohromady a zjistit, že aby těch náhod nebylo málo, mladší z princů - Harry - slaví narozeniny naopak ve stejný den, jako já! :) Není to hezká náhoda? :-) Jen naše maminka není princezna Diana, ale jistá paní učitelka Jana... :))

Jsme královské sestřičky :-)


Veru, všechno nejlepší!!! :-*

A K Č N Í !

5. června 2012 v 18:57 | Bylinka
Miluju pocit, když se cítím prospěšná a v jednom kole! A to je taky důvod, proč poslední dobou nevtloukám do blogového světa tak často své postřehy, jako tomu bylo dříve. Rozhodně ale na své místo v blogové říši nerezignuju, a tak vám mám za pomoci následujících řádků v plánu pořádně zahltit přijímače novinkami! :)

Tak se pohodlně usaďte, pusťte si úžasnou novinku od mých milovaných Keane a hrdě do toho!


Nedávno jsem pořádně zariskovala a upsala se coby překladatelka pro skupinku amerických studentů, kteří zavítali na pár týdnů k nám na univerzitu. Měla jsem jim překládat exkurzi do dětského domova a dělat jim průvodkyni s anglickým výkladem při výletu do Vídně (kde jsem mimochodem sama nikdy dříve nebyla!). Nechala jsem se vyhecovat lidmi, kteří mi tvrdili, že jde jedinečnou příležitost. A teď jsem jim za to neskonale vděčná! Ač si moje nervy užily své, vše nakonec dobře dopadlo, skvěle jsem si procvičila angličtinu, poznala několik milých lidí, zamilovala si překrásnou Vídeň a ještě se mi za tohle vše brzy přikutálí na účet nějaké ty korunky :-)


Taky jsem se upsala coby dobrovolník na Mistrovství světa hadnicapovaných atletů, které se bude konat o prázdninách v Olomouci. Nevím sice ještě, co přesně mě čeká, ale určitě si opět procvičím své anglické a španělské mluvní dovednosti a za to vše mi bude odměnou ubytování a strava v mé milované Olomouci během konání mistrovství zdarma! :-) Ale to ještě zdaleka nekončíme! Pokud vše klapne, budu dobrovolničit také při Olomouckém půlmaratonu, za což bych si měla vysloužit tričko a kšiltovku Adidas - to se hodí, ne? :)



A to ještě nemluvím o dvou milých akcích s postiženými dětmi, které mě také čekají! Školní výlet a tábor :) Mezi tímhle vším ještě stíhám plnit zkoušky, dodělávat seminárky, odskočit si na jednorázové brigády do Kauflandu a DMka, doučovat angličtinu (a jakou radost člověku udělá, když si jeho svěřenkyně vybojuje jedničku na vysvědčení!), stýkat se s lidmi, kteří mi pravidelně rozsvěcí dny svou přítomností a taky si dát trochu do těla v bazéně :)

Mám se krááásně...

Aprílová dávka optimismu :)

23. dubna 2012 v 13:46 | Bylinka
Mezi aprílovou šachovnicí prosluněných a propršených dní se i nadále vznáším na svém optimistickém obláčku. Člověk by nevěřil, že i v euforickém návalu štěstí, které se mě drží zuby nehty už více než měsíc, se ještě dokáže upřímně radovat ze zdánlivých maličkostí.


Ke štěstí mi stačí málo. Po kratší odmlce způsobené neatraktivní koncentrací koncertů v okolí jsem se konečně dočkala a znovu se vesele vrhla do skandování pod pódiem. Před dvěma týdny jsem si vychutnala z první řady Monkey Business a minulý týden mé sluchové buňky plesaly pod návalem tónů Charlie Straight. Okamžiky, kdy zpíváte z plných plic slova vaší oblíbené písničky, vypnete svět okolo a žijete pro danou chvíli, jsou k nezaplacení :-)

Taky jsem stihla o víknedu vyhnat po zimě pavouky z bruslí a poprvé je letos provětrat :) Někdy stačí tak málo - pouhé slůvko, objetí nebo úsměv od člověka, kterého máte rádi a máte v mžiku rozsvícený den. A co na tom, že se blíží zkouškové a každou volnou chvilku bez vašich nejmilejších strávíte nekonečnou řadou úkolů, seminárek a učením se.

A co mi udělalo největší radost? Navštívila jsem babičku v nemocnici a ona poprvé promluvila! A ač to nebyly souvislé dlouhé věty, zůstala jsem stát nevěřícně na místě a chvíli mi trvalo, než jsem zareagovala :) Když při mém loučení našpulila rty a dožadovala se pusy, moje radost se nedala popsat :)

Jarní optimismus:)

28. března 2012 v 14:42 | Bylinka
To jaro za okny je neskutečně nabíjející enegií a optimismem! S prvními paprsky jsem se proměnila v hyperaktivní stvoření, které funguje na neviditelný pohon. Znovu jsem se vrhla na plavání, zkusila si pilates a byla jsem si letos poprvé zaběhat do sadů, abych následně zjistila, že mé plíce jsou po zimě nezvěstné. Nálezce bude patřičně odměněn.

Po dlouhé době jsem taky zavítala na volejbal s kamarády a ač jsem si myslela, že moje delší volejbalová absence se podepíše na výkonu, bylo tomu přesně naopak. Tuhle moji hyperaktivitu a veleobětavost v poli odnesla noha spálená o podlahu, chrániče nechrániče, jau! Sportem ku trvalé invalidittě! :)

A aby toho jarního optimismu nebylo málo, zdá se, že z nevyléčitelné optimistky se stává chronicky nediagnostikovatelný optimistický tvor, protože optimismus v mých žilách v posledních dnech překročil své jednadvacetileté zažité maximum...
Jsem verš, co k sobě našel rým:)

ROCK´N´ROLL!

17. března 2012 v 19:46 | Bylinka
Nejlepší ples roku je po včerejším večeru již minulostí. A že stál letos opět za to, o tom žádná! :)

Představte si davy mladých lidí nastrojených do úžasných retro oblečků plných barev, puntíků, kšand, brýlí, mašlí a kloboučků, kteří se v jednu chvíli sejdou na jednom místě. Když k tomu připočtete ještě skvělou hudbu v podobě rock´n´rollového orchestru Marcela Woodmana, místního bigbandu a reprodukovaných oldies hitů, tak se ocitnete v plesovém nebi! Zapomněla jsem ale ještě zmínit poslední, leč nejdůležitější ingredienci tohoto večera, bez které by to prostě nebylo ono, a tou jsou kamarádi, kteří nemohli chybět :-)

Ve výsledku tohle vše dohromady vykouzlilo milý večer, o čemž více napoví bolavé tělo nebo náležitá fotodokumentace :)

Člověk je dokonale lidský jen když si hraje.

25. února 2012 v 20:45 | Bylinka
Název článku - slova F. Schillera :)

Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla na dva dny připojit k lyžařskému výcviku postižených dětí. A že tyhle dva dny stály opravdu za to!!

Nejen, že jsem se s obrovskou radostí po dlouhých dvou letech postavila na lyže, ale to, co nejvíc utvořilo tuhle úžasnou atmosféru, byla přítomnost neobyčejných bytůstek :)

Jednou z nejkrásnějších chvil mého pobytu zde byla oslava narozenin rovnou tří malých účastnic kurzu, kdy si jedna z nich, která byla na vozíčku, měla cokoli přát. Přála si LÁSKU, a tak se na ni o chvíli později vřele vrhaly ostatní děti a zahltily jí pusinkami a objetími :) Krásné.

Další nezapomenutelnou chvílí byla noční stezka odvahy. Po mém doprovodu zatoužily hned dvě malé slečny, autistka a nemluvící holčička, a tak jsem se v jejich těsném držení vydala na cestu plnou strašidel. Holky se hodně bály, a tak jsem jim celou cestu zpívala a konejšila je, aby se malinko uklidnily. A ač párkrát z plných plic strachem vykřikly a málem mě umačkaly, došly jsme společně zdárně až do cíle :)

Bylo krásné nakouknout do říše dětí, které to nemají v životě vůbec jednoduché, ale dokážou se mnohdy radovat daleko více, než my, kteří máme to štěstí, že jsme zdraví. Člověk si pak uvědomí, jakými zbytečnostmi se stresuje a zabývá..

Už se nemůžu dočkat toho, až se k těmto dětem zase někdy připojím, třeba v rámci jejich třídního výletu na konci školního roku :-) Zamilovala jsem si je!

Pět minut blogoslávy :)

14. února 2012 v 17:54 | Bylinka
Kdo by to byl řekl, že své blogové dovednosti využiju někdy ve škole? Někdo možná. Ale pochybuju, že byste tipovali, že tou školou bude škola vysoká! Ano, tohle se skutečně děje :-)

V češtině jsem si nahlásila nepovinný předmět, který se zabývá internetem a multimédii. Dnes jsem absolvovala úvodní seminář a nestačila jsem se divit. Cílem dnešní hodiny bylo založit si blog na blog.cz, pohrát si s nastavením a prozkoumat jeho možnosti. Celý předmět pak bude probíhat online a komunikace z velké části právě prostřednictvím blogů :)

Ano, já, technický a počítačový ztracený případ, jsem zažila svých pět minut slávy, když jsem bezradným spolužákům okolo pomáhala se založením a nastavením blogu a věděla, kde co najdu :) Tenhle předmět mám tedy pro celý semestr narozdíl od ostatních značně zjednodušený, za což jsem samozřejmě ráda :)

Nicméně, znamená to také to, že pravděpodobnost, že na můj blog narazí spolužáci, se značně zvýšila. Pokud tedy právě čtete má slova, spadáte do téhle kategorie a nepatříte mezi ty ze spolužáků, kteří už o blogů vědí, vítejte :-)

Udělej zajíčka!

9. února 2012 v 21:23 | Bylinka
Brumelku, udělej zajíčka!


Tadááá! :)

Vysoká koncentrace barevnosti

2. února 2012 v 17:45 | Bylinka
"Já už jsem tě zdálky poznal/a podle barviček!" "Tebe nejde přehlédnout, jak jsi barevná." "Já jsem si hned myslel/a, že jsi to ty. Nikdy jiný takhle barevně oblíkaný nechodí."

Tohle slýchávám téměř pokaždé, když potkám někoho známého ve městě. Nemyslím si, že bych byla nějaký extrémní barvičkofil, barevné punčocháče, bez kterých nedám ani ránu, bych hned nebrala jako nějakou diagnózu :-) Ale těší mě to a je vtipné, jak je výrok jednoho jako přes kopírák k výroku toho druhého. Jenže tihleti všichni barvičkodetektivové neví, jak se šeredně mýlí. Znám ještě jednoho daleko většího barvičkového blázna, kterého mám strašně ráda. Dalo by se říci, že právě barvičky nás spřátelily. A právě tahle moje barevná spřízněná duše Janča mě poctila svou třídenní návštěvou v Olomouci! :-)

Talisman moudrosti :-)

27. ledna 2012 v 20:54 | Bylinka
Minutu ticha za zesnulé zkouškové období, prosím!

... a že to byla jízda, to vám teda povím! Ono se sice říká "Do třetice všechno nejlepší", ale právě tohle mé zkouškové již třetí v pořadí mě pořádně pozlobilo a dalo mi zabrat jako žádné z předchozích!

Čtvrtečním zápočtem jsem se s ním definitivně rozloučila a ač mi zbývá ještě pár formalit, jakými je dodělání seminárky, splnění jednoho online předmětu a výprava na dtudijní oddělení s papíry k bakalářce, považuju zkouškové už za minulost. V čem že bylo jiné? Čekaly mě nejtěžší zkoušky a zápočty studia. Premiérově jsem si dva předměty zopakovala splnit na druhý pokus, což rozhodně nebylo na škodu. S odstupem času to vnímám jako plus, protože první pokusy jsem podcenila nebo nedotáhla do konce. Napodruhé už jsem věděla, do čeho jdu a vědomosti jsem si lépe utřídila v hlavě :)

Když už jsme u toho bilancování, ostříhat si pačesy před vypuknutím zkouškového se vyplatilo, krátký rozum byl odstřihnut a moudrost se usídlila v krátkém sestřihu :) A velkou zásluhu na mých úspěších má i moje talismanová sovička na krk, která nechyběla u žádné zkoušky. Když k tomu všemu připočítám ještě pár milých maličkostí pro štěstí, kterými mě obdarovali před zkouškami mí přátelé, nebylo možné zkoušky neudělat :-)


Padá STAG, něco si přej!
Úspěšně jsem také přelstila neoblomný stag, který odmítal umožnit mi zapsat si předměty na letní semestr a nakonec jsem si zapsala všechno přesně tak, jak jsem chtěla :-) A ač mě prázdniny nečekají, protože i během následujících týdnů budu do Olomouce dojíždět kvůli doučovací brigády, čekají mě samé růžové vyhlídky. Už v neděli se Olomouc oblékne do té nejpestřejší koncentrace barevnosti, ale o tom zase někdy příště... :)

Není čas ztrácet čas

23. ledna 2012 v 17:52 | Bylinka
Čas o zkouškovém je veličina, která se chová, jak chce. Ať už s ním naložíte, jak chcete, v konečném výsledku vám vždycky chybí jeden den. Jeden jediný den, abyste stihli do hlavy nasoukat potřebné množství učiva. Když mi tohle kdosi na začátku zkouškového říkal, smála jsem se a téhle pitomé teorii jsem zdaleka nevěřila. Jenže po několikanásobném experimentálním ověření v praxi mi nezbývá než souhlasit.

A abych měla čas aspoň malinko pod kontrolou, pořídila jsem si tedy asi po deseti letech hodinky. A ne ledajaké! Ty moje jsou totiž nenápadným předmětem, který se tváří jako starožitný přívěsek. Ale stačí rozevřít slitinové srdíčko a vykoukne na vás hodinový ciferník - a co víc, funkční! :) Každopádně jsem se do svého nového časoměřiče za pár korun zamilovala a čas mi teď určitě bude ubíhat příjemněji :-) Na závěr bych vám chtěla doporučit (teda aspoň pro mě) novinku na Facebooku, díky které jsem na tenhle klenot narazila. Jde o skupinu, která plní účel on-line second-handu či burzy, kde spousta lidí nabízí za levný peníz své oblečení, šperky, doplňky všeho druhu, kabelky, boty, učebnice... A když si na ně počíháte ve správnou chvíli, může vám za chvíli říkat pane úplně nový a neponičený kousek čehokoli, co si jen umanete :) Rozhodně stojí za to po podobných skupinách na Facebooku zapátrat!

Sbírám céčka :-)

18. ledna 2012 v 16:24 | Bylinka
Céčka, že sbírám céčka, v tom je ta léčka,
a neměla jsem o tom ani zdání.
Céčka, že sbírám céčka, tak co mi brání,
abych teď dohnala deficit spaní? :-)

Pokud jste se i vy někdy ocitli ve zkouškovém kolotoči, jistě se v mých dnešních větách najdete a dáte mi za pravdu. Dnešní zkouška byla totiž přímo učebnicovým příkladem exkurze do hloubi študákovy duše.

Ono kdybych netrpěla těžkou prokrastinací, mohlo být vymalováno už o týden dříve, kdy jsem byla poprvé zapsána na obávanou zkoušku z morfologie. Jenže má zbabělost a nevíra ve vlastní vědomosti způsobila, že jsem z boje utekla ještě před jeho samotným začátkem a zkoušku jsem si odepsala na další týden.

Jenže ač jsem se morfologii snažila přes její silně odpudivé účinky věnovat průběžně, poslední večer před dnem D byl tragický. A moje nevíra v nově nebyté znalosti vygradovala non stop šprtáním se celou noc s bonusem půl hodiny spánku před příchodem na popraviště.

Ač ve mně byla malinká dušička, měla jsem smůlu na tahání otázky a předem jsem nevěřila v úspěch, přece jen se zadařilo. Paní profesorka mě hodně podržela a dokonce i vědomosti, o kterých jsem netušila, že se v mé hlavě usídlily, ze mě vypáčila, až jsem nestačila koukat.

I když mi celkové hodnocení za C přišlo zbytečně moc mírné a bohatě bych se spokojila i s vytouženým E, samozřejmě jsem byl s pro mě nečekaným výsledkem více než spokojená :-)

A jak oslavím tohle malé vítězství nad těžkou zkouškou? Spánkem. Dobrou noc :)

Heč!

8. ledna 2012 v 20:08 | Bylinka
Ačkoli dobře vím, že chlubení se je ošklivé a špatné, ne nadarmo svůj blog nazývám jedním velkým chlubidlem. A abych dostála tomuto jménu, musí se tady taky jednou za čas nějaký pořádný chlubící článek objevit! :)

Jak už jsem v jednom z dřívějších článků naznačila, slovo dalo slovo a do velkého dne D zbývá ode dneška přesně 8 měsíců a 8 dnů k tomu! Když k tomu připočtu ještě fakt, že je dnes osmého ledna, musím uznat, že jsem našla ležatou osmičku důvodů, proč se dnes pochlubit :)

Včera okolo osmé hodiny večerní jsem se stala právoplatnou držitelkou lístku na úžasný koncert mé oblíbený kapely, jejíž název čítá 8 písmen. Uhádnete? Osmý komentář získá odměnu, když se o ni nezapomene posléze ozvat na mail :)

Se svojí chlubořečí se tedy pro tuto chvíli už loučím, neboť je 8 minut po osmé a čeká na mě ještě 8 kapitol morfologie, které jsem si předsevzala se dnes ještě naučit. Zítra v osm hodin a osm minut ráno mi zazvoní budík a budu v tomto maratonu pokračovat :-) No dobrá, možná se nad sebou smiluju a dám si ještě 8 dalších minut k dobru :)

Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným.

4. ledna 2012 v 17:52 | Bylinka
Za okny kolejí to pořádně duní, Olomoucí se prohání pořádný vítr, který tak nějak pospřeházel zákony přírody a když jsem zvědavě vykoukla ven, co že se to žene za pohromu, pořádně mě zmáčela dešťová sprška - ale pozor, přilétla nečekaně zespoda!

Děkuji své meteostanici uvnitř hlavy, že jsem zmizela v útrobách kolejí dříve, než se venku slověstně nerozzuřil konec světa. Nepopletli to ti Mayové trochu? :-)

Takhle nějak to vypadalo, když se mračno rozhodlo před pár chvílemi dát Olomouci protentokrát milost :-)

Je příjemné jen tak sedět, popíjet hektolitry čaje na střídačku ze tří hrníčků, které mi naježili Ježíškové a jen tak nic nedělat. Obzvlášť po veleúnavném včerejším učícím maratonu předznamenávajícím dnešní zkoušku. Snaha nahromadit všechna dějepisná data z britské historie do hlavy byla totiž intenzivně ztěžována mými osobními nesympatiemi k biflování se dat. Polehčující okolností bylo pro neodbytnou učebnici dějepisu jen to, že byla psána v angličtině :) A tak jsem strávila celou noc se všemi Edvardy, Williamy, Johny a Alfredy, sem tam se okolo nachomýtnul Robin Hood s Merlinem nebo královna Elisabeth, zastavil se i Churchill s Artušem - a pak se nebylo čemu divit, když pro můj spánek zbyly pouhopouhé dvě hodinky! A ať už zkouška dopadla jakkoli, do zítřka si s ní už hlavu lámat nemusím, protože dříve se výsledek nedozvím :)

Takže odpočinek je více než zasloužený a vlastně taky i povinný, abych byla čilá na svůj zítřejší velký dobrý skutek :-)

Hodlám přežít konec světa!

1. ledna 2012 v 21:52 | Bylinka
Tak jsme se protančili prosincem do nového roku. A ačkoli jsem letos vynechala tradiční bilancování propojené s opěvnými ódami na uplynulý rok, vůbec to neznamená, že by snad byl horší, než ty uplynulé, naopak! Jen letos zvolím opačnou taktiku.

Pojďme tedy vzhlížet k roku, který stojí před námi. Hned na začátek vás upozorňuji, že hodlám přežít konec světa a nikdo a nic mi v tom nezabrání! Takže všichni přeživší, ráda vás uvítám i příští rok u mého novoročního projevu :-)

Už teď tuším, že tento rok bude svým způsobem přelomový. A to tehdy, pokud se nenechám přemluvit neoblomnými přáteli, kteří mi všemožnými vyděračskými způsoby zkouší vymluvit můj záměr odcestovat na celé léto do Anglie coby au-pair. Na druhou stranu tohle moje rozhodnutí podporují a fandí mu, jen jim občas uteče nějaký ten náznak citového vydírání, že prostě odjet nesmím :) Nechávám tomuhle všemu volný průběh. Odmítla jsem sice již tři rodiny toužící zrovna po mně coby au-pair, ale času je stále dost a budu se snažit najít rodinu, která by mi plně vyhovovala a nevisely by kolem ní otazníky nevědomosti.

Už teď můžu prozradit, že necelých devět měsíců se bude klubat na svět můj velký sen, který procitne na světlo světa den po mých dvaadvacetinách. S kamarádem jsme provětrali kvílející peněženky a 16. září se staneme součástí davu fanoušků skandujících pod pódiem na pražském koncertě Coldplay! V mém případě již podruhé, nyní po čtyřech letech vysněné repete!

Toť by snad pro začátek stačilo, beztak budete muset přetrpět mé nekonečné těšení se ještě mnohokrát, tak pro tuto chvíli máte padla :-)

Tak tedy jdu vstříc novému roku s úsměvem a jsem zvědavá, co mě všechno čeká :-)

Naše vánoční tradice

25. prosince 2011 v 12:25 | Bylinka
Ani letos jsme nevynechali naši každoroční štědrovečerní tradici. jestli se nemýlím, letos oslavila už čtvrtý rok od svého založení.

Každý rok naše kroky po slavnostní večeři, rozbalování dárečků a koukání na pohádku zamíří k řece. Sejde se pár známých, vyrobíme jednoduchá plavidla, do kterých umístíme svíčky a pak tahle veledíla pustíme po řece. Krásný zážitek - sledovat blikotající světýlka v lodičkách vzdalující se po proudu řeky...

Nervová erupce štěstí

17. prosince 2011 v 16:38 | Bylinka
Nejšťastnější den mého dosavadního vysokoškolského studia. Nejtěžší zápočet, který svou obtížností překoná kdejakou zkoušku. Obávaná česká syntax!

Zápočet, jehož nesplnění znamená každý rok pro několik studentů konečnou v jejich studiu. Obávaný předmět, který na první pokus zvládne opravdu málokdo. A ani náš ročník neporušil zažitou tradici a většina z nás prvním pokusem prošla neúspěšně. Zariskovala jsem a druhý pokus si zapsala hned na následující týden. Spousta mých spolužáků se na poslední chvíli z prosincového termínu odhlásila, a tak jsme zbyly jen tři statečné, kdo jsme druhý pokus odkládat dále nechtěly.

Třídenní čekací doba na verdikt byla nervovým utrpením. O to horší, že zapracovalo mé podceňování se a nevíra v úspěch. O to větší šok mě čekal, když jsem si přečetla moje rozřešení. Trvalo mi skoro půl hodiny, než jsem zastavila proud slz úlevy. Nebyly to až tak slzy štěstí, jako totální erupce nervů, které dostaly opravdu zabrat! Už jsem byla smířená s účastí na třetím pokusu a malovala si katastrofické scénáře, však to sami znáte :-) Dlouhou chvíli mi trvalo, než jsem byla schopná vstanout, začít znovu existovat a oznámit tuhle radostnou zprávu světu :) Takové nervy už nechci zažít! Vy jste neslyšeli ten obrovský kámen, který mi spadl ze srdce?

Bylinka ježíškuje :-)

12. prosince 2011 v 10:53 | Bylinka
Vánoce se kvapem blíží, a proto se i já na pár chvil proměním v Ježíška :-) Hned několik z vás Bylinkoježíšek obdaruje!


K jednomu z vás připluje drátkovaný vánoční kapřík (pozor pozor - nejedlý!)

Jarmark kreativního umění

9. prosince 2011 v 22:14 | Bylinka
Ač peněženka v předvánočním čase vzlyká nad každou utracenou korunkou, touha udělat ostatním radost nějakou maličkostí vítězí :) A proto jsem nemohla chybět na tvořivém jarmarku, kde se za levný peníz daly sehnat krásné věci!

Já sama jsem naježíškovala svým přátelům pár maličkostí :) A abyste se mohli i vy kochat, se souhlasem prodávajících si celou tuhle akci zdokumentovala:

Fotografický poklad :)

2. prosince 2011 v 21:57 | Bylinka
Předevčírem mě na mailu čekalo překvapení :) Stařičká fotografie, která ve mně vyvolala obrovskou vlnu nostalgie. Co na ní bylo tak neobvyklého? Člověk by řekl, že téměř nic. Náš dům. Jen s tím rozdílem, že ne v takové podobě, jaký ho znám už jednadvacet let já. Z fotografie se na mě koukal náš dům za doby svého mládí, před rovnými sto lety!

Je zvláštní dostat se k takové fotografii. Celý život žijete s tím, že váš dům vypadá tak, jak vypadá. A nějak ani nepřemýšlíte nad tím, že na svém místě stojí už slušnou řádku let a nebo dokonce nad tím, že před vámi v něm strávili značnou část svých životů i jiní lidé.

Dlouhé chvíle jsem fascinovaně zírala na tuhle fotografii a vyhledávala hromadu odlišností, které vytvořil časový posun. Je zvláštní vidět neznámé tváře pro mě neznámých lidí vyklánějící se z oken, děti hrající si na chodníku před domem, jak jsme si hrávali i my, nebo taky nádherně vyzdobenou fasádu, která naprosto změnila svoji podobu. A nakonec, co mě nejvíce překvapilo - před sousedícím domem stojící koňské spřežení! V hloubi počítače jsem našla fotku ze stejného pohledu na náš dům, akorát ze současnosti a spoustu času jsem strávila porovnáváním obou fotografií. Našla jsem fotografický poklad :-)

Procházka noční Prahou

30. listopadu 2011 v 19:19 | Bylinka
Noční Praha má své obrovské kouzlo. I já jsem mu podlehla :-) Během našeho kulturního objevování Prahy jsem tedy nevynechala ani jedinou z dobrovolných pozdně večerních procházek. A co na tom, že jsem byla po celodením pochodování z místa na místo a taky díky večerním divadelním inscenacím pořádně unavená. Tohle jsem si přece nemohla nechat ujít :-)

Nevím, jestli jsou fotky schopny zachytit tu jedinečnou atmosféru, která možná Pražákům uniká a je pro ně zcela rutinní. Pro nás nepražáky však naopak působí jako magnet, tedy aspoň mluvím-li za sebe :-)

Místo činu: PRAHA! :)

27. listopadu 2011 v 12:49 | Bylinka
Je veřejným tajemstvím, jakou mám slabost pro naši stověžatou metropoli :-) Takže také není překvapením, že čtyři dny minulého týdne, které jsem mohla strávit právě zde, pro mě byly za odměnu a užila jsem si je naplno! Kdo by nevyužil příležitosti pobytu v Praze plném kultury a památek - a co je třešničkou na dortu - coby předmět za kredity!

Výčet míst, která jsme stihli navštívit, by zabral slušné číslo řádků! Připojená fotodokumentace přiblíží naše pražské výletování :-) Jsou však místa, kde se fotit nemohlo a která bych také ráda zmínila.

A to například krásná výstava Timeless Blanky Matragi. I když nejsem kdovíjaký módní maniak, ze všech modelů mi přecházely oči a nevěděla jsem, které z šatů mám obdivovat dříve. Zajímavé bylo také srovnání původních náčrtů a následně hotových šatů. Blanka mě neskutečně překvapila a okouzlila svou nekonečnou fantazií! :-)

I výstava Joži Uprka, malíře z 18. století, který se zaměřoval na venkovskou tématiku, mě nzaujala! Jeho krojované zástupy lidí při všemožných příležitostech nestačily mé oči dosyta zpracovávat.

V neposlední řadě ve mně vyvolala krásné vzpomínky návštěva Obecního domu. Ony samotné vnitřní prostory oslepují luxusem, ale to, co mi vhánělo slzičky dojetí do očí, bylo mé učinkování se sborem v těchto krásných prostorách asi před deseti lety. Zvláštní, jak si člověk v tak nízkém věku ani neuvědomí, kde měl tu obrovskou čest zpívat!

A jako třešnička na závěr pobytu jsme navštívili také výstavu stavebnice Merkur a ve 3D brýlích jsme se proletěli nad Prahou 18. století :)

Celé naše češtinářské uskupení, které mi dělalo v Praze společnost, učinilo tenhle výlet daleko lepším, než mohl být. Poznala jsem řádku skvělých o rok starších spolužáků, kteří se postarali o neskutečně milou a přátelskou atmosféru, když neudělali jediný krok bez banja a kytary. A tak jsme se dočkali milého zpívání v metru, v Obecním domě, v pražských ulicích nebo také večer na koeljním pokoji (což se nejspíš příliš nelíbilo místní kolejbábě, ale i tak se pokračovalo dále, i když v malinko tišším duchu :)) Milým se zdálo i poznání, že jeden z mých o rok starších spolužáků je členem kapely, která si v létě na festivalu získala mé obrovské sympatie. Svět je malý :-) Taky zrentgenování studia očima o rok starších spolužáků nebylo na škodu, některé postřehy mě hodně zaskočily a vynervovaly, jiné zase naopak zklidnily. Ono je ale asi lepší vědět, do čeho člověk jde, takže i za ty ne moc příznivé postřehy jsem ráda :)

Celkově můžu tuhle návštěvu Prahy vyhodnotit jako jednu z nejhezčích :) Vůbec se mi nechtělo vrátit se zpátky do reality, kde na mě číhají zákeřné zápočty a blížící se zkouškové!
Fotky napoví víc :-)

Ve výtahu na Staroměstskou radnici :-)

Ježíškovo náměstí & Jak se pozná nejlepší kamarádka

21. listopadu 2011 v 19:19 | Bylinka
Dovolte mi, abych se s vámi podělila o dvě příhody, kterých jsem byla svědkem a které mi vždy, když si na ně vzpomenu, vykouzlí úsměv na tváři :-)

Ježíškovo náměstí
Tato milá událost se odehrála v předvánoční Olomouci loňského roku. To jsme se vracely s kamarádkou šalinou na kolej. Když šalina míjela poslední zastávku před naším cílem, ozval se hlas oznamující: "Příští zastávka - Žižkovo náměstí." Malému dítku sedícímu opodál se rozsvítila očka dětskou radostí a s naprostou euforií v hlase zopakovalo informaci, která se k jeho ouškům donesla v malinko zkreslené verzi: "Jůůů, mami, JEŽÍŠKOVO NÁMĚSTÍ!" :-)

Jak se pozná nejlepší kamarádka
To jsem se takhle převlékala před beach volejbalem na záchodě přilehlé hospůdky a vyslechla jsem následující velmi poučný rozhovor dvou malých slečen. Jedna z nich vysedávala v kabince, druhá na ni čekala před ní.
"Čekáš?"
"Jo."
"Ještě čekáš?"
"Jooo."
"A teď? Ještě pořád čekáš?"
"Jooo, čekám!"
(chvíle ticha)
"No a proto jsi moje nejlepší kamarádka: protože na mě čekáš, když kakám!"

:-) Snad vám tahle milá dětská moudra také vykouzlila úsměv na tváři :) To já jen tak jako prevence pro případ, kdyby se vás zmocňovala podzimní deprese :-)

Vlasovražedkyně!

18. listopadu 2011 v 22:06 | Bylinka

Dlouhé vlasy - krátký rozum!


Blíží se zkouškové, takže má volba byla nakonec jasná - ostříhat! Asi jsem se totiž zbláznila: jak dlouho jsem si nechávala vlasy dorůst do vysněné délky, tak rychle jsem je taky pak ostříhala, sotva do ní dorostly! Když jsem usedla do kadeřnického křesla a naporoučela jsem si razantní zkrácení, šokovala jsem především sama sebe.

Ale všechno má svůj důvod, takže já jsem si tohle rozhodnutí odůvodnila následovně:
Všichni moc dobře známe tvrzení, že dlouhé vlasy = krátký rozum. No, co si budeme povídat, nechtěla jsem to podcenit, znáte to - co kdyby...? Zkouškové se blíží a zuby moudrosti se tentokrát neozývají, jako tomu bylo před maturitou či před oběma uplynulýma zkouškovýma. Musela jsem se přeci nějak pojistit, jeden nikdy neví :-)

Doufám tedy, že můj rozum vzrostl přímo úměrně se ztrátou patnácti cetimetrů zavražděných kadeří.
A i když je to asi můj současný unáhlený rozmar, snad se nic moc nestalo, vlasy zase dorostou :-)

Místo činu: BRNO!

16. listopadu 2011 v 22:08 | Bylinka
Bylo nebylo. BYLO! Je tomu dva týdny, kdy mé kroky zamířily do Brna za tou nejbarevnější Janičkou, jakou znám, abych u ní strávila milý a pohodový podzimní víkend :-)


Jančin kalendář nekompromisně hlásal: 3. až 6. listopadu: EVKA! :)

11.11.11, 11:11 :-)

11. listopadu 2011 v 11:11 | Bylinka
Jedenáctého jedenáctý roku dva tisíce jedenáct, jedenáct hodin a jedenáct minut. Tenhle magický čas prostě musí být zpečetěn článkem na blogu! :)

Pojďme se tedy na malou chvíli pozastavit nad tímto jedinečným spojením jedniček. A co na tom, že už je jimi dnešní den více než přesycen :)
V jedenácti letech jsem byla žákyní páté třídy a mimo jiné jsem navštěvovala skaut, sbor, příčnou flétnu, flétnový soubor, výtvarku, začala jsem si pohrávat s drátkem, vyjela jsem poprvé bez rodičů do zahraničí (se sborem do Francie), zpívala jsem v opeře, poprvé jsem hrála volejbal, na mém vysvědčení byly odshora dolů jen a jen samé jedničky... (výčet 11 činností!)

U přijímaček na gymnázium jsem kdysi obsadila pro mě krásné 11. místo z necelých 120 uchazečů o studium :)

Dalo by se říct, že jedenáctka je v tuto chvíli poločas mého dosavadního pozemského pobytu, protože mi pomalu táhne na dvaadvacet :-)

Tohle krátké opěvování jedniček bych ráda věnovala samotné jedenáctce, která patří mezi má oblíbená čísla. Nevěřím na pohromy, které předvídají numerologové. Je to stejný den, jako každý jiný, jen s hezkým datem :)

A na závěr tohoto jedničkování bych ráda vznesla reklamaci směrem ke svatému Martinovi, který se mohl alespoň v tento neobvyklý den slitovat a zasypat nás bílou peřinkou. Alespoň 11 čísel! Píšu si černý puntík! Nebo rovnou jedenáct, tak! :-)

Zlodějka usla při kráděži!

5. listopadu 2011 v 15:15 | Bylinka
Vítejte u prvního dílu kriminálních kuriozit! :) Určitě si pamatujete úspěšný start fotomodelské kariéry jistého elegána, o kterém jsem vás nedávno informovala. To ale ještě nikdo neměl ani tušení, co se odehrálo po skončení v zákulisí! Jistá žárlivá slečna Sofie neunesla konkurenci a demonstrativně odcizila část outfitu, který měl náš fotomodel při focení na sobě. Ze své kořisti se však neradovala příliš dlouho. Krátce po tomto přečinu byla i ukradenou ozdobou dopadena fotografem. A co víc, dotyčnou tato tajná akce tak vyčerpala, že dokonce usla na místě činu! Tomu se říká pech!



Dotyčná odmítala odcizenou věc vrátit. Nasadila taktiku vydírání a ustoupila až tehdy, kdy jí fotograf přislíbil modelkovskou fotosérii právě s touto ozdobou.


Protentokrát vyvázla s podmínkou, ale musela slíbit, že se situace nebude už nikdy opakovat.

BRNO, naplno chci si to dát! :-)

3. listopadu 2011 v 11:23 | Bylinka

Milé Brno,

slibuju Ti, že naše první bližší setkání zblízka bude stát za to!


Nasomruju se sem až do neděle!

Půjdu se šmrncnót štatlem. Šórem, šalinou nebo trajflem.

Snad bude zoncna rumplovat.

Hodim čučku na ten slavný Špilas.

Hodíme pořádný hantec.

Možná půjdu aj kalit škopky teho vašeho Starobrna, aby nebyla šlajzna.

Splašim nějaké pořadne šuflata na zimu.

Strčím ruku do správné ďury a čapnu gulu z teho pofiderniho orloja.

Snad nebudou mít (ka)Brňáci blbé pindy.

Možná aj polapu ňáký ten poslední bronz.

A možná tež budem hókat pecky. To bude bugr!!

To bude imrvére lochec! Nabeton!!!

Vo tym žádná!

Mám slabost pro elegány ♥

30. října 2011 v 14:37 | Bylinka
Ano, MÁM SLABOST PRO ELEGÁNY! A přiznejme se, dámy - která z nás ne? Mně se podařilo zachytit skrz fotoaparát toho největšího elegána ze všech!! Ještě se nestalo, že by mu některá z nás nepodlehla - a co víc, při pohledu na něj roztají i muži! Tenhle chlapík prostě nemá konkurenci... :-)


Ač nesmírně obletovaný a do nebe opěvovaný, přeci jen je to malinko stydlín. Nevěřili byste, kolik mi dálo práce přemluvit ho, aby odhodil své zábrany a takhle neodolatelně mi zapózoval :-)

Študácká léta :-)

28. října 2011 v 22:47 | Bylinka
Ani jsem se nestačila v mém milovaném studijním městě pořádně nadechnout a už máme půlku semestru za sebou! Klidný rozjezd vystřídaly přepadovky i plánovaná ověřování získaných vědomostí a v neposlední řady taky hromada referátů. Jsem tak ráda, že jsem tentokrát zvolila taktiku "vybrat si všechna prezentování před třídou hned ze začátku", a tudíž už mám za sebou tři výstupy a čeká na mě už jen jedna seminárka a jeden korespondenční úkol :)

Mezi studijními úspěchy v prvních průběžných testech ale stejně nejvíce vyniká úspěšné zamluvení tématu bakalářky u sna první pohled sympaticky působící vedoucí práce! Šílenství, které se u nás v posledních dnech kolem rozdělování bakálářek rozpoutalo a postupně se stupňovalo, ze mě konečně opadlo. Nezávidím stále nerozhodnutým nebo odmítnutým spolužákům, jsou to pořádné nervy! Teď už se jen vrhnout do kupy knížek, které musím k sepsání práce přelouskat. A že jich je! Dala jsem si takové malé předsevzetí, že se zbavím svého prokrastinackého zlozvyku, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží :-)


↑ motofontáž :) ↑

Paňčelka :)

20. října 2011 v 19:08 | Bylinka
Našla jsem svoji brigádu snů! A to naprosto po všech stránkách... Je ze mě slečna doučovatelka angličtiny! A v Olomouci! :-)

Abych řekla pravdu, když jsem poprvé kráčela k domku mé budoucí žákyně na doučování, nevěděla jsem, jestli se mám těšit nebo bát. Netušila jsem, co probírají, jak je na tom s angličtinou, jak vůbec učit, prostě nic! Ale hodina utekla neskutečně rychle a já jsem se v roli doučovatelky cítila jako ryba ve vodě a strašně mě to bavilo :-) Už teď se těším, až se o víkendu vrhnu na přípravu různých procvičování na další hodinu!

O dva dny později mě pak čekalo doučování druhého žáčka. Ten mě ale vážně vyděsil! Nečekala jsem, že může být osmák v angličtině tak dobrý! Proto jsem hned na místě ve své hlavě zavrhla název "doučování", protože v tomhle případě je to naprosto nemístné označení. Tohohle kloučka budu muset potáhnout vysoko nad jeho spolužáky zadáváním úkolů navíc, protože se odvážím tvrdit, že tak, jak on mluví teď, nemluvila polovina mých spolužáků na gymplu! Je to výzva :-)

Každopádně, tohleto brigádničení bych snad ani nenazvala brigádničem, protože se slovem "brigáda" mám spojené vydělávání málo peněz za moc námahy, což se v tomhle případě říct nedá. Doučování angličtiny mi vynese krásné finanční přilepšení pro můj studentský život a mám takové tušení, že mě příprava na hodiny bude hodně bavit a rozhodně mi nebude na škodu zopakovat si základní anglické záludnosti se vším všudy. A to ani nemluvím o úžasné učitelské praxi, které se mi ve škole zatím vůbec nedostává... Snad není předčasné po dvou hodinách doučování tvrdit, že jsem nejspíš spolu s pedagogickým oborem napoprvé správně vybrala to, co mě bude v budoucnu bavit jakožto povolání!

Sí jů lejtr, eligejtr!

Ráj pro oči, peklo pro peněženku :)

18. října 2011 v 19:25 | Bylinka
Netřeba více slov, pojďte se společně pokochat nad nekonečnou kreativitou a barevností, která se usídlila na Fashion cube marketu v Olomouci :)


Reklamace podzimu!

10. října 2011 v 11:13 | Bylinka
Tak jak překvapivě konečně dorazilo v září léto, tak rychle ho v říjnu vystřídala zima! Nejpřesnějším teploměřičem v tomhle ohledu mi mohou být mé (mnou tolik oblíbené) barevné štrample (pro neseveromoravské luštitele mých písmenek - punčocháče), které zoufale volají po ještě barevnějších pletených návlecích :-) A co teprve ty fyzikální děje, když otevřete upovídanou papulu a místo slov se vznese do vzduchu obláček páry!! Ano, jako správný úchyl do počasí nemám právo vznášet jakékoli reklamace, neboť miluju jak slunečno, tak mrazivo - a plýskanice jakbysmet, ale takové odchylky můj vnitřní teploměr odmítá akceptovat, a to obzvláště tehdy, když je naprogramován na babí léto! (Připište si malé bezvýznamné plus, pokud jste nezapomněli při přelouskávání tohoto veledlouhého souvětí pravidelně dýchat!)

Ačkoli poslední dobou blog zahlcuji stále jen mými koncertními zážitky (jak jsem taky měla tentokrát opět v plánu po dalším sobotním skandování v první řadě pod pódiem!), rozhodla jsem se smilovat se nad vámi a podělit se opět o pár nevšedností z mé lidské působnosti mimo koncertní sály :)

Abychom neskákali od tématu k tématu, sveďme moji páteční návštěvu oblíbené čajovny na počasí přebývající za okny! Nene, lhát se nemá, pravým důvodem byla vidina milé společnosti slečny Tulipánkové! :)


Opět se probudilo mé spiklenecké já a rozhodlo se příjemně šokovat nejbližší okolí. Tentokrát to tedy odnesla jedna z mých spolukolejniček a i když svůj narozeninový den oslavila už v pátek, my jsme pro ni s druhou spolubydlící připravily malé balónkové překvápko na její pondělní příjezd na koleje. Má cenu vás sáhodlouze přesvědčovat o tom, že měla obrovskou radost? :-)


... a to ještě neví, že budeme společně večer na pokoji na její počest usrkávat slaďoučký burčák! :)

Hitparáda úsměvů :)

23. září 2011 v 0:30 | Bylinka
Odkud začít?

Mohla bych vyprávět o tom, jak mi minulý článek na blogu spojený s obrovskou dávkou náhody a štěstí "zachránil kůži" - právě díky jedné z reakcí v komentářích jsem přišla na to, že daná rodina, která mě oslovila, abych se stala jejich budoucí au-pair, je napsána na černé listině a nemá zrovna dobré reference vyřčené z úst jejich bývalých au-pair. DĚKUJI!

Dalším důvodem k úsměvu je můj velkolepý comeback do role olomoucké vysokoškolačky! Tolik jsem se těšila na spoustu úsměvů milých olomouckých přátel a dočkala jsem se =)

Úsměv byl automaticky naprogramován na mé tváři i po mém druhém úspěšném dárcovství krve. Krásný pocit užitečnosti sebe samotné! :)

A byli bychom tady ještě dlouho, kdybych měla vyjmenovávat doprodrobna všechny milé chvíle s lidmi, kteří ví, jak rozsvítit mé dny! Dovolte mi zmínit alespoň zapíjení státnic kamaráda, které stálo vážně za to či spontánní oslavu mých jednadvacátin s přáteli, ke které jsem se nechala den předem přemluvit a která se víc než vydařila :)

A třešnička na můj pomyslný narozeninový dort? Sama sobě jsem si naježíškovala k narozeninám dárek, na který padly všechny mé vlastnoručně (a někdy i vlastní krví!) vydělané korunky z brigády - seznamte se, jmenuje se Nikon Coolpix L120 a mám z něj neuvěřitelnou radost!! Člověk si hned více váží věcí, když si na ně sám vydělá! =)


Pokud vám s přicházejícím podzimem automaticky nenaskakuje na tvář úsměv, doporučuju zaběhnout do nejbližšího kinosálu na Muže v naději! :-)

Au-pair?

13. září 2011 v 14:20 | Bylinka
Už dlouho si pohrávám s myšlenkou, že bych na léto odcestovala do nějaké anglicky mluvící země a vyzkoušela si práci coby au-pair. Ale pokaždé to dosud dopadlo tak, že jsem se k tomu neodhodlala a vymlouvala jsem se a vyjmenovávala spoustu důvodů, co mi brání... Zkrátka problém nebyl ani tak v okolí, jako ve mně samotné.

Jenže na konci letošních prázdnin jsem se pro tenhle nápad nějak nadchla. Založila jsem si profil na au-pair stránkách, vyplnila své požadavky a prohlížela si profily rodin hledajících au-pair. Nabídek na příští léto se zde objevilo zatím poskrovnu.

Nečekala jsem, že by se mi nějaká rodina ozvala dřív, než v zimě. A hle - dneska ráno na mě čekala zpráva od jedné na první pohled milé rodinky z Irska, která by o mě měla zájem. Maminka je zdravotní sestřička, tatínek inženýr a mají dvě krásné holčičky, 6 a 8 let :) A jako bonus 2 nádherné pejsky!!

JENŽE. Tady pro mě nastává obrovské dilema. Měla bych téhle rodince co nejdříve odpovědět, jestli chci příští léto strávit u nich, nebo ne. A mé přání bylo dělat au-pair v Anglii. Studuju angličtinu a v Anglii jsem nikdy nebyla, Londýn jsem viděla maximálně z fotek. A taky jsem slyšela, že irská angličtina je naprosto jiná, než britská. A do třetice - přála jsem si starat se o holčičky, ale spíš o menší...

Kdo dlouho vybírá, ten přebere, že? A já jsem vážně pitomá, že si takhle hloupě vymýšlím. Všichni mi radí jednohlasně Irsko. Ano, láká mě ta krásná příroda... Jenže se tak nějak němůžu rozhodnout, co vlastně přesně chci. Nechci promarnit tuhle skvělou příležitost, na druhou stranu ale můžu vyčkávat dál na pro mě milejší nabídky. Přijdou ale?

A teď BABO RAĎ!

Retro výšlap :)

4. září 2011 v 22:02 | Bylinka
Poslední srpen, první volný den po skončení brigády a přání, na jehož splnění jsem si musela počkat celé léto!
Tímhle zážitkem jsem završila své nekonečné vykecávání díry do hlavy spoustě mých kamarádů, kteří museli vstřebávat nadměrné množství mých vyřčených tužeb vyjet do hor a vylézt si na nějaký ten vrcholek :)


Slovo dalo slovo a se dvěma kamarádkami jsme nasedly na vlak směr Beskydy!!

Exploze optimismu :)

23. srpna 2011 v 23:10 | Bylinka
Důležité varování: Článek obsahuje zdraví nebezpečné množství optimismu :-)

Vždycky jsem obdivně vzhlížela k lidem, kteří byli oblíbení, měli spoustu přátel a navštěvovali jednu akci za druhou, téměř se nevyskytovali doma a nevěděli, kam a s kým dříve vyrazit. Během nějaké doby jsem se přetransformovala do mnou vysněného člověka a uvědomila jsem si to až tehdy, když se objevila stejně zasněná duše, jakou jsem byla já na začátku tohoto odstavce, a z očí do očí mi řekla, že mi tohle všechno závidí. Až tehdy mi otevřela oči a prozřela jsem, že můj sen se proměnil v realitu :-)


A když jsem teď tam, kde jsem vždycky chtěla být, uvědomila jsem si, že všechno má své pro a proti. Není snad den, kdy bych někam nevyrazila s někým z přátel - ať už na brusle, na koncert, na volejbal, do kavárny, kamkoli. Ač nerada, musím říci, že jsem z těch všech setkání a akcí propojených s každodenním brigádničením pořádně unavená a hromada mých plánů zůstává odložena na neurčito. Jaké by bylo řešení? Určitě ne škrtání přátel a rušení milých chvilek s nimi ve prospěch smazání spánkového deficitu pohybujícího se v závratných cifrách. Mým neřešitelným problémem jest naprostá nesoudnost vyšších sfér, které udělily dnu pouze čtyřiadvacet hodin!!

Chtěla bych si sobecky a taky trochu vychloubačně mezi řádky tohoto článku zachovat vzpomínku na volejbalový turnaj, kterého jsme se s kamarády účastnili tuhle sobotu. Pod palbou slunečních paprsků se nám podařilo ve velké konkurenci vybojovat nádherné druhé místo, ke kterému nám pomohla jednak obrovská dávka štěstí a jednak taky neskutečná vzájemná podpora a hecování se. Ten pocit, když porazíte tým, který se skládá z několika bývalých závodních volejbalistů, když sami jste amatéři, je vážně k nezaplacení :-)


A v neposlední řadě musím zmínit také včerejší odpust, kterého jsme se s naší nejfajnější bandou účastnili. Pouť se vším všudy. 5 holek, 5 kluků, 5 autíček na autodromu, která zažila to, co nikdy a taky 1 otrávený hlídač atrakce, kterému se nelíbila naše jízda v protisměru a úmyslné karamboly. Pekelně zamotaný let na řetízkáči. Trocha adrenalinu na mnoha lidmi obávaném kolotoči X Factor, kterou jsem si já narozdíl od svých spolujezdců náramně užila - ruce nepatří křečovitě omotané kolem držadlo, ale vysoko do vzduchu nad hlavu, to si pamatujte! :-) Pak taky kamarádem vystřelená růže pro moji maličkost a závěrečná jízda na centrifuze, kdy žaludek dostal při jízdě nazpět pořádné kapky, ale nakonec i tuhle zkoušku plné funkčnosti ustál :-) Když k tomu všemu připočtu ještě nejkrásnější ohňostroj, jaký jsem kdy viděla (co naplat, že ostatní nebyli stejného názoru), tak okupuje včerejší večer jednu z předních příček hitparády letošních prázdninových dní. A fakt, že byl pořádně obalený v blátě, je v tuhle chvíli naprosto nepodstatný! Tři hodiny spánku před vstáváním na brigádu musely stačit ;-)

Třešničkou na dortu se stala nabídka kamaráda, že mi mnou poctivě vydělané korunky na brigádě promění za fotopřístroj při své říjnové cestě do Japonska - a to za mnohem lepší zrcadlovku, než na kterou by mi můj finanční obnos vystačil v naší malé, předražené zemičce. Mé nezapomenutelné zážitky potřebují lepšího zprostředkovatele jejich nesmrtelnosti ;-)

Žiju pro své přátele a nemůžu se nabažit chvil strávených s nimi, ale tenhle kolovrátek slov už jste z mé klávesnice slyšeli nesčetně krát, tak se raději pro tentokrát loučím a doufám, že jste moji optimistickou smršť ustáli ve zdraví ... :-)

Salámová brigáda!

16. srpna 2011 v 21:35 | Bylinka
Léto už si bez brigádničení snad nedokážu představit. Ačkoli pro mě byly předchozí tři roky brigádničení téměř jako přes kopírák, letošní sezóna je pro mě oživená o spoustu novinek. Moje staronová brigáda v obchodě s potravinami je natolik rozdílná, jak jen může být. Nové kolegyně, vybavení, ... Ti, kteří měli tu čest přečíst si už dříve o mé slibné kariéře salámokráječky aneb řezníka-sebevraha-amatéra, si určitě vybaví spoustu perliček, které mě během brigádničení potkaly.

A ani letos o ně nebudete ochuzeni! Co na tom, že se ocitám teprve v polovině letošního měsíčního intenzívního brigádničení!!

Během uplynulých čtvrnácti dní jsem si sama vytvořila hitparádu oslovení mé maličkosti zákazníky dychtícími po nějaké té šunce, sýru, mase a tak dále a tak dále. Na pomyslném posledním místě žebříčku se nachází oslovení "Paní prodavačko!" - při jeho vyslovení můžu vyskočit z kůže! "Slečno prodavačko" je mi přeci jen milejší. Dnes mě potěšil jeden pán, jehož přáním bylo odebrání vratných lahví od piva a který se mě dožadoval oslovením "princezničko od salámů" :-) Ale pomyslný trůn drží milá pohádková babička, která mi neřekne jinak, než "ovečko" :-)

Trocha další statistiky:
Počet odpracovaných dnů: 14
Počet zbývajících pracovních dnů: 12
Počet pokrájených prstů: 3 :-(
Počet dárků od zákazníků: 1 :-)

Bylo milé přijímat první reakce starých známých tváří zákazníků, kteří se upřímně radovali z mého návratu za salámový pult :) A jak hrdě se potom naparuju, když jim vysvětluju, že jsem jen brigádnice a že jinak studuju na vysoké :-)

Uvidíme, co mě ještě potká ve druhé půlce mého letošního brigádničení :) Snad co nejméně pokrájených prstů, spousta milých zákazníků a co nejrychleji plynoucí čas :-) Už teď mám pečlivě promyšlené, kam vydělané korunky investuju ;-)
 
 

Reklama