Květen 2015

MISE: DIPLOMKA

20. května 2015 v 22:26 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Ani se mi nechce věřit, že těch 5 let tak rychle uteklo! Jako včera si pamatuju časy, kdy jsem usilovala o přijetí na vysokou školu do mnou vysněné Olomouce. Tehdy jsem všechny síly upínala k přijetí na jeden z oborů. Ten pocit štěstí, když mě přijali na logopedii. A ještě větší výbuch euforie, když jsem se dostala na učitelství angličtiny a češtiny! A to rovnou z prvního místa ze všech přihlášených :)

Těšení se na vysokoškolský život, bydlení na koleji, nové město, které jsem si při první návštěvě už někdy před deseti lety zamilovala... A úžasný pocit, kdy se mi tento sen spnil a já jsem se stala součástí tohoto nádherného města. První seznámení se spolužáky, navázání přátelství, která vydrží po zbytek života...

A nyní obrovská melancholie. Dopsaná diplomová práce, na kterou jsem sice neměla tolik času, kolik bych jí ráda věnovala, a přesto byla součástí mého života během posledních pěti měsíců. Ten krásný pocit, když ji držíte svázanou a nesete ji na studijní oddělení po splnění posledních zkoušek. A úžasný pocit zadostiučinění, když se na vás z posudku vedoucího diplomové práce i oponenta smějí dvě nádherná první písmenka abecedy :))


Státnice z angličtiny za sebou, obrovský stres a zodpovědnost, touha nezklamat lidi, kteří mi věří a podporují mě. A další dva důležité státnicové dny mě teprve čekají. Dny i noci strávené nad učením, pocity radosti i beznaděje. Vysokoškolské studium v cílové rovince.

A znovu zmíněná obrovská melancholie. Po pěti letech však milovanou Olomouc neopouštím. Naopak, stává se mým druhým domovem. Našla jsem zde nejen vzdělání, které mě přivede k vysněné práci paňčelky na základní škole, ale také lásku a přátele, za které bych dala ruku do ohně. Splněné sny, hrdost na sebe samu pokaždé, když dokážu překonat zdánlivě nepřekonatelné, sprintující čas a výhled na krásné budoucno. Ani ve snu mě nenapadlo, co vše mi vysokoškolská léta v Olomouci přichystají :)

Držte mi, prosím, pěsti, ať ještě překonám poslední překážky a ať je ze mě za dva týdny magistra :)