Srpen 2012

Mistrovství světa handicapovaných atletů

13. srpna 2012 v 22:10 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
I když téměř s měsíčním zpožděním (které bylo způsobeno reklamačním výletem mého notebooku po moravské vlasti), ráda bych vám přiblížila akci, ke které jsem se nachomýtla úplnou náhodou a která ve mně zanechala moc milé vzpomínky a úžasný pocit užitečnosti.

Musím se přiznat, že hned když na mě poprvé z internetu zablikala ikonka s náborem dobrovolníků pro chystané mistrovství světa v atletice handicapovaných sportovců, měla jsem o své účasti jasno! Měla jsem hned několik důvodů, proč se téhle sympaticky vyhlížející akci upsat! Prvním z důvodů byla odměna slíbená za spolupráci, a to týdenní ubytování v mé milované Olomouci zdarma a nějaký ten kus žvance k tomu. Druhým důvodem, který mě navnadil, byla samotná zajímavá zkušenost s tak velkou akcí korunovaná certifikátem, který se v životopise rozhodně neztratí! A třetím (avšak rozhodně ne posledním v pořadí!) důvodem pro mě jednoduše byla skutečnost, že strávím týden v přítomnosti mého milého-Olomoučáka:)


Byla jsem vybrána coby delegátka litevských sportovců, což byla naprostá výhra. Jednak přijeli pouze dva kluci s trenérem, což byla nejméně početná výprava na mistrovství (a tudíž i nejméně práce se staráním se o ně) a byli už na mistrovství konaném v Olomouci poněkolikáté, tudíž mi odpadla i povinnost všude je doprovázet, aby trefili - cestu dobře znali :-)

Celý týden jsem tedy strávila na atletickém stadionu v Olomouci, kde jsem fandila (nejen) mé litevské výpravě. A oba moji svěřenci se stali juniorskými mistry světa ve svých disciplínách! Donatas (vlevo) ve vrhu koulí a přidal ještě stříbro v hodu diskem a Darius v běhu na 100 metrů :-)


Bylo krásné pohybovat se v přítomnosti vrstevníků z celého světa, ke kterým byl život - aspoň co se zdraví týče - nespravedlivý, ale neutrpěla tím ani v nejmenším jejich chuť do života, všudypřítomná radost a nesmírné odhodlání překonávat sebe samotné.

Ale nebylo to jen o potkávání jiných národností a kultur na sportovním poli. Tahle milá akce mě svedla dohromady i s dalšíma úžasnýma lidma, se kterýma jsme se doteď míjeli v olomouckých ulicích. I mezi delegáty jiných zemí jsem si našla spřízněné duše. A tihle dva mi přirostli k srdci nejvíc! Není nad to po náročném delegátském dni skočit na višňové pivo nebo do čajovny a všechno náležitě probrat :-)

Jsem neskutečně vděčná za to, že jsem měla to štěstí spolupodílet se na téhle akci, ačkoliv můj podíl byl oproti organizátorům mravenčí. Radost však nekonečná! :-)