Člověk je dokonale lidský jen když si hraje.

25. února 2012 v 20:45 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Název článku - slova F. Schillera :)

Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla na dva dny připojit k lyžařskému výcviku postižených dětí. A že tyhle dva dny stály opravdu za to!!

Nejen, že jsem se s obrovskou radostí po dlouhých dvou letech postavila na lyže, ale to, co nejvíc utvořilo tuhle úžasnou atmosféru, byla přítomnost neobyčejných bytůstek :)

Jednou z nejkrásnějších chvil mého pobytu zde byla oslava narozenin rovnou tří malých účastnic kurzu, kdy si jedna z nich, která byla na vozíčku, měla cokoli přát. Přála si LÁSKU, a tak se na ni o chvíli později vřele vrhaly ostatní děti a zahltily jí pusinkami a objetími :) Krásné.

Další nezapomenutelnou chvílí byla noční stezka odvahy. Po mém doprovodu zatoužily hned dvě malé slečny, autistka a nemluvící holčička, a tak jsem se v jejich těsném držení vydala na cestu plnou strašidel. Holky se hodně bály, a tak jsem jim celou cestu zpívala a konejšila je, aby se malinko uklidnily. A ač párkrát z plných plic strachem vykřikly a málem mě umačkaly, došly jsme společně zdárně až do cíle :)

Bylo krásné nakouknout do říše dětí, které to nemají v životě vůbec jednoduché, ale dokážou se mnohdy radovat daleko více, než my, kteří máme to štěstí, že jsme zdraví. Člověk si pak uvědomí, jakými zbytečnostmi se stresuje a zabývá..

Už se nemůžu dočkat toho, až se k těmto dětem zase někdy připojím, třeba v rámci jejich třídního výletu na konci školního roku :-) Zamilovala jsem si je!

 


Anketa

Jestli jsi tady byl/a, usměj se :-)

:-)

Komentáře

1 Jane | Web | 25. února 2012 v 21:27 | Reagovat

"Lásku"? Přesně to si já přeju kdykoliv si mám něco přát :)

2 Shav | Web | 25. února 2012 v 21:36 | Reagovat

Ano,Zdraví je jedno a málokdo si uvědomuje. Většinou si to uvědomíme ve chvíli, kdy toho našeho máme pomálu.

3 Terka:) | Web | 26. února 2012 v 6:28 | Reagovat

právě proto chci jít na speciální pedagogiku :) taky už jsem párkrát spolupracovala s postiženými, je neuvěřitelné jaké maličkosti jim udělají radost:) Muselo to být perfektní Bylinko :))

4 pavel | Web | 26. února 2012 v 22:00 | Reagovat

Zdraví a láska. Musel to být pro tebe hezký zážitek. :-)

5 Fée | Web | 27. února 2012 v 18:34 | Reagovat

I tentokrát jsem dočetla a ještě notnou chvíli jsem seděla s úsměvem na tváři. Obdivuji tě, bez psiny :)

6 Gabriella | Web | 28. února 2012 v 0:50 | Reagovat

Mě čeká  stáž s postiženými dětmi v rámci bakalářky a musím se přiznat, že vůbec nevím jak se k tomu postavit, mám z toho strach. Jsem až moc velkej cíťa a to je to poslední, co ty děti potřebují.

7 Janinka | 28. února 2012 v 11:50 | Reagovat

Bylinko, vyhrkly mi slzy a úsměv na tváři zároveň. Ano lásku a zdraví, to je to co potřebujeme. A tyhle děti nám jen dokazují, jak se dnešní svět zabývá zcela nepodstatnými věcmi. A to podstatné nám často uniká.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.