Drama na volejbalovém hřišti :)

2. července 2011 v 22:06 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Není nic krásnějšího, než jít večer spát s vědomím, že jste uplynulý den něco dokázali. Semtam se ozve letmým pobolíváním nějaký ten sval na vašem těle, oči se vám klíží - a co na tom, že je noc ještě mladá! - a na tváři máte automaticky nahozenou grimasu blaženého úsměvu :)



Rok se sešel s rokem a já jsem se s kamarády opět účastnila již tradičního volejbalového turnaje. Už samotné domlouvání se neobešlo bez komplikací a nedorozumění, ale ani to neovlivnilo naše těšení se na den D :) A tak jsme posledních čtyřiadvacet hodin očima odháněli pršavé mraky a povedlo se - náš volejbalový den nebyl pokřtěn jedinou dešťovou kapkou!

Když už cokoli plánujete, jak chcete, musíte počítat s tím, že náhoda si stejně namíchá svůj koktejl nečekaných momentů a zvratů sama. A tak i když nám štěstí více než přálo v rozlosování týmů do skupin, hned první set nás připravil díky nepěknému zranění o největší oporu týmu a nejsilnějšího hráče. I tak jsme se ale nevzdali a turnaj jsme dokončili s narychlo povolanou posilou :) Ať byly naše představy o hladkém proplouvání základní skupinou seberůžovější, zůstaly častečně nenaplněny vinou podcenění soupeře a přílišného sebevědomí na naší straně pole. A také silný vítr nám dost zkomplikoval hru, když si drze pohrával s míčem dle své libosti a odvíval ho všude možně, jen ne tam, kam jsme ho nasměrovali my. Dostavila se taky má osobní volejbalová krize způsobená zatemněním hlavy myšlenkami na události minulého víkendu, kdy jsem během jednoho setu neuhrála dobře snad jediný balón. Ale i přes tohle všechno jsme zabojovali a v konkurenci tří dalších týmů svoji skupinu vyhráli!

S první prohrou v semifinále jsme se připravili o naděje na celkové vítězství, ale stále se před námi mihotala vidina bronzového umístění. Únava udělala své, naše hra neměla šťávu a první set tohoto boje nám unikl. Jenže pak přišel moment, kdy se náš tým semknul dohromady a za nepříznivého stavu dokázal otočit stav ve svůj prospěch díky nekonečnému podporování se a hecování. Nálada se obrátila během krátké chvíle o 180° a o pár chvil později jsme se mohli radovat z krásného vybojovaného třetího místa! :-)

Nezbývá než doufat, že zraněný kamarád nebude mít zkažené celé léto a koleno brzy přestane dělat problémy... :-) A taky nemůžu jinak, než opět nevypustit do éteru klišé, že nedám dopustit na své přátele, protože ti moji jsou beze sporu úplně nejlepší! :)
 


Anketa

Jestli jsi tady byl/a, usměj se :-)

:-)

Komentáře

1 Lištička | Web | 3. července 2011 v 8:37 | Reagovat

Volejbal mi nikdy nešel, asi jako všechny sporty :-D Ale moc ráda se na něj dívám, pokud hrají lidé, kteří to umí a nevypadají u toho jako na "plácané" ;-) Gratuluji k třetímu místu!

2 Nikolas | E-mail | Web | 3. července 2011 v 19:47 | Reagovat

Jen slyším slovo "volejbal" a radši utíkám. To je sport, při kterém se vždycky zraním. Ale stejně jako Lištička se na něj ráda dívám :)

3 Lucy | 8. července 2011 v 8:48 | Reagovat

Ja mám volejbal najradšej zo všetkých športov :-D

4 Alii | E-mail | Web | 18. července 2011 v 9:44 | Reagovat

Volejbal mi nikdy moc nešel, ale když mám kolem sebe partu lidí, ktérá se vtom plácá asi jako já, tak si klidně zahraju. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.