Červenec 2011

R.ock I.n P.aradise, AMY!

24. července 2011 v 0:31 | Bylinka |  ● Potěcha pro ducha skrz ucha
Nebudu tvrdit, že jsem byla větší fanoušek Amy Winehouse, než vy všichni dohromady, kteří nyní pročítáte mé řádky. Ale byla jsem její dost velký fanoušek na to, aby mě zpráva dnešního podvečera o její smrti zasáhla.

Dnes shořela jedna z největších zpěvaček současnosti s nezaměnitelným hlasem a obrovským charisma. Nestalo se nic nečekaného, koledovala si o to už hodně dlouho, ale to nemění nic na tom, že jí bude obrovská škoda... Moc dobře si pamatuju chvíli před rokem, kdy se z rádia z úst moderátora ozvalo odvážné tvrzení, že se vsadí o cokoli, že do roka je po Amy. A měl bohužel pravdu. Jako by si svůj osud sama předeslala, když si notovala v jedné z mých nejoblíbenějších jejich písní "They tried to make me go to rehab, but I said no, no, no."


Co mě zaráží, je tragická spojitost mezi úmrtími největších hudebních legend, jakými byli a jsou například Kurt Cobain, Jim Morrison, Jimi Hendrix či Janis Joplin a nyní i samotná Amy. Dvacet sedm let života. A všichni z nich také nejspíš zastávali Kurtovo heslo "It's better to burn out than fade away - Je lepší shořet, než vyhasnout." Umění odejít v nejlepším?

Amy je už nyní legendou. Nehraju si na žádné falešné fanouškovství jako spousta lidí okolo, kteří se hromadně stávají nejvěrnějšími fanoušky ze dne na den ve chvíli její smrti. Amy pro mě byla vždy paní zpěvačkou a její Rehab, Love Is A Losing Game či Valerie pro mě navždy zůstanou srdečními záležitostmi.

Je pravda, že internet je nyní více než přesycen jejím jménem, a tak je zřejmé, že spoustě z vás jakákoli další zmínka o ní vhání krev do hlavy. Já jsem jí zde chtěla věnovat pár řádků, protože pro mě jednoduše i přes své nekonečné aféry, skandály a neskutečnou extravaganci byla paní umělkyní. Možná právě tohle všechno dokázalo vnést do jejího projevu tolik upřímných emocí s nádechem okořeněné surovosti. Zároveň si myslím, že není třeba rozdmýchávat jakoukoli další diskuzi v komentářích, a proto vám tentokrát výjimečně nedám prostor k vyjádření se jejich prostřednictvím. Mám dojem, že již bylo řečeno víc než dost a Amyina památka si nezaslouží bandu pseudofanoušků zoufale datlujících o ztrátě smyslu života bez její přítomnosti či klející dav, který je dost líný na to, aby odkřížkoval všechny stopy hovořící o ní a přešel je s klidem, ale naopak velmi aktivní na to, aby si pořádně zanadával. Smrt takové ikony samozřejmě vyvolává spoustu emocí, a tak to má být.

They tried to make me go to rehab, but now I´m dead, dead, dead.
REST IN PEACE, AMY!

Můj velký sen slyšet Amy zpívat naživo zůstane nevyplněn.

Irská písničkářka Lisa Hannigan :)

21. července 2011 v 17:56 | Bylinka |  ● Potěcha pro ducha skrz ucha
Nadešel čas podělit se s vámi o první z mých hudebních objevů letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava :-) Je jím milá irská písničkářka Lisa Hannigan. Mám ráda, když se o někom, kdo mě nadchl svou hudbou, dozvím i příběh, který obestírá samotnou osobnost, a tak se budu snažit i vám stručně převyprávět a zprostředkovat něco málo, co jsem se o Lise dočetla :)



COLOURS OF OSTRAVA

18. července 2011 v 23:47 | Bylinka |  ● Potěcha pro ducha skrz ucha
Následujících pár řádků bych věnovala nekonečným ódám na jednoznačně nejlepší hudební festival, jakým se může naše malá zemička pochlubit světu. Ano, nemluvím o žádném jiném, než o tom nejbarevnějším festivalu rozprostírajícím se pod ostravským nebem! :)

Jakožto věrná fanynka jsem ani napotřetí nezávahala a naježila si lístek pod vánoční stromeček, abych posléze ty opravdové Vánoce zažila v půli července :-) Jubilejní desátý ročník sliboval jedinečnou hudební paletu interpetů ze všech koutů světa :)


Ani hromy a blesky zuřivě se prohánějící po obloze krátce před odjezdem mě neodradily od mého nekonečného těšení se, naopak! Jak ráda jsem spatřila známá místa a znovu se po roce nadechla festivalové atmosféry a co na tom, že v gumákách a pláštěnce! A že to byl pořádný nádech - moje plíce z něj těžily další čtyři dny a nestačily vstřebávat hudební zážitky dosyta :)

Pravidelní přelouskatelé mých pocitů zaobalených do písmenek určitě ví o mé obrovské festivalové vášni, takže není třeba dalších slov. Následující články budou z naprosté většiny věnovány mým objevům z řad hudebníků, jejichž um mě jakýmkoli způsobem na festivalu zašimral na duši, potěšil uši či zhypnotizoval oči, jak jen se sluší :-)

Colours of Ostrava se tak neskutečně liší od ostatních festivalů! Tahle hudební akce má obrovskou duši, svou neopakovatelnou atmosféru, která vás lapí do své moci a která je silně euforická a hlavně velmi návyková! Barvy Ostravy mají ustláno na čestném místě duhy mého srdce :)

Drama na volejbalovém hřišti :)

2. července 2011 v 22:06 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Není nic krásnějšího, než jít večer spát s vědomím, že jste uplynulý den něco dokázali. Semtam se ozve letmým pobolíváním nějaký ten sval na vašem těle, oči se vám klíží - a co na tom, že je noc ještě mladá! - a na tváři máte automaticky nahozenou grimasu blaženého úsměvu :)