RODIČE VÍ O MÉM BLOGU!

4. května 2011 v 10:49 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Nastala chvíle, které jsem se tak dlouho obávala.

Moji milí rodičové se při putování internetovým světem doplavili až do Bylinčina království.


Krásně jsem si tu necelé čtyři roky bylinkovala v utajení, datlovala své optimistické serenády a tiše se obávala prozrazení. Však mnozí z vás si už z mých dřívějších zápisků museli všimnout občasné blogové srdeční arytmie, která se dostavovala v návalech pudů sebezáchovy :-) Když jsem pak v podvečer třetího máje otevřela mail a přečetla si zprávu od mamky o náhodném vyšpionování mé blogové existence, div že mě nezasáhla arytmie skutečná!!

Dlouho jsem se bála, co by asi naši na objevení blogu řekli, jestli by ho ihned odsoudili a zavrhli, zakázali mi vylívání mých myšlenek a vzpomínek do internetových vod... ale ani jeden z těchto hororových scénářů se naštěstí nekonal. Došel mi nádherný mail, při jehož čtení mi do očí vhrkly slzy dojetí a musela jsem ho přelouskat několikrát, abych si uvědomila, co že jsem to vlastně četla. Ve zkratce vám snad můžu sdělit, že jeho obsah pro mě byl nečekaný a šokující - a v konečném výsledku jsem s otevřenou pusou přijímala mamčino sdělení, že je naměkko z toho, jak překrásně píšu a že je na mě pyšná, ale že pochopí, jestli se rozhodnu pro útěk na jinou adresu... No páni, tuhle reakci bych ani ve snu nečekala!! :)

A nyní rozuzlení této detektivní zápletky s hororovým nádechem. Ač jsem si vždycky představovala, že tohle bych nikdy nepřekousla a mé objevení by znamenalo pád Bylinčina království, musím přiznat, že při čtení přiznávacího mailu jsem o tomhle ani vteřinu neuvažovala. Jsem neskutečně ráda za to, jak se naši zachovali - že se přiznali a v konečném efektu mi dali volnou ruku, jak s tímhle vším naložím :) Nepochybuju o tom, že to, co dělám, má smysl a svůj blogový svět jsem si tak zamilovala, že ho opouštět nechci. Píšu blog tak, abych se za něj nemusela stydět a aby jakákoli zveřejněná informace nemohla ublížit nikomu z mého okolí. A zároveň tu mám nastřádaných tolik zážitků, že blogovražda by byla i sebedestrukcí kousku mě samotné.

Je mi potěšením Vám oznámit, že z téhle bitvy vycházím silnější, než kdy dřív, spadl mi obrovský kámen ze srdce a jsem nakonec ráda za to, co se událo :-) A útěk na jinou adresu se nekoná, ještě nějaký čas se mě určitě nezbavíte :-) Omlouvám se za dočasnou kostrbatost mého písmenkového projevu, moje klávesnice musí podstoupit rehabilitace z utrpěného šoku :)

MAMI A TATI, VÍTEJTE!
 


Anketa

Jestli jsi tady byl/a, usměj se :-)

:-)

Komentáře

1 Bruneta | Web | 4. května 2011 v 11:09 | Reagovat

Páni, krásný článek :) Je hezké vidět (číst), že tě tvoji rodiče pochválili za šikovnost a pilnost. To někteří nedokážou ;)
Mamkou ode mě jednou chtěla abych jí svůj blog poslala do práce. Ze strachu, že ho bude ukazovat ostatním jsem odmítla, avšak doma jsem jí ho ukázala. Líbili se jí mé fotky :). Je možná dobře, když o tom rodiče vědí. Blog by pro nás normální (nerůžové, krásně fialové bytosti - no co,jsem na fialovou magor, a ty to máš krásně sladěné - )něco jako naše mimčo, o které se staráme :) a jsme kreativní. No, super, úplně jsem odbočila :D
Krásný článek :)

2 Sikar | Web | 4. května 2011 v 11:12 | Reagovat

Docela by mě někdy zajímalo, kdyby naši přišli ke mně.

Ačkoliv mám teorii, že se tak klidně mohlo stát. Ovšem jak říkám, nedozví se o mně nic, co by už neznali.

3 Hakky | Web | 4. května 2011 v 11:22 | Reagovat

Tak to by mě asi zabilo. Jelikož můj blog není pro rodiče zrovna vhodný a kdyby tam vlezli dostali by infarkt. :) Ale ty to máš fajn :)

4 Ziky | E-mail | Web | 4. května 2011 v 11:23 | Reagovat

Krásný :) Tak každopádně, ono nejde o to že by ti -zakázali- psát na blog, to je podle mě hovadina. Ale mě by vadilo to špiclování. Když chci mámě něco říct, řeknu jí to. Když ne, napíšu to na blog a nepotřebuju, aby věděla i to, co jí nezajímá. Navíc, když "naši" přišli na můj starý blog (který byl smazán právě z těchto důvodů, bohužel - ale byl to určitý krok, který jsem musela podstoupit a posunula se tak "výš"), špiclovali mě, převraceli informace a pořád na mě vytahovali věci, co jsem napsala, i když byli myšleny naprosto jinak. Napsala sem "Mám chuť tě zabít, asi to udělám. Těš se" a oni začšali vytahovat, že plánuju vraždu a že bych měla jít do léčebny. Trochu psycho no, ale je to za mnou :-D Teď zbývá se jen smát ;-)

5 Nikolas | E-mail | Web | 4. května 2011 v 11:47 | Reagovat

Když se takhle přiznali, tak mi to přijde hezký. To by mi ani nevadilo, že by ke mě ti mí chodili... bohužel u mně to probíhalo trochu drastičtěji a s hádkou. Takže to mělo i jiný konec - naši mají zákaz na můj blog chodit.
Každopádně se raduju, že s blogem kvůli tomu nekončíš :)

6 Mami | Web | 4. května 2011 v 12:05 | Reagovat

Nemáš se za co stydět, tvůj blog je báječný.

7 signoraa | Web | 4. května 2011 v 12:18 | Reagovat

Evi, článek je napsaný báječně. Stejně báječně je psán celý Tvůj blog. Ráda sem občas zavítám a už koncem minulého roku jsem Ti v komentáři psala, že jsi príma dcera, ze které rodiče musí mít radost.
Od té doby vím, že jsi fajn holka.

Pocit, že blog čtou lidé blízcí je zvláštní. Určitá anonymita umožňuje každému z nás občas odhalit své nitro, napsat věci, které se moc těžko vyslovují a pak, když dojde k odtajnění, jsou pocity rozporuplné. Váhání, co si o nás naši blízcí pomyslí a jak se na nás budou dívat, vede někdy k úvahám, zda pokračovat, nebo začít někde jinde v utajení.

Podařilo se mi také "se odkopat". Napsala jsem článek o představení Markety Lazarové a kromě mých dětí, si můj blog našli i jejich kamarádi. Čekala jsem, že budou řeči o "bláznivé stařence", ale opak je pravdou. Ti mlad'asové ocenili, že bloguji.

Pokračuj dál v tom, co děláš, protože to děláš báječně. :-)

8 Chloë Noir | Web | 4. května 2011 v 12:33 | Reagovat

Kiežby všetci rodičia boli ako tí tvoji. Kamarátke objavili rodičia blog a nadšení z toho teda neboli. Má zákaz počítača a otec jej chce blog zrušiť. Nechápem to, dievča tam nemá nič neslušné, prevažne svoje básničky a kresby, názory a nejakú muziku...nič čo by podľa môjho názoru mohlo rodičom vadiť. Nechápem to, ach jo...:S

9 Lianna | E-mail | Web | 4. května 2011 v 14:11 | Reagovat

Tak to blahopřeju:-) naši ví, že mám blog a v pohodě

10 Pajushe | Web | 4. května 2011 v 14:11 | Reagovat

No to teda gratuluji:-) U nás doma vědí, že mám blog. Ale (doufám) že neví, na jaké adrese existuje. Doma se mi bráchové často vysmívají, že mám ten upatlaný, ukopírovaný, žůžový blogísek, což mě vždycky vytočí. :-D doufám, že nikdo doma neobjeví moje doupě. Naštěstí tam nemám někde vytyčeno své jméno, fotky a nic takovýho. Jen by stačilo zabloudit na úvodní stránku nebo do 'historie' a bylo by. :-) kdo ví, jak by to skončilo :-) snad ne, jak psala Chloë Noir... :)

11 Terka | Web | 4. května 2011 v 14:13 | Reagovat

U mě doma vědí všichni, že mám blog a vědí jeho adresu a vědí to i ve škole. Někdy si říkám, že by bylo super, kdyby mí spolužáci adresu neznali, určitě bych se mohla více odpoutat a vylít si na blog srdce, ale stejně bych to asi neudělala. Nakonec jsem ráda, že lidé z mého okolí na můj blog mrknou a někdy mi ve škole třeba spolužačka řekne. "Hele, četla jsem tvůj blog, je pěkný." Nevidím důvod, proč bych jej měla skrývat, když na něm veřejně nikoho nepomlouvám. :-)

12 Mara Rose | 4. května 2011 v 14:19 | Reagovat

Pěkný článek, čte se krásně :-D

13 Karoll | Web | 4. května 2011 v 14:29 | Reagovat

Tak vidíš, muselo se ti ulevit... mně osobně by se psalo hůř, i když by reakce nebyla negativní, ale prostě bych měla pocit omezení, že je třeba hloupé napsat to a ono... na druhou stranu někomu vyhovuje otevřenost ;) V tom máš štěstí :)

14 QeP | Web | 4. května 2011 v 14:29 | Reagovat

Ještě, že ti nevynadali... Mamka asi ví, že blog mám a je v pohodě.

15 Lennroe | Web | 4. května 2011 v 14:48 | Reagovat

Manmka mám můj blog taky ráda. Nikdy jsem se před ní neschovávala, takže mi koukla přes rameno a zeptala se: Co to děláš?
Píšu na blog.
Aha... Ukaž :)
No tak jsem ukázala. Vlastně ani nevím, jestli ho ještě čte, ale klidně jí můžu říct třeba, co mi někdo napsal do komentářů a tak podobně.
Já strašně nerada držím něco v tajnosti, většinou i když mám v úmyslu něco udělat tajně, nakonec to všem vyžvaním, jsem s tím hrozná.
Ale je fajn, že to tvoji rodiče taky tak berou. Máš krásný blog, bylo by divný, kdyby se jim nelíbil, ale někdo má i takové rodiče.

16 Aleee | Web | 4. května 2011 v 15:16 | Reagovat

Krásný článek. Myslím, že rodiče na tebe můžou být právoplatně pyšní ;-). A ty můžeš být pyšná na ně!

17 Theresa | Web | 4. května 2011 v 18:41 | Reagovat

To je parádní článek! :-) Mě by asi naši po přečtení mého blogu roztrhali na kousky, ty kousky spálili a ještě je ukamenovali a pohřbili :D Popisovala jsem tam totiž jedno z nejšílenějšího období mého života. Ale tobě gratuluju, žes to takhle přežila a vaši jsou vůči tomu nejvíc v pohodě :-)

18 Brabikate | Web | 4. května 2011 v 19:05 | Reagovat

O mém blogu taky vědí... Rodiče, sourozenci, sem tam nějací kamarádi. Rodina to věděla už od začátku, začala jsem s tím v nějakých 15 a s úplně jiným záměrem a s rodiči o tomhle všem obvykle mluvím. :-) Před přáteli to netajím, ale řeknu jim o svém blogu jedině když na něco takového přijde řeč.  

Dlouho jsem ale nechtěla o blogu říct svému příteli - vlastně několik měsíců jsem to tajila... a pak se to dozvěděl a událo se něco podobného, co tobě s tvými rodiči. Je fajn zjistit, že i když sis myslela, že to tví blízcí nepochopí, tak že to je úplně naopak! :-)

19 Zmražená Opice | Web | 4. května 2011 v 19:30 | Reagovat

U nás v domácnosti sdílíme jeden počítač, a navíc mi v jednom kuse stojí někdo za zády, takže se má blogová existence nedala před rodiči utajit. Zachovali se ale trochu jinak než tví rodiče-spíš se tomu smáli a říkali, cože tu píšu za blbosti, a tak podobně... Někdy když vidí, že mám zapnutý náš blog, tak mi koukají přes rameno a nahlas čtou, co je tam napsáno, a smějí se tomu... Naštěstí tam ale moc často nechodí.
Ale pak se o mém blogu dozvěděla teta, a tá má pro něj aspoň trochu pochopení, neboť sama má také blog :)

20 Connie. | Web | 4. května 2011 v 20:30 | Reagovat

Myslím si že máš ohromné štěstí, že máš tak suprové rodiče :))...

21 Vendy | Web | 4. května 2011 v 21:29 | Reagovat

Máš príma rodiče. Ale v podstatě se ani nedivím reakci tvé mámy, protože tvůj blog je opravdu pěkný, dýchá z něj pohodová atmosféra. Takže tvoje máma vlastně tvůj blog oznámkovala - jedničkou.
Gratuluji! 8-)

22 alouette | Web | 4. května 2011 v 22:12 | Reagovat

:) to je pěkné, myslím si, že se Tví rodiče zachovali ukázkově, musí být bezva i mimo kybersvět :) ...
.. moji rodiče věděli o minulém blogu, ale nerušila jsem ho kvůli nim, to byla spousta jiných důvodů :) ... a jak píšeš... na blogu nemám nic, za co bych se styděla a co by někomu ublížilo :)

23 Mimbral | Web | 5. května 2011 v 21:57 | Reagovat

Jo! Něco hodně podobného se mi stalo před 2 měsícema. Mamka mě prosila, abych to nemazala nebo nezmizela jinam, že ať píšu dál, že se jí to líbí :) Taková úplně dojemná chvíle :) Pak jsem přemýšlela, co to vlastně pro mě znamená, jestli teda budu psát dál, ale nevadí mi to. A ta reakce, taky mě to právě tak mile potěšilo. A u Tvého blogu se vůbec není co divit :)

24 Naira | Web | 6. května 2011 v 20:49 | Reagovat

Mám pocit, že mamka taky objevila můj blog, protože zničeho nic jsem objevila v jejím počítači na liště odkaz na moje stránky. Tak jsem zvědavá, jak to bude dál vypadat :P

25 Tiya | Web | 8. května 2011 v 20:45 | Reagovat

Co tě nezabije, to tě posílí, a jelikož aritmie už nehrozí, tak jsem ráda, že to takhle hezky dopadlo :O)
Nevím, jak by dopadlo rande mého blogu s rodiči, ve svém osobním hájemství je člověk vždy upřímější než v realitě, ale abych pravdu řekla, ani za jedno slovo se nestydím...
Hrozně milý článek a krásné uvítání pro rodiče :-)

26 Androméda | E-mail | Web | 8. května 2011 v 21:46 | Reagovat

Co já bych dala za tvé rodiče! Mí rodičové kdyby objevili blog, asi bych byla nucena se vážně zastřelit v lepším případě blog smazat, protože má /mírně/ úzkoprsá máma okomentovala mé ,,výlevy" jako pouhé kecy...

27 Reny DítkoRájová | 13. května 2011 v 16:17 | Reagovat

Ahoj, máš super blog a jednou jsi mi na ten můj psala že mám svou pohádku na námět muzikálu Děti ráje na blog přidat. Teď jsem se k tomu konečně dokopala, tak kdybys chtěla jakni se sem:http://v-raji.blog.cz/rubrika/pohadka-z-raje
Prosím neber to jako reklamu :) Případně komentář ignoruj :)

28 Siwa | Web | 14. května 2011 v 14:50 | Reagovat

Krásný článek, to o mě věděli skoro od začátku, protože prostě viděli na monitoru BLOG.CZ a podobné důkazy. Navíc bloguju asi od dvanácti, takže o téhle aktivitě prostě vědí. Navíc jsem strašně ukecaná a musím někomu vždycky říct, v jaké dobré komunitě se pohybuji, kdo mě naštval, co se děje nového apod., protože tolik zábavy a akce u mě v realu není :-D A ten, komu to říkám, je mamka a ségra.

Někdy bych ale byla radši, kdyby o tom nevěděli. Napsala jsem pár článků o několika věcech o mně, které by se mamce líbit nemusely, ale v tu chvíli mi to bylo jedno... narazila na to ale sestra :D Ale neřekla to, možná proto, že by to mamku nezajímalo, že by to brala s klidem, nebo naopak že by mi to způsobilo "problémy". Nevím, ale snad by to přijala.

Mamka se ke mně právě občas podívá (takže jsem měla štěstí, že zrovna na tamto nenarazila) a některé povedené články si dokonce tiskne, aby se náhodou nějak nesmazaly.  

(Proč jsem se zase dostala k úplně něčemu jinému, než jsem chtěla napsat...? ? ? chjo, jsem strašně ukecaná, musím končit... :-D)

Takže ještě jednou chválím článek. A tvoji rodiče jsou určitě milí, když se "přiznali" k činu. Působí na mě jako příjemní lidé, přestože je neznám. :)

29 Siwa | Web | 14. května 2011 v 14:51 | Reagovat

A hluboce se omlouvám za dlouhý komentář... Měla bych si na to dávat pozor :-x

30 Christina | Web | 17. května 2011 v 20:28 | Reagovat

Moje matka ví také o mém blogu a čte každičký článek, ale ještě nikdy mě tohle neřekla-nenapsala. Wow taky bych brala takový rodiče a moji by zas brali takovou dceru, jako jsi ty :-D

31 Ivča:) | Web | 14. září 2011 v 20:37 | Reagovat

Moc krásný článek a ve své podstatě i dojemný. Máš skvělé rodiče. Já ten svůj tajím, neboť kdyby si ho přečetli, pochopili by, že spousta toho je o nich. Jednou jsem jim něco posílala ve zprávě ímejlové, dve nebo tři básničky. Řekli, že je to hrůza (snad mysleli obsah) a že nechápou, jak něco takového můžu psát a týden potom se na mě dívali jako na blázna. Proto s tebou sdílím o to víc nadšení tvých rodičů! Přeju ti to a to nemálo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.