O čem si šeptají kapky deště :-)

17. března 2011 v 17:03 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Vzduch přesycený jarem, které tak ráda pouštím do svých plic s každým nádechem! Skoro k neuvěření, že po tak dlouhé a mrazivé zimě člověk může vylítnout ven jen ve svetru!! Hltám každičký sluneční paprsek a přímo úměrně s jejich množstvím narůstá moje vnitřní erupce radosti :-)

Výjimka potvrzuje pravidlo, že? Včera nádherně pršelo. Byl to takový ten první jarní déšť, teplý, osvěžující. Opravdu mě mrzelo, když jsem přelítla město z volejbalového tréninku na seminář z morfologie bez většího kontaktu s dešťovými kapkami...

Dobrá, musím přiznat, že se tohle moje neuspokojené nadšení ozvalo o to více později, když hodina skončila a znovu jsem vyběhla ven tančit mezi kapkami. Neodhadla jsem samou dychtivostí vzdálenost suchého ostrůvku mezi kalužemi a následně měla mokro v bačkůrkách.

Vtom mě napadla šílenost a v dobrém rozpoložení jsem ji jen tak mezi řečí nastínila kamarádce. K mému překvapení souhlasila, a tak jsme se společně rozběhly, vyskočily do vzduchu a dopadly přímo doprostřed nejbližší kaluže. Voda nás ošplíchnula až po pás, ale to nás nezastavilo. Jako šílené jsme takhle absolvovaly i zbytek cesty z univerzity ke kolejím, což činí sice jen nějakých sto metrů, ale nevěřili byste, kolik se dá na tak krátkém úseku potkat kaluží! Kolemjdoucí na nás nevěřícně zírali, auta přibržďovala, aby se řidiči mohli přesvědčit o tom, že je nešálí zrak a my jsme se kýčovitě jako v připitomělých amerických filmech nedaly ničím zastavit. Jako malé děti, jako puberťačky!

A víte, co na tom bylo nejkrásnější? Nekonečná spontánnost. Volnost. Bezstarostnost. To, že jsme v danou chvíli neřešily reakce okolí. Smích. Kdo ví co ještě, desítky pocitů. Jednou za čas by člověk měl odhodit svoji skořápku civilizovanosti a provést něco šíleného. Neskutečně se vám uleví a takové banality, jako oblečení na ždímání, jsou vedlejší a nepodstatné. Síla okamžiku zvítězila nad rozumem :-)
 


Anketa

Jestli jsi tady byl/a, usměj se :-)

:-)

Komentáře

1 Žofie | Web | 17. března 2011 v 17:20 | Reagovat

Tvoje články e krásně čou. Vyzařuje z nich optimismus´. Rozhodněs mi zlepšila náladu-lidi kolem mě ustavičně na déšť nadávají. Je fajn najít člověka, který má z deště takovou radost :))

2 Jedna Snívajúca | Web | 17. března 2011 v 17:36 | Reagovat

Ked to takto čítam niečo sa vo mne zobúdza...žeby moje pravé šialené "Ja"? Ani neviem. Neviem to popísať. Ale toto si naozaj krásne napísala. Poznám ten pocit. Niekoľko krát som ho zažila aj ja. Takmer každí deň v maličkých dávkach šťastných pocitov. A tiež si rada skočím do kaluže x) čo ma po prekvapených ba niekedy až rozhorčených pohľadoch okolia? :D

3 Tom | 17. března 2011 v 17:39 | Reagovat

Taky se mi povedlo zmoknout do morku kostí :-), i když v mém případě šlo spíše o neoiformovanost než o účel :-D A ani jsem nemusel špapat do kaluží, tenisky mám mokré ještě teď :-D Ale jinak souhlas- super ,,májový deštík" jo a nebesky krásná fotka! :-)

4 Nikolas | E-mail | Web | 17. března 2011 v 19:16 | Reagovat

Já nemám ráda déšť, ale musím říct, že tento mi dokonce zvedl náladu :) Bylo to potřeba po té zimě. Já taky dneska zmokla, ale výjimečně mi to vůbec nevadilo :)

5 girli | Web | 18. března 2011 v 8:04 | Reagovat

já tedy nevím, ale vyvádíme s kamarádama šílenější věci a lidi na nás asi koukaj, ale já je tak nějak ignoruju, nebo spíš, jsou mi totálně ukradený...Takže jen tak dál, takovýhle zážitky jsou věčný :)

6 signoraa | Web | 18. března 2011 v 9:33 | Reagovat

Miluju déšt' a ráda v něm chodím, vzduch je čistý, umytý a krásně se dýchá. Navíc ten včerejší déšt' byl moc potřebný, zem byla po únorových holomrazech vyschlá a vymrzlá.
Musím se přiznat k jedné věci, na jaře to sice nedělám, ale když v létě prší, zuju si boty, vylezu klidně z tramvaje a jdu bosa deštěm k domovu. Je to osvobozující pocit, který mnoho lidí nechápe a dívá se na mně s despektem. A můj muž? Ten si pak pot'ukává na čelo a směje se mi, když si pak kartáčem drhnu černá chodidla. Ale za ten pocit to stojí. :-D

7 Aný | E-mail | Web | 18. března 2011 v 16:10 | Reagovat

Krásný "šílený" nápad.Někdy je fajn uvolnitse a zapomenout na realitu a zabláznit si.Taky mám ráda déšt´ ,ale zima u toho být nemusí....:-)

8 Brabikate | Web | 18. března 2011 v 16:19 | Reagovat

:D To mě rozesmálo. Úplně vás vidím. Občas si taky takhle pro radost skočím do louže. Ale spíš už v létě, já jsem strašně náchylná na nastydnutí, takže "rozum" vítězí. Vzpomněla jsem si, jak jsem vloni v létě zmokla s kamarádkou. Vydaly jsme se na procházku za vesnici a najednou se rozpršelo. Domů jsme to měly asi tak dva kilometry, schovat se nebylo kam, a tak jsme se vracely ostrou chůzí v dešti zpátky. Ve chvíli, kdy na nás nebyla ani nit suchá, nám to nejednou přestalo vadit... a... byla to neuvěřitelná sranda, obzvlášť když jsme pak procházely vesnicí (cesta táhnoucí se téměř kilometr) a míjely různě pod deštníky a přístřešky poschovávané spoluobčany ťukající si na čelo! :D A čaj uvařený po příchodu domů nikdy nechutnal lépe! :D

9 Shariony | Web | 18. března 2011 v 18:42 | Reagovat

Do kaluží jsem ještě neskákala, ale věřím, že to musí být báječný pocit. Já zas muchluju větvičky stromů ve městě :-)

10 poetiza | 18. března 2011 v 20:07 | Reagovat

Spadl jsem dneska do kaluže.

11 Giornale | Web | 18. března 2011 v 23:12 | Reagovat

Déšť moc nemusím, ale pořád lepší než sníh, konečně to vypadá na jaro, i když dneska u nás zase sněžilo :-D. Ono je dobré být někdy spontánní, pocit toho, že všechno, co mě tíží, najednou ze mě aspoň na chvilku spadne...

12 Fée | Web | 19. března 2011 v 16:59 | Reagovat

Tvý články hřejou úsměvem a sluníčkem. Taky miluju déšť, je tak osvobozující! Mimochodem, ten nápad skákat do louží je docela fajn ^^ Ta fotka je úžasná. Jsi krásný člověk - už jen tím, že se pořád usmíváš :) A ten deštník? Sen! Tenhle a nebo jednoduše průsvitný, retro.

13 Theresa | Web | 19. března 2011 v 19:42 | Reagovat

Asi se přestěhuju k tobě :) Vypadá to, že déšť tam máte trochu jiný než je u nás :D U nás jsem v něm lítala sic ruku v ruce s přítelem...ale stejně jsem zmokla a bylo zataženo, napůl tma a zima, takže z deštíku se opravdu neraduju :)
Ale ani mě to nepřekvapuje, že se i na déšť díváš pozitivně! :)

14 Mimbral | Web | 21. března 2011 v 14:15 | Reagovat

Asi bych potřebovala žít někde blízko Tebe, abych tyhle hluposti měla s kým provádět =) A aby ten Tvůj optimismus přecházel i na mě, nejen když si budu číst Tvé články. =)

15 Bylinka | Web | 23. března 2011 v 10:30 | Reagovat

[1]: A mně zase zlepšují náladu podobné komentáře, moc moc děkuju :-) Já jsem hrdá dešťová obdivovatelka, tak proč to nevykřičet do světa :-)

[2]: Přesně tak! Děkuju! :-)

[3]: Děkuju :-)

[4]: :-)

[5]: Tak jasně, není to šílenost nad šílenosti, ale jako konzervativní chování bych to taky neoznačila :-)

[6]: Jak ráda chodím v dešti bosky! Tuhle vášeň sdílím! Nejraději na hudebních festivalech :-)

[7]: :-)

[8]: Taky v jednom kuse marodím, ale tyhle zážitky mi stojí za to! :-)

[9]: :-) tak to někdy zkus a uvidíš :-)

[10]: I to se stává :-)

[11]: :-)

[12]: Děkuju :-) Ten deštník miluju, pořídila jsem si ho loni, akorát je strašně obrovský, takže kdybych ho rozevřela na ulici plné lidí, asi by mě zaškrtili :-) Po průsvitném deštníku koukám už dlouho, ráda bych si nějaký pořídila :-)

[13]: :-)

[14]: Příští rok tu budeš studovat a ne že ne! Nebo... přijeď za mnou na den do Olomouce, hmmm? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.