Březen 2011

Moje kolejní doupě :)

31. března 2011 v 21:35 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Pokud jste vysokoškolskými studenty a bydlíte na kolejích, určitě to znáte. Přijedete zde poprvé a čekají na vás police plné prachu, holé zdi, prázdné šuplíky... Ale to bych nebyla já, abych se nedala do boje proti neútulnu a nějak si svůj koutek nevybarvila! A tak nejen vám, kteří netušíte, jak to na kolejích vlastně může vypadat, nabízím možnost nakouknout do mého království :-)

Ve zdravém těle zdravý puch!

28. března 2011 v 22:39 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
No dobrá, všichni víme, že rčení z názvu článku zní v originální verzi malinko jinak, já jsem ale zvolila uvolněnou parodii, kterou ráda používá babička :)

Tak nějak netrpělivě očekávám jaro a když se ne a ne dostavit za okny, dopřávám ho sama sobě dle svého osobního receptu individuálně. Už třetí týden se krmím vším, co nám vyprodukovala naše matička země. Předávkovávám se ovocem a zeleninou, až v supermarketu málem nestačí doplňovat zásoby, jak po mém náletu mizí zboží ve velkém z regálů, prolívám se zeleným čajem, zobu müsli a to nejpodstatnější nakonec - už deset dní abstinuju od čokolády, což je v mém případě velmi krutý boj a téměř nadlidský výkon! Tolik k výčtu mého dopingu vitamínů.


Jak už jsem nastínila, závislost na čokoládě pomalinku odeznívá a vyměnila jsem ji za závislost na sebedestrukci. Vysvětlím! Spolu s prvními nesebevědomými slunečními paprsky se ve mě začínají kupit i hektolitry energie, které se derou ven všemi směry. A abych i jim vyhověla, dávám svému po zimě zlenivělému tělu pořádně zabrat. Tu je to plavání, jindy zase volejbal, nebo třeba taky nově jóga. Ale návštěvu posilování a protahování těla při svíčkách jsem nejspíš absolvovala poprvé a naposledy, zas tak zlá na své posléze bolavé svaly nebudu:) Zato na plavání nedám dopustit! Kdybych nebyla chudý student, dopřávala bych si jako správný vodní živel tuhle úžasnou činnost každým dnem, jenže zákeřná cena 49ti korun českých za hodinu vodních radovánek se mému rozpočtu moc nezamlouvá. Nemůžu se dočkat, až se trochu vyčasí a budu moct vyběhnout do sadů nebo oprášit brusle! :-)


Aby bylo jasno, jde jen o upřímné choutky mojeho organismu dychtícím po každičkém příznaku jara. A musím říct, že "moje jaro" mi dělá moc dobře a cítím se fyzicky snad nejlíp, co pamatuju :) Ta bolest po námaze zaplňuje tělo další a další energií :-) Takže, milí zlatí... u mě dobrý! :)

Rock´n´roll !

26. března 2011 v 17:35 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Páteční večer s datem pětadvacátého března. Nádherné zakončení plesové sezóny ve velkém stylu. Nejskvělejší ples, jaký znám. A ani letos nezklamal. Naopak! Rock´n´rollový ples tímto s neuvěřitelnou radostí korunuju na nejlepší ples všech dob, jakého jsem se kdy účastnila!!!

Fotomodel*

24. března 2011 v 21:49 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
V naší domácnosti musí být fotopřístroj neustále ve střehu, protože s námi sdílí domovinu jistý fotomodel. Tak neodolatelný za každé situace! Tak profesionální pózy byste hledali kdekoli jinde těžko!!! A protože nejsem lakomá, podělím se s vámi s pár kousků ze supertajné fotoknihy tohoto neobjeveného topmodela a budu se snažit v následující chvilce vykouzlit vám minimálně jeden usměv na tváři :) To proto, že se mě v poslední době stále více z vás ptá na recept na optimismus. Tady máte jednu z jeho nejdůležitějších ingrediencí :)

Plním přání :)

22. března 2011 v 20:45 | Bylinka |  ● Tvořivý koutek
Tak mě zase zaplavily moje choutky dělat lidem radost a prostřednictvím mé radosti z tvoření se mi ji snad podaří vzbudit i u obdarovaných :-) Na mail mi došlo pár dalších návrhů, co bych měla vytvořit a níže jsou dva z nich, jejichž návrháři během pár dní obdrží svoje dílko ve 3D podobě :)


Pohádkový ples :)

19. března 2011 v 20:03 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Tak i pro mě konečně začala plesová sezóna. Možná si říkáte, že trochu pozdě? Ne! Nejsem vymetačka plesů a každý rok navštívím jen tak dva, tři. Letos se ocitly v mém diáři plesy dva, ale zato jaké! První z nich jsem absolvovala včera, další mě čeká za týden.

Ples, kterému nyní věnuju ve fotoreportáži pár chvil mého i vašeho života, byl gymplácký. A ač už jsem absolventka, rozhodla jsem se ho letos navštívit. K tomuto rozhodnutí mě totiž vědlo hlavně místo, kde se měl konat. Narozdíl od tradičního kulturního domu, který se v tuhle chvíli opravuje, se konal ples v těsné blízkosti nedalekého zámku/hradu. Myslím, že fotka níže napoví víc :)

O čem si šeptají kapky deště :-)

17. března 2011 v 17:03 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Vzduch přesycený jarem, které tak ráda pouštím do svých plic s každým nádechem! Skoro k neuvěření, že po tak dlouhé a mrazivé zimě člověk může vylítnout ven jen ve svetru!! Hltám každičký sluneční paprsek a přímo úměrně s jejich množstvím narůstá moje vnitřní erupce radosti :-)

Výjimka potvrzuje pravidlo, že? Včera nádherně pršelo. Byl to takový ten první jarní déšť, teplý, osvěžující. Opravdu mě mrzelo, když jsem přelítla město z volejbalového tréninku na seminář z morfologie bez většího kontaktu s dešťovými kapkami...

Dobrá, musím přiznat, že se tohle moje neuspokojené nadšení ozvalo o to více později, když hodina skončila a znovu jsem vyběhla ven tančit mezi kapkami. Neodhadla jsem samou dychtivostí vzdálenost suchého ostrůvku mezi kalužemi a následně měla mokro v bačkůrkách.

Vtom mě napadla šílenost a v dobrém rozpoložení jsem ji jen tak mezi řečí nastínila kamarádce. K mému překvapení souhlasila, a tak jsme se společně rozběhly, vyskočily do vzduchu a dopadly přímo doprostřed nejbližší kaluže. Voda nás ošplíchnula až po pás, ale to nás nezastavilo. Jako šílené jsme takhle absolvovaly i zbytek cesty z univerzity ke kolejím, což činí sice jen nějakých sto metrů, ale nevěřili byste, kolik se dá na tak krátkém úseku potkat kaluží! Kolemjdoucí na nás nevěřícně zírali, auta přibržďovala, aby se řidiči mohli přesvědčit o tom, že je nešálí zrak a my jsme se kýčovitě jako v připitomělých amerických filmech nedaly ničím zastavit. Jako malé děti, jako puberťačky!

A víte, co na tom bylo nejkrásnější? Nekonečná spontánnost. Volnost. Bezstarostnost. To, že jsme v danou chvíli neřešily reakce okolí. Smích. Kdo ví co ještě, desítky pocitů. Jednou za čas by člověk měl odhodit svoji skořápku civilizovanosti a provést něco šíleného. Neskutečně se vám uleví a takové banality, jako oblečení na ždímání, jsou vedlejší a nepodstatné. Síla okamžiku zvítězila nad rozumem :-)

Tvořivý večer :)

16. března 2011 v 12:32 | Bylinka |  ● Tvořivý koutek
Bylo nebylo, jeden páteční večer se sešly dvě barevné slečny, aby si ho zpříjemnily koukáním na filmy, pojídáním hroznového vína a jahod, popíjením lahodného bílého vína, ale hlavně... TVOŘENÍM! :-)
A tak vybalily zásoby plsti, bavlnek, popadly nůžky a jehly a daly se do práce :)

Mňága a Žďorp :)

13. března 2011 v 22:11 | Bylinka |  ● Potěcha pro ducha skrz ucha
Ve středu jsem měla to štěstí účastnit se báječného koncertu kapely Mňága a Žďorp v Olomouci a v následujících chvílích se vám budu snažit příblížit pomocí pár slov moje nadšení, které stále ještě přetrvává :-)

Myslím, že není třeba kapelu více představovat. Není snad člověka, který by neznal aspoň jednu jedinou jejich písničku. Jejich hudba je milá, nevtíravá, optimistická a originální. Kdekdo by si mohl po poslechu jakéhokoliv cédéčka myslet, že půjde o poklidný a melancholický koncert, ale to by byl krutě na omylu!!

Miluju ráda, jen podotýkám

11. března 2011 v 0:21 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Štípněte mě někdo, ať vím, že nesním, ale žiju svůj sen!!

Možná se neustále dokola opakuju, možná jsou má slova v poslední době zabalená ve stereotypech, ale nemůžu se nabažit mého současného života. Stále ještě mě neopustila láska ke studentskému ráji alias Olomouci, ba naopak, každým týdnem je pro mě více a více třetím domovem!! Baví mě škola, kterou jsem si vybrala, ani chvíli se nenudím. Nejtěžším úkolem pro mě je rozhodování se, jak naložit s volným časem tak, abych podělila spravedlivě všechny přátele, kteří se mi ozývají s žádostmi o setkání :-) Jsem neskutečně vděčná jak za nově navázaná přátelství, tak za ta stará známá, která přežila velký třesk změn a vzešla z něj pevnější, než kdy dřív! :)

Jednoduše - čím dál líp! Každovečerní koukání na filmy a seriály s mojima spokukolejničkama jsou již tradicí, a co víc, MDŽ jsme oslavily více než stylově. Víno, Králova řeč s úžasným oscarovým Colinem Firthem, pizzerie a milé popovídání se skvělýma kamarádkama z gymplu:) Taky jsem od kamaráda dostala jen tak kytici růží a básničku, jen a jen pro mě ke Dni žen, milé! :-) A nesmím zapomenout zmínit půlnoční koukání se na jednu z mých nejoblíbenějších pohádek z dětství :) Ach, ta nekonečná melancholie! O středečním úžasném koncertním večeru vám pobásním zase příště, protože si zaslouží samostatný článek! :-)
Náš čtyřnohý plyšáček je velmi pokrokový. Ve své malinké kebuli má nastavený režim "Víkend = přijede Evka". Tohle tvrzení bylo experimentálně ověřeno předminulý víkend, kdy výjimka potvrdila pravidlo a já jsem domů nedorazila. Prý mě naše chlupaté stvořeníčko hledalo a bylo jako hromádka neštěstí. A proto jsem se rozhodla neplést mu hlavinku a jezdit zase hezky pravidelně domů, abychom mohli společně sdílet již zažité móresy a pokračovali v rozmazlovacím procesu. Myslím, že ani jeden z nás není ochoten vzdát se spaní pod jednou peřinou :-)

To láska k pravdě ze mně udělala lháře
O lásce k vám v mých verších ani zmínka
nesnesu vás a váš ustavičný nářek.
Miluji rád
jen podotýkám...
/Tomáš Klus/

T o t o * s e * l í b í * u ž i v a t e l i * B y l i n k a.

Plstěná kočička + soutěž ve vaší režii

8. března 2011 v 12:08 | Bylinka |  ● Tvořivý koutek
Po delší odmlce se opět hlásím s příspěvkem do tvořivé rubriky :) Tentokrát jsem se rozhodla splnit přání jedné z kamarádek, která mě poprosila, abych ji vyrobila kočičku z plsti. Dokonce si i sama nakreslila lehký návrh, jak by kočička měla vypadat, který můžete vidět níže:
Jak se mi (ne)podařilo držet se předlohy můžete posoudit níže ve fotodokumentaci, která opět může posloužit i jako letmý návod pro případné tvořily. Jen bych se ráda předem omluvila za horší kvalitu fotek, na koleji se se mnou přestala kamarádit lampička a můj foťák nezvládá zázraky ani za skvělých světelných podmínek, tak je nutné zapojit svoji fantazii :-)

A tentokrát pro vás mám malinko odlišnou soutěž, než na jakou jste byli doteď zvyklí, tak pokud se dočtete ke konci článku, dozvíte se více :)

Montserrat - okouzlující klášter v horách a La Moreneta

5. března 2011 v 20:31 | Bylinka |  ● Za neznámými krásami
Dovolte, abych vás seznámila s jedním z nejkrásnějších míst, které jsem kdy navštívila. A měla jsem to štěstí, že dokonce dvakrát v rozmezí čtyř let! :-)

MONTSERRAT!
Byla bych špatný cestopisec, kdybych nezmínila pár faktů o tomhle kouzelném místě. Montserrat je horský masiv nacházející se nedaleko Barcelony. Najdete zde benediktinský klášter, který je známý široko daleko. Jde o poutní místo, kde je uložena slavná Černá madona (neboli La Moreneta, patronka Katalánska) pojící se s dávnou pověstí. Pokusím se vám ji ve zkratce převyprávět.

Pokud mě paměť nemate, pověst mluví o devátém století, kdy se v těchto místech odehrálo opakované zjevení silné záře z nebe. Proto se zde vydala výprava, která našla jeskyni a v ní sochu madony. Chtěli ji přemístit daleko do Manresy, ale socha těžkla, až to bylo nemožné. A tak zůstala na svém místě a v její těsné blízkosti byl v 11. století vystavěn již výše zmíněný klášter, kde dodnes působí věhlasný chlapecký pěvecký sbor, který je rovněž cílem spousty návštěvníků.

Neustále sem míří zástupy poutníků, aby Černou madonu na vlastní oči spatřili, dotkli se jí a ona jim možná taky splnila nějaké to přání :-)

A nyní už vás nechám kochat se krásnými výhledy, které se mi podařily zachytit skrz hledáček fotoaparátu :) Snad potom lépe pochopíte mé neutichající nadšení a obdiv k tomuto místu:)

Čas utíká jako jelen, když je do prdele střelen :)

3. března 2011 v 9:19 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Poslední únorový víkend patřil návštěvě naší stověžaté matičky. Následující fotoreportáž a nadatlované postřehy se věnují z 99% právě jí. Zbývající procento bych věnovala jednomu milému človíčkovi, který zavítal do mého světa a odteď bude jeho nedílnou součástí:) Napovím, že tohle setkání se uskutečnilo jen a jen díky blogU, ale víc pro začátek neprozradím. Stačí se prokousat na samotný konec článku:) A teď už tedy... STOVĚŽATÁ OSOBNĚ! :-)