JSEM ŠŤASTNÁ!

18. února 2011 v 9:07 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Ač se přemáhám, jak nejvíc to jde, musím sem napsat větu, na kterou jsem alergická a vůči které jsem hodně skeptická, když ji čtu na jiných blozích - VÍM, O ČEM JE ŽIVOT. Možná v tuto chvíli kroutíte hlavou a říkáte si, co tak může taková mladá žába vědět o životě. Nemám to nejjednodušší, ale rozhodně se v tom nemíním utvrzovat pesimistickými vzlyky tady na blogu. Babiččina nemoc a její plné odkázání na naši péči je obrovský zápřah na sílu i psychiku. Když nad tím tak uvažuju, není to věc, která by mě okrádala o energii a optimismus. Naopak, posiluje mě. A dokonce jsem vděčná i za přehnanou starostlivost rodičů spojenou se spoustou omezení. Taky není na škodu, vážím si pak daleko více volných chvil a užívám si je naplno.

Kdysi dávno jsem napsala větu, za kterou si naprosto stojím - cítím, že můj blog je neútočnou parodií na černočerné blogy, jejichž autoři si stěžují na to, jak mají těžký život a jak se nachází v neřešitelné situaci, která jistojistě znamená hlubokou depresi. Nechci jejich stav zesměšňovat, zlehčovat či zpochybňovat, jen si myslím, že nic není tak černého, jak se na první pohled zdá. A nemyslím si, že jsou má předchozí slova odrazem naivity.

Prožívám jeden z nejkrásnějších týdnů života, který ještě zdaleka nekončí. Miluju chvíle s přáteli. Miluju své přátele. Miluju svůj život takový, jaký je. Zrovna teď si lítám na obláčku a culím se na celý zamračený svět. Je mi krásně.

:-)
foto: Jana Berková 

Jak zní tedy můj recept štěstí? Kdybyste si ho chtěli naordinovat přesně tak, jako já, museli byste v pondělí vyrazit s kamarádkou do čajovny a nádherně si popovídat, v úterý se nachomýtnout na úžasné angličtinářské akci uprostřed nejfajnějších spolužáků, opít se z mála a zopakovat si zásadní chybu, že víno a tequila se nemají dohromady rády. A následně zjistit, jak skvělé máte přátele, kteří vás v takové chvíli podrží a mají o vás starost. Ve středu byste překonali svoji lenost a zamířili za sportem - konkrétně za volejbalem a večer vyrazili s milou spolubydlící na koncert Blue Effect, na něž jste vyhráli lístky. A čtvrtek završíte návštěvou divadelního představení, na jehož realizaci se podílejí vaši rodičové a skončíte s přáteli na pizze u společenské hry. A ke skvělé atmosféře není třeba alkoholu, tak!

O čem je tedy život? O zdánlivě prchavých chvilkách, kdy vaše duše naplno plesá a všechny problémy jdou stranou. O mile vyřčených větách přátel, které zahřejí u srdce. (Prý kolem sebe vysílám veselou a optimistickou auru, říkal Honza :) To se krásně poslouchá, ne?) :) A třeba taky o dojetí, když vám kamarád podrží kabát a pomůže vám do něho vklouznout. Jako ve starém filmu! Gentlemani nevymřeli! A to ještě nemluvím o dnešním večeru, kdy mě čeká milé posezení nad pivem se dvěma bývalými spolužáky:)

Ano, jsem šťastná a chci to vykřičet do celého světa!
:)
 


Anketa

Jestli jsi tady byl/a, usměj se :-)

:-)

Komentáře

1 Nikolas | E-mail | Web | 18. února 2011 v 9:26 | Reagovat

Já asi ani jinou než optimistickou Bylinku neznám :)
Moc hezky jsi to napsala. Přátelé jsou v životě hodně důležití, protože bez nich by tu tak veselo nebylo.

2 Mami | Web | 18. února 2011 v 9:40 | Reagovat

Moc pěkný náhled na život. Nedávno jsem dospěla k podobnému závěru, a to, že hnacím motorem bytí na Zemi je milovat a být milován. Mít dobré přátele je jako mít strážné andílky po kapsách.

3 open-city | E-mail | Web | 18. února 2011 v 10:12 | Reagovat

"Ač se přemáhám, jak nejvíc to jde, musím sem napsat větu, na kterou jsem alergická a vůči které jsem hodně skeptická, když ji čtu na jiných blozích - VÍM, O ČEM JE ŽIVOT." - - - "O čem je tedy život? O zdánlivě prchavých chvilkách..."
Píšeš tady, že jsi na to alergická a zároveň si na tuto větu sama odpovídáš, ba co hůř, nemáš to v hlavě srovnané. Nejdříve se uklidni, vem si třeba prášek na spaní a ve chvíli, kdy začneš pociťovat, že působí, se podívej do zrcadla, hluboce se, jestli to svedeš (pochybuji), nad sebou zamysli a potom si zkus napsat další podobný žvást.
Tebe život, děvče, ještě čeká se všemi svými krásami i zbraněmi. Neplýtvej proto zatím těmahle řečma. Jednou jich budeš litovat.
My, kteří máme před smrtí, máme právo o tomhle mluvit...

4 Bylinka | Web | 18. února 2011 v 19:49 | Reagovat

[3]: Tušila jsem, že se někdo takový ozve. Ale asi nebudu plýtvat energií a nějak více na takový komentář ragovat, nestojí mi to za to.

5 MIAU | Web | 18. února 2011 v 20:41 | Reagovat

Pro open-city: tím, že někdo napíše "VÍM, O ČEM JE ŽIVOT" určitě neříká: vím vše o životě, jsem zkušená, mohla bych vydat knihu a poučovat druhé...Koukám, že sis všimla i odpovědi: O zdánlivě prchavých chvilkách..." , potom tedy nechápu takovou reakci. Každý vidí smysl života v něčem jiném a myslím, že jestli ho 20ti letá holka vidí v nalézání radostí v tom (ne zrovna veselém) kolotoči, může jít jedině svým vrstevnicím příkladem. A právo o tomhle mluvit máme všichni stejné, jen názory, pohledy a zkušenosti se liší...a o tom to je,ne? Všichni nejsme dokonalí. Spíš nemáš právo soudit, kdo to má nebo nemá v hlavě v pořádku...Omlouvám se za svou upřímnost.

6 Tom | 18. února 2011 v 20:57 | Reagovat

Lovely článek!Ať každej další den stojí za to!!!!! :-)

7 MIAU | Web | 18. února 2011 v 21:01 | Reagovat

teď koukám, že jsem to napsala jakoby ženě, přitom to může být kdokoliv...byla  to moje spontánní reakce a tak nějak jsem se (zřejmě mylně) domnívalam, že komentář psala žena...ale co už, řekla jsem, co jsem chtěla...asi bych si měla taky vzít prášek:D

8 Vendy | Web | 18. února 2011 v 22:58 | Reagovat

Předně chci říct, že tady z tvého blogu i z tvého článku srší energie slunečného ražení. Jsi šťastná a svůj dobrý pocit vysíláš dál všemi směry. Ano, je spousta věcí, ze ktefých se dovedeš těšit - a to je dobře, rozhodně líp, než pořád hledat to špatné a pak si zoufat, jak je ten život příšerný a nešťastný (tohle náhodou docela dobře zvládám, ale už jsem v tom polevila. I když, popravdě, jsem zrovna o tento postoj k životu nestála, ono mě to nějak dokopalo samo. Ale věřím, že bude líp!)
Open-city: myslím, že s tím "braním prášku před spaním" je to trochu přepísklé. Ale na druhou stranu asi chápu, co chce říct - že tě ten pocit štěstí nemusí provázet stále a že se můžeš v životě dostat do chvil, které tě pořádně přebijí, a doba, ve které ti může být zle, může být sakramentsky dlouhá. Život je opravdu dlouhý a má spoustu záludných pastí a ošklivých deziluzí. Ale proč se s tím trápit dnes? Bav se, jak jen umíš. Měj radost ze života, když ji cítíš. Rozdávej svou energii, pokud jí budeš mít dost i pro druhé... ;-)  :-)

9 Fée | Web | 19. února 2011 v 10:14 | Reagovat

Radovat se je nejdůležitější. Život není ideální, ale když se mu čelí s nejsilnější zbraní - úsměvem a optimismem, mění se v nejlepší místo k narození :) Tyhle řádky číst je potěcha pro duši, usmívám se jako měsíček a přemýšlím o tom, že jsem vlastně taky šťastný člověk, byť mám trochu nemocnou duši a občas si hoře přináším sama. Jednou bych chtěla být jako ty, silná a usměvavá v každé situaci :) Obdivuji se ti, ale ne tak jak se Malý princ obdivoval domýšlivci, upřímně :)

[3]: Nemyslím si, že Bylinka píše žvásty. Ty to třeba vidíš jinak, ale to je vše. Jasně, asi jsi zanevřel/a na celý svět, ale myslím si, že s úsměvem by to pro tebe bylo jednodušší...

10 M. | Web | 19. února 2011 v 12:10 | Reagovat

Nevim jestli zivot, ale rozhodne STASTNY zivot je prave o tom umet nalezt i tu nejmensi spetku radosti a stesti ve vsem tom vsednim, co nas potkava. Vzdyt vsechny ty bolistky a trapeni jednou preboli, ale stastne chvile si v sobe neseme stale. Jsem rada, ze ty tohle dovedes a jeste tu svou radost posilas dal a zprijemnujes zivoty mnoha dalsim lidem :-)

11 Dreamy | Web | 19. února 2011 v 14:01 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat příjemného setkání s Tebou a doufám, že mi předáš část svého neutichajícího optimismu!! :)

Vím, že závidět se nemá, ale já musím napsat, že Ti trochu závidím Tvůj sluníčkový pohled na svět snad v každé situaci. :)

12 Bylinka | Web | 19. února 2011 v 16:42 | Reagovat

[1]: :-)

[2]: má slova :-)

[5]: Děkuju moc za upřímnost a za zastání, máš to u mě! :-)

[6]: Děkuju :-)

[8]: Taky moc moc děkuju!! :-) Však já si moc dobře uvědomuju, že moje štěstí a spokojenost nemusí trvat věčně, ale proč se tím zabývat, když tomu teď tak není? Mám cleý život před sebou a rozhodně nechci utopit ty nejlepší roky v pesimismu! :-)

[9]: Děkuju za nádherná slova, udělala jsi mi obrovskou radost :-)

[10]: Děkuju :-)

[11]: Nápodobně, Alenko! :-) Taky se těším!!

13 Afgreki | Web | 20. února 2011 v 12:09 | Reagovat

Ani nevíš, jak krásné je něco takového číst. V téhle době se optimistmus moc nenosí :) Já se o něj snažím, ale jsem spíš realista, vidím věci napůl, i když někde uvnitř vždycky zarytě doufám, že se přikloní k lepšímu :)
Snad ti tenhle skvostný pocit vydrží co nejdéle, je to parádní, cítit se v pohodě a užívat si života, ale chápu, že ne vždy to jde a ne každý to neumí, takže si važ své povahy! .) jsi skvělá

14 Lennroe | Web | 20. února 2011 v 15:22 | Reagovat

Já mám dojem, že ty jejich "hluboce depresivní" stavy si o zlehčování přímo říkají. Zřejmě se ještě nesetkali s nikým, kdo má vážně problém.
Barvičky tvého blogu mě vždycky tak rozzáří. Prostě jsou moc příjemné.
Náš češtnář věty typu "život je o..." nesnáší, tvrdí, že říkat, že něco je o něčem není stylisticky správně. :D
Já je taky nemám ráda, protože si myslím, že život je prostě život a nedá se s ním dělat nic jiného než ho žít a ani nemá žádný zvláštní smysl nebo něco takového. :-)

15 Lennroe | Web | 20. února 2011 v 15:25 | Reagovat

[3]: Nemyslím si, že by měl mít kdokoli právo, vyhlašovat, že má patent na smysl života, a to v jakémkoli věku.
Navíc existuje cosi jako nadhled.

16 Teraxa | Web | 20. února 2011 v 16:30 | Reagovat

Bylinko, tvůj článek je nádherný a tvoje skvělá nálada z něj úplně čiší. Mám teď taky příjemné období, ale tady se mi už na začátku vytvořil na ústech úsměv a ani při psaní komentáře mě neopouští.
komentáře pod článkem většinou prolétnu tak zběžně, ale tady dneska budu reagovat stejně jako ostatní...

[3]: Co kdyby ses místo urážek snažil/a najít vlastní smysl života. Odsuzovat ostatní za jejich názor umí každý, ale přemýšlet o tom, to je jiná liga. I ty musíš mít chvíle, kdy se ti zdá, že to prostě víš. Krom toho, žádný člověk nevydrží neustále ve tmě...

17 Ivča* | Web | 20. února 2011 v 18:21 | Reagovat

On a bridge across the Severn on a saturday night
Susie meets the man of her dreams
He says that he got in trouble and if she doesn't mind
He doesn't want the company
But there's something in the air
They share a look in silence and everything is understood
Susie grabs her man and puts a grip on his hand
As the rain puts a tear in his eye

She says:
Don't let go
Never give up it's such a wonderful life
Don't let go
Never give up it's such a wonderful life

Přesně tohle vystihuje tvůj článek :) Jsi skvělá Evi :) A těším se na pokec na facu, musíš mi šecko říct slečno! :)

18 Bylinka | Web | 21. února 2011 v 0:36 | Reagovat

[13]: Děkuju :-) Taková slova potěší. Moc! :-)

[14]: Děkuju moc za podporu :-) Pravda je, že tohle frazírování taky nemám ráda. Kdybych tenhle článek psala znovu, už by tam některé z frází nebyly, ale nebudu článek zpětně pozměňovat, psala jsem ho v jisté euforii, tak to mě snad omlouvá :)

[16]: Děkuju za krásný komentář :-)

[17]: Ivi, děkuju, ty víš, co já ráda :-) Taky se těším, až zase prodrbem celý svět okolo :-) Dychtím po novinkách a potřebuju vrbičku na vypovídání! :-)

Jinak ještě jednou všem moc děkuju za podporu. Hádám, že se sem autor třetího komentáře už ani nevrátí, aby si vaše reakce přečetl, ale to nevadí :-)

19 Brabikate | Web | 21. února 2011 v 19:32 | Reagovat

Hlásím, že kytička už dorazila! :-) Krásná, krásná! :-)

A ještě k článku... Závidím ti tvůj naprosto pozitivní přístup a myslím, že to je to nejlepší, co člověk může mít. Protože všechno se dá brát z různých pohledů, sklenička může být poloplná i poloprázdná a v obou případech to bude pravda. Ale ti s poloplnými skleničkami se prostě vždycky budou mít lépe, i když jsou na tom vlastně stejně. :-)

Já jsem spíš taková, že se o "poloplný přístup" snažím. Není to u mě trvalý stav, ale snažím se do sebe "naordinovat" pozitivní přístup nejrůznějšími způsoby. Ale jsou chvíle, kdy mě všechno to negativní zasáhne tak moc, že veškerý optimismus je tentam. Nějakou dobu se pak plácám v depkách a špatných myšlenkách, než si vlastně uvědomím, že to je úplně špatně a začnu opět s optimismem. Ale čím méně těch depresivních chvil, tím lépe! :-)
Tak přeji, ať ti všechna tahle pozitivní energie vydrží na celý život! ;-)

20 besmena | E-mail | Web | 22. února 2011 v 0:22 | Reagovat

I když můj blog je v tmavých barvách..a možná občas depresivní..tak:)přece jen mám v hlavě ty "světlé"..a zrovna nedávno jsem se ocitla (omylem:) ve společnosti lidí, kteří vidí kolem sebe jen černo černou barvu a nic jiného..poslouchala jsem jako divák jejich nadávání a zoufání..a skutečně jsem je musela politovat..o nic větší starosti než já nemají..ale ten pohled na ně..taková bych opravdu být nechtěla..:)
Hezký článek:)

21 monyka | Web | 22. února 2011 v 20:26 | Reagovat

život je úžasnej...kdyby bylo víc lidí jak ty....
mě tohleto už poslední dobou leze na nervy,nejhorší je to u těch 13ti-15ti letých slečnách co si furt stěžují,jak je jejich život na nic,jak jim rodiče zakazují kamkoliv chodit,jak ještě nepoznali tu pravou lásku,jak mají milion problémů,jak nemůžou mít tu nejmodernější techniku....já nevím co to s těma dnešníma děckama je....
já jsem věčnej optimista a i když můj život nebyl vždycky růžový,když jsem byla malá tak jsem byla tak trochu autista, později mi byla diagnostkovaná maniodepresivní psychóza..ale jak se říká,všechno zlé je pro něco dobré a svůj život miluju a nechtěla bych ho měňit za jiný:)

22 Terez | Web | 25. února 2011 v 19:29 | Reagovat

Evi, obdivuju a leckdy ti i závidím tvoji radost ze života. Neznám optimističtější slečnu než jsi ty. :-) Ačkoliv teď nemám super skvělou náladu, po tvém článku se usmívám jak slunko na tripu. :-)
Měj se krásně a ať se ti v Olmiku daří!
Terez P.

23 Gauri | Web | 27. února 2011 v 21:15 | Reagovat

Souhlasím s tebou, život je hlavně o našich prožitcích. Taky se snažím být optimistická ale nejde mi to tak dobře jako tobě :-) I když po přečtení tohoto článku se cítím dobře! Jak jen to děláš? :D

24 Mimbral | Web | 28. února 2011 v 22:00 | Reagovat

I já nemůžu jinak, než s Tebou opět souhlasit. A tentokrát souhlasím i s Tvým kamarádem Honzou :-)
On si člověk při jeho "problému" ale asi musí vždy projít tou fází, kdy má pocit, že se všechno hroutí, že je to neřešitelné. Ale když vás potom podrží rodiče i přátelé, je to nádherný pocit.
(zrovna se vlastně asi vyjadřuju i ke své momentální situaci).
Zkrátka život je krátký na to, abychom ho probrečeli a celé dny se mračili =)

25 Alouch | Web | 1. března 2011 v 0:46 | Reagovat

přátelé...i když je blbě, tak při setkáni s nimi to blbě vypadá nádherně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.