Únor 2011

Barcelona

25. února 2011 v 11:11 | Bylinka |  ● Za neznámými krásami
Ač už je to nějaký ten rok, co jsem katalánskou metropoli navštívila naposledy, rozhodla jsem se vám ji nyní přiblížit pomocí fotografií a pár slov, protože můj obdiv vůči tomuto městu stále neutichá a mým obrovským snem je vrátit se na tato místa i počtvrté!
A protože Barcelona sama o sobě je plná krásných míst, rozhodla jsem se povídání o ní rozdělit do několika částí. Ta první, úvodní, bude popisovat mé dojmy z první návštěvy i dvou následujících šťastných setkání s ní a bude protkána fotografiemi z nádherných Gaudího zahrad známých jako Parc Güell.

Sovička z plsti :-)

21. února 2011 v 17:17 | Bylinka |  ● Tvořivý koutek
Po dvoutýdenní pauze se opět hlásí na Bylinkovém blogu TVOŘIVÉ PONDĚLÍ!

Zamilovala jsem si plst, a proto dneska opět zveřejňuji krátký návod, jak si vyrobit sovičku z plsti. Materiál je snadné sehnat, stačí zajít do papírnictví s rozšířeným sortimentem výtvarnického a tvořivého náčiní. Samotná plst se prodává většinou v "papírech" formátu A4 a jeden list stojí okolo 15-20 korun. Bavlnky seženete v každé galanterii a nějaký ten korálek a jehla jsou samozřejmostí.

A opět na konci článku bude následovat krátká soutěž o dvě tyhle sovičky!

:-)

JSEM ŠŤASTNÁ!

18. února 2011 v 9:07 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Ač se přemáhám, jak nejvíc to jde, musím sem napsat větu, na kterou jsem alergická a vůči které jsem hodně skeptická, když ji čtu na jiných blozích - VÍM, O ČEM JE ŽIVOT. Možná v tuto chvíli kroutíte hlavou a říkáte si, co tak může taková mladá žába vědět o životě. Nemám to nejjednodušší, ale rozhodně se v tom nemíním utvrzovat pesimistickými vzlyky tady na blogu. Babiččina nemoc a její plné odkázání na naši péči je obrovský zápřah na sílu i psychiku. Když nad tím tak uvažuju, není to věc, která by mě okrádala o energii a optimismus. Naopak, posiluje mě. A dokonce jsem vděčná i za přehnanou starostlivost rodičů spojenou se spoustou omezení. Taky není na škodu, vážím si pak daleko více volných chvil a užívám si je naplno.

Kdysi dávno jsem napsala větu, za kterou si naprosto stojím - cítím, že můj blog je neútočnou parodií na černočerné blogy, jejichž autoři si stěžují na to, jak mají těžký život a jak se nachází v neřešitelné situaci, která jistojistě znamená hlubokou depresi. Nechci jejich stav zesměšňovat, zlehčovat či zpochybňovat, jen si myslím, že nic není tak černého, jak se na první pohled zdá. A nemyslím si, že jsou má předchozí slova odrazem naivity.

Prožívám jeden z nejkrásnějších týdnů života, který ještě zdaleka nekončí. Miluju chvíle s přáteli. Miluju své přátele. Miluju svůj život takový, jaký je. Zrovna teď si lítám na obláčku a culím se na celý zamračený svět. Je mi krásně.

:-)
foto: Jana Berková 

Jak zní tedy můj recept štěstí? Kdybyste si ho chtěli naordinovat přesně tak, jako já, museli byste v pondělí vyrazit s kamarádkou do čajovny a nádherně si popovídat, v úterý se nachomýtnout na úžasné angličtinářské akci uprostřed nejfajnějších spolužáků, opít se z mála a zopakovat si zásadní chybu, že víno a tequila se nemají dohromady rády. A následně zjistit, jak skvělé máte přátele, kteří vás v takové chvíli podrží a mají o vás starost. Ve středu byste překonali svoji lenost a zamířili za sportem - konkrétně za volejbalem a večer vyrazili s milou spolubydlící na koncert Blue Effect, na něž jste vyhráli lístky. A čtvrtek završíte návštěvou divadelního představení, na jehož realizaci se podílejí vaši rodičové a skončíte s přáteli na pizze u společenské hry. A ke skvělé atmosféře není třeba alkoholu, tak!

O čem je tedy život? O zdánlivě prchavých chvilkách, kdy vaše duše naplno plesá a všechny problémy jdou stranou. O mile vyřčených větách přátel, které zahřejí u srdce. (Prý kolem sebe vysílám veselou a optimistickou auru, říkal Honza :) To se krásně poslouchá, ne?) :) A třeba taky o dojetí, když vám kamarád podrží kabát a pomůže vám do něho vklouznout. Jako ve starém filmu! Gentlemani nevymřeli! A to ještě nemluvím o dnešním večeru, kdy mě čeká milé posezení nad pivem se dvěma bývalými spolužáky:)

Ano, jsem šťastná a chci to vykřičet do celého světa!
:)

Bylinka spadla do lásky s Olomoucí ♥

15. února 2011 v 14:31 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností

♥ Bylinka fell in love with Olomouc ♥

Ale to už dávno a vás, které krmím touhle pohádkou už přes rok, asi žádným zvratem v našem harmonickém, vyváženém a stoprocentně věrném vztahu nepřekvapím :-) No dobrá, příští týden zahnu své milované Olomouci s Prahou, ale to se nepočítá, bude to jen víkendová aférka, která nahradí moji stálou víkendovou milenku, Opavu :)

Jsem zpátky v nekonečném kolotoči, který si říká naoko tak nevinně - letní semestr. Musím přiznat, že mi Olomouc už strašně moc chyběla! A spolu s ní ti všichni moji milí lidé tady, školní stereotyp a v neposlední řadě také pestrý studentský život. A je to tady, dámy a pánové!

Aktivně jsem si nabrala spoustu céčkových předmětů, jako například Britskou hudbu, Historii reggae (obojí v angličtině s rodilým mluvčím!) a opět italštinu. Taky jsem si naordinovala dvakrát týdně volejbal a pokud se zadaří, vejde se mi do posledního zbytku volného času i plavání! Krásné vyhlídky, ne? :-) Stejně jsem šťastný člověk, protože jsem si vybrala vysokou, která mě vskutku baví! A všechny zvládnuté seminárky, zkoušky, zápočty i kolokvia jsou třešničkou na dortu! *

Jakožto těžký prokrastinátor (pro neznalé - člověk trpící chorobným odkládáním povinností na poslední možnou chvíli!) jsem si aktivně vybrala referát, který by se měl vyklubat na světlo světa do dvou týdnů, tak snad nad touhle svou zdánlivě neléčitelnou diagnózou vyhraju!

:-)
A... k naprostému štěstí bych si ještě prosila jednou jarní sluníčko. Takové, které bude mít nekonečnou dobu minimální trvanlivosti. Nebo aspoň tak dlouhou, než si našetřím na to, abych si došla do sámošky pro to letní. Děkuji.

:)

Kterak jsem si naordinovala optimismus! :-)

11. února 2011 v 14:01 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností

povinně!

Zrovna dneska mě takhle najednou přepadlo jakési smutnění. Možná za to mohlo to uplakané počasí? Přikláněla bych se ale spíš ke druhé z možností. Asi ve své hloupoučké naivitě nepochopím lidi, kteří chtějí vědomě ublížit, a tak řeší na zdech facebooku věci, které by mohli řešit soukromě. 

Tohleto moje nesmyslné depkování netrvalo déle než pár minut. Snažila jsem se naordinovat si pořádnou dávku veselých písniček, které mě zaručeně pokaždé znovu rozradostní a přepnout na režim "optimismus". To se tentokrát tak nějak nedařilo a nakonec mě v tu pravou chvíli z toho všeho dostala stručná zpráva od kamaráda: Hele, nechceš dneska zajít večer na jedno? A to už byla moje smuténka během chvilky za devatero horami a ještě dále :-) :-)

Jendoduše jsem došla k závěru, že mi nestojí tihleti "kamarádi" za to, abych se kvůli nim trápila. I když mlčení bolí. Jednu věc je nutné si uvědomit. Opravdoví přátelé jsou ti, kteří vám i ve chvíli, kdy to mezi váma není zrovna ideální, neublíží. A taky to, že všechno zlé je k něčemu dobré :)

Jinak další várkou (a pořádnou!) optimismu mě zavalilo plánování (jak už teď jistojistě vím) víkendu snů v Praze za dva týdny! Nejen, že po několika letech uvidím kamarády, s nimiž jsem v minulosti strávila spoustu krásných a nezapomenutelných chvil a se kterýma nás od sebe dělí mnohdy neskutečná dálka, ale také znovu navštívím roztančený muzikál, který je zaručenou pumpou optimismu do duše!! :-)

:-)

A už se taky neskutečně moc těším na začátek letního semestru. Chybí mi Olomouc, studentský život a všechno okolo. Hned v pondělí plánujeme dívčí valentýnskou párty, v úterý již tradiční angličtinářské popíjení vínka a ve středu? Jde se na koncert!! Nevím proč, ale štěstěna si mě v poslední době nějak podezřele oblíbila (jen ať to nezakřiknu!) a podařilo se mi vyhrát ve vědomostní rádiové soutěži dva lupeny na koncert Blue Effect v Olomouci :-)

Co víc si přát? ...
:)

Pan čtyřnohý ♥

9. února 2011 v 18:33 | Bylinka |  ● Bylinčin svět
Nikdy jsem neměla žádné zvířátko ráda tak moc, jako našeho nynějšího pana čtyřnohého, který se mnou sdíli už více než 3 roky jednu postel :-) Je to nejmazlivější, nejhodnější a nejpřátelštější plyšáček, jakého si jen můžete představit. Je to štěstíčko, které do mě každým dnem vlévá hektolitry optimismu. Je to citový vyděrač, který si svýma psíma očima podmaní snad každého! Je to klokánek, který umí sedět na zadních nožičkách a tvářit se, jakoby nic. A je to ten nejupřímnější vítač, když se vrátím po týdnu z kolejí domů :-)
:-)
Brumla ♥
:)

Udrátkovaná květinka + soutěž o ni :)

7. února 2011 v 19:01 | Bylinka |  ● Tvořivý koutek
Je už pomalu tradicí, že pondělí se stává na mém blogu dnem tvořivosti. Ani dnes tomu nebude jinak. Dostala jsem chuť pohrát si s drátkem a něco vytvořit. A první, co mě napadlo, byla květinka, protože venku je tak nádherně jarně! :-)

No a protože miluju zpětné reakce obdarovaných, i tentokrát udělám jednomu z vás radost udrátkovanou květinkou:) :-)

Festivalové dítko :)

5. února 2011 v 17:43 | Bylinka |  ● Bylinčin svět
Miluju léto. Už proto, že synonymem pro léto jsou v mém případě mnou tolik milované hudební festivaly.

Kdo sám někdy nějaký ten festival navštívil, určitě mi dá za pravdu. A kdo ne, nejspíš nepochopí mé nekonečné nadšení, i kdyby se snažil sebevíc. Tohle si musí každý sám zažít, aby pochopil.

Každý festival má svoji duši, atmosféru, náladu.
:-)
Najdete mě v davu? :) Zdroj: www.sterkovnamusic.com

Není tajemstvím, že miluju živé koncerty a že se jich účastním i mimo letní festivaly velmi hojně. Avšak festivalové koncerty jsou tak jiné, než všechny ostatní koncerty, ať už jsou pod širým nebem nebo v klubu.

:-)


Blíž ke hvězdám :-)

3. února 2011 v 19:30 | Bylinka |  ● Téma týdne
Naprostá většina fantazijních cestovatelů hvězdným prachem provádí svá pozorování z povrchu zemského. Ale co takhle pozorovat noční oblohu přímo z nebe? A co třeba rovnou nad oceánem?:)

V následujících chvílích se budu pokoušet téměř o nemožné - najít ta správná slova pro jeden z nejzvláštnějších zážitků v mém životě. Snad více napoví a přiblíží mé okouzlení okamžikem trio fotografií. Někdy slova prostě nestačí.

Tenhle zážitek se zařadil do mé vzpomínkové databáze asi před dvěma a půl lety. Bylo pozdní odpoledne, když se naše letadlo odlepilo ze země poblíž New Yorku a zamířilo vstříc temnu. Ano, tenkrát jsme podnikli neobvyklou desetihodinovou vzdušnou cestu, během níž jsme minuli noc a zamířili bez použití obraceče skrz několik časových pásem.
:-)
Bylo zvláštní pozorovat skrz malinké okýnko, jak na jedné straně zapadá za americkým kontinentem slunce a na druhé se přibližuje jakési temné neohraničené něco...
A pak, pomalinku se rozsvěcující světýlka měst pod námi... Myslela jsem, že nic krásnějšího vidět už snad ani nemůžu, ale to jsem se pořádně mýlila!
:-)
Duhové spektrum nad obzorem, a pak...
:-)
... najednou jako by někdo na chvíli zhasnul svět. A vzápětí na nás začala pomrkávat chabá světýlka měnící se v souhvězdí, tak jiná, než jaká se zdála být viditelná ze země! A nebyla jen nad námi, ale všude okolo, tak blízko a daleko zároveň... Připadala jsem si jako ve snu.

Měla jsem to štěstí sedět u okýnka, a tudíž jsem jako zbavená smyslů zírala na tu pro mě neznámou a neopakovatelnou nádheru. A když jsem přeci jen odtrhla oči, zjistila jsem, že všichni okolo mě už spí. Přišlo mi naprosto nepochopitelné ignorovat a neprožívat tuhle chvíli stejně, jak jsem ji vnímala já!

Ani nevím, kdy jsem se já ponořila do říše snů, ale když jsem "nad ránem"* opět otevřela oči (* ono je nemístné škatulkovat denní doby, když cestujete proti času), nestačila jsem zírat. Byl to sen, nebyl? Nebo jsem se ve snu ocitla až teď??

:-)
 Východ slunce po nejkratším odloučení od slunečních paprsků v mém životě:))
:-)
... a na závěr pohádková peřinka z mraků:)

Bohužel, můj fotopřístroj nedokázal tuhle chvíli zvěčnit. Ale nevadí. V mé paměti zatím ostře září a jen tak nevyhasne. Těžce se popisují tyhlety pocity plesání duše, ale jestli se mi alespoň malinko podařilo slovy navnadit tu správnou atmosféru, budu ráda:)

:)

Moje vám utajené sedmero :)

1. února 2011 v 21:24 | Bylinka |  ● Bylinčin svět
Blogovým světem (a hlavně blogspotem) se šíří virus zvaný pod názvem řetězák "7 věcí, které o mně nevíte" a i na mě došlo. Moje dvojvaječné o rok a tři měsíce starší já mi předalo pomyslné žezlo a přišlo mě dokonce osobně obeznámit, že by bylo rádo, kdybych se také zapojila.

1. Když jsem se narodila, byla jsem pořádný dáreček. V maminčině bříšku jsem se vykutálela do rovných čtyřech kilo a stoaosmdesáti gramů, což byl jasný nadprůměr. No a tak se stalo, že když mě páni doktoři páčili ven, odnesla to moje klíční kost. Ale díky své vyvinuté sebeobnovovácí schopnosti se tenhle kosmetický nedostatek obešel bez následků:)

2. Jako malá jsem byla pořádný kaskadér. Když jsem poprvé s chodítkem nečekaně překonala práh, namířila jsem si to rovnou ze schodiště dolů. Výsledek vypadal více než katastroficky - pořádný krvák a ticho zpod chodítka. Ač jsem naše pořádně vystrašila, jako správný profesionál jsem z toho vyvázla s rozbitým rtem:-)

3. Za svých dvacet let života jsem stihla navštívit Španělsko, Francii, Německo, Belgii, Holandsko, Dánsko, Polsko, Slovensko, Rakousko, Itálii, USA* a to jen díky zpěvu, který moc neovládám:-)

* do výčtu zemí nepočítám ty, které jsem navštívila mimo sborové zájezdy:)

4. Byla jsem hyperaktivní dítě, navštěvovala jsem snad všechny možné kroužky - výtvarku, sbor, kytaru, zobcovou flétnu, příčnou flétnu, atletiku, volejnal, skaut, gymnastiku... dodnes mi vydržel jen sbor a volejbal:)

5. Mám znamínko na místě, které je skryto lidským zrakům. Ano, hádáte správně, na malíčku pravé nohy, a to na jeho vnitřní straně, kde mu "kryje záda" vedlejší prsteníček ;)

6. Jedinou fóbii, kterou jsem do dnešního dne nedokázala porazit, je strach ze včel a vos. Pokaždé, když se nachomýtnou tihle žlutohnědí bzučáci v mé blízkosti, ztrácím hlavu a vyšiluju. Paradoxně proti tomu miluju nadevše prázdniny u prarodičů, přičemž děda je král včeliček (čti včelař) :-)

7. A na závěr jedno aktuální sdělení. Své první zkouškové na výšce jsem odnesla zánětem v krku a antibiotiky. A pak, že škola neškodí zdraví!! :-) Je to víc než podezřelé... Ta samá neduha mě ovládla i o svaťáku!! :)

A kdo má pokračovat? Prý patero dalších, tak tedy jmenovitě... Ty, TY, ty taky, pak ještě ty a TY! :)
:)