Prosinec 2010

Melancholie na konci starého roku :)

30. prosince 2010 v 22:45 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Je podvečer předposledního dne v roce a mě jímá nostalgie a melancholie... tak milá a příjemná:) Avšak není to pouhopouhé klišé, mnou tolik omílané rok co rok - žádný horký voňavý čaj s medem, vonné tyčinky a Norah Jones, tentokrát ne. Poslouchám tu nejkrásnější písničku od pana umělce Nohavici a nejradši bych si nafackovala, že jsem ji doteď neznala! Ale všecko má svůj čas:) je mi krásně:) Vítejte u posledního článku s datem končícím nulou, taková chvíle se objeví zase až za deset let.

Chtěla bych se rozpovídat o velké změně, která se mi udála během letošního roku a otočila můj zažitý stereotyp vzhůru nohama. Dnes nesedím v pokoji, ve kterém jsem sedávala celých devatenáct let. Moje působiště se přemístilo o patro níž. Místnost zatím tak neosobní, tak cizí - bez barevných zdí, obrázků, jak jsem byla zvyklá. Ptáte se, co se stalo, že je všechno jinak, než tomu bylo doposud? Svůj pokoj jsem věnovala těžce nemocné babičce, která potřebuje být nablízku pomoci v podobě mých rodičů. Nedokáže se sama o sebe postarat, je zcela odkázána na druhé. A to by bylo hodně komplikované, kdyby bydlela v bytě pod tím naším, jako tom ubylo doposud.

Tuhle oběť jsem podstoupila ráda. Tolik toho pro mě udělala, byla jsem nejrozmazlovanější vnouče:) Snažím se ty krásné vzpomínky nevytratit, i když mi to současné starosti dosti znemožňují. Nejspíš by to měl být důvod k pesimismu, depresi a hroucení se? Ne. Všechno se dá zvládnout, když se chce. Ať to přináší mnohé nesnáze či smutnění. Posouvá mě to dál. Co na tom, že se ze Silvestra s přáteli vypařím krátce po půlnoci jako Popelka, abych vystřídala rodiče v péči o moji nemocnou babičku, aby i oni mohli vyrazit za přáteli? :)

Mějte co nejkrásnější nový rok, dejte si předsevzetí, jejichž plnění vám bude dělat radost:) Já už jich mám v hlavě nastřádáno nespočetně a jedním z nich je i zútulnění mojeho nového kutlochu. Bude mi tady určitě stejně krásně, jako v tom předchozím:)

A kdyby se někdo z vás na anděla ptal, tak mám jizvu na rtu, když při mně stál:-) Jarek Nohavica

:-)
A když už jsme u té melancholie... tuhle v létě mi na paraple pršely sluneční paprsky:)

:)

D v a t i s í c e d e s e t :)

27. prosince 2010 v 15:08 | Bylinka |  ● Střípky každodenních nevšedností
Úžasný rok! Opovažuji se tvrdit, že to byl nejkrásnější rok mojeho života:) Vím, že tohle říkám na konci každého uplynulého kalendářního roku, ale když ono to jinak nejde!! Doufám, že i když je laťka nasazována čím dál výš ji i ten následující opět překoná. Tenhleten každoroční vzestup se mi totiž více než zamlouvá!:)

Rozhodla jsem se letošní rok shrnout za pomocí facebookových statusů a fotek, které snad vypoví nejvíc. Už proto, že většina z nich byla napsána v obrovské euforii z práve zažívaného:-) Byl to hodně zlomový rok. Maturita, přijímačky na výšku, první semestr... Však kdo se chce začíst a zahledět do mých vzpomínek, má k tomu jedinečnou možnost:)

A na závěr úvodu bych ráda dodala, že tenhle článek sobecky věnuji sobě samé, protože tak nějak nevěřím tomu, že by se někdo prokousal až k samému konci. Jestli by se tak však doopravdy stalo, máte můj obdiv!

Vítám Vás u nejdelšího článku v tří a půl -leté historii Bylinkového blogu:)

miluju

18. prosince 2010 v 16:03 | Bylinka :) |  ● Bylinčin svět

miluju...

... vůni deště a zvuk dešťových kapek dopadajících na okenní parapet, usušené pomeranče, vůni čerstvě posečené trávy, čokoládu, hruškový džus, své nejdražší přátele, poznávání cizích zemí, sluníčka Honzy Volfa, svoji kytaru, knížky, květák na všecky způsoby, hudbu, drátkování, bouřky, kolečkové brusle, sbor, prázdniny, volejbal, angličtinu a španělštinu, čajovny, hrochy, lemury a ovečky, lentilky, šátky, svíčkovou, mrkev, mého nejlepšího čtyřnohého kamaráda Brumlu, spánek, zapékané těstoviny, vonné tyčinky, domácí med od dědečkových včeliček, psaní na blog, Olomouc, dřevěné korálky, léto i zimu, jaro i podzim, festivaly a živé koncerty, kočky, rodinu, seriály...

raduju se ze života a užívám si každičkou chvíli.

Milý Ježíšku,

17. prosince 2010 v 1:33 | Bylinka |  ● Téma týdne
vždycky jsem bývala náročné děvčátko, které si přálo pod stromečkem najít minimálně polovinu hračkářství. Rok co rok jsem ti psávala, čím bys mě nejvíce potěšil pod vánočním stromečkem a častokrát jsi má přání vyslyšel.

Jak magickým rituálem pro mě bylo pokládání nebeského psaníčka na okenní parapet spolu s kostkou cukru, která sloužila možná jen jako těžítko, aby dopis neulétl, nebo jsi taky možná mohl v téhle tradici rozpoznat první stádium úplatkářství:)

Vzpomínám se slzami zlosti v očích na ten den, kdy došla moje o rok starší sestra ze školy a nešlo si nevšimnout její zakaboněné tváře. Tenkrát jí spolužáci vzali špetku dětských ideálů a uvedli ji v realitu, že Ježíšek neexistuje. A byla to dvojnásobná tragédie. Nechtěla si tuhle křivdu nechat sama pro sebe, a tak i mně se sveřila s jejími novými poznatky. A rázem v místnosti stály zamračené obličejíky dva.

Ani tohle však neodradilo malinkou dívenku upustit od každoročního písmenkového zvyku. Z děvčátka se stala slečna a na žádost rodičů pokračovala v téhle milé tradici. Když o tom teď tak uvažuju, nebyl to špatný nápad. Byla to asi nejnenásilnější forma, jak ze mě vyloudit, co bych ráda:)

Taky jsem se ti chtěla omluvit. Jak víš - častokrát jsem šeptávala svá přání tvému zvonečku, kterým jsi oznamoval svoji připravenou štědrovečerní nadílku. Ano, tohleto děvčátko ti asi opravdu nedávalo spát, když i uprostřed léta tajně zvonívalo svá přání do nebe:)

Letos jsem ti dopis nenapsala. A nedovedu s jistotou říct, zda loni či předloni tomu bylo jinak. Opravdu nevím, kdy se naše tradice rozplynula. Stalo se ze mě oficiálně dospělé dítě a mnohé se změnilo.

Vždycky jsem měla díky utřizeným přáním na papíře alespoň malinkou představu o tom, co bys mi mohl naježit. Ale letos? Letos neočekávám nic. Doufám, že moje předchozí slova nevyzněla jako rezignace Vánoc. Naopak. Letošní Vánoce pro mě skrývají obrovské kouzlo překvapení a nevědomosti. Netuším, co by si na mě mohli jednotliví Ježíškové nachystat. Možná ani nemám žádná vánoční přání. Nebo ne ta hmatatelná. Rozebírat je? Není nač, klišé.

Těším se na vánoční den, kdy spousta přátel nedodrží svá předsevzetí, že opět nezapomenou na můj svátek:) Baví mě ty milé omluvy a nemám je nikomu za zlé, vánoční rozčarování je plně omlouvá. A věděli jste, že dopoledne slaví Adam a Eva až po obědě? Že ne? Naši mi to vždycky rádi tvrdili.

Jak ráda si opět tradičně pustím video, které oslaví svoji šestnáctou reprízu. Ano, kdo z mého okolí by ho neznal! Čtyřletý bumbrlíček barvitě líčí na kameru, jak viděl Ježíška, který skočil oknem dovnitř. Plížil se za ním, sledoval ho, jak zdobil stromeček... Krásná vzpomínka:)

Ježíšku, přijď i letos. I když nepíšu na papír. Doba pokročila, kdo by kdy řekl, že dopisy k tobě poputují elektronickou cestou? Trefíš k nám i tak? Uvidíme...
:)


Aktualizace: Tenhle článek byl zařazen mezi tipy na zajímavé články napsané na téma Co si přeji k Vánocům :-) DĚKUJU!!