Kterak jsem naklonovala svůj optimismus:)

26. listopadu 2010 v 0:06 | Bylinka |  ● Bylinčin svět
Konečně jsem proměnila slova v činy, konečně jsem se odhodlala. Konečně jsem si našla po dvou letech plánování čas a dotáhla své předsevzetí do zdárného konce! :)

:)
A ač jsem si dlouho hrála na hrdinku, těsně před spácháním činu ve mně byla malinká dušička a měla jsem zaječí úmysly. Ale touha po dobrém skutku zvítězila, a tak jsem prošla spoustou vyšetření a usedla na křeslo pro dárce krve:-)

Všechno klapalo tak, jak má, sestřičky kolem mě starostlivě pobíhaly sem a tam a neustále se ujišťovaly, jestli mi není nevolno, nepotřebuju napít nebo cokoli jiného. A mimo to jsem si s nima během těch deseti minut, kdy se po mé pravici pohupoval pytlíček plnící se červení, mile popovídala:) Občerstvení bylo samozřejmostí a jako bonus jsem dostala vitamíny:)

Jakékoli nepříjemnosti se mi vyhly obloukem, ba co víc! TEN POCIT!! K nezaplacení, nepopsatelný! Kdyby ne cokoli jiného v životě, tak jsem někomu neznámému snad pomohla. Někomu, kdo je teď ještě třeba zdráv a nemá ani nejmenší tušení o tom, že mu dnes tajemná neznámá věnovala deset minut života:)

Musím přiznat, že malinko sobecky mě zajímá, kdo bude tím (ne)šťastným a bude potřebovat tuhletu pomoc... Ne však proto, že bych chtěla být dané osobě odtajněna za účelem přijímání horoucích díků a nehynoucí vděčnosti, to ani náhodou. Jen bych ráda věděla, o koho jde, co že je to za bytost a proč se ocitla v takové nemilé situaci. To je však díky anonymitě dárců/příjemců nemožné a snad to tak i má být. Já jen budu doufat, že bude za tohle naše anonymní propojení vděčný a že si bude vážit života:) A taky doufám, že nezbytnou součástí téhle mojí zásilky do neznáma bude i optimismus:-)

Jestli váháte, není proč. Stojí to za to. Já už teď vím, že ode dneška se ze mě stala pravidelná dárkyně:)
:)
 


Anketa

Jestli jsi tady byl/a, usměj se :-)

:-)

Komentáře

1 puppup | Web | 26. listopadu 2010 v 1:20 | Reagovat

Taky o tom dlouhou dobu uvazuji... Jenze si nachazim vymluvy v nedostatku casu a strachu :)

2 Taychi | Web | 26. listopadu 2010 v 6:54 | Reagovat

Až budu starší, tak bych taky chtěla darovat krev :)

3 bakela | Web | 26. listopadu 2010 v 11:21 | Reagovat

Chystám se, ale zatím váhám, celkem se boj, abych se tam nesložila:) Obdivuji, že jsi setam odhodlala a překonala strach:)

4 Le fille Ash | E-mail | Web | 26. listopadu 2010 v 11:53 | Reagovat

Je to ohromný počin! A ten pocit (nejen po darování krve) když někomu pomůžete je k nezaplacení! :-)

5 Anyzrzi :) | E-mail | Web | 26. listopadu 2010 v 12:56 | Reagovat

Přemýšlím o tom už dlouho ,ale musím si počkat až budu plnoletá...Jediná škoda je ,že dárců dneska moc není a ten kdo by chtěl ,tak třeba ze zdravotních důvodů nemůže...... :-(

6 M. | Web | 26. listopadu 2010 v 14:03 | Reagovat

ja se chystala darovat krev uz docela dlouho, v lete jsem byla pevne rozhodnuta, ze pujdu s tatinkem, ktery sel poprve s kamarady vodaky do liberce. ale tyden predtim jsem mela kliste! ted se snazim rozhoupat a navstivit transfuzni stanici tady v brne.. no uvidime :-) jo a tvoje krev nepomuze jen jednomu cloveku, ale klidne az deseti! oni s tim totiz provadeji ruzne veci, oddeluji od sebe jednotlive slozky (nebo tak neco, nejsem biolog :-D ), a tak se prave muze dostat k jeste vice lidem. ano, cetla jsem si letacky :-)

7 Slivka | Web | 26. listopadu 2010 v 14:35 | Reagovat

chtěla bych darovat, ale jsem takové tintítko hubené, že jsem ještě nedošla k hraničním 50kg.. ale slibuju, že nadále budu jíst co zmůžu, abych mohla mít tak skvělý pocit jako ty..

8 Lavender | Web | 26. listopadu 2010 v 17:38 | Reagovat

Jé tak do toho bych nešla. Mně se z toho dělá blbě o to víc tě obdivuju. Seš borka :)

9 Theresa | Web | 26. listopadu 2010 v 20:46 | Reagovat

Jsi hrdinka! Nedokážu si představit, že by do mě někdo strčil tu několikamilimetrovou injekci... Braní krve je pro mě odjakživa traumatický zážitek:-D Ale taťka chodí už odjakživa, má i spoustu takových těch medailových uznání za určitý (vysoký) počet darované krve, nebo jak se tomu říká :-)

10 M. | Web | 3. prosince 2010 v 18:33 | Reagovat

Tak to jsi tedy hrdinka..:)Také jsem o tom uvažovala, ale tak. zatím jsem strašpitel..:D
-
A ano, chtěla bych chodit na oboje, jenomže je to i finančně blbé. jsou to celkem velké částky když je dáš dohromady..:/  Opravdu.. ale napadlo mě že bych na ten florbal chodila, a na to focení ne, ale fotila dále..:))

11 M. | Web | 4. prosince 2010 v 13:12 | Reagovat

Ano ano, to mě taky napadlo..  A budu.. Neboj..:))

12 X-Katie | Web | 5. prosince 2010 v 17:13 | Reagovat

Uzasne napisane :-) ja krv darovat nemozem, lebo som straasne chuda a asi by to mnozstvo co by mi zobrali zlozilo :D teda asi.. asi urcite, kedze mi bolo povedane, ze krv darovat nemozem :D

13 Minka | Web | 5. prosince 2010 v 19:28 | Reagovat

To ještě jde naklonovat tvůj optimismus? :-D
Ty jo musí to být zvláštní pocit...že jednou tvoje krev bude proudit v žilách jinýho,že jednou třeba potkáš člověka co má v tobě tvojí krev,nebo že budeš sedět v obýváku a tvoje krev bude zrovna zachraňovat životy... :-)
Jinak dole ten nápis Bylinka,je moc hezký...Jak si ho udělala?

14 Ivuška* | Web | 7. prosince 2010 v 23:31 | Reagovat

Jéé Evičko, ty jsi úžasná :) Ten pocit musí být krásný, taky bych moc ráda jednou darovala, snad budu moct po mononukleoze..
Jsem na tebe hrdá, kéž by bylo takových lidí jako ty víc, kdyby bylo, tak má na světě o miliony lidí víc důvod k úsměvu :)

A tam ta záležitost, už je to dobrý, jen jsem se v afektu lekla :) Děkuji za podporu, fakt moc :-*

15 Karol | Web | 8. prosince 2010 v 10:27 | Reagovat

Máš strašně hezký blog opravdu.Jen taK DÁL ! :-)

16 Ivuška* | Web | 14. prosince 2010 v 19:23 | Reagovat

Děkuji moc, Evi :-* Snad to dobře dopadne :)

17 TerA(nebojsemyslet) | Web | 17. ledna 2011 v 19:28 | Reagovat

Nad dárcovstvím jsem už hodně přemýšlela... asi bych už taky mohla změnit myšlenky ve skutečnost... musí to být krásný pocit...

18 Fée | Web | 7. února 2011 v 16:42 | Reagovat

Dědeček měl za dárcovství dokonce takové... Nevím jak to říct, ceny asi ne. Prostě má takové kapičky z červených kamínků, jakožto několikanásobný dárce. Já stále váhám. Zatím nemůžu (je mi 17) a navíc... Mám problémy s žílami - když mi mají brát krev, dobře půl hodiny hledají nějakou žílu :-D Ale ten pocit za to asi stojí. V mých očích stoupáš, osobo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.