Září 2009

Pan přítel.

20. září 2009 v 15:57 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Miluju setkání po dlouhém čase odloučení. Poslední dobou jsou častější a častější.. A je docela jedno, jestli jde o dobrého přítele nebo o člověka, který se jen tak mihl ve vašem životě. Miluju ten adrenalin, to napětí a nervozitu z toho, jak se daná osoba změnila, obavy, zda si budem ještě vůbec rozumět... A jedno takovéto setkání mě včera potkalo :)

d e v a t e n á c t i l e t á :)

15. září 2009 v 20:03 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Před necelými dvěma hodinami to bylo přesně devatenáct let, co jsem spatřila světlo světa. Jak zvláštní. Mám před sebou poslední rok s jedničkou na začátku věku. Pokud bude minimálně tak krásný, jak ten uplynulý, tak už se na něj teď těším. Slečna Bylinka Osmnáctiletá totiž prožila nejšťastnější rok svého života..

Protože.

10. září 2009 v 19:33 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Děje se kolem mě spousta věcí, ale dnes se chci zmínit o jednom zásadním okamžiku.

V pátek jsem se účastnila koncertu sboru, ve kterém jsem zpívala na základní škole. Ne jako publikum, ale znovu po více než třech letech odloučení jako jeden ze zpěváčků :) Byl to koncert se známým anglickým sbormistrem, který s oním sborem spolupracuje už deset let. A tudíž to měl být koncert i pro bývalé sboristy. Myslela jsem, že se nás sejde strašně málo, ale nakonec to bylo údajně okolo osmdesáti! Zazpívali jsme pro početné publikum nejznámější sborové hity, několikrát mi přeběhl mráz po zádech a bránila jsem se dojetí... ale pak!

V přilehlé vinárně se konala afterparty zejména pro nás exsboristy.. Ti mladší se hned po koncertě vypařili a zůstala taková zdravá elita, kde jsem já patřila k nejmladším. Písničky, které zazněly, mi strašně moc připomněly dobu před sedmi lety, kdy jsem byla v šesté třídě a ve sboru jsem začínala.. krásná melancholie, vzpomínky na zájezdy do Francie, Německa, Španělska, Itálie... I nějaká ta slzička dojetí ukápla. Kdo nezažil, nemůže pochopit. V těch písničkách je mnohem víc, než si dovedete představit. Neutichající aplaus u zahraničního publika, celý sál tleskající a skandující vestoje, zpívání v moři, vůně cizích zemí a tváře hostitelských rodin.. Doufám, že něco podobného se bude brzy opakovat. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek :)
Na fotce je sbor složený jen z bývalých sboristů... to nás je, co? :)
  
Protože. Protože nejde zapomenout. Protože tomuhle sboru se žádný jiný v mém srdci nikdy nevyrovná. Protože.

Prvozářijové blábolení

1. září 2009 v 19:36 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Kdybych chtěla v několika větách zhodnotit letošní prázdniny, určitě bych to nedokázala. Pár vět nestačí zaznamenat všechny ty zážitky, které proměnily toto léto v mé zatím nejkrásnější. Ani desítky fotek neumí přiblížit můj blahobyt duše :) Ještě dlouho budu čerpat ze všech nádherných vzpomínek hektolitry optimismu!

Dneska při cestě do školy se ve mně usadil prapodivný pocit. Možná melancholie, možná smutek. Ne z toho, že končí prázdniny! Ale proto, že to dnešní první září je moje poslední první září. Pokud se zadaří a stane se ze mě vysokoškolačka, příští rok touhle dobou ještě budu hezky v prázdninování pokračovat :)

Při proslovu naši třídní jsem si uvědomila, jak je maturita najednou strašně blízko! A dala jsem si předsevzetí, že projednou poruším svoji zásadu dělat vše výhradně na poslední chvíli. Chci si svůj poslední středoškolský rok naplno užít bez zbytečného stresování se o svaťáku. No, povíme si za pár měsíců, moc ve vlastní nápravu v tomhle směru nevěřím :)

A pak jsem si taky uvědomila, jak moc jsem se během mých třech měsíců prázdnin změnila. Je vtipné, že jsem si to uvědomila až tehdy, kdy mi o tom řekla jedná blízká osoba z mého okolí s poznamenáním, že je to samozřejmě změna k lepšímu :) Nejsem schopná říct, čím že jsem to vlastně jiná, ale je mi v tom mojem novém duševním stavu nesmírně krásně..