Leden 2009

Silničáři ta jak každý rok su překvapeni velice, že snih zasypal jim silnice.

31. ledna 2009 v 22:48 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Sněží. Teda - chtěla jsem říct - SNĚŽÍ! Zkusím to ještě jednou pro ty, co nepochopili - jakože SNĚĚĚŽÍÍÍ! A parádně!

Na téměř celém dni stráveném u prarodiču na rodinné oslavě babiččiných pětašedesátin byly skvělé hned dvě věci. Zaprvé to byl dáreček, který jsem jí věnovala - kvetoucí čaj - slyšela jsem o něm hodně, ale až teď jsem ho viděla v plné parádě. Hodíte do vroucí vody centimetrové semínko, ze kterého vám do pěti minut vykvete květinka v čaji :)

A za druhé to byla spousta sněhu, co napadla. Úplně jak zhypnotizovaná jsem neskutečnou dobu koukala z okna. Pravá ladovská zima, bych řekla :) Konečně! A to, že mám za necelé dva týdny zkoušky z autoškoly? Detáil, nou proublem :-)

Děkuju za milé komentáře u předchozího článku :) Nechtěla jsem svým sebevražedným blogovým výrokem rozpoutat vlnu přemlouvání, ať tu zůstanu, taková nejsu - ale děkuju, potěšilo :)

Střapaté vlasy mi nestačí, chci další změnu! Už mám doma koupenou jakousi osmitýdenní barvu na vlasy bez amoniaku. Pokud se vyplní to, co slibují na etiketě, bude ze mě zrzečka :) Mám trochu strach, jestli mi to moc chytne, budu fakt házet prasátka na míle daleko! Ale co, dva měsíce nejsou tak dlouhá doba. Jen ještě jedna zásadní věc mě děsí - jestli si budu umět sama barvu napatlat na vlasy - mamka totiž případnou spolupráci odmítla, s tímhle mým počinem zásadně nesouhlasí. Ale já si už nějak snad poradím, žejo.

A taky jsem se rozhodla, zítra se jdu projít s našim živým plyšáčkem. Někam, kde je moooc sněhu! On bude mít radost jak malé děcko, no a já na tom nebudu jinak. Dva šťastní tvorové jedním tahem! Tak trochu více než šťastný člověk jsem :-) Stačí mi opravdu málo!

Vyznamenaná střapka, která málem spáchala blogovou sebevraždu

29. ledna 2009 v 14:40 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Nechám se strhnout davem a pochlubím se Vám ciframi na tom školním papíře :-)
Nakonec všecko dopadlo mnohem líp, než jsem předpokládala, a tak jsem byla vyznamenána :-)
Vysvědčení mi "zkazily" jen čtyři dvojky :) Z fyziky ta mě ani rochu nebaví, biologie zcela zbytečně, dobře mi tak!, z anglického certifikátu a ze španělské konverzace :) A z matiky mám jedničkuuuu! historická událost! A z dějepisu taky! to mi udělalo opravdovou radost, strachovala jsem se, jestli mi dějepis nezkazí vyznamenání, měla jsem tam samé škaredé známky, ale paní profesorka se z neznámého důvodu smilovala a strašně moc mi nadržela! Večer to jdem s Verčou oslavit do kavárny, a pak do divadla :)
A taky jsem se byla včera ostříhat! viz kompromitující dvojfoto Chtěla jsem si nechat narůst dlouhé vlasy, ale nakonec jsem sama holičku poprosila, ať střihne trochu víc! Taťka můj účes okomentoval slovy "střapka!" Asi na tom bude něco pravdy. Dobře mi tak, zase se budu pachtit s ofinkou :-)

P.S. Díky předevčírejším problémům na blogu.cz tady ještě jsem a píšu. Měla jsem obrovskou chuť smazat blog a odstěhovat se do předalekých blogových krajin, a tam uzamknout své pisatelské království na klíč. No, ale blog.cz mi to nedovolil a pořád hlásil poruchu. Tak jsem tady. Ale stále přemýšlím nad tím, co dál, štvou mě tajemní špioni, co mi sem lezou :-) Nechci mít veřejný blog, ale zároveň taky nechci být anonymní a neupřímná. Toť dilema! Blogovou sebevraždu tedy zatím nepáchám. Zatím!

Broadway v noci

21. ledna 2009 v 18:55 | Bylinka :) |  ● Za neznámými krásami

Myslím si, že noční Broadway nepotřebuje žádné další komentáře...  :) 
Dovedete si představit ten pocit, když se člověk ocitne v tomhle světelném mraveništi? Fotky jsou ničím oproti skutečnosti! Tak nějak cítím, že tohle musím ještě někdy znovu zažít... Že se jednou do New Yorku vrátím.

Příjemně nepříjemná změna

16. ledna 2009 v 14:47 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Jsem ráda, že už mám tenhle čtyřdenní hektický týden plný dopisování zameškaných písemek konečně za sebou! Ještě přežít ten přístí! Ale písemky nebyly tím nejhorším.

V úterý mě zastihla strašně nemilá záležitost. Stalo se totiž to, že naší třídě nesedla jedna profesorka, a tak nás čekaly nepříjemné tahanice, které souvisely s pololetní záměnou vyučujících. Speciální třídní schůzky. Ona profesorka, ředitel, naše třídní, rodiče a my, nespokojení studentíci. Nejprve jsem se nechtěla nebo spíš nemohla účastnit, ale ostatní mě přemluvili. Doufám, že nic podobného už nikdy nezažiju!

Jeden po druhém jsme byli tázáni, co nám na učebních metodách téhle profesorky vadí, co nás dovedlo k tak závažné stížnosti. Nebylo nic příjemného v takové sešlosti přednést své důvody. Když přišla řada na mě, zradil mě hlas už tak dost poznamenaný nemocí, klepala jsem se jako ratlík, ale i tak jsem se snažila vznést kloudná vysvětlení, proč vlastně jsem se uvolila petici podepsat.
Následná diskuze a výměna názorů nebyla určitě příjemná ani pro jednu stranu.. Nakonec rodiče naprostou většinou hlasů rozhodli o změně vyučujícího.

Bylo mi oné profesorky líto, z člověčího hlediska proti ní opravdu nic nemám, ale kdybychom se tímto způsobem neozvali, byla by maturita pro mnohé z nás daleko obtížnější. O to více na mě zapůsobilo, že paní profesorka se nám v pololetním hodnocení nepomstila, a ikdyž jsem měla nerozhodnou známku, přiklonila se bez dalšího zkoušení k lepší variantě.

Nechci se o téhle záležitosti více rozepisovat, ani uvádět jakákoli fakta. Kdo zná, ví, kdo nezná, nemusí vědět, o jaký předmět se vůbec jedná. Nepřijde mi totiž rozumné na internet vypisovat více. Jen jsem chtěla říct, že na mě tahle záležitost moc zapůsobila... Nikomu z vás nic podobného nepřeju.

Písmenkový projev vypraného mixéru

12. ledna 2009 v 11:26 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Poslušně hlásím, že krabička antibiotik je prázdná. To ale v mém případě bohužel neznamená znovunalezení mého vrtkavého zdraví, a tak dnes trávím ještě jeden bonusový? den v teple domova bez školních povinností koho by lákaly 3 písemky a 8 vyučovacích hodin?.

Popojedeme dále. Znáte ten pocit, když ve snu chcete vykřiknout, ale ono to nejde? Když se ozve jen takové to zachrčení? U mě je to totiž stále není sen, nýbrž realita, léky na hlasivky vůbec nezabírají.
Abych vše uvedla na pravou míru, v mém případě je dost těžké vydržet tolik času sama s sebou. Jediným vysvobozením jsou inteligentní monology, nebo falešné škrékání jak by nazval děda zpívání :) Po chvilce poslouchání cédéčka jsem si chtěla začít pobroukávat spolu s Chrisem Martinem. No, dopadlo to asi tak, že bych mohla dělat reklamu na vypraný mixér.

Zítra už se školičce ale ani náhodou nevyhnu, tak se musím s konečnou platností zahloubat do učení. Konkrétně do matiky. Ale těším se to mě po pár příkladech přejde, to se nebojte! A následující větou si vás asi všechny znepřátelím, tak pokud nemáte kladný vztak k matematice, radši nečtěte. Mě totiž letos matika vážně baví. varovala jsem vás! :)) Sice s ní trávím spoustu času a stojí mě obrovské množství nervů to nechtějte vidět!, výsledky ale stojí za to. Poprvé za mou gympláckou historii mi totiž vychází výborná. No, nechci předhánět, je ještě dost příležitostí, aby se tento stav změnil. Třeba zítra.
Ještěže mám u sebe tohohle rozmazleného plyšáčka. Ten mi aspoň neodporuje, když do něj celé dny hustím svoje niterní nesmysly.

Bílá Masajka

8. ledna 2009 v 21:36 | Bylinka :)
Chtěla bych Vám doporučit jednu knížku, kterou jsem během pár dní proležených s bacily v posteli přečetla :)
Jmenuje se Bílá Masajka a napsala ji Corinne Hofmann. Jde o příběh podle skutečné události.

Corinne se vydává roku 1981 se svým přítelem na dovolenou do Keni. V jeden osudný den potkává černošského masaje Lketingu. Úplně ji uhrane, není schopná o nikom jiném uvažovat. Ještě během dovolené se se svým dlouholetým přítelem rozchází a rozhodne se zůstat v Keni, prodává svůj dům a veškerý majetek ve Švýcarsku.
Přizpůsobí se chudým podmínkám, je přijata mezi válečnický kmen Samburů... Nejdříve zažívá velké nepochopení jako běloška, ale postupně si ji všichni oblíbí. Zakládá ve vesničce první obchod s potravinami, bere si masaje za muže. Onemocní malárií, poté i žloutenkou, je podvyživená. Přece jen se jí ale podaří otěhotnět a za velkých potíží porodí holčičku Napirai. Lketinga ale začíná být extrémně podezíravý a žárlivý...
Nechci víc prozrazovat, jak vše dopadne, tak je jen na vás, jestli vás knížka zaujme či ne :) Byl podle ní taky v roce 2005 natočen film, který bych chtěla taky strašně moc vidět! Už teď jsem začala číst volné pokračování příběhu. Vážně doporučuju, je to strašně zajímavé a moc dobře se knížka čte :) určitě si pak začnete vážit toho, co máte :)