Říjen 2008

Fejsbuk

29. října 2008 v 10:51 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Teprve nedávno jsem narazila na tuhle fajnou stránku, na FEJSBUK :) a od té chvíle jsem si ji zamilovala..

Nikdy jsem nebyla příznivkyní Líbímseti a podobných stránek, přišlo mi to jako ubohé předhánění se, kdo do databáze poukládá co nejvíc sebestředných fotek jen s účelem sebeukazování.. Už to, že měl někdo profil na Líbímseti, pro mě znamenalo jistý předsudek.. Ano, taky jsem tam měla chvíli svůj profil, to se musím přiznat - ale galerie byly hezky pozamykané, aby se tam jen tak někdo nepodíval. Nechci ale, aby to vyznělo tak, že opovrhuju pochybnými existencemi, které se prezentují na LST - i tam se totiž najdou fajní lidé ;)

Dlouho jsem se snažila vyzrát na MySpace, ale nikdy jsem si neuděla tolik času, abych přišla na všecky ty fígly v nastavení. Takže ani tenhle profil nesplnil své poslání. Snad.. někdy.

A pak přišel Facebook "fejsbuk". A ten má všechno, co si přeji. Galerie přístupné jen přátelům, hromada místa na pouzamykání všemožných fotek roztříděných do témat, místo pro vzkazy, komentování fotek... To je přesně to, co jsem potřebovala :) Zatím ale o tomhle fejsbukovém světě ví málo přátel, což je strašná škoda, to se musí napravit :) Takže, všeci, co to čtete - hybaj na fejsbuk zakládat profily a ukládat fotky!!

DOPORUČUJI!



Washington 1. část

24. října 2008 v 14:51 | Bylinka :) |  ● Za neznámými krásami
Po dlouhé době se znovu ozývám se svým "Americkým seriálem". Tentokrát, jak už jsem slíbila, se bude týkat Washingtonu. A protože se mi v tomhle městě líbilo z celého zájezdu nejvíc, rozhodla jsem se rozdělit fotky s povídáním do několika částí, do dvou, nebo do třech.. :)

To by nebyla správná návštěva Washingtonu, kdybychom nezavítali do Bílého domu. Musím říct, že na tuhle chvíli jsem byla hodně zvědavá a těšila se, ale nakonec jsem byla zklamaná. U vchodu nás div že nevysvlékli do naha, nemohli jsme mít nic s sebou, jen cestovní pas. Prošli jsme miliony kontrol, než nás vpustili dovnitř. A - nic moc. Všude jen zarámované fotky býchalých prezidentů, kýčovitě vyzdobené pokojíčky sladěné vždy do jedné barvy.. Po patnácti minutách jsme neměli co dělat :) Ale z venku vypadá hezky, že? :)

Proč si dělat radost maličkostmi, když to jde rovnou i ve velkém? :)

13. října 2008 v 18:39 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností

A další víkend za námi. Já jsem ho vesměs prouklízela. Udělala jsem si pořádek ve spoustě věcí, vyházela jsem celou hromadu kdysi nezbytných dnes již zbytečností.. A mám radost. Konečné douklízení mého království se teď nejeví tak nereálně, jako ještě nedávno. Každou chvilku teď dumám nad tím, jak svůj pokojík více zútulnit a barevně rozsvítit. Je to vážně tvrdý oříšek, tak prostorný a zároveň nepřestavitelný pokoj snad nikdo jiný nemá! Ale já se nevzdám, dokud nebude vše podle mých představ!:)
Příjemnou tečkou za vesměs odpočinkovým víkendem bylo nedělní čajovničení s Pajuš. Znovu jsme probralydo detailů nedávný bezkonkurenční koncert Coldplay, a skvěle jsme si popovídaly; probraly jsme snad všechna možná témata, a přitom jsme popíjely vynikající sahleb, a později i jakýsi čaj, ve kterém plavaly arašídy divili byste se, ale chutnal výtečně! :)
Nakonec jsme spáchaly pár kompromitujících fotomomentek Pajuš snad promine, ale tahle jediná po vložení do počítače byla nerozostřená :D. Tak nás tady máte. Pajuš-Bylinka :)

Jak říkám, člověk si má dělat radost maličkostmi, ale není na škodu si jednou za čas udělat radost velkou, třeba jako já dneska. Navštívila jsem jeden fajný místní etnoshop, kde právě probíhá akce 1+1 zdarma. Už dlouho jsem toužila po barevném pleteném svetru a dlouhé etnokošili, tak proč toho nevyužít? Normálně bych si ani jednu z těchhle věcí tak draze nekoupila, ale v tak skvělé akci, no nekupte to! A tak mám za necelých šest stovek svetr i košili, plus náušnice a šátek do vlasů. To byl jednou zas dobrý kup! :)

Zítra k nám do školy má přijet Česká televize, aby s námi americkými zpěváky udělala nějaké rozhovory a další nezbytnosti, protože připravuje o naší pěvecké cestě do Ameriky krátký pořad, který brzy vypustí do éteru. Bohužel bohudík? se téhle akce nemusím zúčastnit, protože první hodinu píšem písemku z češtiny. Nejsem takový typ člověka, který by se vetřel, kam by mohl, a tudíž se mi velmi ulevilo při ujištění, že takhle se můžu hezky vyhnout případnému mluvení na kameru, uff.
A na závěr jedna milá příhoda, která se mi stala při dnešním běhání kolem řeky. To si takhle běžím, nijak nevnímám okolí lidi, jen se kochám barevnými stromy v parku, a najednou, když probíhám kolem skupinky mladých kluků, kteří posedávají na lavičce, jeden z nich se ke mně připojí a běží vedle mě, a jak to tak bývá na velkých závodech, nabízí mi osvěžení v podobě piva. Ten výraz v obličeji byl v tuhle chvíli naprosto dokonalý vykulené oči a nevinný kukuč, a tudíž jsem se začala smát, až jsem se při běhu málem zadusila. Nato to můj osvěžující zachránce po sto metrech radši vzdal, když viděl, jak je situace vážná, ale nezapomněl se rozloučit jakýmsi povzbuzujícím pokřikem, a nechal mě utíkat dále samotnou.. Pobaveného úšklebku na tváři už jsem se nezbavila :)

Diagnóza: Podzimní deprese. Zn.: Nakažlivá. P.S.: Mě ještě nedostala!

8. října 2008 v 18:19 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Čekám nějakou podzimní depresi, která je všude okolo a podle všeho je šíleně infekční a nakažlivá. Inkubační doba je proměnlivá, ale většinou pár zlomků sekundy postačí. A ona nikde. Díkybohu! Takovou koncentraci rozladěných a pesimistických lidí, jako teď, snad v žádné jiné roční době nepotkáte. Ale proč?! Všeci svalují tyhlety extrémně nepříjemné nálady na podzim a sychravé, uplakané počasí. Že jim to za to stojí - něco takového z úst vypustit. Chce to jen nadhled, rozluštit šifru, jak se radovat z maličkostí, a ať podzim nenávidíte sebevíc, přežijete ho s úsměvem. Tak!

Včera jsem strávila dlouhé tři hodiny nad studiem práva. Dneska mě totiž čekala písemka ze společenských věd, a nechtěla jsem nechat nic náhodě. Už minule nás někdo ze třídy podrazil a obeznámil profesorku, jak se u nás hromadně v tomhle předmětu tahákuje. Tenkrát kolem nás profesorka kroužila jako sup a při každém pohybu jsem byla zrentgenována, jestli náhodou nekuju nějaké tahákové pikle. Tenkrát mi nebylo zrovna nejlíp, protože zas tak nevinná jsem nebyla :P Tak proto tentokrát tak poctivá příprava.

Těsně před písemkou se roznesla po třídě bulvární kachna, že se jeden poctivě naučený spolužák šprt chystá něco takového opět provést. Já jsem byla vysmátá, ale zbytek třídy zas až tak ne. Nakonec se tak nestalo ještě že tak!. Ale profesorka se při procházení třídou nade mnou zastavila a asi minutu mi koukala na papír, jestli píšu z hlavy, nebo odněkud vylovím taháček. Nenachytala mě, jak by mohla! Mám ze sebe dobrý pocit, jsem tak poctivě naučené děvče, aspoň protentokrát.
Včera jsem si koupila nádherně barevné pouzdro. Věřili byste, jak dokáže rozsvítit obyčejný školní den? A navíc mi báječně ladí k přebarvičkovanému náramku. Co víc si přát? ;)



I´m in love with... autumn :-*

6. října 2008 v 16:09 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností

Miluju podzim stejně jako všechna ostatní roční období:). To nádherně zbarvené padající listí jeden přenádherný lístek jsem si donesla domů do svého království, sychravé uplakané počasí, ostrý studený protivítr, lidé schoulení do teplých kabátů a šálů, čistý vzduch s nádechem zimy, slunce ukryté v mlhavém oparu.. Nechápu ty, kteří na podzim jen nadávají. Já si každou chvilku venku užívám, ikdyž jich teď bohužel není mnoho kvůli spoustě učení, která se na mě hrne ze všech stran.

Mám za sebou první polovinu písemkového maratonu, který mi dává opravdu zabrat. Ale musím říct, že se do toho učení pomalu dostávám a začínám ho i vyhledávat! Na čtvrteční test z matiky jsem se učila víc než tři hodiny a podle intuice soudím, že se mi má píle vyplatí v podobě slušné známky!
Z občasného vynuceného studia se pro mě stává pravidelná a dobrovolně vykonávaná činnost! uau! Kdo by to byl řekl, že mě potěší nová kalkulačka? je naprosto dokonalá, polovinu věcí za mě vypočítá ona sama! :) Při tom všem ale rozhodně nezapomínám občas si jít zaběhat ikdyž málem v eskymáckém kulichu, nebo zabrnkat si na kytaru ;-)

Sobotu jsem strávila v rodinném kruhu za účelem oslavy mých a tatínkových narozenin. Dlouho jsem přemýšlela, čím mého drahého rodiče potěšit, ale nakonec jsem se rozhodla pro to, co mu určitě udělalo větší radost, než ponožky, košile, nebo trenky. A tak jsem místo obchodů s odíváním navštívila řeznictví a potraviny. A vida, dárek se líbil! → →

Moje maličkost taky zaplesala, kromě bankovek jsem totiž byla obdárována i stříbrným řetízkem, který se víc než hodí, protože můj "bývalý" :D se mi nedávno přetrhl vejpůl.. Tradiční vynikající dort od babičky byl letos ještě víc mňamózní! A uhlídat těch pár raubířů sestřenic a bratranců se mi podařilo bez jakékoli újmy. Stačilo navolit na mém i-podu složku "písničky z pohádek", zapojit bedničky, a bylo vystaráno.
Nemůžu se dočkat toho, až rtuť v teploměru klesne ještě o pár zarážek níž a budu moci schovat do mé milované obrovské šály. Moje dušička se tetelí blahem :) Přísahám, že jsem ten nejšťastnější člověk široko daleko!

Naše americká rodinka

4. října 2008 v 15:28 | Bylinka :) |  ● Za neznámými krásami

Jak jsem slíbila, tak i plním ikdyž s obrovským zpožděním :) V dalším díle povídání o mé návštěvě Ameriky se rozpovídám o rodince, která si nás vzala do péče ve Philadelphii :)