Výročí povodní

7. července 2008 v 21:29 | Bylinka :) |  ● Bylinčin svět
Dnes je to přesně 11 let ode dne, kdy jsme se ocitli pod vodou.
Tohle je pohled na sled událostí z onoho dne očima šestiletého dítěte, které si vše dodnes živě pamatuje.
vzadu u těch stromů teče řeka.. a poslední zatáčka doprava míří k našemu domku


Bylo 7. července 1997, už třetí den bez přestání pršelo, hodně se zvýšila hladina řeky Opavy. Mamka šla toho rána přes most k lékaři, ale řekli jí, že už se možná nedostane zpátky. Tak se vrátila. Všichni okolo nám ale tvrdili, že se řeka stejně nevylije, že se nemáme proč bát.
téměř stejný pohled, jako na první fotce, kousek od našeho domku
Bylo okolo poledne, chystali jsme se k obědu. Taťka volal z práce, že se u nich vylil náhon, že jede domů. Já jsem byla strašně moc nervózní a pobíhala jsem od okna k oknu, ostatní už jedli. Když v tom se mi vyskytl pohled, na který snad nikdy nezapomenu:
Dva potůčky kalné hnědé vody - každý tekl z jiné strany ulice podél okraje silnice, a mizel v kanále. Stála jsem dlouhou chvíli s vykulenýma očima, než jsem ze sebe vydala slůvko a zburcovala ostatní k jednání.
most, který svrhla povodeň, 200 m po proudu od nás
Taťka jel rychle zavést auto někam na kopec, mamka, babička, a my dvě se ségrou jsme nosily rychle ze sklepa věci po schodišti nahoru, taťka pochytal slepice, které jsme tenkrát ještě chovali a přesídlil je na půdu.. Jen jednu chytnout nestihl, tak zůstala uvězněná v kurníku. A pak už jsme jen koukali z okna, jak se kalný rybník rozlívá všude kolem - na ulici, po zahradě.. Taťku ještě rychle napadlo, že nás odvede ke známým, ale to už nešlo kvůli rychle stoupající vodě a silnému proudu zrealizovat. Vystěhovali jsme celý přízemní babiččin byt. Voda se nakonec naštěstí zastavila na posledním schodu a nedostala se tam.
pohled "ze souše" na jednu z nejrušnějších křižovatek
V rádiu ani v televizi nás dříve na nic neupozornili. Nebylo to jako o 5 let později v Praze, kdy v televizi jel informační program jen a jen o povodních, kdy bylo na minuty vypočítáno, kdy bude hladina kulminovat... Nic takového se u nás nedělo. Voda stoupala a stoupala, a my jsme se jen modlili, aby už dosáhla maxima a znovu klesla. Byli jsme odříznutí od jakýchkoli informací.
Taky si pamatuju, že nám pořád zvonil telefon. A většinou nebyl pro nás. Často jsme ho zvedli, a osoba na druhém konci chtěla mluvit se sousedy. A zvonilo to u nás, ikdyž vytočili jejich číslo.
Vařili jsme na plynové bombě, na střechu nám shazovali zásoby vody a chleba, semtam přijeli i na člunech a něco nám hodili do oken. Se sousedy jsme si povídali skrz okna, křičeli jsme na sebe přes ulici. Na zahradě nám plavala spousta věcí. Často jsme jen tak koukali z okna a odhadovali, co je co.
tudy chodím každý den do školy
Se ségrou jsme kreslily na papír sluníčka a dávaly jsme je za okno, aby konečně vylezlo sluníčko a bylo to všechno za námi.
Po třech dnech voda konečně opadla. Pamatuju si, že jsme si navlíkli holínky a šli se brouzdat na ulici. Všude bylo ještě po kolena vody. Polovina stromů v parku byla pryč. Náš sklep byl pořád plný až po strop, vypadalo to strašidelně, nad vodu čouhal jen kousek záclonky ze sklepových dveří. A pak, když vodu vyčerpali, byla všude spousta bahna...
městské sady - tudy se proháním denně na bruslích
Pak už si nic nepamatuju. Naši nás hned odvezli k babičce a dědovi a se známými se pustili do úklidu.
Od té doby jsem měla obrovský strach z vody a z povodní. Pokaždé, když se zvedla voda, osypaly se mi nohy z nervů ekzémem a nemohla jsem chodit. Ale s tím mi pomohla jedna nadaná léčitelka :)
a tudyhle nyní chodívám venčit psa...
Povodně mi dnes kromě samotných vzpomínek připomíná jen pár fotek v albu, několik fotek, které nacházím na internetu (použity v článku), ale hlavně dokumentární video o povodních v Opavě, které si tak často nepouštíme, viděla jsem ho od té doby snad třikrát... ale pokaždé mi vžene slzy do očí..
A něco veselého na závěr. Ta jedna slípka, kterou taťka nestihl chytit, přežila :) Celé tři dny seděla na jednom bidýlku, které plavalo na vodě.. :)
Teď už je tohle všechno ale dávno za mnou a já se nebojím. Z vody mám ale velký respekt.
 


Anketa

Jestli jsi tady byl/a, usměj se :-)

:-)

Komentáře

1 Dreamy | E-mail | Web | 7. července 2008 v 21:34 | Reagovat

Voda je obrovský živel, proto s Tvým respektem souhlasím. Zvláště, když jsi negativa, která voda dokáže napáchat, zažila.

2 Eldula | Web | 7. července 2008 v 22:04 | Reagovat

muselo to byť strašné...jo tiež s tým rešpektom súhlasím.....ja som to našťastie ešte nezažila,ale mám z toho veľký strach,i keď bývam na kopci viem,že pri rieke je mnoho mojich známych a rodina........

A hlavne je to zvláštne,že niečo bez čoho nemôžme žiť,nás môže aj zabiť.....

3 Terushka | 8. července 2008 v 9:45 | Reagovat

ty jo, od toho článku jsem se nemohla odtrhnout... muselo to být hrozné, ale nedokážu si to představit... já jsem zažila asi jako šestiletá povodně, když jsme byli na dovolené na přehradě Vranov, půlka kempu byla zatopená... ale takhle hrozné to teda nebylo!....

4 Marlboro | Web | 8. července 2008 v 12:08 | Reagovat

Nebyla jsem dosud svědkem něčeho takového, díky Bohu. Jinak máž tam náležité místo, bodejď by ne, chodím sem už rok :)

5 maran | Web | 8. července 2008 v 12:10 | Reagovat

samozřejmě ti uděluji autorská práva:)

povodně si moc nepamatuju, bylo mi necelých 5. vody jsme měli plný sklep , naštěstí se nám to nedostalo do bytu (ale bylo to o fous) pamatuju si, že mě nesl soused, který už je po smrti,  špinavou vodou, něco přes metr a za mnou šel táta a nesl naše malinkaté štěně. Táta není vysoký, kdyby mě nesl namočil by mě.  On a babička zůstali doma, lidi byli úplně odříznutí ale hašiči s lodičkama přijeli, až když voda o polovinu opadla. Zachraňovali prý Opavu:( S mamkou jsme bydleli u babičky na kopci. A od té doby máme pořád problémy s plísněma v rozích:│

6 T!ck↔Girl | Web | 8. července 2008 v 12:49 | Reagovat

Bejbe!

Ty máš teda paměť!Fíha.

Já sem fakt ráda,že tady u nás není řeka..

7 Lioljundi | Web | 8. července 2008 v 12:57 | Reagovat

Opava je krásna :) Je fajn, že z neskrývaného strachu si vyliečená. Rešpekt pred vodou treba mať. Je to nádherný živel.

Máte super sliepku ! :)

8 Miss.Maková | Web | 8. července 2008 v 14:43 | Reagovat

Pamatuju si, jak jednou strašně pršelo a nám stoupla voda ze sklepa až skoro na chodbu, a vim, jak jsem se bála, přitom nic tak strašnýho nehrozilo. Jsi dobrá, že si to pamatuješ a ještě víc, žes to tak živě sepsala...:)

9 Wendy | Web | 8. července 2008 v 14:43 | Reagovat

čoveče mě v té době byly čtyři roky... Pamatuju si jen, že jsem šla do sklepa(tehdy jsem ještě bydlela na Těšínské, tj. kousek od zimáku) pro svou plastovou motorku a našla jsem tam plno vody... byla jsem moc malá, takže mé vzpomínky jsou pouze útržkovité. Každopádně, dodnes ještě nejsou opravené některé chodníky, které byly zničeny povodní ...

10 Nicki Sharp | Web | 8. července 2008 v 16:10 | Reagovat

ty woe brutálne o_O

11 Illavnal | Web | 8. července 2008 v 17:23 | Reagovat

Páni, už tak dlouho.. já si to moc dobře pamatuju, protože zrovna v době těchto povodní jsem byla na Moravě u babičky a celé jsem to zažila.

Povedlo se mi ovšem zažít i 2002 v Praze, takže z vody mám taky velký respekt..

12 Tlapka | Web | 8. července 2008 v 17:29 | Reagovat

To je strašné... :-(

já si pamatuju, jak jsem se tehdy u babičky dívali v televizi na auta, jak je odnáší voda. A nějak mi to nedocházelo, co se "tam někde" děje. Teď mi to dochází a jsem ráda, že je naše měsečko na kopečku a dál od řek. Sem může tak leda potopa světa. A 7.7. je pro mě významné datum, tehdy jsme se přestěhovali :-)

13 Terez | Web | 8. července 2008 v 19:13 | Reagovat

Nás to v roce 97 naštěstí nepostihlo, máme to štěstí, že bydlíme na kopci a voda se k nám nedostane. Ale hodně lidem to poničilo domy, to je fakt. Kamarád z Držkovic je každé povodně pravidelně vyplavený, teta má vodu ve sklepě jenom když jenom trošku zaprší...a v Kateřinkách to vypadalo fakt katastrofálně.

V ty největší povodňové dny jsem byla zrovna na táboře, takže jsem to všecko viděla na vlastní oči, zmatkující lidi, zaplavené zahrady, cesty, voda v autech, rozhtrhnuté hráze-bylo to strašný. :(

Minulý rok v září to nebylo zas až tak hrozný, naštěstí to trvalo jenom pár dní a po týdnu bylo po všem.

Je ale fakt, že takové události často poznamenají lidi na celý život.

14 T.Louie | Web | 8. července 2008 v 19:32 | Reagovat

tyjo... povodně... říká se, že voda je horší enž oheň.. oheň uhasíš, ale jak zastavit vodu?... te tvůj článek mě zaujal natolik, že sem hltala každý písmenko ( a tý slípky mi bylo líto hned na začátku). Muselo to být hrozný. U nás záplavy snad nikdy nebyli. sme takový prdelka, že tady ani voda nestoupne. ikdyž 2002 se tady vylil potom, leč.. ani to nestačilo k tomu, aby vylezl ze svého koryta.. a sem za to ráda.  opravdu ti to nezávidim...

15 Nonysek /bývalá NONY/ | Web | 8. července 2008 v 20:34 | Reagovat

ne zrovna moc veselé výročí :(

16 Lusy | Web | 8. července 2008 v 21:03 | Reagovat

Ach povodně ... :(

17 Sweet-Monster ^^ | Web | 8. července 2008 v 22:22 | Reagovat

Achjo.. :(( je to smutný ;((

18 Zuzka | Web | 9. července 2008 v 10:00 | Reagovat

To mi byly 2 roky!Ale malilililnko si na to pamatuju!MAmka pracovala strašně blízko Opavy a ještě v suterénu!Takže voda úplně všude!Prostě drsnota jak něco!:D Fakt! JAk byly před MEndlákem takové ty schody,víš?TEdka kdyby byly povodně, tak ta "fontána" by byla v dupě!:D

19 Killi | Web | 9. července 2008 v 10:07 | Reagovat

Brr, tak z toho mi naskočila husí kůže. Na povodně si taky dobře pamatuju.

Zrovna jsme se stěhovali. Když jsme vykládali poslední náklaďák s nábytkem, začalo pršet. Za tři dny se ve městě vylila řeka. Pamatuji si, že jsme se s dědou jeli podívat, jak to v centru vypadá (bydlíme na kopci asi 800 metrů od centra města). Bylo to strašné. Jeden most stržený, polovina města, autobusák, sídliště pod vodou. Viděli jsme panelák, ve kterém jsme ještě nedávno před tím bydleli. Voda dosahovala po okýnka prvního patra! Viděla jsem vrcholky prolézaček, kde jsem si vždycky s bráchou hrávala, střechy aut, které nikdo nestačil odvézt... Hrůza. A taky jsem se potom po několika letech, když byly povodně v Praze, divila.  Jak se o to všichni zajímali, neustále běželo zpravodajství, všude informace o každém centimetru navíc... Bylo to nefér.

A podobné fotky máme taky doma.

A to se ještě naše malá Bečva s vaší Opavou nedá srovnávat...

Smutné výročí.

20 smajwinka | Web | 9. července 2008 v 10:53 | Reagovat

i když jsi byla malá, je jasný, že si to budeš pamatovat napořád.

vůbec bych to nechtěla zažít, muselo to být fakt strašný.

aspoň, že se ta slepice zachránila ;)

21 smajwinka | Web | 9. července 2008 v 10:53 | Reagovat

a taky hlavně že se vám nic nestalo samozřejmě ;)

ale ten úklid pak musel být hrozný...

22 :) | Web | 9. července 2008 v 12:37 | Reagovat

pááni :) to muselo byť na 6ročné dieťa fakt silný zážitok :) i keď myslím že by to otriaslo aj starším človekom...  vážne zážitok na celý život.. je smutné že vás neinformovali no o to viac môžete byť hrdí že ste to prežili :) hádam sa už tam u vás nič také nezopakuje :)

p.s.: moc ďakujem za tie pesničky :)

23 Údry | Web | 9. července 2008 v 16:56 | Reagovat

To muselo být zajímavé

24 Ráďa | E-mail | Web | 9. července 2008 v 20:52 | Reagovat

to jsem naštěstí nezažila :p

25 b0w | Web | 9. července 2008 v 21:59 | Reagovat

Ou tak to je krutý..no jo, to jsou vzpomínky na co asi jen tak nezapomeneš...a voda je vážně neuvěřitelnej živel...Mě to naštěstí nikdy nepotkalo...ale jak jsem ten článek četla, tak mi úplně běhal mráz po zádech, četla jsem to se zatajeným dechem a bylo mi líto tý slepičky, ale ten konec mě potěšil x)

26 Papuča | Web | 9. července 2008 v 23:18 | Reagovat

tyjo, to já si nepamatuju. Já si jenom pamatuju povodně v roce 2002 v jižních čechách, to bylo drsné. každopádně spousty obětí.:( ať už zvířat nebo možná i lidí

voda je nepříjemný živel. Sice tě drží při životě, ale i zabíjí .. :(

27 Papuča | Web | 9. července 2008 v 23:19 | Reagovat

jo a ta slípka. Já uplně na to hleděla a nakonec přežila..uf, chytrá :D

28 miuenka | 9. července 2008 v 23:59 | Reagovat

Me tehdy bylo pet let a bydleli jsme asi 200 m od vody ale já doma u vylití nastestí nebyla ptž jsme se umístili k babičce 7 km od opavy ... ta slepicka byla sikovna ... ale pak jsme meli neustale v baraku plisne a ja byla kazdy mesic nemocnaa brala jsem antibiotika skoro pořád .. když jsme se odstehovali tak sem byla fit :)

29 Michal | Web | 14. července 2008 v 20:00 | Reagovat

Pamatuji si, jak jsme spali v tělocvičně, kde byla hromada vyvoněnejch dědků, co se celou noc chovali jako doma. Hrůza :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.