Duben 2008

Meteorologie :)

20. dubna 2008 v 15:16 | Bylinka :) |  ● Bylinčin svět
V úterý jsme měli třídní schůzky. V matice prý mám velké výkyvy vy výkonech, ale fyziku mám prý pěknou, wow! No, a když se profesorka taťky zeptala, čemu se chci po gymplu věnovat, řekl, že ještě nevím. Za to jsem ho pak doma pěkně zpražila, prý že NEVÍM! Vždyť já vím, dávno vím, akorát on NEVÍ! No, prostě, musím se o jedné z možností mé budoucnosti trochu víc rozepsat.
O mé "úchylce" na počasí už asi víte. Miluju déšť, miluju slunce, miluju sníh, miluju sychravo. No, a asi to přece jen nebude jen tak... :) Není to možná přece jen optimismus, ale spíš životní sen...?

O meteorologii sním už dlouho, změny počasí, přechod studených i teplých front, srážky, mraky, globální oteplování, živelné katasrofy... to všechno mě neuvěřitelně moc zajímá... A musím říct, že v budoucnu by mě to strašně moc bavilo... :)

A o tom, že mě meteorologie zajímá, vím už dlouho :) Před rokem se ale objevilo jedno velké ALE. Jeden kamarád mi o výšce zaměřené na meteorologii povídal, a tak trochu mě shodil z mého snového obláčku. Přesněji řečeno - řekl mi, že k tomu potřebuju FYZIKU. Hodně moc fyziky. A tak jsem se od všeho okolo meteorologie snažila distancovat, vzdala jsem se bez boje.

A teď? Zjistila jsem, že ta fyzika možná nebude až tak strašná, protože všecko souvisí se vším, a biologie i chemie mi jdou... A co z toho vyplývá? Nechci se vzdát. Chci to alespoň zkusit.
Je to jedno z mých vysněných povolání, a ikdyž je každé z nich úplně rozdílné (žurnalistika, cestovní ruch a jazyky, meteorologie), pokusím se pro všechna udělat maximum. A uvidím, které z nich bude za dva roky stát na prvním místě mého žebříčku.
Najde se ještě nějaký blázen, kterého jako mě každý den hypnotizuje klimatický radar a který odpočítává, za jak dlouho bude pršet...? :) A pokud jste ho ještě neobjevili, tak je TADY :)

Klimatologie a meteorologie je prostě neuvěřitelně zajímavá. A ať už to dopadne jakkoli, mě bavit nepřestane. A ještě byste měli vědět, že nejlepší předpověď počasí je na čété jedničce :)

Slunce v duši!

Pamatujete si toho chlapíka, který tohle vždycky říkal na konci počasí na ČT 1? Tak přesně toho jsem viděla před pár lety osobně a povídala jsem si s ním o meteorologii. To byl jeden z prvních okamžiků, kdy mě tohle chytlo :)

Každopádně - spíš nepočítám s tím, že bych se meteorologii v budoucnu někdy věnovala profesně - ale i tak pro mě zůstane obrovským koníčkem!! :)

Paní učitelka kytary

17. dubna 2008 v 20:01 | Bylinka :) |  ● Střípky každodenních nevšedností
Tak nějak jsem dostala chuť přiblížit Vám jednu z osob, kterou mám moc ráda... :) Je to moje paní učitelka kytary. Chodím k ní už skoro tři roky, takže si troufám říct, že se docela navzájem známe... :)
Nechodím normálně do hudebky, ale soukromě. A... přijde mi to mnohem lepší, protože je to osobnější a uvolněnější... Paní učitelka je v invalidním důchodu, bydlí sama v jednom bytečku nedaleko centra města, kousek od nás. Její syn pracuje v Holandsku, dcera bydlí v jedné nedaleké vesničce. Ale zas tak sama paní učitelka není... Má dva papoušky (Pepu a Jerryho), kteří zvládají pár slov a psa Toma.. Z toho mám někdy teda pekelný strach, protože když se na mě vrhne, mám co dělat s tím, abych zachránila všecky části svého těla... :)
Troufám si říct, že kdybych chodila ke komukoli jinému, kytaru bych si nikdy tak neoblíbila... Asi proto, že si můžu sama vybrat, co se mi líbí a co chci hrát... A taky proto, že nemusím bez přestávky brnkat celou hodinu, ale v krátkých přestávkách si vždycky krásně povídáme... Jojo, paní učitelka je takový můj psycholog, který vyslechne, když potřebuju, vypráví mi příběhy, které prožila...
A je to všecko strašně fajn. Baví mě cvičit, do hudebky se těším... :) A je to zvláštní, když soustředěně hraju z not a na hlavě mi přistane papouch nebo si mi lehne na nohy pes :-)
A je to asi jediný člověk-kuřák, kterého mám fakt ráda. Nikdy jsem ji kouřit ale neviděla, kdybych mi to neřekla, ani by mě to nenapadlo... Nekouří až tak moc, přestává... Doma u ní to vždycky nádherně voní po vonných tyčinkách...
Nebudu Vám tady popisovat její těžký život, nechci prozradit nic z jejího soukromí... Paní učitelka je neuvěřitelně silná osobnost a vzhlížím k ní, strašně moc si jí vážím. Znám plno jejich tajemství a ona mých. Je to taková moje třetí babička ;)
Dala bych Vám sem fotku této milé a pro mě tak trošku i mystické bytosti, ale žádnou nemám... To je škoda, to musím napravit :) Tak aspoň fotka Anči a mě... No obě prostě žerem kytaru... :)
A co vy? Máte někoho takového mimo rodinu, koho si můžete doopravdy vážit...?

Dárek mamce k narozeninám :)

15. dubna 2008 v 17:31 | Bylinka :) |  ● Tvořivý koutek
Mamka má dneska narozeniny, a tak jsem si už dlouho dopředu lámala svou hlavinku, co koupit. A nakonec? Nic jsem nekoupila, ale sama se pustila do vyrábění... a takhle to dopadlo :)
Asi to nejde moc vidět, je to špatně (spíš příliš) osvětlné.. Drátkování. Úplně ten nejjednodušší motiv.. Umím jich víc, ale tenhle se mi líbí nejvíc, asi tou svou obyčejností :) Drátkování mě strašně baví, škoda jen, že na něj mám málo času... Skvěle to uklidňuje... :) Nejsu světový dráteník a nikdy ani nebudu, však se koukejte na ty nedostatky :) Ale když to někdo umí, vypadá to fakt hezky... :)
Mamce udělal dárek snad i větší radost, než kdybych něco koupila... A mě osobně takové dárečky taky strašně potěší... :)

A jinak?
Dneska po škole jsem se vypravila s naším vlkodlakem (:-D) kolem řeky projít se, na hodinku. A všeci "Jéé, to je krásné štěňááátko...!!" A já na ně: "Ale to není štěňátko, to už větší nebude..." Nikdo nedokáže pochopit, že jezevčík křížený s labradorem je prostě jezevčík se srstí labradora... :) A nejkrásnější pejsek na světě, náš :)
A taky jsem došla k jednomu velkému rozhodnutí. Přesně za týden je DEN ZEMĚ. Nemůžu se koukat na tu změť odpadků kolem řeky, takže zvedám zadek, beru pytel a jdu uklízet... i kdyby to mělo být jen 50 metrů, stojí mi to za to... Mám to u řeky moc ráda a na tohle se koukat nechci. Takže snad jen - Opaváci, kdyby někdo nabídl pomocné srdce, budu ráda :) Tady nejde o ruce, dyť to není žádná práce na předření... :) Snad vyjde počasí! :)


Skaut

12. dubna 2008 v 10:41 | Bylinka :) |  ● Bylinčin svět
Napadlo napsat něco víc o skautu, abych nějak tak odsunula předsudky vůči téhle aktivitě, a taky proto, že to byla mnoho let součást mojeho života :)

"Skautovat" jsem začala asi ve druhé třídě, tenkrát mě tam dotáhla kamarádka, aniž bych věděla, o co jde, ale sama týden nato skončila. Mně se tam ale zalíbilo a zůstala jsem. Víte jak dlouho? 7 let! :)

Když jsem kdekoli řekla, že chodím do skautu, dívali se na mě jako na malého debílka, a sami vůbec nevěděli, o co jde. Jen to, že nosíme skautské košile a víc nic. Dobře jim tak!

Tenkrát v našem dívčím oddíle fungovaly asi tři šestky (družinky) rozdělené podle věku, kterýma jsem postupně během těch 7mi let proplula... :) Každá malá světluška (tak se říká malým holkám) dostala knížečku, kde byly popsány jednotlivé body toho, co by měla zvládnout na to, aby mohla postoupit dál v cestě stát se skautkou. Učili jsme se poznávat stromy, rostliny, živočichy, vázat uzly, zdravovědu, šifry, morseovku, a strašně moc her... Zní to teď asi strašně, když to takhle píšu, ale všecky to bavilo a nikdo v tom neviděl nic podobného s učením ve škole.

Jednou ročně se konala velká skautská soutěž, na kterou se všechny okresní oddíly připravovaly dlouho dopředu. Šlo o závod, který se konal většinou někde v lese, trval několik hodin, a jednotlivá družstva musela pomocí mapy a buzoly hledat cestu, kam dál, najít všechna stanoviště s úkoly... My jsme byli vždycky úspěšní, dívčí i chlapecký oddíl se vždycky umístily v první trojce :)

A vyvrcholením všeho byl samozřejmě tábor. Vaření na ohni, koupání v řece, hry... Nic lepšího jsem tenkrát nezažila, byla to skvělá léta :)

A řeknu Vám, tohle je úplně stručný výpis toho, co bych Vám chtěla říct, bylo toho totiž mnohem a mnohem víc, skaut mě toho strašně moc naučil a dal :) Takovou tu souhru s přírodou a jiný pohled na svět... On se tenhle svět strašně těžce popisuje tomu, kdo do něj nikdy nenahlédl...
Nikdy nezapomenu...
... na skautský slib, kterého jsem se dočkala po pěti letech chození do skautu na jednom táboře. Probíhá to tak, že se vedoucí domluví, kdo si ho zaslouží, a pak ho jednou vzbudí uprostřed noci, dovedou ke slibovému ohni v naprosté tichosti... Potom složí slib, vedoucí mu vymění žlutý šátek za hnědý, připíchnou na kroj odznak... Po tom mém slibu jsme si všichni posedali kolem ohně a povídali si až do svítání... krásný zážitek, na celý život. A uhlíky ze slibového ohně mám doma schované ještě teď, to je taková tradice... :)

O to víc mě mrzí fakt, že jsem pár měsíců po tomhle všem skončila... :( Nebyl čas, ale hlavně... skaut začal trochu upadat. Normálně totiž od patnácti let skauti vedou družinky malých světlušek a vlčat, ale tenkrát bylo málo nováčků a hodně stejně starých skautů... Proto ten můj elán nějak vymizel. Ale stýkám se s nimi dál, nikdy na ně nezapomenu. A nikdy neříkám nikdy, třeba se někdy vrátím :) A pro Vás všechny - nikdy není pozdě začít chodit do skautu, vždycky Vás tam uvítají s otevřenou náručí :) Zapomeňte na předsudky, skauti jsou normální lidé se skvělými zájmy. Né nějací naškrobení šprti v košilkách a s šátkem kolem krku..

Skaut mi dal kromě zkušeností do života taky spoustu přátel. I ty, které řadím mezi nejlepší. A nic na tom nemění ten fakt, že nás dělí stovky kilometrů. Ivet, Lea a Káťa z dalekých Boskovic, Vojta z Pardubic, Terča z Olomúca, dva Kubové z Čech... :)

Dopis pro Vás :)

10. dubna 2008 v 14:17 | Bylinka :) |  ● Bylinčin svět
Jen tak mě něco napadlo...
Dopisy jsou mnohem osobnější než smsky a emaily :) já patřím k těm, kteří je stále ještě posílají... mám desítky přátel po celé republice, tak jim semtam napíšu a je to pak fajné, když odepíšou normální poštou... má to svoje kouzlo :)

Vodní dýmka

9. dubna 2008 v 14:55 | Bylinka :)
Šíša, vodárna...
Názory na ni se různí, jedni jsou pro, druzí proti, a proto jsem se rozhodla sepsat tenhle článek.
Vodní dýmku snad ani nemusím představovat, ale pár faktů na začátek neuškodí ;) Vodní dýmka pochází z Indie, později se rozšířila do celého světa. Jako kuřivo se v ní používá tabák, který se vyskytuje v mnoha příchutích. Doba kouření dýmky závisí na době, po kterou hoří uhlík, a to od 45 do 120 minut. Oblíbená je díky příjemnému aroma, hustému kouři, uklidňujícímu bublavému zvuku vody... znáte to, ne? :)
Je škodlivá, není? Jedni říkají to, a druzí ono. Snad Vás moc nezklamu, když napíšu, že JE. Obsahuje nikotin, ale oproti cigaretám jen minimální množství. Nejde si na ni utvořit takovou závislost, jako právě na cigaretách. Ať už mám na kouření vesměs strašně moc PROTI, a kouření jako takové neuznávám, vodárna je jediná vyjímka. Takovéto machýrkování, kdo umí správně držet cigaretu a kdo jich vykouří víc a jak že to vypadá důležitě, to není nic pro mě. Z takových hloupých puberťáků mám leda tak srandu :) Když jim je pod osmnáct a drží cigaretu v ruce, nejde je brát vážně :)
Kdy jsem k ní poprvé přišla? To jsem byla ještě malá, někdy asi kolem páté třídy, to ji k nám domů donesli jedni známí. Myslím, že nám škvrňatům dovolili si jednou potáhnout :) A pak asi kolem sedmé osmé třídy začlo chození do čajovny, tak jednou za měsíc, o prázdninách častěji :)
Vodní dýmka pro mě znamená hlavně posezení s přáteli v čajovně, klubu, venku na trávě nebo u někoho doma, na chatě... Nikdy jsem ji zatím nekouřila sama :) A čím je nás víc, tím míň je škodlivá :) Pár potáhnutí za večer jednou za čas nikomu neuškodí :) Je to takový malý rituál, který nás všechny jednou za čas spojí... ;) Čajovny jsou nostalgická místa určená pro klid duše, a vodní dýmky a uklidňující bublání a vůně tabáku tam prostě patří... Má to své kouzlo.
A dá se s ní fajně experimentovat. Něco jsme sami vymysleli. Stačí k tomu bublifuk. Zkuste kouř vyfouknout přes něj a budte mít nádherné kouřové kuličky :)
A jeden veselý příběh na závěr:
Byla jsem u kamarádky v sousedním městě v čajovně, kde byla ten den i celá její rodina včetně babičky, silné kuřačky. Byla jsem při tom, když se babička vyptávala, co to ta vodní dýmka je, a když ji okusila, prohlásila: "Končím s cigaretama! Tohle je mnohem lepší! Za týden mám šedesátiny, takže mi koupíte vodní dýmku a slibuju, že už cigaretu nikdy nevezmu do ruky!" A stalo se. Už je tomu víc jak rok a Terčina babička si spokojeně doma pokuřuje vodárnu :)

Kterak mě pojmenovali :)

2. dubna 2008 v 17:35 | Bylinka :) |  ● Bylinčin svět
Máte nějaký zajímavý příběh o tom, jak vzniklo Vaše jméno? U nás to bylo trošku složitější... :)
O rok starší sestra dostala jméno po jedné z babiček, Veronika. U mě se tak trošku předpokládalo, že budu kluk, takže první návrhy byly Vašek nebo Vojta. Jenže když se jim pak narodila druhá holčička, museli vybrat jiné jméno ;)

Prvním návrhem bylo jméno druhé z babiček, tedy Alžběta. Už bylo téměř odsouhlaseno, ale babička je přemluvila, ať mi takové prý "ošklivé" jméno nedávají.
Dalším kandidátem bylo zvoleno jméno prababičky, která měla mimochodem moc pěkné jméno, Emma ;) Ale na tu dobu bylo docela neobvyklé, a nesedělo jim k příjmení, protože bych byla Ema Má...., a dvakrát za sebou "ma" jim přišlo asi podivné... A tak ho malinko změnili a konečným vítězným jménem bylo jméno, které už sedmnáct a půl roku nosím - Eva ;)
Moc se mi nelíbí, když mi někdo říká přímo "Evo", ale tak mi říká málokdo. Spíš jsem oslovována "Evko", "Evi", "Evu", "Evči", "Ev"... :)
I když bych byla radši za Emu (nic společného s EMO!), protože není až tak běžné, ale přitom moc pěkné. Tož Eva mi též vyhovuje, bo je fajně krátké...

Ještě by se hodilo dodat, že pokaždé, když se na tuhle otázku rodičů zeptám, odpoví mi jinak. Tak kdo ví, jak tomu doopravdy bylo:)

A otázka nakonec: protože od mála z Vás znám křestní jména, tak se můžete pochlubit a třeba aj dodat, jak jste s ním spokojení...? :)