Povodně a následná "Dešťová úchylka" :-D

12. srpna 2007 v 12:59 | Bylinka |  ● Bylinčin svět

Tak jsem se odhodlala přiblížit Vám trochu svoji "úchylku". :)

Jak to začalo? Byla jsem malá, zažila jsem povodeň. Tehdy mi bylo 6 let a 3 dny v kuse pršelo. Řeka začala stoupat strašně rychle nahoru, v rádiu nic nehlásili, nevarovali nás, takže jsme na nic nebyli připraveni...

Všude okolo řeky hlídali hasiči a policajti a uklidňovali nás "Nebojte se, to se nevylije!" Toho dopoledne šla mamka k doktorovi. Došla k mostu, kde jí řekli, že ji pustí tam, ale že není jisté, jestli i zpátky. Tak se raději vrátila domů.

Já jsem byla takový malý uzlíček nervů, takže jsem furt odbíhala k oknu. Ostatní měli sice strach, ale nějak víc ho nedávali najevo. Pak jsem se po chvíli podívala zas z okna a... na ulici tekly dva malé zakalené potůčky, každý z jedné strany a podél chodníků. Chvíli jsem jen ohromeně zírala ven, ale pak jsem začala řvát, co se děje...

Ostatní zrovna obědvali. Začali jsme rychle nosit věci ze sklepa nahoru... byla to fuška, taťka byl ještě v práci... Vrátil se na poslední chvíli, když už jsme měli plný sklep (3 metry!) vody. A vrhl se na zachraňování auta a slepic, které jsme ještě tehdy měli :-) Vystěhovali jsme i babičku, která bydlí v 1. patře, tam se ale voda nakonec tak tak nedostala:)

Byly to strašné 3 dny. Kreslily jsme se ségrou sluníčka a dávaly je za okno, abychom ho přivolaly. Od té doby jsem se začala strašně bát vody, řeky... Kdykoli se trošku zvedla, osypalo se mi celé tělo nějakým ekzémem z nervů, hlavně teda nohy a vůbec jsem nemohla chodit. A to stačilo i jen to, když byly povodně v Praze a já jsem to všecko viděla v televizi. Byla jsem s tím i u jedné "léčitelky", která se snažila odstranit můj "psychický blok z povodní", nebo jak to nazvala.


Už je to 10 let a všechno se změnilo. Voda se od té doby ani jednou nevylila a myslím, že ta léčitelka mi asi fakticky pomohla. Můj strach z deště se změnil a paradoxně zrovna na lásku k dešti! Kdykoli začne dnes pršet, jdu se ven projít a pokud už jsem venku, zdržuju příchod domů. A když prší víc, fascinovaně koukám z okna, pozoruju blesky.

Zrovna nedávno, když byla v noci obrovská bouřka, jsem byla zrovna u babičky a celou noc jsem měla otevřené okno. Když mě ty hromové rány vzbudily, hodinu jsem seděla na posteli a čučela z okna, né že bych se schovávala pod peřinkou, to ani náhodou! :)

Naučila jsem se prostě mít déšť ráda! Ale z bouřek mám stále trochu respekt, to jo:) 
 


Anketa

Jestli jsi tady byl/a, usměj se :-)

:-)

Komentáře

1 pusSyc&T :-P | Web | 12. srpna 2007 v 13:40 | Reagovat

Hezkej blog a zajímawej článek :D :)

2 helianthi | Web | 12. srpna 2007 v 15:44 | Reagovat

to se mi líbí tenhle přísup...to čeho jses nejvíce bála máš tedka nejvíc ráda.... :)

3 ×Lucie× | Web | 12. srpna 2007 v 15:56 | Reagovat

Taky jsem zažila povoděň v 6 letech..:o)

4 L!l!th | Web | 12. srpna 2007 v 18:59 | Reagovat

Zapoj se prosim u nas na blogu do hlasování o nejlepšího herce a herečku......dííííííííík

5 tajemný anonym ženského rodu, který tu nemá co dělat | Web | 12. srpna 2007 v 19:25 | Reagovat

noo...já déšť ráda...hlavně ten letní, teplý.

Chodím (v horším skáču a tančím) na dvoře bosky, dokud nepromoknu...jahůůů, ale asi měsíc už sem to nedělala. Taky bych šla k řece, ale...je to dááleko.

Voda, celkově jako živel mě fascinule...vlastně...všechny živly!!

6 Kimi | Web | 13. srpna 2007 v 4:50 | Reagovat

Já ještě jsem povodni u nás nezažila nebo jsi na to nepamatuji .. ale není na to se zmočit v dešti !

7 Willow | Web | 13. srpna 2007 v 8:28 | Reagovat

Povodně jsem nikdy nezažila, k tomu, aby mi běhal mráz po zádech mi stačilo vidět to v televizi, jsem tak ráda, že bydlíme na kopci... :)

A déšť mám moc ráda, jen pokud neprší několik dní za sebou, ale takovej ten první po dlouhé době, tak to se můžu radostí zbláznit :)

8 ajninka | Web | 22. srpna 2007 v 17:07 | Reagovat

taky miluju déšť...je nádherně fascinující :)

9 smajwinka | Web | 19. května 2008 v 20:31 | Reagovat

nechtěla bych zažít povodeň, my máme štěstí, že bydlíme na kopci a ještě v šestým patře...

mě déšť nikdy nevadil, ale teď mě začíná kvůli těm botům štvát. to dneska pršelo málo a stejně sem měla z bot hadr :/ ale nesnášim obrovský déšť, kdy v tom člověk nemůže ani jít. a bouřka mi nvadí jenom tehdy když jsme doma v bezpečí, to se na bouřku vždycky těším ;) ale když jsem venku, tak rychle spěchám domů

10 Bulletka | Web | 20. května 2008 v 18:38 | Reagovat

to je fakt zajímavý...nikdy by mě nenapdalo že něco podobnýho existuje...já taky zažila ty povodně 97 ale naštěstí ne tak moc jako jiní...

11 Lachim | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 17:48 | Reagovat

Souhlasím, fajn článek a říkám si: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.:D

12 Rocky | E-mail | Web | 21. prosince 2011 v 15:46 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Ještě juknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.