na Blog.cz

... a že to byla jízda, to vám teda povím! Ono se sice říká "Do třetice všechno nejlepší", ale právě tohle mé zkouškové již třetí v pořadí mě pořádně pozlobilo a dalo mi zabrat jako žádné z předchozích!

Čtvrtečním zápočtem jsem se s ním definitivně rozloučila a ač mi zbývá ještě pár formalit, jakými je dodělání seminárky, splnění jednoho online předmětu a výprava na dtudijní oddělení s papíry k bakalářce, považuju zkouškové už za minulost. V čem že bylo jiné? Čekaly mě nejtěžší zkoušky a zápočty studia. Premiérově jsem si dva předměty zopakovala splnit na druhý pokus, což rozhodně nebylo na škodu. S odstupem času to vnímám jako plus, protože první pokusy jsem podcenila nebo nedotáhla do konce. Napodruhé už jsem věděla, do čeho jdu a vědomosti jsem si lépe utřídila v hlavě :)

Když už jsme u toho bilancování, ostříhat si pačesy před vypuknutím zkouškového se vyplatilo, krátký rozum byl odstřihnut a moudrost se usídlila v krátkém sestřihu :) A velkou zásluhu na mých úspěších má i moje talismanová sovička na krk, která nechyběla u žádné zkoušky. Když k tomu všemu připočítám ještě pár milých maličkostí pro štěstí, kterými mě obdarovali před zkouškami mí přátelé, nebylo možné zkoušky neudělat :-)

Úspěšně jsem také přelstila neoblomný stag, který odmítal umožnit mi zapsat si předměty na letní semestr a nakonec jsem si zapsala všechno přesně tak, jak jsem chtěla :-) A ač mě prázdniny nečekají, protože i během následujících týdnů budu do Olomouce dojíždět kvůli doučovací brigády, čekají mě samé růžové vyhlídky. Už v neděli se Olomouc oblékne do té nejpestřejší koncentrace barevnosti, ale o tom zase někdy příště... :)

Čas o zkouškovém je veličina, která se chová, jak chce. Ať už s ním naložíte, jak chcete, v konečném výsledku vám vždycky chybí jeden den. Jeden jediný den, abyste stihli do hlavy nasoukat potřebné množství učiva. Když mi tohle kdosi na začátku zkouškového říkal, smála jsem se a téhle pitomé teorii jsem zdaleka nevěřila. Jenže po několikanásobném experimentálním ověření v praxi mi nezbývá než souhlasit.

A abych měla čas aspoň malinko pod kontrolou, pořídila jsem si tedy asi po deseti letech hodinky. A ne ledajaké! Ty moje jsou totiž nenápadným předmětem, který se tváří jako starožitný přívěsek. Ale stačí rozevřít slitinové srdíčko a vykoukne na vás hodinový ciferník - a co víc, funkční! :) Každopádně jsem se do svého nového časoměřiče za pár korun zamilovala a čas mi teď určitě bude ubíhat příjemněji :-) Na závěr bych vám chtěla doporučit (teda aspoň pro mě) novinku na Facebooku, díky které jsem na tenhle klenot narazila. Jde o skupinu, která plní účel on-line second-handu či burzy, kde spousta lidí nabízí za levný peníz své oblečení, šperky, doplňky všeho druhu, kabelky, boty, učebnice... A když si na ně počíháte ve správnou chvíli, může vám za chvíli říkat pane úplně nový a neponičený kousek čehokoli, co si jen umanete :) Rozhodně stojí za to po podobných skupinách na Facebooku zapátrat!

Pokud jste se i vy někdy ocitli ve zkouškovém kolotoči, jistě se v mých dnešních větách najdete a dáte mi za pravdu. Dnešní zkouška byla totiž přímo učebnicovým příkladem exkurze do hloubi študákovy duše.

Ono kdybych netrpěla těžkou prokrastinací, mohlo být vymalováno už o týden dříve, kdy jsem byla poprvé zapsána na obávanou zkoušku z morfologie. Jenže má zbabělost a nevíra ve vlastní vědomosti způsobila, že jsem z boje utekla ještě před jeho samotným začátkem a zkoušku jsem si odepsala na další týden.

Jenže ač jsem se morfologii snažila přes její silně odpudivé účinky věnovat průběžně, poslední večer před dnem D byl tragický. A moje nevíra v nově nebyté znalosti vygradovala non stop šprtáním se celou noc s bonusem půl hodiny spánku před příchodem na popraviště.

Ač ve mně byla malinká dušička, měla jsem smůlu na tahání otázky a předem jsem nevěřila v úspěch, přece jen se zadařilo. Paní profesorka mě hodně podržela a dokonce i vědomosti, o kterých jsem netušila, že se v mé hlavě usídlily, ze mě vypáčila, až jsem nestačila koukat.

I když mi celkové hodnocení za C přišlo zbytečně moc mírné a bohatě bych se spokojila i s vytouženým E, samozřejmě jsem byl s pro mě nečekaným výsledkem více než spokojená :-)

A jak oslavím tohle malé vítězství nad těžkou zkouškou? Spánkem. Dobrou noc :)

Hektolitry čaje, kávy,

čokoláda nezvěstná,

zkouškové už dáví davy -

pojď a vem si skripta, na!

Uklizeno, seřazeno,

od učení dále však,

z písemky vím jen své jméno,

střelhbitě mi stoupá tlak.

Maratónu seriálů,

notebook těžce nestíhá.

Nad tou tunou manuálů

čas pomalu ubíhá!

Po minutě tvrdé práce

velká krize nastává,

začíná mě krutě kácet

nekonečná únava.

Ačkoli dobře vím, že chlubení se je ošklivé a špatné, ne nadarmo svůj blog nazývám jedním velkým chlubidlem. A abych dostála tomuto jménu, musí se tady taky jednou za čas nějaký pořádný chlubící článek objevit! :)

Jak už jsem v jednom z dřívějších článků naznačila, slovo dalo slovo a do velkého dne D zbývá ode dneška přesně 8 měsíců a 8 dnů k tomu! Když k tomu připočtu ještě fakt, že je dnes osmého ledna, musím uznat, že jsem našla ležatou osmičku důvodů, proč se dnes pochlubit :)

Včera okolo osmé hodiny večerní jsem se stala právoplatnou držitelkou lístku na úžasný koncert mé oblíbený kapely, jejíž název čítá 8 písmen. Uhádnete? Osmý komentář získá odměnu, když se o ni nezapomene posléze ozvat na mail :)

Se svojí chlubořečí se tedy pro tuto chvíli už loučím, neboť je 8 minut po osmé a čeká na mě ještě 8 kapitol morfologie, které jsem si předsevzala se dnes ještě naučit. Zítra v osm hodin a osm minut ráno mi zazvoní budík a budu v tomto maratonu pokračovat :-) No dobrá, možná se nad sebou smiluju a dám si ještě 8 dalších minut k dobru :)

Za okny kolejí to pořádně duní, Olomoucí se prohání pořádný vítr, který tak nějak pospřeházel zákony přírody a když jsem zvědavě vykoukla ven, co že se to žene za pohromu, pořádně mě zmáčela dešťová sprška - ale pozor, přilétla nečekaně zespoda!

Děkuji své meteostanici uvnitř hlavy, že jsem zmizela v útrobách kolejí dříve, než se venku slověstně nerozzuřil konec světa. Nepopletli to ti Mayové trochu? :-)

Je příjemné jen tak sedět, popíjet hektolitry čaje na střídačku ze tří hrníčků, které mi naježili Ježíškové a jen tak nic nedělat. Obzvlášť po veleúnavném včerejším učícím maratonu předznamenávajícím dnešní zkoušku. Snaha nahromadit všechna dějepisná data z britské historie do hlavy byla totiž intenzivně ztěžována mými osobními nesympatiemi k biflování se dat. Polehčující okolností bylo pro neodbytnou učebnici dějepisu jen to, že byla psána v angličtině :) A tak jsem strávila celou noc se všemi Edvardy, Williamy, Johny a Alfredy, sem tam se okolo nachomýtnul Robin Hood s Merlinem nebo královna Elisabeth, zastavil se i Churchill s Artušem - a pak se nebylo čemu divit, když pro můj spánek zbyly pouhopouhé dvě hodinky! A ať už zkouška dopadla jakkoli, do zítřka si s ní už hlavu lámat nemusím, protože dříve se výsledek nedozvím :)

Takže odpočinek je více než zasloužený a vlastně taky i povinný, abych byla čilá na svůj zítřejší velký dobrý skutek :-)

Tak jsme se protančili prosincem do nového roku. A ačkoli jsem letos vynechala tradiční bilancování propojené s opěvnými ódami na uplynulý rok, vůbec to neznamená, že by snad byl horší, než ty uplynulé, naopak! Jen letos zvolím opačnou taktiku.

Pojďme tedy vzhlížet k roku, který stojí před námi. Hned na začátek vás upozorňuji, že hodlám přežít konec světa a nikdo a nic mi v tom nezabrání! Takže všichni přeživší, ráda vás uvítám i příští rok u mého novoročního projevu :-)

Už teď tuším, že tento rok bude svým způsobem přelomový. A to tehdy, pokud se nenechám přemluvit neoblomnými přáteli, kteří mi všemožnými vyděračskými způsoby zkouší vymluvit můj záměr odcestovat na celé léto do Anglie coby au-pair. Na druhou stranu tohle moje rozhodnutí podporují a fandí mu, jen jim občas uteče nějaký ten náznak citového vydírání, že prostě odjet nesmím :) Nechávám tomuhle všemu volný průběh. Odmítla jsem sice již tři rodiny toužící zrovna po mně coby au-pair, ale času je stále dost a budu se snažit najít rodinu, která by mi plně vyhovovala a nevisely by kolem ní otazníky nevědomosti.

Už teď můžu prozradit, že necelých devět měsíců se bude klubat na svět můj velký sen, který procitne na světlo světa den po mých dvaadvacetinách. S kamarádem jsme provětrali kvílející peněženky a 16. září se staneme součástí davu fanoušků skandujících pod pódiem na pražském koncertě Coldplay! V mém případě již podruhé, nyní po čtyřech letech vysněné repete!

Toť by snad pro začátek stačilo, beztak budete muset přetrpět mé nekonečné těšení se ještě mnohokrát, tak pro tuto chvíli máte padla :-)

Tak tedy jdu vstříc novému roku s úsměvem a jsem zvědavá, co mě všechno čeká :-)

Milí blogoví přátelé,

přeji Vám krásný rok 2012 plný splněných přání, úsměvů na tváři a celkové spokojenosti :-)

To by nebyly Vánoce, abych nějaký ten dárek sama nespíchla! I tentokrát mě přepadl jeden z mých občasných záchvatů tvořivosti a nadchla jsem se opět pro drátek. Jen s tím rozdílem, že jsem si rovnou pořídila pro svůj nápad celé barevné spektrum drátků :) Stačilo pár vteřin v jednom brněnském krámku pro tvořivé nadšence a sotva moje oči spatřily v regálu dřevěné figurky, bylo vymalováno! O pár chvil později jsem si odtud odnášela šestnáct panďuláků s plánem vytvořit drátkované Člověče, nezlob se! :-) A kupodivu jsem tento titěrný výmysl dotáhla do vítězného konce! :)

Rodičům se dárek líbil a měli z něho radost, takže svůj účel splnil a já myslím, že drátek teď nechci nějakou dobu zase vidět... Ale znám se, takže brzy budete určitě svědkem dalších mých drátkovýtvorů :-)

Ani letos jsme nevynechali naši každoroční štědrovečerní tradici. jestli se nemýlím, letos oslavila už čtvrtý rok od svého založení.

Každý rok naše kroky po slavnostní večeři, rozbalování dárečků a koukání na pohádku zamíří k řece. Sejde se pár známých, vyrobíme jednoduchá plavidla, do kterých umístíme svíčky a pak tahle veledíla pustíme po řece. Krásný zážitek - sledovat blikotající světýlka v lodičkách vzdalující se po proudu řeky...

Mé tváře smočily lítosti slzy,

když minutou ticha jsme památku uctili.

Upřímně přiznávám, že mě moc mrzí,

že největší národní klenot jsme ztratili.

Ač jsem polistopadové dítě,

vážím si svobody Tebou nám dané,

vždy budu ta, která ctí tě

skrz vzpomínky jinými zprostředkované.

Když se dnes setmělo, bez zraků lidí

pod sochu Masaryka jsem se odplížila,

abych Tvé oči, které už nesvítí

a své moře pocitů v plamenu utopila.

Nejšťastnější den mého dosavadního vysokoškolského studia. Nejtěžší zápočet, který svou obtížností překoná kdejakou zkoušku. Obávaná česká syntax!

Zápočet, jehož nesplnění znamená každý rok pro několik studentů konečnou v jejich studiu. Obávaný předmět, který na první pokus zvládne opravdu málokdo. A ani náš ročník neporušil zažitou tradici a většina z nás prvním pokusem prošla neúspěšně. Zariskovala jsem a druhý pokus si zapsala hned na následující týden. Spousta mých spolužáků se na poslední chvíli z prosincového termínu odhlásila, a tak jsme zbyly jen tři statečné, kdo jsme druhý pokus odkládat dále nechtěly.

Třídenní čekací doba na verdikt byla nervovým utrpením. O to horší, že zapracovalo mé podceňování se a nevíra v úspěch. O to větší šok mě čekal, když jsem si přečetla moje rozřešení. Trvalo mi skoro půl hodiny, než jsem zastavila proud slz úlevy. Nebyly to až tak slzy štěstí, jako totální erupce nervů, které dostaly opravdu zabrat! Už jsem byla smířená s účastí na třetím pokusu a malovala si katastrofické scénáře, však to sami znáte :-) Dlouhou chvíli mi trvalo, než jsem byla schopná vstanout, začít znovu existovat a oznámit tuhle radostnou zprávu světu :) Takové nervy už nechci zažít! Vy jste neslyšeli ten obrovský kámen, který mi spadl ze srdce?

Vánoce se kvapem blíží, a proto se i já na pár chvil proměním v Ježíška :-) Hned několik z vás Bylinkoježíšek obdaruje!

K jednomu z vás připluje drátkovaný vánoční kapřík (pozor pozor - nejedlý!)

Ač peněženka v předvánočním čase vzlyká nad každou utracenou korunkou, touha udělat ostatním radost nějakou maličkostí vítězí :) A proto jsem nemohla chybět na tvořivém jarmarku, kde se za levný peníz daly sehnat krásné věci!

Já sama jsem naježíškovala svým přátelům pár maličkostí :) A abyste se mohli i vy kochat, se souhlasem prodávajících si celou tuhle akci zdokumentovala:

Předevčírem mě na mailu čekalo překvapení :) Stařičká fotografie, která ve mně vyvolala obrovskou vlnu nostalgie. Co na ní bylo tak neobvyklého? Člověk by řekl, že téměř nic. Náš dům. Jen s tím rozdílem, že ne v takové podobě, jaký ho znám už jednadvacet let já. Z fotografie se na mě koukal náš dům za doby svého mládí, před rovnými sto lety!

Je zvláštní dostat se k takové fotografii. Celý život žijete s tím, že váš dům vypadá tak, jak vypadá. A nějak ani nepřemýšlíte nad tím, že na svém místě stojí už slušnou řádku let a nebo dokonce nad tím, že před vámi v něm strávili značnou část svých životů i jiní lidé.

Dlouhé chvíle jsem fascinovaně zírala na tuhle fotografii a vyhledávala hromadu odlišností, které vytvořil časový posun. Je zvláštní vidět neznámé tváře pro mě neznámých lidí vyklánějící se z oken, děti hrající si na chodníku před domem, jak jsme si hrávali i my, nebo taky nádherně vyzdobenou fasádu, která naprosto změnila svoji podobu. A nakonec, co mě nejvíce překvapilo - před sousedícím domem stojící koňské spřežení! V hloubi počítače jsem našla fotku ze stejného pohledu na náš dům, akorát ze současnosti a spoustu času jsem strávila porovnáváním obou fotografií. Našla jsem fotografický poklad :-)

Noční Praha má své obrovské kouzlo. I já jsem mu podlehla :-) Během našeho kulturního objevování Prahy jsem tedy nevynechala ani jedinou z dobrovolných pozdně večerních procházek. A co na tom, že jsem byla po celodením pochodování z místa na místo a taky díky večerním divadelním inscenacím pořádně unavená. Tohle jsem si přece nemohla nechat ujít :-)

Nevím, jestli jsou fotky schopny zachytit tu jedinečnou atmosféru, která možná Pražákům uniká a je pro ně zcela rutinní. Pro nás nepražáky však naopak působí jako magnet, tedy aspoň mluvím-li za sebe :-)

Je veřejným tajemstvím, jakou mám slabost pro naši stověžatou metropoli :-) Takže také není překvapením, že čtyři dny minulého týdne, které jsem mohla strávit právě zde, pro mě byly za odměnu a užila jsem si je naplno! Kdo by nevyužil příležitosti pobytu v Praze plném kultury a památek - a co je třešničkou na dortu - coby předmět za kredity!

Výčet míst, která jsme stihli navštívit, by zabral slušné číslo řádků! Připojená fotodokumentace přiblíží naše pražské výletování :-) Jsou však místa, kde se fotit nemohlo a která bych také ráda zmínila.

A to například krásná výstava Timeless Blanky Matragi. I když nejsem kdovíjaký módní maniak, ze všech modelů mi přecházely oči a nevěděla jsem, které z šatů mám obdivovat dříve. Zajímavé bylo také srovnání původních náčrtů a následně hotových šatů. Blanka mě neskutečně překvapila a okouzlila svou nekonečnou fantazií! :-)

I výstava Joži Uprka, malíře z 18. století, který se zaměřoval na venkovskou tématiku, mě nzaujala! Jeho krojované zástupy lidí při všemožných příležitostech nestačily mé oči dosyta zpracovávat.

V neposlední řadě ve mně vyvolala krásné vzpomínky návštěva Obecního domu. Ony samotné vnitřní prostory oslepují luxusem, ale to, co mi vhánělo slzičky dojetí do očí, bylo mé učinkování se sborem v těchto krásných prostorách asi před deseti lety. Zvláštní, jak si člověk v tak nízkém věku ani neuvědomí, kde měl tu obrovskou čest zpívat!

A jako třešnička na závěr pobytu jsme navštívili také výstavu stavebnice Merkur a ve 3D brýlích jsme se proletěli nad Prahou 18. století :)

Celé naše češtinářské uskupení, které mi dělalo v Praze společnost, učinilo tenhle výlet daleko lepším, než mohl být. Poznala jsem řádku skvělých o rok starších spolužáků, kteří se postarali o neskutečně milou a přátelskou atmosféru, když neudělali jediný krok bez banja a kytary. A tak jsme se dočkali milého zpívání v metru, v Obecním domě, v pražských ulicích nebo také večer na koeljním pokoji (což se nejspíš příliš nelíbilo místní kolejbábě, ale i tak se pokračovalo dále, i když v malinko tišším duchu :)) Milým se zdálo i poznání, že jeden z mých o rok starších spolužáků je členem kapely, která si v létě na festivalu získala mé obrovské sympatie. Svět je malý :-) Taky zrentgenování studia očima o rok starších spolužáků nebylo na škodu, některé postřehy mě hodně zaskočily a vynervovaly, jiné zase naopak zklidnily. Ono je ale asi lepší vědět, do čeho člověk jde, takže i za ty ne moc příznivé postřehy jsem ráda :)

Celkově můžu tuhle návštěvu Prahy vyhodnotit jako jednu z nejhezčích :) Vůbec se mi nechtělo vrátit se zpátky do reality, kde na mě číhají zákeřné zápočty a blížící se zkouškové!

Fotky napoví víc :-)

Ve výtahu na Staroměstskou radnici :-)

Dovolte mi, abych se s vámi podělila o dvě příhody, kterých jsem byla svědkem a které mi vždy, když si na ně vzpomenu, vykouzlí úsměv na tváři :-)

Tato milá událost se odehrála v předvánoční Olomouci loňského roku. To jsme se vracely s kamarádkou šalinou na kolej. Když šalina míjela poslední zastávku před naším cílem, ozval se hlas oznamující: "Příští zastávka - Žižkovo náměstí." Malému dítku sedícímu opodál se rozsvítila očka dětskou radostí a s naprostou euforií v hlase zopakovalo informaci, která se k jeho ouškům donesla v malinko zkreslené verzi: "Jůůů, mami, JEŽÍŠKOVO NÁMĚSTÍ!" :-)

To jsem se takhle převlékala před beach volejbalem na záchodě přilehlé hospůdky a vyslechla jsem následující velmi poučný rozhovor dvou malých slečen. Jedna z nich vysedávala v kabince, druhá na ni čekala před ní.

(chvíle ticha)

:-) Snad vám tahle milá dětská moudra také vykouzlila úsměv na tváři :) To já jen tak jako prevence pro případ, kdyby se vás zmocňovala podzimní deprese :-)

Blíží se zkouškové, takže má volba byla nakonec jasná - ostříhat! Asi jsem se totiž zbláznila: jak dlouho jsem si nechávala vlasy dorůst do vysněné délky, tak rychle jsem je taky pak ostříhala, sotva do ní dorostly! Když jsem usedla do kadeřnického křesla a naporoučela jsem si razantní zkrácení, šokovala jsem především sama sebe.

Ale všechno má svůj důvod, takže já jsem si tohle rozhodnutí odůvodnila následovně:

Všichni moc dobře známe tvrzení, že dlouhé vlasy = krátký rozum. No, co si budeme povídat, nechtěla jsem to podcenit, znáte to - co kdyby...? Zkouškové se blíží a zuby moudrosti se tentokrát neozývají, jako tomu bylo před maturitou či před oběma uplynulýma zkouškovýma. Musela jsem se přeci nějak pojistit, jeden nikdy neví :-)

Doufám tedy, že můj rozum vzrostl přímo úměrně se ztrátou patnácti cetimetrů zavražděných kadeří.

A i když je to asi můj současný unáhlený rozmar, snad se nic moc nestalo, vlasy zase dorostou :-)

Bylo nebylo. BYLO! Je tomu dva týdny, kdy mé kroky zamířily do Brna za tou nejbarevnější Janičkou, jakou znám, abych u ní strávila milý a pohodový podzimní víkend :-)

Jančin kalendář nekompromisně hlásal: 3. až 6. listopadu: EVKA! :)